Sobota 30.09.2023, závěrečný večer festivalu Absinthiades, Pontarlier, Francie, karaoke bar Les Sixties, kde mezinárodní absintová komunita večeřela místní sýrové fondue. Je po půlnoci, přesný čas si nepamatuji, ale lidé už odcházejí do svých hotelů a ubytoven, případně pokračují směrem k místní diskotéce, já sedím u stolu s Petrem Šlechtou a v pozadí do neonových UV světel před velkou televizí s běžícím karaoke textem krákorá místní společensky unavená osoba. My dopíjíme delikátní absint N°5 Grand od Patricka Granda a celé bezprostřední genius loci působí zvláště hořkosladce hezky, do čehož Petr vstoupí: "Nezdá se ti, že to je západ absintové komunity?" Chvilku jsem se zamyslel, načež absintem ověnčená mysl zabrala: "Spíše soumrak, než západ."
Následující den na cestě domů, do Čech, jsme tuto myšlenku dále rozvíjeli a padly na mě dvě otázky:
"Jak vidíš budoucnost mezinárodní absintové komunity?"
"Jak vidíš budoucnost české absintové komunity?"
Pojďme se tedy na tu předpověď podívat!
Idealistické začátky plné elánu a nadějí
Když jsem v roce 2008 začínal v Česku s absintovou osvětou prostřednictvím stránek absinthe-cz.com (tehdy ještě pod free hostingem absinthe.ic.cz), bylo mým přáním vrátit, resp. v případě Česka, vybudovat zájem o pravý absint do takové míry, že by se pravý absint dostal do hlavního proudu, byl by dostupný v každém druhém baru a každý druhý člověk by o absintu věděl ty nejdůležitější základy. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem tehdy narazil na tehdy neznámého lihovarníka moravského, Martina Žufánka, který na popud jednoho z obchodních kolegů v tu samou dobou (resp. v r. 2007) vydestiloval pravý absint. Věc v Čechách nevídaná, ale ne první - vůbec první novodobý český absint vydestiloval již v roce 2002 Martin Šebor, který bohužel takové štěstí neměl a záhy spáchal sebevraždu. Po mé (značně negativní) recenzi na (dnes již zaniklém) diskuzním serveru feeverte.net mě Martin Žufánek kontaktoval s tím, jestli bychom se nesešli, z čehož jsem měl trochu vítr, že dostanu na budku. Nestalo se tak. Naopak. Vzešla z toho spolupráce, která následující roky krystalizovala v plnění mého původního snu. Edukace gastro lidí i konzumentů, články v gastro časopisech, ba dokonce zmínky v Českém rozhlasu i televizi, sílící česká absintová komunita, zájem o "odčernění" stigmatu "Czech absinthe = shitsinthe" v zahraničí, neboli vše s nálepkou absint, co přichází z Čech, je sračka vhodná leda tak na čištění odpadu.
Byla to parádní jízda! Martinovi se dařilo, nicméně nutno podotknout, že na Českém trhu jej (a celou Žufánkovic rodinu) živila hlavně slivovice a jiné pálenky. Absint byla spíše taková kratochvíle. Byť velice zábavná, ale stále bokovka. Když se o St. Antoine začínalo zajímat zahraničí, nabyla tato bokovka samozřejmě na důležitosti.
Euforie úspěchu... a náraz
Pak přišel rok 2013, kdy Žufánek vypálil svůj první gin a již tehdy slušně našláplý byznys dostal raketový pohon a značka Žufánek tak, jak ji známe dnes, byla na světě. Pozitivní ohlas a věhlas ze všech stran (včetně - a vlastně i hlavně - těch mezinárodních) se valil jako lavina. Pak přišel Forbes, kontakty na vlivné (resp. nejvlivnější) a zbytek je historie. Je třeba ale podotknout, že tento úspěch byl naprosto zasloužený a radost z něj (včetně nespočet soukromých mecheche parties) jsem prožíval stejně intenzivně, byť jsem nebyl jeho přímou součástí.
Jenže...
S Martinovým věhlasem přišlo něco, co česko-slovenská absintová komunita nečekala. S čím jsme nepočítali... ale měli jsme. Ze značky Žufánek se stal luxusní artikl s aurou jedinečnosti a hlavně výjimečnosti. Lidé začali láhve z Boršic kupovat i za účelem investice. A v některých případech hodně krátkodobé investice. Objevili se takzvaní "bottle flippeři" neboli přeprodejci láhví, což jsou "zákazníci" (a teď nemám na mysli sub-dodavatele nebo majitele obchodů s alkoholem), kteří nakoupí co největší množství láhví, aby je okamžitě (někdy ten samý den) vystavili na prodej na inzertních portálech typu bazos.cz a později alkobazar.cz. Tento mor postihl i absint.
Na počátku tohoto šílenství, kdy e-shop lepsinalada.cz nebyl na něco takového připraven, vyvinuli tito "flippeři" (paraziti) dokonce skript, který okamžitě objednával celou zásobu nově vystaveného produktu. Členové českého absintového společenství často přicházeli s prázdnou. Na jednu stranu jsme mohli mít radost, že v Česku je konečně o absint skutečný zájem, jenže tato myšlenka byla plachá, neboť byl absint skupovaný za účelem vlastního obohacení. Většina kupujících absint ve skutečnosti nepila a nepije. Vrchol byl, když se mi jeden bankéř, kterému se podařilo ukořistit první šarži Private Reserve, ptal: "No a jak se to tedy vlastně pije?" Představte si, že kupujete něco, o čem nevíte nic, ale kupujete to jen proto, že značka.
A tak to je dodnes! Martin Žufánek stále vyrábí prvotřídní absinty, snaží se o minimalizaci zisku překupníků (byť to zcela vymýtit nelze), ale to sebou nese nejedno úskalí, včetně např. vyšších cen.
Česká absintová komunito, kam kráčíš?
Abych se konečně dostal k zodpovězení jedné z výše položených otázek, tedy tu druhou, jak to vidím s absintovou komunitou v Čechách. Přestože se v ČR objevují i další (a někdy i schopní!) výrobci absintu, tak z pohledu absintové komunity se může zdát, že se vývoj tak nějak zastavil, ba dokonce stagnuje. Víte, ono to je trochu energicky náročné filtrovat nově příchozí, zda se nechtějí do komunity vetřít jen za účelem zisku. Co je horší, tak za vidinou rychlého zisku skočili i někteří staří členové komunity, což mezi nás rozlilo zlou krev a museli jsme sáhnout po něčem, co jsme dříve neznali - "banány" neboli blokace některých členů.
Pokud jde o začlenění absintu, jakožto nápoje, do hlavního proudu gastronomie, tak tady jsem skeptický a podle mě se něco takového nikdy nestane. Ano, pravé absinty (z 90% ty od Martina Žufánka) lze nalézt ve spoustě podnicích po celé republice, ale širšího zájmu (coby pitiva, nikoliv investice) se absint nikdy nedočká kvůli následujícím bodům:
- Absint je anýzovka a anýzové aroma (tzv. "pendrek") našincům většinou nechutná, případně nad tím ohrnují nos.
- Cena. Velice důležitý faktor! Výroba pravého a dobrého absintu je nákladná a přestože v Čechách je spousta lidí, kteří si rádi připlatí za kvalitu, většina chce levný chlast. Smutné, ale fakt.
Pokud jde o samotnou komunitu, tak to vidím vlastně trochu pozitivně, protože nějaký zánik v dohledu nevidím, jen zůstaneme tzv. v undergroundu, což je svým způsobem cool, není nás tak moc, takže společné akce není třeba pořádat ve velkých halách. A přestože jsem výše zněl možná trochu pesimisticky, tak nová krev se čas od času přeci jen ukáže, byť je to v řádu několika málo jedinců za rok... nebo spíše roky. Lví podíl na tomto "náboru" nových absintových nadšenců má Václav Seidl, majitel a provozovatel naprosto jedinečného brněnského baru Naproti. Jde o podnik, kam lidé opravdu chodí "na absint"! A to nejen za účelem turistické atrakce, ale skutečně po práci (nebo po škole ;)) jdou na absint. Díky úspěchu baru Naproti, přednáškám a prezentacím na různých akcí se zrodila i nedávná kolaborace s Martinem Žufánkem, z čehož vznikla limitovaná edice (borůvkami barveného) absintu Berry Fairy, který se vyprodal během několika hodin. Byť opět musíme nést to břemeno faktu, že po Berry Fairy se zaprášilo ne proto, že Václav Seidl, ale protože Martin Žufánek. Kdyby byl Berry Fairy vyroben jinde někým jiným, byl by na skladě (za tu cenu) dodnes.
Mezinárodní komunita
Tady už ale tak optimistický nebudu. Mezinárodní absintová komunita se začala formovat již v druhé polovině 90. let minulého století. A to hlavně na internetovém fóru feeverte.net, z čehož později vznikla odnož wormwoodsociety.org. Šlo o společenství převážně inteligentních lidí a nadšenců, mezi kterými se objevila jména s velkým vlivem na mezinárodní absintové scéně (některé zmiňuji ve svém příspěvku z roku 2016: https://habulinec.blogspot.com/2016/08/mezinarodni-absintova-komunita.html), z čehož se zrodily absintové publikace, encyklopedie, filmové dokumenty a v neposlední řadě i organizace mezinárodních setkání ve Švýcarsku a Francii.
Samozřejmě nic netrvá věčně a nikdo není navždy mladý a silný, takže i jádro této komunity po cca. roce 2015 začínalo slábnout, byť bylo stále živé.
Dvě smrtící rány
Pak ale přišel rok 2020 a 2021. V tom prvním přišel Covid19, v tom druhém nová EU Cross-border VAT e-commerce legislativa, která, obávám se, bude pro toto malé odvětví, jakým je absint, jeho výroba a prodej, šibeniční. O co jde? Ve zkratce jde o zákon, který prodejci alkoholu nařizuje, že spotřební daň se má platit v zemi, ve které žije konzument. Což znamená, že je v podstatě zakázáno prodávat alkohol koncovému spotřebiteli napříč zeměmi Evropské Unie, např. e-shop v Německu nemůže alkohol prodávat zákazníkům ve Francii, Španělsku a ani Čechách. Tento obchod je možný pouze, je-li zákazník plátcem daně (tedy právnická osoba), která odvede spotřební daň finančáku země, ve které žije. Nevím, kdo a proč s tímto nařízením přišel, ale pro malé výrobce je tato politika likvidační. Tedy nemá-li malý výrobce odběratele v sousední EU zemi, svůj produkt tam neprodá. A co je navíc naprosto bizardní, je skutečnost, že tento zákon se nevztahuje na prodej zemím mimo Evropskou unii. Ano! Konzument zákazník z Čech si nemůže koupit alkohol z e-shopu z Německa, ale konzument zákazník z druhého konce světa, USA, může. Postavené na hlavu! Tento zákon potopil firmu absinthes.com, v jejíchž řadách se nacházeli někteří členové tzv. staré gardy z feeverte.net a noví členové byly v absintové komunitě nejvlídněji přijímáni. Zároveň stihli uspořádat alespoň dva německé absintové festivaly ve Freiburgu. V roce 2020 byl plánován třetí, ale k tomu již nedošlo, protože Covid. V karanténním roce 2021 absinthes.com, obchodním názvem RUEVERTE GmbH, zkrachovali.
Po Covidu se sice mezinárodní absintová komunita zotavuje, ale starým koňům se tu káru už táhnout nechce. Zbylé e-shopy (zvláště v Německu) jako je absinthe.de (Lion Spirits), Absinth-Oase.de nebo Absinth Depot v Berlíně stále přežívají, ale bude-li zájem v Německu o absint stačit, ukáže čas. Distribuce dobrých absintů napříč evropských států je v podstatě zastavena. Např. v Čechách situaci opět zachraňuje Václav Seidl a jeho alkonaut.cz, ale je zde třeba koukat na rentabilitu obchodu, neboť jde o zdroj živobytí (společně s barem Naproti), proto v nabídce (hlavně tedy na baru) vedou spíše levnější zajeté absinty.
Všeho všudy nové dobré absinty to mají na evropském trhu extrémně náročné a jejich proražení za hranice je prakticky mizivé. V minulosti, za existence feeverte.net a zároveň absence (a)sociálních sítí, jako je Facebook, by se o to postarala mezinárodní absintová komunita, která se skládala hlavně z lidí, kteří věděli, co je pravý absint a jak má správně chutnat. A ano, samozřejmě, chuť je subjektivní a sto lidí, sto chutí, ale přesto má mít absint určité charakteristické vlastnosti, které absint dělají absintem. Ti, kteří ochutnali původní staleté absinty, ví, o čem mluví. Jenže tato komunita znalců je nyní rozprášena na Facebooku a zahrabána pod balast příspěvků od každého, kdo má do zadku díru, s touhou obdržet od ostatních co nejvíce palců nahoru, srdíček a smajlíků. Přilijme do tohoto koktejlu nucenou snahu o politickou korektnost (původní členové feeverte.net si rozhodně nebrali servítky a víte vy co, nazývat věci pravými jmény bez obalu není někdy od věci), která pranýřuje jakoukoliv (i tu objektivní a slušnou) kritiku pod heslem "hate-speech", z čehož vznikne nevýrazná omáčka, na jejímž základě se pokrok nedá stavět.
Soutěž o nejlepší... "absint"
Letošní výsledky absintové soutěže Absinthiades v Pontarlieru byly dokonalou ukázkou absintové dekadence. Většina vítězů jsou buď průměrné, nebo těžce podprůměrné absinty. Což je způsobeno několika faktory. Švýcarská strana údolí Val-de-Travers tuto soutěž začala bojkotovat. Může za to rozhádanost místních, neboť po roce 2005 (kdy byl absint ve Švýcarsku opět povolen) ztratili místní paliči společného nepřítele (stát), takže začali střílet do vlastních řad. Posledním hřebíkem do rakve společných akcí (zvláště absintovému festivalu v Boveresse) byl rok 2014, kdy byl zamítnut návrh o geografickou ochranou značku "absinthe", což by znamenalo, že v rámci Švýcarska by se názvem absint mohly pyšnit jen výrobky z údolí Val-de-Travers. Tento návrh měl (a stále má!) ve Val-de-Travers své příznivce i odpůrce, takže není divu, že se tyto skupiny do sebe pustily a poslední společná spolupráce v ulicích Boveresse během každoročního festivalu byla v roce 2016. Od té doby je festival na švýcarské straně omezen na lokální "otevřené dveře" místních výrobců.
Dalším faktorem slabého zastoupení dobrých absintů v soutěži jsou požadavky pořadatelů: Absint musí být dostupný na francouzském trhu a každý zájemce o účast musí do soutěže dodat hned několik litrů svého produktu. Což většina malých výrobců odmítá podstoupit. Není divu! Malí výrobci mají beztak malou produkci a darovat (ano, darovat) hned třeba 10 láhví bez jakékoliv záruky úspěchu nebo nějaké propagace, která by na druhou stranu stejně byla k prdu, protože EU, se logicky nikomu nechce.
A aby toho nebylo málo, soutěž se skládá ze tří porot:
Professionnelle - lidé z oboru, tj. samotní výrobci nebo distributoři
Populaire - porota z lidu
VIP - organizátoři soutěže a členové místního absintového společenství
Kombinace těchto porot nemůže (většinou) z principu vybrat skutečně dobrý absint! V tzv. profesionální porotě jsou často nejen sami výrobci absintů, které jsou v soutěži, ale někdy i jejich "známí" a/nebo distributoři, kterým samozřejmě jde o to, aby jejich želízka v ohni dostala zlatou plaketu. Jednou jsem měl štěstí se do této poroty dostat, protože jeden porotce onemocněl a uvolnilo se místo. Takže vím, o čem mluvím.
Porota z lidu se může skládat z kohokoliv a mnohdy jde o lidi, kteří o absintu nemají ani tušení. I takové příklady jsem v minulých ročnících viděl.
Jedinou nadějí by mohla být VIP porota, ale ta se zase skládá z nadšenců, kteří mají mnohdy raději absintovou kulturu kolem, než samotné absinty. Navíc, někteří z nich jsou prostě jen zaměstnanci, kteří si odkroutí svoje a jdou domů si dát pastis.
Na porotu sestavenou z absolventů nějakých absintových someliérských zkoušek (které mimochodem neexistují) zapomeňte.
Není proto divu, že letos vyhrál blend absint, jehož výroba není nákladná (smíchat dohromady vícero absintů i ne-absintů), tudíž cena nízká a jeho "výrobce" to tak moc nebolí. Není to poprvé. I v posledních ročnících byly na stupních vítězů absinty, které byly chutí skutečně vhodné leda tak na čištění odpadu.
Pískej konec!
Dopíjíme absint N°5 Grand, zvedáme kotvy, já házím na záda batoh plný nových absintů od dalšího starého barda Stefana Rossoniho (dovezli je přímo do Pontarlieru Italové, protože oficiálně to do Čech poslat z Itálie nejde), opouštíme neonový karaoke bar a odcházíme nocí, po jejímž konci vyrážíme domů s mírně fatalistickou myšlenkou, že my byli jsme a budem...
Absintová komunita, ať už ta česká nebo mezinárodní, jen tak nezanikne. V dohledné době nevidím její konec, byť absintu, tzv. zelené víle, ten útlum rozhodně moc neprospěje. Ten výstup pravého absintu na výsluní v prvních dvou dekádách druhého tisíciletí trochu narazil a na první pohled to vypadá, že situace kolem absintu stagnuje. Na druhou stranu, pokud nepřijde další absintový zákaz jako v roce 1910 ve Švýcarsku, nebo 1914, resp. 1915 ve Francii, tak zelená víla přežije, byť stále v undergroundu, ale aspoň bude cool. A i kdyby byla zakázána, tak bude cool ještě víc, protože zakázané ovoce chutná nejvíce.
Jdu si nalít...
