Fyzička
Během základní školy jsem běhání nesnášel. Tzv. "patnáctistovka" nebo Cooperův test (12 min. běh) alias "Kůprák" pro mě znamenalo peklo na zemi. Nemohl jsem popadnout dech už po několika metrech. S pravidelným běháním jsem začal až na vysoké škole. Jaký byl prvotní impuls si již nevzpomínám, ale můj první běžecký pokus na další vzdálenost (1km, lol) byla naprostá katastrofa. Začínáte-li s běháním, tak musíte počítat s tím, že první "sprinterské" tempo vydržíte jen pár metrů. Člověk může začít takovým tím poskakovacím (šnečím) tempem, ale i zde brzy dojde pára. Hlavně neklesat na mysli! Tzv. indiánský běh (100 metrů běh, 100 pochod) na první pokus stačí. Důležité je to neflákat. Běh je o přemáhání sebe sama. Dostat se na hranice svých možností, což je těžké, protože laťka se pravidelným běháním samozřejmě mění. Po prvním běhu vás následující ráno bolí nohy tak moc, že nemůžete normálně chodit. Ale s pravidelným běháním to přijde! Nezapomenu na můj malý šok, když jsem poprvé od začátku svého běžeckého režimu dobíhal autobus. "Ty vole to je rychlost!", problesklo mi hlavou. Že se člověk moc nezadýchá, když vyběhne schody, nebo že po doběhnutí autobusu/tramvaje/metra/vlaku nelapá po dechu jak oběšenec, je poměrně příjemné.
Zdraví
Během základní a střední školy jsem nebýval zrovna fit. Ochablé svalstvo, nízký tlak, díky čemuž jsem měl po vyšší fyzické námaze mžitky před očima, že jsem sotva viděl a hyperbilirubinemie, neboli zvýšení bilirubinu, zvětšená játra, žluté bělmo a poměrně častá nevolnost spojená se zvracením. To vše dohromady spojené se zanedbáváním fyzické činnosti způsobilo, že jsem se dostal do stádia, kdy jsem místo hladu cítil nevolnost. Takže to, že jsem měl hlad, jsem poznal nikoliv hladem, ale nevolností. Navíc jsem jedl dost mizerně, často jsem jídlo nemohl dojíst, protože trávení jsem měl rozhozené. A dnes? Všechny výše zmíněné neduhy jsou ty tam! Trávení na jedničku, nevolnost nikde, po nízkém tlaku ani památky. Běháním se z člověka sice nestane kulturista, ale zároveň nevypadáte jako bandaska. Různá nachlazení a onemocnění snáším lépe, protože organismus se otužením zocelil. (běhat se dá do mínus 10, pak se blbě dýchá)
Duševní očista
Jakkoliv to může znít divně, běhání je pro mě zároveň něco jako meditace. Člověk si běháním pročistí hlavu. Po náročném pracovním dni přijdu domů s mizernou náladou, hodím na sebe běžecké hadry a hurá všechnu tu nahromaděnou zlost vyběhat! A že to funguje. Aktuálně běhám ob 2 dny 10 kilometrů a vždy když doběhnu (posledních 100m sprint) do cíle, cítím se jako znovuzrozený nehledě na to, jak jsem se cítil na startu. Stejně jako meditace, je i běhání hodně o dýchání a jeho synchronizaci. A hlavně běhání je pro mě prakticky jediná příležitost, kdy mohu vypnout. O kompletní meditační vypnutí (nemyslet na nic) se násilně nesnažím. Nechám prostě myšlenky plout, jak se jim zlíbí. Běh je pro mě osobní záležitost a běhání ve dvojici, trojici atd. za neustálého žvanění o kravinách celý zážitek jen zkazí.
***
Již od počátku své "běžecké kariéry" jsem nikdy "nezávodil". Nestopoval jsem si čas a vzdálenost jsem si na mapě vypočítal až dodatečně. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, za jak dlouho uběhnu 10 kilometrů, odpověděl bych, že nevím. Neběhám na čas, neúčastním se žádných běhů na podporu XY. Mou výhrou jsou tři body, které jsem výše uvedl a které zároveň odpovídají na otázku: "Proč běhat?"
No comments:
Post a Comment