Všechno je jinak

Matně si vzpomínám na jeden kameňák vyprávěný podobně nestřízlivým kamarádem během jedné z našich letních opileckých nocí, resp. jen na pointu, kdy dotazovaný dědeček odpoví na dotaz co je největší moudro: "Všechno je jinak." Tím bych mohl také i skončit, protože čím jsem starší, tím častěji zjišťuji, že spousta věci opravdu není tak, jak se na první pohled jeví. A nejde o ztrátu ideálů, čímž všichni stařešinové straší své mladé. Osobně si ze svých "náctin" na žádné ideály moc nepamatuji, neboť mi byl vnější svět (kromě chlastu a holek ;)) ukraden.




Český pils Pilsner Urquell

Začněme českým pivem. Nejprve pár lichotek, abych hned nebyl lynčován, české pivo je skutečně dobré, o tom nemůže být pochyb. Ale vždy a všude je nějaké ale. Ve škole nás učili, že pivo se vařilo už ve starém Egyptě. Z toho jsme všichni nabyli dojmu, že pivo je tedy opravdu starý nápoj a že bychom mimo jiné měli být hrdí na to, že Česká republika drží pivní prim. To je všechno sice hezké, ale všechny české hospody točí takzvaný "pils", neboli pivo plzeňského typu. Že byl tento nápoj vyroben až v roce 1842 prakticky náhodou, nebo že na světě je poměrně velké množství druhů piva, to spoustě štamgastům uniká. Problém vidím v tom, že řekne-li se (nejen) v Čechách pivo, představí si člověk orosený půlitr plzně a tím to hasne. Až v posledních letech se v českých hospodách začínají točit tzv. "speciály" a našinci zjišťují, že pivo není jen jedno. Na druhou stranu vrchol ignorance je přesvědčení, že třeba Angličani nebo Irové neumějí vařit pivo, protože tam pijou "nějaké hnědé nepitelné teplé břečky bez pěny". A spousta Čechů pivo nepije, protože jim nechutná, přičemž nemají představu, že např. svrchně kvašená pšeničná piva mají naprosto jinou chuť než klasický pils. Je třeba si zkrátka uvědomit, že vedle pilsů tu máme ještě piva pšeničná, ale (čteno "ejl" ;), stout, rauchbier, bock, dopplebock, kriek, porter atd. Takže ano, plzeňské pivo dominuje střední Evropě, ale nenechme se zmást, že pivo je jen jedno.




Churchill, Roosevelt a Stalin

Zabrousíme trochu do historie. Do roku 1989 nás ve škole učili, že Rusové, chrabří Rudoarmějci, nás na konci druhé světové války osvobodili od strašného nacistického jha. O to víc jsem byl překvapen, když táta přivezl ze západního Německa film Rambo III. a celá rodina před televizí doufala, že Rambo tomu "hnusnýmu Rusákovi natrhne prdel". Aneb vrchol zmatení mých dětských let na prvním stupni základní školy. Nu, až dnes se dovídáme, že ne všichni Rudoarmějci byli chrabří a že postupem ruské fronty sem tam vyplenili tu či onu domácnost a/nebo si smlsnuli na českých ženách. A propo Češi za druhé světové; Díky Benešovi a jeho úřadování v Anglii můžeme být rádi, že se na nás nekoukalo jako na spojence Německa, neboť Český protektorát poměrně pilně zásoboval Wehrmacht a tuzemský odboj se jaksi pohyboval někde v závěsu ve srovnání s jinými okupovanými zeměmi. Nechci v žádném případě nikoho soudit, byla to doba strachu a bůhví, jak bych se sám zachoval. Je ale třeba brát na vědomí, že operace Antropoid vzešla z Anglie na popud komentáře spojenců: "Hele ten váš odboj, nic moc jako, co takhle se trochu ukázat?" Všechna čest pánům Gabčíkovi a Kubišovi, ti se opravdu ukázali jako hrdinové. Jo a mimochodem, osvobodilé Američané do války oficiálně vstoupili až na konci roku 1941. Do té doby si většina Američanů účast ve válce nepřála. Pravda USA dodávaly spojencům zbraně, minuci a námořní ochranu, ale zároveň je třeba si uvědomit, že bez americké korporace Standard Oil by Německo nemohlo tak dlouho vést válku. A to není žádná konspirační teorie. To je fakt, za který se dnes nestydí ani samotné Německo. Z Ameriky vyplouvaly ropné tankery, jejichž cíl bylo nacistické Německo. A jako třešnička na dortu, Cylkon B, jed používaný k vyhlazení Židů v koncetračních táborech, byl vyráběn dceřinou společností Degesch, která spadala pod IG Farben, jehož většinový vlastník během druhé světové války byl právě Standard Oil pana Rockefellera. Vítejte v realitě!




Komunisté ve volbách v Československu 1946.

"Bacha na komunisty!" Hřímá tu i onde. Komunismus ale v Čechách v podstatě nikdy nebyl. Komunismus je společenské uskupení, ve kterém nejsou peníze, společenské třídy a hlavně... ani samotná státní moc. To, co tu v Československu od roku 1948 bylo, nelze nazvat komunismem, alespoň ne tak, jak byl definován dávno před blbečky Leninem a Stalinem. Od roku 1948 do 1989 zde zavládla tvrdá totalita pod taktovkou Sovětského svazu. Není tajemstvím, že Stalin s třetí světovou válkou počítal a satelitní státy potřeboval ke zbrojení armády. A kolik výroby směřovalo z Československa směrem na východ, o tom není třeba pochybovat. Sovětští pohůnci moc dobře věděli, jakým způsobem si lid získat. Po studené sprše z Mnichovské dohody a nepříjemném období okupace se nejvíce skloňovaným slovem ve volbách po roce 1945 stal "mír". Sověti (nejen) československé voliče přesvědčili o tom, že mír je nyní priorita, které je třeba se držet. Klasický předvolební slib, který ne každý prokouknul a který se rychle rozplynul, resp. se přetransformoval do válečné velkovýroby, jejíž výrobky putovaly do SSSR. Intelektuální špičky samozřejmě neměly problém rozpoznat hrozbu z východu, ale o výsledku voleb rozhodují snadno ovlivnitelné masy. Mapa výše zobrazuje výsledky voleb z roku 1946. Rádoby komunisté ovládli vysídlené Sudety a paradoxně naopak na Slovensku získala převahu demokratická strana. Mimochodem německá otázka byla celkem rychle vyřešena v druhé polovině roku 1945 násilným vysídlením sudetských Němců způsobem "zavřených očí", tzn. "Sudeťákovi" jste mohli udělat cokoliv a nehrozil vám za to soudní postih. S klidným svědomím jste mohli vyrabovat něčí domov (včetně znásilnění ženského obyvatele domácnosti) beze strachu, že na vás přijde policie. A ne, to není nadsázka.



Diplom

Teď jdu spíše s dřívím do lesa, neboť mýtus toho, že získáním vysokoškolského diplomu člověk získá automaticky dobře placené místo, se už prakticky vytratil. Naše rodiče a prarodiče tím ale žili a někteří stále ještě žijí. Za totality to také tak bylo. Ne každý byl ke studiu na vysoké škole připuštěn, zvláště pokud se nahlas projevoval vůči režimu. Na druhou stranu byl-li "poctivým" studentem a pokud možno dokonce ve straně, pak získání diplomu skutečně znamenalo dostat dobře placené bydlo. Ty doby jsou ale dávno pryč. Přesto je třeba stále mladé lidi uvědomovat, že získáním titulu si nezabezpečí dobré pracovní místo. Ba co víc, firmy si dnes uvědomují, že ne všichni absolventi vysoké školy mají skutečně v praxi využitelné schopnosti. Chcete-li dosáhnout dobře placeného místa, musíte se snažit o něco víc, než jen absolvovat státní zkoušky. Zároveň platí, že ne každý Ing. nebo Mgr. má lepší schopnosti než člověk bez titulu. Vaše schopnosti jsou to, co lze dobře prodat, nikoliv titul.

http://www.stream.cz/kategorie/482-peklo-na-taliri

Peklo na talíři je pořad, který by se měl vysílat v hlavním televizním čase na všech televizních stanicích. Např. místo večerních televizních novin, které dnes nemají s informativní žurnalistikou již vůbec nic společného. V Pekle na talíři se člověk doví, jak se to s tím stravováním v Čechách vlastně má. Doporučuji podívat se na díly týkající se např. energy drinků, kávy, výrobního salámu, šunkové mražené pizzy, tavěňáků a vůbec i ta ostatní videa stojí většinou za to. Jde o to nenechat se oblbnout rohlíkem a dát si trochu práci s vybíráním toho, co pozřeme. Budeme-li jen tupě lemtat to, co nám prodejci a pseudo-výrobci naservírují, tak počítejte s tím, že "šikovné české ručičky" nás pěkně vojebou.

 

Inu, lidé, bděte!

Chudák Adolf

Ne ten rakouskej hysterickej kašpar s knírkem vypůjčeným od Chaplina. Myslím ty, kteří se jmenují Adolf s datem narození po druhé světové válce.

Kromě milionů lidí pohřbil soudruh Hitler i celkem zvukomalebné křestní jméno, které se dnes bohužel (nejen mezi Čechy) už moc nevyskytuje. Adolf Born se nepočítá, ten byl narozen v roce 1930, kdy Áda Hitlerojc ještě nepatřil mezi superstars.

"Ale no tak! Je to přeci jen jméno! Když se někdo jmenuje Adolf, tak to přeci neznamená, že se musí v něčem Hitlerovi podobat," křičí naše racionálno. Jenže v průměrné společnosti je tomu bohužel trochu jinak. Chraňbůh, aby klučík se jménem Adolf udělal nějakou lumpárnu. "No jo, Áda!"

Přemýšlel jsem, jací rodiče mohou svého synka pojmenovat Adolfem a dospěl jsem k těmto příkladům:

Naivky

Některým lidem se jméno Adolf zkrátka líbí a ani jim nepřijde na mysl, že by malého Adolfka mohl někdo ustrkovat na základě jmenovce stojícího za druhou světovou válkou. Tito lidé jsou buďto naivní, plní ideálů a důvěry v nezkaženou mysl, nebo obdařeni takovým štěstím, že na starého führera naprosto zapomněli.

Provokatéři

Umělecky zaměření a provokativní rodiče mohou své dítko Adolfem pojmenovat právě proto, že za tímto křestním stojí Hitler. Chtějí, aby se jejich potomek již od kolébky lišil od šedého davu. Adolf má pak také většinou mezi svými sourozenci Jarní Bouři, Aristotela nebo Čingischána.

In/deterministé

O osudu křestního jména někdy rozhoduje něco jiného, než vůle rodičů. Náhodný los, den narození, jakýsi rodový slib platný několik generací, že všichni mužští potomci rodu se musí jmenovat Adolf atp.

Neonáckové

Příklad nesmutnější. Když jsou rodiče vygumovaní a vyznávají vůdce coby boha a jediného pána, pak to má dítko bohužel těžké a kromě křestního jména dostane do vínku i výchovu, za kterou by rodiče měli spíše podstoupit kastraci nežli mít možnost vychovávat.

---

Ale možná jsem jen moc opatrný nebo soudím společnost moc tvrdě. Možná to dnes se jménem Adolf už není tak špatné, jak tomu bylo pár desítek let po skončení druhé světové války.

Mě se jméno Adolf v podstatě líbí, jen sdílím své myšlenky při dumání, jak pojmenovat potomka.

P.S.: Ne, zatím nejsme těhotní. ;)