Wednesday 27 September 2017

Co posloucháš? To neznáš.

Když se nad tím zamyslím, tak já byl vlastně arogantní namyšlenej hipster ještě před tím, než to bylo cool. V druhé polovině 90. let, s příchodem internetu, jsem začal objevovat hudební tělesa většině neznámá, ale přesto mému uchu lahodící. Takže krátce pro mém připojení k internetu jsem nasosal hudbu, kterou nikdo v mém blízkém okolí neznal, přestože v globálním měřítku šlo o docela zaběhnuté stálice. Umírnění namyšlenci na dotaz "Co posloucháš?" odpovídali opatrně "XY, ale jsou zatím docela neznámí," nebo "XY, ale moc to v rádiích nehrajou", zato já byl kurva jistá v kramflecích a rovnou jsem odpovídal "To neznáš!" aniž bych odpověděl, koho že to vlastně poslouchám. Mainstreamoví neadtrálci se většinou nenechali odbýt a když jsem tedy prozradil, pro koho jsou mé vytříbené slechy určeny, tak vždycky beztak odpověděli "Hm, to fakt neznam."

Dnes to máme my, hardcore namyšlenci, mnohem těžší. Na internetu jsou všichni, takže všechno je všem hned po ruce. S odpovědí "To neznáš!"si dnes už nezahrávám, spíše jsem přešel do incognito módu a odpovídám "Většinou úchylárny". Ač nemám rád škatulkování hudebních stylů, v tomto článku nakousnu hudebníky, kteří by se dali zařadit do kategorie doom/psycho/death folk, blues trash & psychedelic. :) Vybíral jsem skupiny, které si jsou tak nějak podobní, třeba takové Genocide Organ se vymykají všemu a ty si nechám na jindy. Nuže, na všech níže zmíněných aktuálně těžce ujíždím.



The Peculiar Pretzelmen

Bereme to odshora. "Podivní preclíkáři". Složení s tak zajímavým jménem musí samozřejmě hrát něco zajímavého. A taky že ano! Toto živelné duo na svém bandcamp účtu uvádí voodoo blues death stomp coby hudební styl. Výstižnější to asi být ani nemůže. Většina jejich věcí zní jak opilý Tom Waits na tuně steroidů. Základnu mají v Los Angeles, tvorbu vydávají samozřejmě samonákladem a mimo svůj kontinent ještě nekoncertovali. Při poslechu Pretzelmenů mám jen jeden malý problém - nedokážu zůstat bez pohybu, i to nepatrné podupávání nohou nelze ukočírovat.



The Builders and the Butchers

Stavitelé a řezníci. Kapela na tomto seznamu asi neprovařenější (rozuměj s velkou posluchačskou základnou). Folkaři z amerického Portlandu vydávají poměrně pravidelně alba i na vinylech a některé raritky se už prodávají i za docela vysoký peníz. Zajímavostí je, že mají dva bubeníky a hodně dlouho se vyhýbali zesilovačům a mikrofónům, což byl pozůstatek z jejich začátků, kdy hráli prostě na ulici, ostatně viz ukázka, kde frontman Ryan Sollee neřve do mikráku:



Lord Buffalo

Byl jsem velice překvapen, že jsem této povedené kapele hrající (jak sami sebe nazývají) mud (bahno) folk musel sám založit profil na sběratelsko-hudebním serveru discogs.com. Lord Buffalo pochází z texaského Austinu a letos 17. listopadu vydají vůbec první LP. Do té doby vydávali přes bandcamp singly a EPčka. Následující video mě utvrdilo v tom, že tahle individua musím vidět živě. Když jsem si od nich koupil první singl desku, tak mi tam připsali vzkaz, že se snad někdy ukážou v Evropě. Tak snad...




Sons Of Perdition

To je ten zasmušilý týpek na černém pozadí uprostřed té úvodní koláže. Přestože název je v plurálu, neboli "Synové zkázy", v podstatě jediným stálým členem je Zebulon Whatley, opět z Austinu, stát Texas. Často se motá kolem mnohem známější kapely Those Poor Bastards a spolupracoval na úspěšném krátkém animáku The Blackwater Gospel. Ač je tvorba Sons of Perdition temnější než nejčernější tma, frontman Zebulon na svém FB profilu vypadá jako poměrně vysmáté číslo. Temné kousky z prvního alba The Kingdom is on Fire mi hrály hodně často na cestě z práce (z bůhvíjakého důvodu) a song Psalm of Nod (byť cover) byla má pravidelná ranní hymna během manželčina pobytu v porodnici (opět nechápu proč). ;)



Graveyard Train

A z Ameriky se tentokrát přesouváme na druhý konec světa do Austrálie, kde se nachází taková pohřebácká kapela s velice chytlavými tóny i texty. Po Builders and the Butchers asi druhé nejznámější uskupení na tomto výčtu. Velká škoda, že od roku 2014 nevydali nic nového a poslední živé vystoupení proběhlo v roce 2015. Co jsem se dočetl na internetu, členové musí živit rodiny a na hudební křepčení asi nezbývá moc času. Snad to je jen dočasná přestávka, protože podobných kapel není nikdy dost.



Gun Mother

Bostonské duo je sice (relativně) nové, ale příznivci zaniklého tělesa Reverend Glasseye mají důvod k radosti, protože Gun Mother je pokračujícím projektem Adama "Glasseye" Beckleyho. Reverend Glasseye byla nejčastěji hraná hudba na mém cyklistickém dojíždění do práce (velice doporučuji poslední album One Year Lost At Sea). Před několika dny vydala "Matka zbraň" na bandcampu svou první desku These Golden Threads.



Reverend Beat-Man

Když už jsme u tě reverendů, tak se přesuňme do úchylného Švýcarska, domova "one-man-band" šílence Reverenda Beat-Mana. Když už opravdu nevím kam a mozek se permanentně snaží přepnout do režimu "dementóza", přichází na scénu tento vymítač ďábla. Inu není Švýcarsko jako Švýcarsko. ;)



Core Belief

Já vím, já vím, já s těma rakovnickejma holkama otravuju, kde můžu, ale když ony jsou fakt dobrý! Když jsem je na Povaleči v roce 2015 slyšel poprvé, byl jsem okamžitě uhranut a při skladbě Arlette jsem se udělal ušima. Absolutní ušní orgasmsus. Protože Arlette nemají na Youtube (vidíte, jak moc okrajová záležitost to je? ;)) házím sem odkaz na jejich Bandcamp stránku, kde Core Belief můžete podpořit zakoupením jejich prvního EP. A když už nic, tak hej, v rámci vlastenectví je třeba podobné projekty podporovat!


***

Takže ano, kdyby se na nějakém festivalu sešla alespoň polovina výše zmíněných hudebníků, měl bych z toho hodně dlouho trvající svátek.

K podobným článkům by se možná na zakončení hodilo to klasické "A co posloucháte vy?", ale mě, true-ultra-super-hyper-deep-hardcore-neo-incognito-hipstera to vůbec nezajímá. B-)

Takže spíš: "Nemáte zač."

Saturday 23 September 2017

Kterak vyčistit vinylovou desku lepidlem na dřevo

Během svého nově nabytého gramofonového šílenství jsem se dostal k několika deskám, které očividně potřebovaly vyčistit. Ostatně téma jsem již naťuknul v mém předešlém příspěvku Není near mint jako near mint. A během hledání internetem po způsobech, jak nejlépe vyčistit gramodesku, jsem narazil na spojení "clean vinyl using wood glue" (vyčistit vinyl užitím lepidla na dřevo), na což jsem koukal s otevřenou pusou. Jenže ono to vážně funguje!

Vzorec polyvinylacetátu (PVA)

Polyvinylacetát (PVA) je ta magická látka, která lepí dřevo, papír a jiné záležitosti kromě vinylu. Takže pokud máte v zásobě špinavé šelakové desky, na tuto metodu čištění okamžitě zapomeňte! PVA se na vinyl nepřilepí, resp. přilepí, ale snadno jej poté sloupnout jako peelingovou masku. A přesně tak PVA lepidlo vlastně funguje! Dopřejte svým deskám pořádnou kosmetickou péči. ;)

Toto video mě nastartovalo k vlastnímu pokusu čistit desky PVA lepidlem:

Kolega toho lepidla použil možná trochu moc, ale k tomu viz níže.

Předem je třeba mít na paměti několik "nej" bodů tohoto nejbizarnějšího způsobu čistění:
  • Nejnáročnější - Protože jsem už pár desek PVA lepidlem vyčistil, nemá u mě termín "nejnáročnější" tak moc velkou sílu, nicméně objektivně jde skutečně o způsob náročný na šikovnost, trpělivost, klid a čas. Nečekejte, že někam vložíte desku, zmáčknete tlačítko a nějaká mašinka udělá práci rychle za vás.
  • Nejdůkladnější - V jednom článku k vinylové pračce Okki Nokki (mimochodem moc fajnová mašinka, jen krapet drahá) jsem četl dobrý argument, že většina klasických způsobů čištění (štětečkem, antistatickým kartáčkem, hadříky atd.) znečištění naopak zatlačují směrem dolů do desky. Zmiňovaná pračka Okki Nokki vysává nečistoty směrem nahoru, z desky ven. PVA lepidlo funguje na stejném principu, jen je ještě důkladnější, protože lepidlu na povrchu desky neujde ani smítko v sebezakroucenější drážce nebo nedejbože škrábanci. V jiném článku týkajícím se čištění s PVA lepidlem zmiňovali, že tento způsob odstranil z desky i ty nečistoty, na které byla pračka typu Okki Nokki krátká.
  • Nejšetrnější - Ač to zní šíleně, je-li čištění provedeno správně, tak jde o nejšetrnější způsob, jak vinylovou desku zbavit nečistot. Kromě lepidla na povrch desky nic nenanášíme, ničím nějak neotíráme ani nekartáčkujeme.
Zároveň je třeba si uvědomit, že čištění PVA lepidlem není TO jediné čištění, které by měl sběratel vinylových desek od teď neustále využívat. Vlastně naopak. PVA lepidlo je vhodné na ty desky, které jsou poměrně zachovalé, mají málo škrábanců, ale z bůhvíjakého důvodu se na nich usadilo spoustu nečistot, jejichž odstraněním klasickými způsoby bychom desku sice očistili, ale riskovali bychom malé fyzické poškození desky. Samozřejmě lze takové čistění štětečkem a destilovanou vodou provádět na etapy, ale obávám se, že v některých případech by šlo ještě o náročnější způsob, než PVA lepidlo. Na mírně zaprášenou, nebo lehce zašpiněnou desku samozřejmě stačí jemný antistatický kartáč, pro pár smítek není třeba hned cákat na desku lepidlo.

Co budeme potřebovat:

1. Lepidlo :)

Nejčastěji se s "pévéáčkem" spojuje lepidlo Herkules od Druchemy. Já používám od té samé firmy Dispercoll D2 a nemám nejmenší důvod zkoušet jiná lepidla. Jak zmíněno na stránkách Druchemy, Dispercoll je "jednosložkové polyvinylacetátové disperzní lepidlo na dřevo", v čem přesně se liší od Herkula nevím, ale předpokládám, že Herkules bude pravděpodobně řidší směs, aby si s tím školáci v základní škole nezalepili ústa. ;) Naopak Dispercoll D3 je doporučen pro venkovní vodovzdorné užití, takže půjde pravděpodobně o větší dryák. Berte balení s aplikátorem - ideální pro nanášení na točící se desku.

2. Gramofon
Nebo cokoliv, co se točí a lze na to položit vinylovou desku. Sám bych k těmto experimentům svůj Technics nepoužil ani ve snu, takže jsem si na Aukru koupil zašlou Teslu za nějaké tři stovky. Jste-li zastánci toho, že odvážným štěstí přeje, můžete samozřejmě použít svůj primární gramec, osobně jsem na svou bokovku Teslu nekápl zatím ani kapku mimo desku, takže ano, jde to. Rozhodně se ale vyvarujte toho, položit desku na stůl a patlat na to lepidlo manuálně sem a tam. Nezkoušel jsem to a ani nebudu, protože fotky tohoto pekla na netu mi stačily.

3. Plastová destička na roztírání

Často se zmiňuje, že stará kreditní karta stačí. Jenže kreditní a jim podobné karty mají oblé hrany a to je špatně. Po oblých hranách mohou při roztírání ukápnout kapky lepidla přes okraj, nebo nedejbože na papírový štítek uprostřed desky. Navíc tyto karty nejsou dostatečně pružné. Ideální je si vystřihnout plastovou destičku z nějakého pružného plastového obalu. Délka hrany 8,5cm pro roztírání se mi zatím osvědčila.

Postup:

1. Odstranit případné nánosy bordelu (viditelné nečistoty;)) jemným kartáčkem nebo štětečkem.

2. Nanést rovnoměrně lepidlo. Důležitý krok! Dejte si záležet, čím rovnoměrnější rozprostření, tím lépe se to bude poté roztírat. Zároveň se od tohoto kroku bude odvíjet doba schnutí. Při svých pokusech jsem se dostal na tenkou vrstvu, která uschla za 6 hodin a opačný extrém byl 14 hodin. Chce to cvik!


3. Rozetřít do jednolité vrstvy.


Neděste se toho, když se vám nebude dařit rozetřít co nejvyrovnanější koláč, u Dispercollu vůbec nevadí, je-li v některých částech lepidla méně nebo více, jde o velice elastické lepidlo a není-li jej v některých částech až moc málo, nebude to mít při sloupávání negativní vliv. Na co naopak musíte dávat pozor, jsou osamocené ostrůvky nebo malé kapičky. Celý lepidlový koláč musí být jedním kusem na desce! Na seškrabávání jednotlivých kapek ať už na začátku nebo konci desky zapomeňte! Jde to blbě, hrozí poškrábání desky a kdybyste na nějakou kapičku ve drážce zapomněli, tak jehla na přenosce vám za to rozhodně nepoděkuje. Pokud se to ale už stane a nějaké lepidlo vám na desce zůstane, dejte si druhé kolo - naneste lepidlo znovu, při dalším sloupnutí budou předešlé kousky lepidla bez problému odstraněny společně s novým lepidlovým koláčem.

4. Čekat. Během schnutí budete mít možnost pozorovat, jak moc rovnoměrně jste lepidlo rozetřeli. Nemějte ale z nerovnoměrností hrůzu, na funkci to nemá vliv. Bude vám to schnout nějak takhle:




Důležitá věc - nechte lepidlo zaschnout po celé desce! Nestrhávejte v případě, že se na desce nachází ještě nějaký malý bílý nezaschlý ostrůvek! Tyto nezaschlé ostrůvky se budou vinylu ještě držet a hrozí roztržení lepidlové vrstvy při sloupávání. Budete-li netrpěliví, budete si muset čištění zopakovat, viz předchozí bod. Nebojte se vyčkat, Dispercollu trvá sakra dlouho, než dočista ztvrdne (jestli vůbec, mám doma svou vůbec první vrstvu a je stále poměrně elastická).

5. Sloupnutí. Na scénu přichází dobře střižené nehty. ;) Na okrajích desky, kde nejsou drážky, se nemusíte bát přitlačit. Startovací odštěpek si také můžete připravit už při roztírání desky - po úspěšném rozetření si roztírací destičkou udělejte vyčnívající zub někde u strany desky. Nyní je na čase se ponořit do sloupávací slasti! ;)


Na konci "peelingu" byste měli mít v ruce jeden kus elastického a zaschlého lepidla:




5. Setření antistatickým kartáčkem. Před položením jehly doporučuji ještě setřít nějakým antistatickým čistícím nástrojem.

Dobrý případ na čištění mi přišel včera poštou - vinyl Frances The Mute od skupiny The Mars Volta. Poměrně drahá záležitost a když jsem viděl, v jakém stavu to původní majitel nechal, tak jsem se na jednu stranu zděsil, ale na druhou stranu srdíčko poskočilo radostí, že se bude zase sloupávat sajrajt. :)

Před čistěním:



V první sekundách desky není ani jedno nejtitěrnější lupnutí!

Tak to bychom měli. :) Nezapomeňte čistit ústí aplikátoru lepidla, čím je v tubě lepidla méně, tím hůře se vymačkává a otvor na aplikátoru samozřejmě zasychá.