Jak jsem se smířil s Facebookem

Na počátku roku 2016 jsem se (asi předsevzetí nebo co...) zařekl, že už nebudu aktivně používat Facebook. Vydržel jsem to asi půlroku... Proč jsem byl facebookem zhnusen a přesto se nakonec vrátil?

Začněme od začátku. Na fejsbůček jsem se přihlásil někdy v roce 2009 z důvodu organizace naší vodácké skupiny. Do té doby jsme amatérsky používali spolužáky.cz a kolega navrhl, že organizačně je facebook lepší. Ale jak už to u mě bývá, když se do něčeho namočím, tak se v tom rovnou pořádně vykoupu a začal jsem s přidáváním přátel ze všech koutů mé společenské minulosti. Od spolužáků ze základky, přes pracovní kolegy až k příbuzným. Na začátku bylo všechno hezké a euforické, asi jako když jste prvních pár minut na návštěvě u nových známých, o kterých nevíte nic. Nevím přesně kde a kdy se to zlomilo, ale asi to bude mít co do činění s globálností internetu. Psal jsem to už jinde, dříve byl internet pro hrstku lidí, dnes je pro všechny. Pomalu jsem začínal zjišťovat, že názory některých svých facebookových "přátel" se diametrálně liší od názorů mých. A protože trpím nezadržitelnou potřebou vyjádřit se, jal jsem se povinnosti všem těm pomateným přátelům vysvětlit, že jejich názor je špatný a můj správný. Nejenže to nebralo konce, ale zároveň to vyvolávalo zlou krev, což jsem zpozoroval nejen u sebe, ale i u jiných známých uživatelů. Čím dál častěji, když jsem vlezl na facebook, jsem propadl amoku vzteku "Jak to, že může být někdo tak blbej!" ačkoliv ve skutečnosti, resp. v realitě jsem si s dotyčným poměrně rozuměl. Tyhle nechtěné cesty do hlubin duší svých známých vykrystalizovaly v naprosté zhnusení vůči tomuto náměstí internetu. Facebook je skutečně jakousi hlásnou troubou internetu, něco jako vstupní branou reflektující celé společenské klima, jakkoliv děsivě to zní. Bylo mi z toho zároveň docela úzko, čím se internet stal. Dříve byl pro mě internet jakýmsi úkrytem před realitou. Dnes je pro mě realita úkrytem před internetem.

V tomto duchu jsem se na přelomu let 2015 a 2016 pokusil s ksichtoknihnou seknout. Vydrželo mi to vlastně docela dlouho. Jenže všelijaké společenské (hlavně absintové) akce se poslední dobou plánují právě na facebooku. Jsou tam početné absintové skupiny, dokonce absintový trh. Nemluvě o jiných událostech, jako jsou koncerty, festivaly a soukromé party u přátel. Nebýt facebooku, tak u některých oblíbených interpretů se ani nedovím, že koncertují. Je to děsivé, jakým způsobem facebook prolezl do sociálních potřeb. Takže jsem udělal kompromis. Zrušil jsem sledování všech svých přátel a selektivně vybral ty, jejichž příspěvky nejsou buď úplně o hovně a/nebo se neslučují s mým názorem, ale jsou vtipné nebo informativní. Fotky dětí a slinty postrádající rozum u nových přátel je automatický indikátor ke zrušení sledování. Nikoho ze svého facebookového kruhu přátel nevyhazuji, ale vidím jen cca. 5% toho, co hází na zeď.

A světe div se, ono to funguje! :) Není to pštrosí strkání hlavy do písku, dění ve světě stále sleduji. Je to jen informační filtrace u svých přátel. V realitě také nepotřebuji mít před sebou celý souhrn charakterových vlastností a kompletní trasování myšlenkových pochodů toho, s kým jdu na pivo. Chutě na politické diskuze mě už dávno přešly. Jsem od přírody bezkonfliktní člověk a tyhle diskuze jsou výbornou roznětkou pro všelijaké žabomyší války. Čím více stárnu, tím více si uvědomuji, jak zbytečné je zasírat si svůj volný čas zbytečnými vrtochy.

Na závěr hezké video z doby, kde se Facebook rozjížděl. Snad se někdy dostanu k tomu, abych tam přidal titulky pro anglicky negramotné:

Záviš versus Ortel

1. září se facebookovém profilu knížete pornofolku Záviše objevilo vyjádření k vystoupení Záviše na festivalu, na kterém měla vystoupit i skupina Ortel. Psaní od správkyně stránky přišlo na popud zvláště fanoušků Záviše, kteří hojně na profilovou zeď lkali nářky, jak to, že porno-bard Záviš bude hrát na stejném pódiu jako náckové soudruha Hnídka? Dohnalo mě to k zamyšlení, bilancování a přemýšlení, jak se k tomu postavit.

Má žena nemůže Záviše vystát, ale já mám pro toho starého sprosťáka slabost a to z důvodu, který je v podstatě dokonale demonstrován ve výše zmíněném vyjádření. Záviš to má všechno těžce na háku! Záviš nemrdá pouze vojnu, ale komlet všechno. Některé jeho texty jsou oplzlé a hrubiánské až moc, ale nejde o žádnou angažovanost. Někdy jsem Závišův postoj bránil ve smyslu vypláznutého jazyka upjaté společnosti, která se neustále snaží být nějakým způsobem vážná a uhlazená. Jenže ono to tak není. Záviš to má v piči. Nejde mu žádnou provokaci nebo kritiku společnosti. Záviš si dělá, co chce a je mu úplně jedno, co si o tom kdokoliv myslí. Lze tomuto flegmatickému až nihilistickému postoji něco vyčítat? Možná ano. Kdyby se na takový přístup naladili všichni, mohla by celá společnost na jakoukoliv produktivitu zapomenout. Jenže Záviš představuje ryzího pankáče, kterému underground vyhovuje. Jeho písničky se nehrají v rádiích a v hlavních sdělovacích prostředcích se také nevyskytuje, což mu očividně vůbec nevadí. Nemá v plánu strhnout davy na svou stranu, přimět všechny, aby se na všechno vysrali a zírali do stropu. Na druhou stranu Ortel...

Nemám nic proti posluchačům Ortelu. Ne každý má hudební vkus a není správné odsuzovat lidi pouze na základě hudebního nevkusu. Je to podobné jako s voliči KSČM. Napomínat nebo urážet voliče komunistů nepomůže, jak jsem kdysi kdesi napsal, debila nenapravíš tím, že mu řekneš, že je debil. Je třeba neustále poukazovat na to, že KSČM je svoloč prolezlá bezcharakterními plazy, kterým nejenže nevadí justiční vraždy a vláda strachu z dob totality, ale navíc si otevřeně hájí své zkorumpované členy. Zakázat? Zbytečné. Raději neustále ukazovat, co je KSČM zač. Stejně tak s hudebním odpadem. Skupina Ortel je nejen hudební, ale hlavně i lidský odpad. Strhávání mas je přesně to, o co Hnídkovi jde. Postoj Ortelu vypadá, jakoby jejich cílem bylo, aby se lidé ozbrojili a stříleli po všech, kteří nesdílí jejich názory. Otázka stejná jako u Záviše, lze tomu něco vyčítat? Rozhodně ano. Alespoň z krátkodobého hlediska. Za nějaký čas nikdo po Ortelu ani neštěkne, nicméně nyní se veze na vlně uprchlické krize a nebezpečně se vkrádá do širšího povědomí, díky čemuž nejenže mate mysl lidem bez hudebního i lidského vkusu, ale zároveň se je snaží aktivovat k činům zalitým rudýma očima nenávisti. Což je mnohem destruktivnější než Závišovo zírání do stropu a plivání z červeného mostu.

Závišova tvorba není žádné extra velké umění, ač některé kousky jsou hudebně i textově povedené. Jde spíše o jeho životní postoj, který mi je sympatický, přestože nemám zájem vydat se stejným směrem. Zároveň nemůžu vytknout nic těm, kteří se rozhodli jít v Závišových stopách, což naopak nelze říct o rádoby angažovaných zastáncích Ortela. Nemám nejmenší zájem potkávat na ulicích pomatené ochránce jakýchsi domnělých hodnot s kvérem v ruce. Takoví zmatení spoluobčané jsou mnohem nebezpečnější než opilci s píčou na čele.

Pokud jde o samotnou událost (Rocková Třebová), jak koncert dopadl, nevím. Žádný report jsem nikde nenašel. Záviš se prostřednictvím svých organizátorů (ne)postavil k celé kauze způsobem sobě vlastním, což jen upevnilo image flegmatického knížete pornofolku, kterému je vše u prdele. Mělo by příznivcům a posluchačům Záviše vadit, že Záviš sdílí pódium s Ortelem? Ne. Alespoň zatím ne, jelikož Záviš tím žádné gesto neudělal a oba tábory fanoušků se pravděpodobně neporvali, takže koneckonců situace kolem Ortela asi nebude zas tak horká, když Hnídkovi a jemu podobným nevadí sdílet pódium s někým, kdo vojáky nazývá kokoty zelenými. ;)

Umělci a jejich nástroje