Friday 20 January 2023

Jak správně demonstrovat ve jménu ekologie?

tl;dr: Nijak.

Pokud jsem tím prvním řádkem způsobil nějaké (byť sebemenší) pohoršení, mohu si gratulovat. Vytvořil jsem tzv. dojem, neboli impression. To je něco, po čem dnes většina "markeťáků" a "influencerů" prahne. A je jim skutečně jedno, jestli je onen dojem pozitivní nebo negativní. Dojem - imprese s lidmi pohne. To, co dělá dojem, je vidět. Co je vidět, to se počítá. 

Podnětem pro tento článek byl dotaz od Tomáše Gutha Jarkovského v návaznosti na protestní akce polévání uměleckých děl a následné sebe přilepování sekundovým lepidlem k místu protestu. Tito protestující poukazují na zhoršující se ekologickou a potažmo klimatickou situaci.

Dlouho jsem nad tím dotazem přemýšlel a dlouho jsem nenacházel vhodnou odpověď. Už jen to, že je třeba protestovat za něco tak zřejmého a životně důležitého, poukazuje na to, v jak velkých sračkách naše společnost je. Jak zmíněno v mém předchozím článku Nezadržitelná zkáza lidstva, nevidím lidskou budoucnost nijak růžově. Spousta lidí viní z neudržitelnosti kapitalismus a někteří argumentují základními animálními instinkty, které nelze násilně potlačit. Někteří tento poslední argument napadají, že člověk je schopen i ryze pozitivních instinktů, jako například okamžitá pomoc někomu, kdo se nachází v bezprostředním ohrožení života (nehledě na to, že tento instinkt je většinou celkem rychle potlačen), jenže i zde jde o podprahovou páku, která má z dlouhodobého hlediska zajistit lepší podmínky k přežití. Člověk je stádní tvor. V pravěku měl člověk ve větší skupině větší šanci na přežití. Čím více jich zachráním, tím větší šanci na přežití budu mít.

Jak z toho ven? Člověk se musí naučit potlačit vůli ke svému vlastnímu prospěchu ve prospěch druhých. A tím "člověkem" mám na mysli samozřejmě všechny. Do jednoho. Jinak se bude neustále opakovat scénář z Farmy zvířat. Problém je, že tuto schopnost se lidstvo nenaučí přes rok. Pokud jde o klimatickou krizi, tak můžeme jen doufat, že následující generace si příčinu katastrofy uvědomí a náležitě ji zdokumentují. Předejít tomu nelze.

"Takže se na to máme prostě vysrat?" Ne. Ve jménu McMurphyho, probůh ne! Pokud jde o původní otázku, jak správně demonstrovat ve jménu ekologie, tak primárně musí jít o protest, který nikomu a ničemu neublíží, způsobí malé, případně žádné škody a zároveň vzbudí velký dojem - aby byl tzv. "dosah". A abych pravdu řekl, ti cákající a přilepující se demonstranti toho dosáhli. Rámy pocákaných obrazů půjdou asi do kytek, ale samotná díla (pokud vím) poškozena nebyla. Přičemž ten způsobený dosah, byl obrovský, skutečně globální. Kolik lidí to nasralo, kolik memů a vtipů z toho vzniklo. Budou tyto akce ale mít nějaký funkční dosah, na základě čeho se aktuální ekologická situace zlepší? Pochybuji. Lidem je vlastní soutěživost, je to další animální pud, je to hnací motor pokroku. Být alfa. V dnešní společnosti máme (bohužel) dva základní indikátory úspěchu - peníze a sláva, přičemž slávou mám na mysli "být známý", "být vidět". Schválně, zkuste si vybavit někoho "úspěšného" v dnešní době. Společnost, která bude primárně vyzdvihovat ty, kteří se skutečně zasloužili o nezištnou pomoc lidstvu, bude mít mnohem lepší předpoklady pro přežití z dlouhodobého hlediska. Jenže, opakuji, něco takového se nedostaví rychle. Bude třeba ještě hodně generací k tomu, aby se lidstvo poučilo.

Problém klimatické změny tkví v tom, že jde o plíživou hrozbu, která není bezprostředně patrná. A naše generace tím problémem ještě (pravděpodobně) nebude zasažena natolik, aby se to nějak výrazně podepsalo na každodenním životě. Smrt hladem a žízní v našich zeměpisných šířkách a délkách bude běžná až za několik generací. Společnost nebyla nikdy vedena k tomu, aby skutečně koukala za roh své vlastní existence. 

Tak jak tedy? 

Pokud bychom začali oním otřepaným "Je třeba začít sebou", tak musíme mít na paměti, že běžný člověk má přirozeně problém s tím, když něco musí nebo nesmí. Je třeba jít neinvazivně příkladem. Militantní akce aktivistů mají většinou negativní dopad. Jestliže třídíme odpad, pěstujeme kompost, snažíme se neplýtvat, nekupovat zbytečnosti a jezdíme (je-li to možné) MHD, tak zároveň nesmíme hlasitě hanit souseda, že se nechová stejně. Lidé mají tendenci se stavět na zadní. Jeden ze strašných příkladů je stále trvající "Twitter-shitstorm" kolem aut v Praze, což hraničí s virtuálním lynčováním všech, kteří zrovna neparkují tak, jak ukládá zákon. Ta oboustranná ohleduplnost a praktické používání vstřícnosti se tím nadobro zabíjí! Jeden příklad za všechny, jedu Prahou na kole do práce. Předjíždí mě auto (btw. Aeskulab - převoz krve) a když je na mé úrovni, tak řidič stáhne okénko a řve na mě: "Proč kurva nejezdíš po chodníku, máš tam místa tři prdele!" A ano, někdy po chodníku také jezdím, přičemž je (bohužel) třeba počítat s tím, že se najde další bijec za dodržování zákonů a budu opět seřván. Neházejme po sobě zbytečně hovna! Tím to nezlepšíte okamžitě ani dlouhodobě. Jenže, já vím, bezprostřední emoce a systematická řešení si moc blízké nikdy nebyly.

Pokud jde o globálnější aktivismus, tak je třeba tepat politiky. Neustále je otravovat všemi dostupnými způsoby. Když už chcete demonstrovat nebo se pustit do nějakého happeningu, dělejte to před ministerstvy, blokujte vládní výjezdy nebo východy, neblokujte běžný provoz uprostřed města. Tím situaci opravdu jen zhoršíte. Je to boj s větrnými mlýny, ale miřte na tu hydru nahoře, ne na ty dole, kteří tu hydru nakonec ještě podpoří, protože je na cestě do práce zdrželi nějací demonstranti.

Tolik k tomu "aspoň jsem to zkusil/a". Mít čistý štít nebo karmu. Ono to totiž stejně prakticky nepomůže. Populace se stále rozrůstá, globální energetická spotřeba stále roste:


Mírný propad v roce 2020, ale v roce 2021 opět vzestup. Ropa, uhlí a plyn to stále táhnou z cca. 80%. To se v následujících dekádách nezmění. Bohužel.

A tento článek beztak nebude mít žádnej "dosah", nejsem influencer ani markeťák. Ale muselo to ven, aspoň jsem to zkusil.