Před dávnými časy jsem zplodil podobné články na toto téma, resp. vždy šlo o články, ve kterých jsem jmenovitě upozorňoval na určité strany, nicméně tentokrát bych to vzal trochu všeobecněji, abych nic podobného již psát nemusel.
Ve zkratce - tady máte návod, jak (ne)volit prakticky ve kterýchkoliv volbách, aneb na co si dát před vhozením volebního lístku do urny pozor.
Všimněte si, že v tomto článku nebudu přímo nikoho, resp. žádnou stranu, zmiňovat.
1. Násilí, strach a nenávist
Okamžitá červená karta je pro všechny strany, jejichž zástupci (nebo vedoucí) otevřeně podporují násilí, případně (byť i podvědomě) hrají na strach a nenávist (vůči komukoliv). Absolutní stopka může být během nějakého stranického veřejného vystoupení, během kterého dojde k nějaké násilné události, která je následně hostujícími (ale i návštěvníky) glorifikována, nebo nedej bože dojde k lynčování.
2. Voliči a podporující
Sledujte, kdo, resp. jaké skupiny lidí, straně fandí. Jednoduše řečeno, cítíte k ostatním příznivcům strany náklonost nebo odpor? Samozřejmě pokud sami inklinujete k prvnímu bodu, tak k volbám, opravdu, prosím, nechoďte! Pokud je strana obklopena očividnými zástupci jistých extremistických skupin (náckové, fanatici, krajní vyznavači konspiračních teorií), pak to zavání opět červenou kartou. Stejně tak se zaměřte na to, jak to u příznivců strany vypadá s názory na následující body.
3. Strana jedné osobnosti
Ne každý je maršál Tito. V současné době se málokdy stane, že by výrazná osobnost úspěšně táhla nejen stranu, ale v podstatě celý stát. Problém strany jedné osobnosti je ten, že to smrdí nejen kultem osobnosti, ale i diktátem. V takovém případě není prakticky možné s vedoucím strany nesouhlasit. Nedotknutelnost je problém, zvláště v případě zkorumpované osobnosti.
4. Trestní řízení člena/vedoucího strany
Velice ošemetný bod. Je třeba podotknout, že nejsem zastánce scénáře "nařčen z viny = okamžitě se stáhnout z politiky". Křivá nařčení byla, jsou a budou. Bohužel panuje jakési přesvědčení, že pokud politik po nařčení z nějakého trestného činu z politiky okamžitě odejde, uznává tím pádem svou vinu. Z toho důvodu se spousta politiků drží svého politického křesla zuby nehty. Jde vlastně o velice smutný bod, jelikož ta plejáda trestních stíhání a soudů nám naroubovala do hlav přesvědčení, že "každý je do něčeho namočen". Je strašná škoda, že se naprosto zapudil ideál poctivého a bezúhonného politika. A to do té míry, že dnes je spojení slov "poctivý politik" v podstatě vtip. Pokud jde o zmíněná trestní řízení, doporučuji se také zaměřit na samotný případ - o co jde? Jak dlouho se to táhne? Kdo je žalobce? Atp. Zároveň další červenou kartou by měly dostat strany, jejichž vedoucí jsou dlouhodobě stíháni a strana není s to si zvolit někoho jiného do svého čela, protože bod 3.
5. Svoboda slova
Termín "svoboda slova" začal být často skloňován s nástupem internetu mezi širokou veřejnost. Před tím, než mohl kdokoliv v rámci minut oslovit masy, tedy od roku 1989 do rozvinutí internetu mezi populaci, nebylo prakticky třeba ohánět se "ohrožováním" svobody slova (ty tučné uvozovky jsou tam záměrně). Žijeme ve svobodné zemi, kde je praktikována svoboda slova. Jenže když si někdo stoupne na náměstí a začne velebit likvidaci určité skupiny, tak musí počítat s trestním postihem. Je to (bohužel) logické. Extremistické skupiny se nesmí rozvíjet. Nesmí získávat na síle. Viz bod 1. Můžeme si mazat med kolem huby tím, že žijeme ve 21. století, ale hrůzy ze století minulého nejsou zdaleka tak daleko ani tak cizí některým jedincům. A pokud jde o internet, resp. sociální sítě, tak je třeba si uvědomit, že jde o soukromé firmy. Na internetových sociálních sítích neplatí svoboda slova v rámci Všeobecné deklarace lidských práv. Sociální sítě nejsou vládní organizace. Sociální sítě mají svá vlastní pravidla a nikdo se nemůže dovolávat nějakého "práva". Pokud jde o skutečnou svobodu projevu, tak aktuálně se často objevuje syndrom zloděje, který křičí: "Chyťte zloděje!" Ti, kteří se ohání ochranou svobody slova, jsou většinou ti, kteří svobodu slova zneužívají. Ne všichni si uvědomují, že rozšiřování lží a různých pseudo-věd má z dlouhodobého hlediska destruktivní dopad. Regulační instance na internetu je prakticky mizivá. Navíc se to šíří jako virus i mimo internet. Zní to naprosto paradoxně, ale pokud strana, nebo některý její zástupce, hlasitě hřímá, že je ohrožena svoboda slova, zpozorněte. Ona totiž svoboda slova je ohrožena. Nikoliv ale cenzurou. Tou lživou horou špíny, pod kterou se může udusit.
Závěrem
Zapomeňte na nějaký "program" strany. Žijeme v nebezpečné době, během které je ohrožen svobodný svět, jak jej známe. Vůbec nepřeháním! Koukněte, kolik stran, kterých se týká výše zmíněných 5 bodů, dnes získává na síle! A zdaleka nejen v Čechách! Nimrat se v programech jednotlivých stran je luxus, který si aktuálně nemůžeme dovolit. Ti, kteří nakonec rozhodují o tom, kdo bude zvolen, ty programy beztak nečtou. Je třeba se pro začátek soustředit na jednoduchost. Ta většina si musí uvědomit, že její hlas má skutečně moc.
Takže vás prosím, volte zodpovědně! Zamyslete se nad tím, koho volíte! A jaké to bude mít následky pro budoucnost. Pokud zvítězí strach, nenávist, násilí a pokud bude svoboda slova skutečně zadupána lží, tak další (skutečně svobodné) volby už nebudou...
