V návaznosti na můj předchozí příspěvek týkající se gramofonových desek nyní rozvedu zmiňované peklo jménem hodnocení stavu gramodesek. Ono je to totiž horší než peklo...
Zajíc i klenot v pytli
Pokud kupujete desku, která není nová (zabalená v celofánu) a nemáte možnost si ji poslechnout, pak kupujete chtě nechtě zajíce v pytli. Optické hodnocení může sice leccos prozradit, ale rozhodující je poslech. Opotřebení desky negativně ovlivňující poslech není na první pohled zdaleka vidět. Výborný příklad jsem našel u desky Leonard Cohen – Songs Of Leonard Cohen (press 1972), na první pohled velice zachovalá kopie, ale hlasitější části desky jsou jakoby uřezané, viz ukázka: |
| Suzanne, deska z roku 1972. Všimněte skřípnutí mezi 9. a 10. sekundou. https://drive.google.com/file/d/0B6GaxJoXJ-ThT203VGgtRV9xSVU/view?usp=sharing |
Díky vinylové renesanci vydala Columbia v roce 2007 repress Cohenovy hudební prvotiny, takže jsem měl možnost porovnat zcela novou desku s nosičem starým 43 let. Rozdíl je samozřejmě jasný. Nová deska zní čistě, bez skřípavého ořezu:
 |
| Suzanne z desky vydané v reedici 2007. https://drive.google.com/file/d/0B6GaxJoXJ-ThdVpvWTFaTUdUUjQ/view?usp=sharing |
Problém je, že spousta nejen internetových prodejců nemá šanci všechny desky důkladně přeposlouchat a náležitě oznámkovat. Může se také naopak stát, že nekupujete zajíce, ale klenot v pytli. V jednom zapadlém krámku v Orlandu na Floridě jsem v 1$ bedně našel vůbec první vydání alba Physical Graffiti od Led Zeppelin. Majitel krámku poznamenal, že mít tohle v "mint condition", bude to stát o pár stovek více. Obal skutečně nosil známky silného opotřebení a samotné desky (dvojalbum) taky nevypadaly o moc lépe - škrábance tu i onde. Při placení ale sám majitel (btw. starý vousatý hippie) poznamenal, že optický stav desky někdy klame a přestože to vypadá na katastrofu, tak poslech stojí přesto zato. A to byl přesně tento příklad, měl jsem štěstí, posuďte sami:
 |
| Led Zeppelin - Kashmir, album Physical Graffiti, 1975 https://drive.google.com/file/d/0B6GaxJoXJ-ThYzVaaEFNMXEwSms/view?usp=sharing |
A aby toho nebyl málo, tak v některých případech je na vině "jen" špína. Pokud deska vypadá dobře, ale přehrávání praská, pomůže někdy desku vyčistit. Příklad na albu Gods and Monsters od britské skupiny I Am Kloot z roku 2005. Na pohled deska skoro jako nová, ale jakmile jehla sedla na povrch, jímala mě hrůza:
Po vyčištění (používám čistící roztok značky Dynavox a starou mechanickou čističku desek) přišla úleva v podobě takřka čistého zvuku:
Závěr je takový, že na hodnocení gramofonové desky bez poslechu nebo dokonce bez očisty desky není vůbec spoleh, což nakupování starých desek značně ztěžuje. Proto máte-li možnost koupit re-edici nějakého alba, jehož zdrojem je původní nahrávka, která nebyla následně "poškozena" necitlivým remasteringem, doporučuji do toho jít a vyhnout se původním deskám, jejichž kvalitu nemáte možnost na trhu, v obchodě, nebo na internetu prověřit. Ušetříte si tím peníze i nervy.
