Novinky

V srpnu jsem začal "sbírat" titulky z úvodní stránky seznam.cz, kde jakožto "zpravodajský" server vévodí novinky.cz. Ono to není moc vidět, ale ty uvozovky u slova zpravodajský jsou tučně. Více ironie (a fantazie) jsem bohužel nenašel. Tento monitoring zpráv jsem vydržel měsíc, pak mě to přestalo bavit.

Titulní strana seznamu. Česká stránka, která má měsíčně 6,75 miliónů unikátních návštěv. A všem těmto návštěvníkům (pokud tedy nejsou přihlášeni a nemají úvodní stránky nastaveny jinak) se zobrazují "zprávy" z novinek.cz.

Nevím, možná jsem staromódní, ale já si od novin slibuji alespoň nějakou informační hodnotu. Že v Čechách došla rýže a bude se jíst jen chleba. Že výzkumníci v CERNu objevili paralelní vesmír. Že volby v Súdány vyhrála strana Pouštních velbloudů a dromedárů, jejichž hlavním volebním programem je zasypávání ropných vrtů pískem. Zkrátka informace, která by nějak obohatila mé znalosti, případně zpráva, na základě které bych mohl upravit své chování a zvyky. Co mám ale udělat s následujícími zprávami, nevím. Nutno poznamenat, že se nejedná o titulky pod čarou. Spousta těchto zpráv byla na prvním místě.

28.08. Jaká bude zima? Jeden model říká krutá, druhý mírná
Neuvěřitelné! V zimě bude zima, nebo taky možná ne.

30.08. Chtěl se po ránu přitulit k přítelkyni, místo toho obejmul lišku
Koupil jsem si past a dal vedle postele. Přeci jen, u žen člověk nikdy neví.

31.08. Při nehodě rozbil hlavou přední sklo
Šikovný kluk. Až budu mít nehodu, zkusím to také.

03.09. Basketbalista Rodman znovu vyrazil za „úžasným klukem” Kim Čong-unem
Bezmozkový skákalista a otylý diktátor. Projasnilo den a mám opět proč žít.

04.09. Bránili mu vstoupit do domu, tak zavolal na opilé losy policii
S losy byl vždycky problém. Někdo by s těmi nepřizpůsobivými losy měl něco udělat!

07.09. Lékařka hrozí pacientům pokutou za vstup do ordinace bez vyzvání
Hm, nad tím bychom se měli zamyslet. Navrhuji zavést pokuty pro ty, kteří vyhrožují pokutou.

09.09. Britská sociálka vzala matce dítě šest hodin po porodu přímo od prsu
Sice vytrženo z kontextu, ale na hlavní stránku novin to beztak nepatří.

11.09. Ty jsi moje žena? Divil se muž, který se probudil po operaci
Ano, to se někdy stává. Někdy to ani nemusí být po operaci.

12.09. Nejvyšší věž z domina na světě spadla během sekundy
Konec. Všechno je marnost. Jdu se zabít.

16.09. Členka štábu nechtěně vešla před kamery a vyděsila se
Jojky! Chudinka! Doufám, že se to bude nějak řešit!

20. 09. Na Ruzyni přistálo letadlo, které v Česku ještě nikdy nikdo neviděl
Tohle je bomba! Jako bonus logický paskvil.

23.09. Nahluchlý ornitolog přeslechl slona, ten jej ušlapal
Jako vtip super. Poučení? Jste-li nahluchlý ornitolog, bacha na slony!

23.09. Albert lákal zákazníky na šmouly, ale objednal jich málo
KATASTROFA! MY CHCEME ŠMOULY!!!

26.09. Fotopast zachytila, jak orel ulovil jelena
Jsem rád, že fotopast zachytila, jak orel ulovil jelena.

27.09. Myslivec zastřelil na Slovensku jelena s pneumatikou kolem krku
Jsem zmatený. Měl tu pneumatiku na krku myslivec nebo jelen?

27.09. Dědičce oznámili, že závěť neexistuje. U soudu se přitom našla
Dědička byla naštěstí zen budhistkou.

Výborná duševní potrava pro většinu uživatelů českého internetu, jen co je pravda. Bohužel to není jen problém internetu, ale českého zpravodajství všeobecně. Z novin se stal bulvár. A když už mám někdy tu smůlu a účastním se sledování večerních televizních novin, tak se mi, slovy generála z Černých baronů, chce zvracet. Zpravodajství má být objektivní, nezaujaté, prosto jakýchkoliv emočních výlevů. Srdceryvná hudba na pozadí zprávy o letecké katastrofě opravdu nepatří do novin. Stejně tak jako sezónní zprávy o tom, kolik lidí se o víkendu zabilo na silnici. Nejen, že jde o efekt "Nelízejte namrzlé zábradlí", ale zároveň jde opět o zprávu, jejíž informační hodnota je mimo příbuzných a přátel účastníků nehody nulová. Ze žurnalistiky se stala jen další reality show a lidé ztrácejí smysl pro rozlišení podstatného od zbytečného. Už se těším na další úvodní stránku seznamu s titulkem: "Vědci zjistili, že spousta lidí má pocit, jako by jim něco chybělo."



Philips Xenium W6610

...aneb ten pocit, když stačí dobíjet telefon jen jednou týdně.

Den před mými narozeninami (17.10.) mi byl z Běloruska doručen nový "smártfoun" Philips W6610. Pokud mě paměť neklame, tak od té doby jsem jej dobíjel jen 4x. Jsem touhle novou modrou cihličkou tak nadšen, že musím napsat ódu... tedy, chci říct recenzi na tento chytrý telefon, který západ nechce.

Krabička s azbukou

Abych navázal na poslední větu, tak je třeba poznamenat, že Philips W6610 byl určen pouze pro Asijský trh. Tzn. Čína, Indie, Rusko. Z (pro mě) neznámého důvodu není tato malá dual-SIM elektrárna dostupná západu. Takže s trochou rizika si tento model lze objednat přes E-bay z povětšinou rusky mluvících zemí. Ten můj byl doručen z Běloruska za cenu 365$ a nelituji jediného centu. Na druhou stranu český našinec musí počítat s tím, že tato verze Androida (4.2 Jelly Bean) je bohužel češtiny prosta. Angličtina (případně ruština) bude muset stačit.

Mouchy zabít na začátku!

Začnu nejdříve malými chybkami, které krásu a dokonalost W6610 hyzdí, abych se po zbytek článku mohl oddávat pouze lichotivým superlativům. První moucha sedí na části, jejíž vlastnost si zákeřně nechávám až na konec, tedy na akumulátoru, který nelze vyndat. Neboli iPhone styl. Takže na klasický "hard-reset" za pomoci vyhození baterky můžeme zapomenout. Na druhou stranu telefon je stabilní a dodnes jsem neměl potřebu jej tímto způsobem "zabíjet". Argument, že "až se akumulátor opotřebuje, tak jej nebude možno vyměnit" lze přejít skutečností, že akumulátor za normálního provozu vydrží několik let. Svůj starý Siemens S75 mi s tou samou baterií vydržel 8 let a baterie dodnes s přehledem konkuruje novým chytrým telefonům.

Druhou a poslední mouchou je krytka na SIMky a paměťovou kartu. Úzký kryt má tendenci se od těla až moc snadno odtrhávat. Řešení je poměrně jednoduché a to mírné ohnutí krytky, aby na těle telefonu držela pevněji. Na zadní straně tím vznikne nepatrný "hrb", který ale na funkci nemá vliv a ničemu nevadí.

Záklopka na SIMky a paměťovou kartu.

Malý hrbek po "vytunění" záklopky, aby lépe držela.

Signál

A hurá na pozitiva! Vyšší příjem signálu je něco, co jsem nečekal a tuhle vlastnost W6610ky si náramně užívám. Zajímavé na tom je, že signálem myslím příjem všeobecně od GSM, přes Wi-fi až po GPS, u čehož bych se rád zastavil. Příjem GPS signálu je dechberoucí! Spousta smartphonů a i klasických navigačních systémů má problém s příjmem signálu za čisté slunečné oblohy, případně mezi domy ve městě, kde je horizont okleštěn okolními domy. Philips W6610 zde válcuje i můj spolehlivý Garmin! Slunečný den uprostřed města a GPS signál zachycen do několika sekund. Paráda! GSM signál je také lepší. V okolí našeho pracoviště je slabší Vodafone příjem, s čímž jsem měl vždy problémy. Měl. S W6610 už nemám. A abych neopomněl wifinu, i zde má W6610 oproti svým kolegům navrh. Nevím, co do toho telefonu dali, ale líbí se mi to.

Dual-SIM

Možnost dvou SIM karet je v našich končinách stále jaksi nechtěná "fíčura", přesto je ale stále žádanější, ať už z důvodu služebního a soukromého telefonu, kombinace dvou různých tarifů, nebo jako v mém případě, českého a německého čísla. Tato vlastnost funguje ve Philipsu W6610 přesně tak, jak má. Pro telefonování si nastavíte buď dotaz na SIM kartu před každým hovorem, případně implicitně pro všechny hovory/kontakty, nebo samozřejmě lze priorizovat pro ten či onen kontakt. Datový tarif funguje pro oba SIM sloty, nicméně 3G službu lze aktuálně využívat jen pro jednu SIM kartu.

Spořivý režim

Dalším plusem je manuální spínač pro spořivý režim, který vypne všechno kromě GSM modulu. U jiných chytrých telefonů je toto třeba nastavovat různými profily, případně vypínat/zapínat přímo na dotykovém displayi. U W6610 stačí jen jedno rychlé "klik" a o spotřebu se člověk nemusí dále starat. Pohodlné, rychlé, účinné.

Tlačítko spořivého režimu.

Display

Rozměry Philipse W6610 jsou na hranici tzv. phabletů. 145.4 x 74.1 x 11.4 mm. To už je opravdu solidní pádlo. Což se ale zase pozitivně podepsalo na rozměrech pětipalcového displaye o rozlišení 540 x 960 pixelů. A ne. Hry (až na Ingress ;) na telefonu nehraju, takže informace o grafickém výkonu u 3D her v této recenzi budete hledat marně. Display je velký a čitelný a to mě stačí.

Kousek jaderné elektrárny v kapse

Dostáváme se ke zlatému hřebu večera. 5300 mAh! Slovy pěttisíctřista miliampérhodin! S tímto odštěpkem jádra z Černobylu se mezi ostatními majiteli s jejich vyschlotinami cítím jako Iron man. Jak jsem v předchozím odstavci poznamenal, minimálně jednou denně pár minut zapařím Ingress, sem tam na internet, běžné užívání hovorů a SMSek a přesto s klidem vydrží bez nabytí celý týden. Dovedu si představit, že s pernamentně zapnutým spořivým režimem tahle hračka vydrží dva týdny.

Příklad:
V sobotu ráno jsme vyrazili autem na výlet. Stav baterie: 44%.
Na začátku jsem na W6610 zapnul navigaci, která nás non-stop naváděla 2,5 hodiny.
Na místě jsem během dne mobil využíval k občasné navigaci, abychom zbytečně nebloudili.
Večer jedeme domů a navigace v mobilu opět spolehlivě naviguje další 3 hodiny (návrat se kvůli zácpě na dálnici protáhl). Domů odkládám telefon na stůl se stavem baterie 10%.

Ukažte mi mobil, který s méně než poloviční kapacitou dokáže navigovat 6 hodin a na konci dne mít dostatek šťávy, abyste si mohli bez potíží zavolat.

Závěr

Philips W6610 jsem si koupil primárně právě kvůli té olbřímí kapacitě baterie. Nedokážu si představit, že bych každý den musel mobil strkat do nabíječky. Jednou týdně to bohatě stačí. A i když stav baterie není mezi 80% a 100%, tak můžu být klidný, že během dne nebudu nutně potřebovat zásuvku nebo USB slot. Nač si kupovat tzv. "power banky", když můžete mít telefon, jehož kapacita je dokonce větší, než levnější přídavné externí baterie? A namítat něco proti 200g, kterými W6610 disponuje, je nesmysl. Pokud máte problém nosit na sobě dodatečných 200g, tak s vámi není fyzicky něco v pořádku.

Nakonec ještě odkaz na GSM arenu, kde jsem tento skvost našel: http://www.gsmarena.com/philips_w6610-6380.php

1d 8h 44m 8s na baterce. Z toho 30% pařba Ingressu.
Stav: 93%

P.S.: Pro hráče Ingressu není lepší zbraně! ;)

Proč běhat?

Na jednom středoškolském výletu v pražském parku u letohrádku Hvězda kolem nás proběhl běžec, načež kolega spolužák poznamenal: "Tak tyhle lidi fakt nechápu. Co na tom běhání vidí?" Dál jsme se tím toho dne nezabývali, ale nějaký čas po této události jsem "to zkusil" a vydrželo mi to dodnes. A proč tedy běhám?

Fyzička

Během základní školy jsem běhání nesnášel. Tzv. "patnáctistovka" nebo Cooperův test (12 min. běh) alias "Kůprák" pro mě znamenalo peklo na zemi. Nemohl jsem popadnout dech už po několika metrech. S pravidelným běháním jsem začal až na vysoké škole. Jaký byl prvotní impuls si již nevzpomínám, ale můj první běžecký pokus na další vzdálenost (1km, lol) byla naprostá katastrofa. Začínáte-li s běháním, tak musíte počítat s tím, že první "sprinterské" tempo vydržíte jen pár metrů. Člověk může začít takovým tím poskakovacím (šnečím) tempem, ale i zde brzy dojde pára. Hlavně neklesat na mysli! Tzv. indiánský běh (100 metrů běh, 100 pochod) na první pokus stačí. Důležité je to neflákat. Běh je o přemáhání sebe sama. Dostat se na hranice svých možností, což je těžké, protože laťka se pravidelným běháním samozřejmě mění. Po prvním běhu vás následující ráno bolí nohy tak moc, že nemůžete normálně chodit. Ale s pravidelným běháním to přijde! Nezapomenu na můj malý šok, když jsem poprvé od začátku svého běžeckého režimu dobíhal autobus. "Ty vole to je rychlost!", problesklo mi hlavou. Že se člověk moc nezadýchá, když vyběhne schody, nebo že po doběhnutí autobusu/tramvaje/metra/vlaku nelapá po dechu jak oběšenec, je poměrně příjemné.

Zdraví

Během základní a střední školy jsem nebýval zrovna fit. Ochablé svalstvo, nízký tlak, díky čemuž jsem měl po vyšší fyzické námaze mžitky před očima, že jsem sotva viděl a hyperbilirubinemie, neboli zvýšení bilirubinu, zvětšená játra, žluté bělmo a poměrně častá nevolnost spojená se zvracením. To vše dohromady spojené se zanedbáváním fyzické činnosti způsobilo, že jsem se dostal do stádia, kdy jsem místo hladu cítil nevolnost. Takže to, že jsem měl hlad, jsem poznal nikoliv hladem, ale nevolností. Navíc jsem jedl dost mizerně, často jsem jídlo nemohl dojíst, protože trávení jsem měl rozhozené. A dnes? Všechny výše zmíněné neduhy jsou ty tam! Trávení na jedničku, nevolnost nikde, po nízkém tlaku ani památky. Běháním se z člověka sice nestane kulturista, ale zároveň nevypadáte jako bandaska. Různá nachlazení a onemocnění snáším lépe, protože organismus se otužením zocelil. (běhat se dá do mínus 10, pak se blbě dýchá)

Duševní očista

Jakkoliv to může znít divně, běhání je pro mě zároveň něco jako meditace. Člověk si běháním pročistí hlavu. Po náročném pracovním dni přijdu domů s mizernou náladou, hodím na sebe běžecké hadry a hurá všechnu tu nahromaděnou zlost vyběhat! A že to funguje. Aktuálně běhám ob 2 dny 10 kilometrů a vždy když doběhnu (posledních 100m sprint) do cíle, cítím se jako znovuzrozený nehledě na to, jak jsem se cítil na startu. Stejně jako meditace, je i běhání hodně o dýchání a jeho synchronizaci. A hlavně běhání je pro mě prakticky jediná příležitost, kdy mohu vypnout. O kompletní meditační vypnutí (nemyslet na nic) se násilně nesnažím. Nechám prostě myšlenky plout, jak se jim zlíbí. Běh je pro mě osobní záležitost a běhání ve dvojici, trojici atd. za neustálého žvanění o kravinách celý zážitek jen zkazí.

***

Již od počátku své "běžecké kariéry" jsem nikdy "nezávodil". Nestopoval jsem si čas a vzdálenost jsem si na mapě vypočítal až dodatečně. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, za jak dlouho uběhnu 10 kilometrů, odpověděl bych, že nevím. Neběhám na čas, neúčastním se žádných běhů na podporu XY. Mou výhrou jsou tři body, které jsem výše uvedl a které zároveň odpovídají na otázku: "Proč běhat?"

Monstrózní Magnet

Koncem 90. let předchozího století jsem houfně natáčel na VHS kazety noční vysílání hudebních stanic MTV a VIVA (což byla zábava i mé budoucí manželky, kterou jsem v té době neznal, ergo osud) a jednou jsem měl i to štěstí, že mezi videoklipy nočního Rock MTV mi na kazetě přistál i Space Lord od kapely Monster Magnet. Nikdy předtím jsem od této skupiny nic neslyšel a videoklip na mě udělal velký dojem. Rock, polonahý ženský, Vegas a neurčitě (ne)smysluplný text mě uhranuly. Byl konec 90. let, doma dial-up modem, který během večerních a nočních hodin blikal o sto šest, jak sosal bajty stahovaných MP3ek monstrózní kapely z New Jersey, Monster Magnet.

Space lord, mother mother!

Bombastický projev "Vesmírného lorda" a následně objeveného singlu Powertrip se zasloužil o několik zničených repro beden (včetně těch malých chrastítek v matčině Toyotě Yaris). Bylo mi 18, zrovna jsem dostal řidičák a koule jsem měl nabyté testosteronem k prasknutí. Navíc objevená angličtina mi dala možnost sem tam "rozumět" textu a některé úryvky z textů Monster Magnet mě bez nadsázky pomohly přežít těžké roky dospívání. Takže ano, tahle hudba se mi líbila. Monster Magnet ale nejsou jen macho Rock'n'Roll. Jejich začátky spíše napovídaly tomu, že jednotliví členové zemřou mladí na předávkování nějaké té zakázané látky.

Why don't you see it for what it is, a fuckin' freakshow
Proč se na to nekoukneš tak, jak to je, zasrané panoptikum

Spine of God, 1991

Kapela Monster Magnet byla založena v roce 1989, ve kterém byly zároveň natočeny demo nahrávky Forget About Life, I'm High on Dope (Zapomeň na život, jsem sjetej na fetu) a I'm Stoned, What Ya Gonna Do About It? (Jsem zhulenej, co s tím uděláš?). Už jen názvy dosti dobře charakterizují žánr "Stoner Rock", přičemž stoner zde nemá nic společného s kameny. V jednom starším českém článku to bylo trefně napsáno; "K poslechu Monster Magnet nemusíte být zhulení, ale po poslechu jejich kousků se tak budete cítit". Což platí až do poloviny 90. let, kdy se kluci z Monster Magnet odklonili od stoner rocku, přičichli ke space rocku, který se následně překutal v podstatě normální rock'n'roll. Ale všechno popořadě.

Zakládající členové kapely Monster Magnet byli Tom Diello, John McBain, Tim Cronin a Dave Wyndorf, přičemž dodnes vydrželi jen posledně jmenovaní. Tim Cronin hrával na basu, ale od prvního dlouhohrajícího oficiálního alba v roce 1991 zaujal místo zvukaře a osvětlovače starajícího se o živá vystoupení kapely. A hlavní mozek celého uskupení je frontman, kytarista a textař, Dave Wyndorf.

Když pominu první EPčko Monster Magnet, tak vůbec první album stojící za zmínku bylo Spine of God vydané v roce 1991. Skladby si zachovaly "zhulenost" z předchozích demo nahrávek, jsou ale učesanější a melodičtější. Tima Cronina na base vystřídal Joe Calandra a za bicí místo Toma Diella usedl Jon Kleiman. Krátce před nahráním Spine of God nahráli Monster Magnet ještě EPčko 25... Tab, na jehož první straně je půlhodinový psycho-jam TAB, který vám do hlavy vyvrtá díru. Hodně podobné skladbě Ozium, poslední stopa na Spine of God.

V roce 1993 se složení Monster Magnet vystřídáním kytaristy McBaina za Eda Mundella na dalších 7 let ustálilo. Ve stejném roce bylo vydáno album Superjudge. Ostřejší verze zhuleného vesmírného rocku. Šlo o první nahrávku pod větším vydavatelem A&M Records, což se pozitivně podepsalo na lepším zvuku. Album působí jednolitě až na akustickou kytaru v Cage Around the Sun a orientální závěr v podobě Black Balloon.

Hungry? That's no drag. It's nothing that a trip won't cure.

Hladový? To nic. Není nic, co by trip nevyléčil.

Black Balloon 1993

Twin Earth

Přestože Superjudge kapele moc nevydělal, na dalším vývinu se to vůbec neprojevilo, ba naopak. V roce 1995 přišlo na svět album Dopes to Infinity, čímž o sobě dalo uskupení kolem Dava Wyndorfa znát. Jednak singlem a následně videoklipem Negasonic Teenage Warhead a později přispěním skladby Look to your Orb for the Warning na soundtrack vypečeného filmového překvapení, Matrixu. Oproti Superjudge je Dopes to Infinity jemnější a melodičtější s prvky snových vesmírných zvuků připomínající staré sci-fi filmy v kombinaci s psychedelickými texty sjetého Wyndorfa. Byl to zároveň počátek cesty ke komerčnímu vrcholu skupiny.

Negasonic Teenage Warhead

Shut me off, 'cause I go crazy with this planet in my hands.

Vypni mě, protože z téhle planety v mých rukou zešílím.

V roce 1998 si Dave Wyndorf udělal 21 denní výlet do Las Vegas, kde napsal texty k dalšímu albu Powertrip, na jehož nahrávání se podílel nově příchozí kytarista Philip Caivano. Přestože jde o rozmanité album, v celku působí jednolitě a díky zmíněnému videoklipu Space Lord se Monster Magnet na malou chvíli ocitli v hlavním proudu, během čehož koncertovali společně s Marilynem Mansonem nebo s Metallicou. Jde o bombastickou rock'n'rollovou jízdu, ve které jsou drceny všechny nepříjemnosti všedního života od reklam na prací prášek až po každodenní zaměstnání, což je shrnuto v titulní skladbě Powertrip. Ten tam je stoner space rock, který je obtížně stravitelný posluchačům hlavního proudu.

Powertrip

Rok 2000 patří k zásadním rokům skupiny. Bylo vydáno poslední album pod hlavičkou A&M Records a zároveň šlo o poslední album, na kterém se podíleli basista Joe Calandra a bubeník Jon Kleiman. Skalní fanoušci, kteří Magnetům propadli v dobách Spine of God, Superjudge a snad i Dopes to Infinity, na nové album God Says No házeli převážně špínu argumentacemi, že Dave se snaží ještě více zalíbit hlavnímu proudu a že některé skladby na album smrdí popem. Osobně si myslím, že jde o nejlepší rock'n'rollovou desku Monster Magnet. Pamatuji si na ten pocit malého kluka před vánočním stromkem, když jsem jedno poledne (!) uviděl necenzurovanou (!!!) premiéru videoklipu Heads Explode na MTV (WTFOMGYEAH!!!!).

Heads Explode

Na druhou stranu nelze tahounovi skupiny upřít jisté zalíbení na výsluní a jeho pokus o navázání na úspěch Powertripu. God Says No po komerční stránce již nebyl tak úspěšný a odchod rytmické části skupině hodně uškodil, protože např. specifické bicí Jona Kleimana na následujících albech hodně chybělo. Monster Magnet neměli celé dva roky stálého bubeníka. Basy se chytil Jim Baglino. Až od roku 2004 se ve skupině za bicími ustálil Bob Pantella.

You try and live and god says no.

Snažíš se a žiješ a bůh řekne ne.

God Says No 2000

Diskografie Monster Magnet pokračuje v roce 2004 albem Monolithic Baby!, které bylo vydáno pod německým vydavatelstvím Steamhammer, což je pobočka SPV. Další pokus o nový Powertrip se začíná bortit ještě více než u God Says No. Dave Wyndorf čím dál tím více píše "srozumitelné" nebo dokonce politicky motivované texty, jako např. u On the Verge. Snaha navázat na prsa z Heads Explode je vidět i na videoklipu Unbroken (Hotel Baby), ale celý počin začíná zavánět nudou a opakujícím se stereotypem. Pokud bylo Dopes to Infinity počátkem cesty k úspěchu, je Monolithic Baby! počátkem cesty k úpadku. 

Unbroken (Hotel Baby)

Následující album 4-Way Diablo se předchozímu albu hodně podobá. Vydáno v druhé polovině roce 2007, po Davově rekonvalescenci, neboť starý harcovník se předávkoval prášky na spaní. Přežil a někteří tvrdí, že 4-Way Diablo je jakási zpověď starého zneuživatele různých drog. Z tohoto alba nebyly dokonce vydány žádné singly a kromě tahouna Wall of Fire jde o nudnější verzi předchozího alba.

V roce 2010 se Dave Wyndorf pokusil přitvrdit počinem jménem Mastermind vydaném pod novým vydavatelstvím Napalm Records. Osobně toto album považuji za hudební dno skupiny. Už samotný název jakoby symbolizoval ždímání předchozích textů (viz Black Mastermind z alba Spine of God), Dave používá obrazy, které byly použity v předchozích úspěšných albech, jako např. Gods and Punks (zmíněno v King of Mars na Dopes of Infinity) nebo Dig That Hole. Tečkou za vším byl videoklip k singlu Gods and Punks. To tam je hýření s poloobnaženými ženami, které bylo vystřídáno paralelou k vysloužilému superhrdinovi (připravoval se zde Dave do starého železa?). Navíc celé album působí velice táhle.

Gods and Punks

Upřímně řečeno jsem další tvorbu Monster Magnet v tomto bodě odepsal. Naštěstí nastala poměrně zajímavá změna ve formě nového alba Last Patrol z roku 2013 pod Spinning Goblin Productions (dcera SPV). Kapelu sice po vydání Mastermindu opustil basák Jim Baglino a kytarový patriot Ed Mundell, ale hlavní "Magnet" Dave se s novým albem jakoby nostalgicky pokusil navázat na vesmírně psychedelické album Dopes to Infinity. Album sice trpí prvky z předchozích tří neúspěchů, na druhou stranu na desce doslova vyčnívají skladby I live Behind the Clouds, Mindless Ones a hlavně a především The Duke of Supernature, na kterém se podepsal i kytarista Phil Caivano.

The Duke of Supernature

Monster Magnet v žádném případě nepatří do síně slávy umělecké tvorby, ale jak jsem zmínil na začátku, monstrózní magnet mi pomohl přežít těžká středoškolská léta poměrně ve zdraví. A v první polovině roku 2004 jsem měl tu čest, že jsem se s kamarádem ocitl na koncertě v pražské Akropoli. Zlili jsme se jak dogy, koncert si užili (ochranka mě málem díky mému nevybíravému chování vyvedla) a zpáteční cesta na hlavák a následně do Plzně zůstane navždy zachována v mé mysli coby nejlepší rocková pařba mého mládí. Díky, Dejve! ;)

Současné složení Monster Magnet:

Zpěv, kytara, texty: Dave Wyndorf

Kytara: Garrett Sweeny

Rytmická kytara: Phil Caivano

Basa: Chris Kosnik

Bicí: Bob Pantella

Co je to SAP?

Když jsem před asi 7 lety začal hledat práci v Praze, narážel jsem často na pracovní pozice typu "SAP Administrátor", "SAP specialista", "SAP ERP" atp. Přestože v té době již internetem rejdil strejda gůgl, bylo sakra těžké zodpovědět tak snadnou otázku jako "Co je SAP?"



Co je SAP?

Kromě toho, že SAP je evropská společnost (již ne jen německá AG, ale evropská SE), jde také (velice stručně řečeno) o softwarové řešení pro různé společnosti (od obchodních řetězců, přes banky až po NATO), jejichž obchod závisí na nějaké databázi.

Největším tahákem SAPu je program, který funguje jako nadstavba nějaké databáze. Řekněme, že firma má databázi materiálu, výrobků, zákazníků, přičemž SAP pomáhá tuto databázi "organizovat". Opět hodně stručně řečeno. Dodnes se tomuto softwaru říká R3. Protože se databáze ovládají tzv. SQL jazykem, není R3 v podstatě nic jiného, než jakási graficko/programátorská nadstavba pro správu databáze, pročež SAP R3 využívá vlastní programovací jazyk ABAP. Bohužel, nebo pro konzultanty bohudík, se komplexnost SAPu tak nafoukla, že dnes už prakticky neexistuje člověk, který by kompletně pojal všechny softwarové produkty SAPu.

SAP se vyšvihl na vrchol díky své flexibilitě. Jeho řešení R3 lze totiž "naroubovat" na všechny dostupné typy databank od Windows SQL, přes Oracle, DB2 až po Informix, což se v současnosti mění, protože SAP už přes 3 roky vyvíjí a nasazuje svou vlastní databázi HANA.

SAP administrátor

Co si v inzerátu nabízejícím práci představit pod pojmem "SAP administrátor"? Spoustu věcí. Pojem SAP administrátor by se svým způsobem vůbec neměl používat, neboť je to něco podobného jako výraz "IT administrátor". Nejblíže se tzv. SAP adminu blíží pozice "SAP BASIS admin", což je někdo, kdo se stará o chod samotného R3 systému (nikoliv modulu!), tzn. instalace, upgrade, nastavení, ale i správa operačního systému, na kterém systém běží. Nezřídka se sem "vejde" i správa samotné databáze a její zálohování. "Lehčí" forma SAP admina spočívá ve správě uživatelů a rolí, tzv. customizingu, správa transportů atp. Ve větších firmách je na každou tuto jednu "bázi" vyčleněno jedno oddělení, resp. tým, jako např. tým starající se o databázi, tým kolem transportní fronty, bezpečnostní tým. Takže pokud naleznete inzerát s hlavičnou SAP administrátor, koukněte do popisu, zda je tam popsáno, čeho přesně se pozice týká. Lidí, kteří zvládnou vše od instalace, přes správu databáze až po analýzu chyb v tzv. "kurzdumpech", moc není. A ti, kteří to dovedou, jsou poměrně dobře placeni. Mimochodem např. správce objednávek v nějakém SAP řešení není rozhodně SAP administrátor. Bylo by to stejné, jako říkat o účetní datlující do excelu "správce PC".

Zkušený SAP konzultant



Kde se "SAP" naučit?

Doma zpravidla ne. Samotná instalace demo verze SAP R3 nefunguje stylem kliknutí na setup.exe. Hodně věcí se sice zjednodušilo, takže instalační program SAPích řešení (dříve SAPINST, dnes SWPM - Software provisioning manager) dnes prakticky poskytuje instalaci z pohodlí "mrkvosoftích" windowsů, ale po úspěšném proklikání instalace máte nainstalovaný systém, se kterým nebudete vědět, co dál. Navíc dnes se hodně rozšiřují tzv. Cloud řešení, takže k SAP systému se připojujete přes webové stránky, resp. webový prohlížeč. Nejlépe se s nějakým SAPím řešením seznámíte přímo ve firmách. Proto je také často hodně těžké najít takříkajíc "z voleje" v SAPím oboru práci, protože většina zadavatelů hledá člověka s praxí. Nejlepší tedy je, když člověk nastoupí do firmy coby součást IT týmu, ze kterého bude mít možnost "přičichnout" i k SAPu. S trochou štěstí dostane zaplacené školení ve školícím SAP centru (jedno je i v Praze). V "normální" škole se SAP běžně nevyučuje, ale např. v Hasso-Plattner Institutu tuto možnost máte. Jde prakticky o vysokou školu nabízející vzdělání ve všech SAP oblastech.

Nejen po internetech koluje vtip, že firma, která přežije nasazení SAPu, přežije všechno. Zvláště operátoři, resp. běžní uživatelé, kteří SAP R3 využívají ke své denní práci, si stěžovali na ne příliš přívětivé uživatelské prostředí. Firma SAP SE toho chytla a dnes nabízí mnohem jednodušší řešení ve formě cloud řešení společně s novým uživatelského rozhraní Fiori. Ne že bych chtěl dělat reklamu, ale SAP SE je poměrně ohebná společnost a pracuje se tam poměrně dobře aneb dobrý plat je skutečně ten nejlepší motivátor k práci. ;)

Nezadržitelná potřeba vyjádřit se

Od března 2014 mi zde visí "draft" k tomuto článku. Nepustil jsem se do toho jednak proto, že jsem měl práce nad hlavu a taktéž proto, že tímto článkem ryji v podstatě sám do sebe. Budu kritizovat všemožné vyjadřování, k čemuž patří samozřejmě i tohle. :)

Stydím se, že mně tak dlouho trvalo prozření, že komentovat každou píčovinu je nejen kontraproduktivní, ale zároveň naprosto zbytečné. Od politiky, přes práva homosexuálů až po diskuze nad tématem globálního oteplování. Červenám se studem, že jsem byl členem davu, jehož členové jsou dle potřeby doby z ničeho nic odborníci na problematiku ruských menšim/většin na Ukrajině, experti v oblasti financování, znalci politiky a v neposlední řadě rázní a sebe zvaní soudci a kazatelé práva. Ti všichni trpí nezadržitelnou potřebou vyjádřit se. A nejen to. Někteří z nich se tak radikálně drží svého "názoru", že si na všemožných (anti)sociálních sítích začnou do profilových fotek cpát vlaječky (od ukrajinské po tibetskou), aby dali najevo, "na čí" straně stojí.

Ale já to mrdám.

Nemá cenu si zbytečně tvořit nepřátele, nebo případně diskuzní protivníky na život a na smrt. Nekonečnými diskuzemi a názory se běh světa nezmění. Alespoň pokud jde o záležitosti, které nelze ovlivnit. Co docílím tím, budu-li hájit (případně odporovat) globální oteplování? Co se změní, budu-li tzv. na straně Ukrajinců/Židů/Palestinců? Lidé, na základě jejichž rozhodnutí se uvádí tok historických události do pohybu, mezi tento dav ohnivých "názorystů" beztak nepatří.

Člověk si skutečně nejen na internetových diskuzích jen krátí žíly. Je to naprosto zbytečné. Budu se raději účastnit diskuzí nad tématem, jak vypěstovat kvalitní pelyněk, jací hudební interpreti stojí za návštěvu, kam jet na výlet, nebo se dle hesla co s načatým večerem prostě jen ožrat jako dobytek.

Tímto rezignuji na jakékoliv komentáře týkající se politického dění a událostí, které hýbou mezinárodním zájmem. Každý, kdo má do prdele díru, cítí nezadržitelnou potřebu se k tomu vyjádřit bez ohledu na to, jestli dané problematice alespoň minimálně rozumí. Toho já nechci být součástí a se sklopeným zrakem se odebírám pryč s hanbou, že i já jsem měl donedávna nezadržitelnou potřebu vyjádřit se.

Kterak vláda občany zachrání před další metanolovou aférou

Původně jsem chtěl dále rozvíjet svou nenávistně hanopisnou slinu, kterou jsem chytil v předchozím příspěvku, pak jsem si ale dal bílý čaj, uklidnil se, zameditoval a sluníčkově nyní rozeberu ukázkový příklad, jak se neschopní (vláda) snaží zalíbit nevědomým (voliči).

Na konci léta roku 2012 jsem se svou budoucí ženou dlel na chatě a během popíjení vína jsme mimochodem v rozhlase zaslechli, že se kdesi kdosi otrávil alkoholem. Aneb to bychom měli ke klasické otázce "Kde jsi byl a co jsi dělal když...". Následující dny jsme se z rozhlasu (na chatě nic jiného nechytnem) dověděli, že otravy způsobil metanol a že počet obětí stoupá. 14 září jsme už byli doma a večer jsme se dověděli, že vláda vyhlásila prohibici na prodej nápojů, jejichž obsah alkoholu přesahuje 20%. Nu, už zde se strhly divoké diskuze nad nesmyslností tohoto nařízení, ale v tomto případě to lze ještě s přimhouřením oka pochopit. Paradoxem je, že občané byli tímto degradováni na nemyslící ovce, kterým nestačí říct "Nepijte teď prosím alkohol, dokud se tento případ nevyřeší!" Musí se to zakázat a plácnout přes prsty, když tento zákaz někdo poruší. Přesto, nemyslící ovce, které to nevydrží a musí si dát vodku za 15,- Kč., mají volební právo. A ti zvolení musí své voliče chránit...

"Netvrdím, že bychom měli pozabíjet všechny hloupé lidi. Já bych jen odstranil všechna varování a problém by se tím sám vyřešil."

Aneb odvěké dilema zda (a do jaké míry) je třeba ochraňovat občany před sebou samými. Už během diskuzí nad českou prohibicí jsem se podivoval nad tím, jak můžou občané (voliči) obviňovat vládu z toho, že to nechala zajít tak daleko. "Jak jste sakra mohli dopustit, že si nemůžu dát levnou kořalku, ve které může být metanol!?" je stejné jako "Jak jste sakra mohli dopustit, že jsem usnul za volantem a narval to plnou parou do stromu!?" A vláda, bažící po hlasech voličů, se tedy pustila do "opatření", které by této aféře mělo v budoucnu zabránit.

Dal jsem si práci a pročetl všechna čtení návrhu nového zákona o výrobě a distribuci alkoholu a zděsil jsem se, jak moc se v tomto případě opozice domáhala prosazení populistického dojmu, že "vláda s tím musí přeci něco udělat". Kombinace nevědomosti, tendence předání zodpovědnosti na druhé a typicky českého nadávání typu "hele je, jak v té vládě dělaj hovno" přinesla do zákona narychlo uvařený paskvil, který se nezákoných paličů alkoholu vůbec nedotkne a zároveň naopak potopí malé a někdy i (opravdu) poctivé podnikatele. Ve dvou krátkých bodech shrnu to nejzásadnější:

• Od 1. 12. 2013 platí povinnost každého výrobce složit další kauci buď 500 000,- Kč (za to může okolkovat 25 tisíc lahví ročně) a nebo 5 000 000,- Kč (neomezeně lahví). Pro každého distributora alkoholu (velkoobchody) platí kauce 5 000 000,- Kč.
• Každý hospodský, maloobchodník, trafikant, prodejce se musí k 1. 12. 2013 přihlásit na živnostenském úřadě a říct, že bude prodávat alkohol. Dostane číslo a povinnost nakupovat alkohol pouze od koncesovaného výrobce či distributora. Hospodský nemůže jít do Tesca, Sparu a podobného maloobchodu, koupit tam láhev a tu rozlívat v hospodě. Musí na rozlévání nakupovat pouze od výrobce či distributora.

Problém je v tom, že nelegální výrobci alkoholu nejsou v žádném případě vedení jako výrobce nebo jako distributor. A co je horší, dle vyšetřování byl metanolový smrtící koktejl namíchán záměrně s úmyslem způsobit lidem újmu na zdraví. Opět použiji paralelu s auty; Někdo si doma na zahrádce vytuní svého čtyřného miláčka a pro jistotu místo brzdové kapaliny použije vodu z místní studánky. Způsobí tím dopravní nehodu a smrt X lidí. Vláda, na základě zmateného křiku občanů, "potrestá" výrobce automobilů.

Teď ale přijde to nejzajímavější. Dle vlastních slov Miroslava Kalouska se změna zákona o výrobě a distribuci lihovin vařila již před vypuknutím metanolové aféry. Kdo má čas a chuť ke čtení, zde je zápis z jednání 20.3.2013: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/052schuz/s052063.htm

Pro přehlednost (a pro lenochy) dodám výřezy z výše zmíněného webu poslanecké sněmovny.

K čemuž prázdně doplnil poslanec Milan Urban (ČSSD):

(Potlesk v levé části sálu pobavil. ;)

V prvním čtení návrh prošel. Jak to pokračovalo dál lze celkem přehledně vidět zde: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=939&O=6

Ve druhém čtení pokračuje omáčka ve stylu "Jak to vláda mohla nechat zajít tak daleko?"

Radim Vysloužil, VV, LIDEM:

Ani bratr Paroubek nelenil, ohřál si polívčičku a loboval za zrychlení legalizačního procesu:

[...]

A tak dále a tak dále... Zákon vyšel v platnost do konce roku 2013. Gratulace! Ještě že tu vládu máme, aby nás ochránila před zlým, černým paličem... a malými rodinnými podniky, které, přestože poctivě pracovaly na svém živobytí, musely svou živnost zavřít, protože neměly na splacení kauce.

Po mírném utichnutí přichází další "chytrý" zákon, který po výrobcích alkoholu požaduje non-stop záznam z prostor, kde se alkohol vyrábí. Poměrně dobrý výcuc byl napsán na aktualitách rodinného lihovaru Žufánek: http://www.zufanek.cz/cs/aktuality/cesky-big-brother. Článek se na internetu začal poměrně rychle šířit, čehož si všimli i někteří škarohlídové, kteří se živí převážně plácáním rádobychytrých komentářů. Mimochodem přesně tento škarohlíský článek ve mě vzbudil onu hano-slinu, kterou jsem nakonec (skoro celou ;) polknul. Stačí si přečíst tu diskuzi pod článkem. Jako ostatně vždycky.

A závěrem vyjádření samotného "křiklouna" Žufánka pod jedním facebookovým statusem:

Myslím, že nebudu sám, když poznamenám, že oprávněný křikloun Martin Žufánek v několika málo odstavcích dokonale vystihl, k čemu nově navrhované zákony jsou.

Přesto se najde spousta lidí, kteří nové zákony schvalují. A když jim v debatě dojdou argumenty, tak se vytasí s tím, že alkohol je stejně zdraví škodlivý, tak co si mají výrobci a distributoři alkoholu co vyskakovat. V tom případě bych opět vytáhl již dvakrát použité automobily, neboť nejenže ročně způsobí mnohem více úmrtí než metanol, ale jejich zplodiny znečišťují ovzduší. A vůbec, v tom případě by měly být zakázány všechny eletkrárny a chemické továrny o to naléhavěji, protože občan nemá na výběr - nemůže si říct: "Tak, dnes udělám něco pro své zdraví a venku nebudu dýchat."

Nejsem schopen si racionálně vysvětlit, kde se vzala ta premisa, že vláda by se měla o občany postarat. O to víc jsem rozhozený z toho, když se občané čertí, že se o ně vláda málo stará. O to horší je předstírání vlády, že se snaží, díky čemuž vznikají zákony, které nadělají víc škody než úžitku. A vrchol všeho je, když občan řekne "No ještě že udělali aspoň něco...". Má to ale stejný efekt, jako když si lenoch prdne. "Něco" opravdu udělal, ale nikomu tím neprospěje, ba naopak, zanese vzduch svých nechutným smradem.

Pád euroatlantickočeské civilizace

Poslední dobou poměrně často používám slovní spojení „snůška sraček“, „kýbl hoven“ atp. Ne že bych chtěl tato hravá přirovnání aplikovat na článek Petra Závladského, přestože se mi to tlačí ven, resp. na klávesnici. Ale…

 

Osobně jsem přesvědčen, že západní civilizace degraduje a směřuje k úpadku, což dokládá nejen „duševní potrava“ v hlavním proudu sdělovacích prostředků, ale i (vlastně s tím spojené) názory a společenské klima jednotlivých „nespokojených“ národů, jejichž občané toto reflektují např. ve výsledcích voleb. Samozřejmě nejen v Čechách. Takže s výše zmíněným článkem v podstatě souhlasím, jen mě rozčiluje, že je psán do noty naštvaným „Čecháčkům“ přesně tak, aby se líbil, což začíná hned nadpisem „Pád euroatlantické civilizace“. Jako bychom to už měli takřka za sebou, jako by apokalypsa už klepala na dveře. A pokračujeme velice oblíbenou paralelou na Římskou říši, která zanikla, protože se místo starosti, jak uchránit říši před barbarskými sousedy, zaměřila raději na zadečky svých malých říšských chlapečků. Zajímavé je, že tito upozorňovatelé zapomínají zmínit historický kontext, tedy že velká Římská říše byla po staletí obklopena nepřáteli na život a na smrt. Kdo z dnešních „západních“ sousedů půjde vyplenit New York a/nebo Brusel/Berlín/Paříž atd.? Čína? Ta je ráda, že prosperuje ze západních peněz, které jsou vykoupeny otrockou robotárnou svých ovčanů. Muslimové? Možná až jim USA prodá/vymění za ropu dostatečné množství zbraní, aby si měli Američané s kým hrát na vojáky.

Ale nepředbíhejme a projděme si některé kroky apokalyptického proroka Závladského detailněji.

1.       Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.

Ono to snad bylo někdy jinak? Tento bod mi připomíná neustále vztyčený prst, že člověk má být mučedníkem a práci obětovat první i poslední. Ora et labora, modli se a pracuj. A co když je práce pro někoho zábava? Je to špatně? A to zobecnění „právo na všechno“ smrdí házením do jednoho pytle.

2.       Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců. Módním trendem se stává homosexualita.

Čím dál tím častěji se přistihuji, že při slově „tradice“ se mi otevírá kudla v kapse. V pravěku bylo tradiční lézt po stromech, žít v jeskyni a přivlastňovat si samice plácnutím kyjem po hlavě vyvolené, proč se sakra nedržíme této tradice? A ano, homosexuálové mohou za nynější úpadek civilizace! Začínám pociťovat mírnou zbytečnost na celý článek vůbec reagovat.

3.       Senioři jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.

Budu se možná opakovat, ale George Carlin to ve svém vystoupení řekl brilantně. Respekt vůči rodičům by se měl vázat na jejich rodičovský výkon. Automatická poslušnost smrdí diktátem. Rodiče tu jsou pro děti. Pokud se rodičům na stáří poštěstí a děti se o ně budou starat, dobře pro ně, ale vyžadovat tuto službu se většinou rovná pěstovat si doma ponorku, viz rodičovské a příbuzenské vztahy.

 

4.       Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.

Ač s tímto bodem do jisté míry (coby „umění“ v hlavním proudu) souhlasím, musím píchnout do komentáře „Podívejme se na „romány“ pana Michala Viewegha, na kubismus a jiné výplody a směry.“ Kubismus nám nevoní? Abych nezapomněl na tradici, nacistické Německo pro tento typ umění mělo vlastní název „Zvrhlé umění.“ Sieg Heil!

5.       Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldneři.

Nájemní žoldnéři? Pokud vím, tak v „tradičních“ (nejen) českých zemích tvořili tzv. žoldnéři podstatnou část armády. A ten komentář „Garda břichopásků, tlustých a neschopných generálů“ je naprosto směšný. Díky profesionální armádě se vojákem stane ten, kdo vojákem skutečně být chce a to je mnohem efektivnější, než do zeleného mundůru posílat nedobrovolné brance. Ostatně o skvělých letech vojny před rokem 1989 by se našlo něco „příjemných vzpomínek“.

6.       Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.

Druhý bod, se kterým bych se mohl ztotožnit. Jen bych jaksi rád viděl ty příklady zesměšnění pilně pracujících v euroatlantické civilizaci. To mi trochu smrdí matením a demagogií.

7.       Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.

Lidé se nebojí nepracovat? Mám dojem, že v anketách typu „Máte strach, že přijdete o místo?“ většinou vítězí odpověď „Ano“. Demagogie č. 2. Nebo že by to byla nenápadná narážka na oblíbené „nepřizpůsobivé“ téma, které se mezi lidem vždy chytí?

8.       Úroveň vzdělání rapidně klesá.

V podstatě souhlasím, byť mi přijde problém klesající vzdělanosti složitější a nelze jej vměstnat do několika málo řádek. Systém vzdělání je třeba rekonstruovat s přihlédnutím na společenské změny. Nejde jen o zavedení státních maturit. Nebo se snad máme vrátit k „tradicím“ a zavést mlácení žáků rákoskou? A další hnidopišské popíchnutí  - v některých euroatlantických zemích vzdělání naopak roste, např. Finsko. Další klasická vějička Česko = Celý svět.

9.       Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.

Duplicita s bodem 7. Autor připisuje oblíbené pranýřováním státních zaměstnanců. Jo, to Čecháčky taky baví.

10.   Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.

Opět souhlasím, ale opět ale… Podřadné potraviny z Německa, Francie, Polska? No dobře, dle oblíbených sdělovacích prostředků bychom to Polsko ještě brali, ale Německo? Francie?

11.   Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.

CIKÁNÍ ROMOVÉ NEPŘIZPŮSOBIVÝ ALERT!!! Souhlas, tohle téma se vždy chytne.

12.   Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.  

A hlavně komentář „I proto tolik volání a snah, aby děti raději vychovával stát“. Co je tohle s prominutím za kravinu? Volání a snaha, aby děti vychovával stát? He? Asi mi něco uniká…

13.   Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.

Zakonzervovaná komunistická justice… v euroatlantické civilizaci? Vějička Čechy = Svět podruhé.

14.   Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.

Částečně duplikát bodu 7. a 9. Ani se mi křičení „Hele hele, oni kradou!“ nechce moc komentovat. A kdopak nám tu volí, hm?

15.   Staletími předků prověřené hodnoty — jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.

Duplicita bodů 1., 2., 3., 5. a 6.

16.   Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.

Rozvinutí a doplnění bodu 15.

17.   Šíří se cynismus.

Nutkání relace Čechy = Svět, resp. euroatlantická civilizace, abychom byli přesní, slaví hattrick!

18.   Do země přichází velké množství cizinců.

Dle studie to vypadá, že plnokrevných Čechů v Čechách moc není. Smůla, Hitlere.

19.   Politikové nadbíhají luze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry)

Duplicita s… ale, čert to vem! ;)

20.   Občané stále na všechno nadávají.

A autor jde s nimi, není outsajdr, ač sedí v baru, pije tramín, on získal profil jako Brettschneider a dneska říkají mu Kamín. (Karel Kryl) Inu autor zde paradoxně pranýřuje nadávače na všechno, přestože si sám dal práci, aby ve dvaceti bodech vytvořil rádoby paralelu na starý spis z 18. století, přičemž jeho hlavními nástroji jsou demagogie, vtíravost a populisticky oblíbená témata. Protřepat nemíchat a s poslední větou v bodě 20. „Takže vítejte v České (Německé, Francouzské… Republice, ve Velké Británii, USA, či jinde)“ je vlastně všechno jasné, protože stav v České republice je přec naprosto stejný, jako všech euroatlantických zemích.

Beru zpět. Je to přímo přetékající kýbl hoven!

Jak jsem zmiňoval, jsem si vědom společenského úpadku a to (jakožto i sám autor PZ) nejen v Čechách. S malým rozdílem. Rozpad tzv. západní společnosti rozhodně není za dveřmi, a tudíž není třeba házet věci za hlavu a už vůbec není třeba volat po revolucích, neboť ty NIKDY nic nevyřešily. Mnohem účinnější je naopak reálná snaha měnit společnost, což začíná u sebe sama, případně u svého nejbližšího okolí, např. přesně tak, jak bylo řečeno v pointě zdařilého dokumentu Ryba smrdí od hlavy (link níže). Pan Závladský zde jen lije olej do ohně (hezký to jazykolam) v podobě nenávistné a popichující omáčky, ze které často vaří různé nenávistné skupiny povětšinou řvoucí Čechy Čechům, resp. Euroatlantiďané Euroatlantiďanům!

Ryba smrdí od hlavy - link na stránky ČT.
(youtube video bylo odstraněno, patrně kvůli právům ČT. Ironie.)

 

Kdyby radši pan Závladský napsal třeba nějakou hezkou pohádku, ze které by měly děti radost. :)

Potřeba iracionality

Původně jsem chtěl pranýřovat naci-debílky z nové mezinárodní ultrapravicové skupiny Generace Identity, pak jsem si to ale rozmyslel a rozhodl jsem se psát o něčem smysluplnějším. O (jak to já lakonicky nazývám) debilně iracionální dementóze.



aaaaaaaaaahhhhhh

Přemýšlel jsem, jak fenomén nesmyslnosti co nejpřesněji pojmenovat a nejbližší korektní výraz by možná byl iracionální humor, ač v mnohých případech snad ani o humor nejde, ale to bychom se dostali do věčného problému objektivní definice pojmu a na to teď zrovna nemám náladu. Stěžejní je v tomto případě iracionalita, neboli něco, co se nedá rozumně uchopit nebo vysvětlit, zkrátka smysl postrádající kravina, která z nějakého důvodu (ať už formou internetových memů, nebo donebevolající debilitou) navozuje (někdy ne hned, ale až po několika minutách zírání do monitoru) smích, případně záchvaty smíchu. V dobách předinternetových šlo o tzv. kameňáky, případně super kameňáky. Tancující slanina (viz link výše) mi v mém prvním zaměstnání (během prostojů ve výrobní hale) způsobila málem smrt. Aneb co se stane, když tohle pustíte do testovacího sound systému na celou výrobní halu... po několika minutách se osazenstvo rozdělí na dva tábory: První vás bude chtít zabít a ten druhý se bude válet smíchy na zemi.


Tato kočka valí z jezera meloun. Tvůj argument je neplatný.

Asi nejznámějšími průkopníky iracionálního humoru jsou členové britské geniální komediální skupiny Monty Python, ač zde šlo spíše o společenskou satiru, ve které byla směšnost a absurdita doby naroubovaná do zdánlivě nesmyslných skečů. Např. ministerstvo švihlé chůze je názorná ukázka vysmívající se zbytečnosti, resp. absurditě některých institucí. Nebo, můj oblíbený, příjímací pohovor:

Na některé internetové "dementózy" jsou ale i samotní "Pajtni" krátcí. Některé animace naprosto postrádají jakýkoliv smysl a jejich hlavní cíl je naprostá iracionalita. Čím méně smyslu, tím lépe. Osobně neznám po náročném dni lepší relaxaci než totální vypnutí mozku a smysl postrádající výtlem. Jádro těchto debilit vídím v absurditě lidského bytí, případně iracionální šikaně lidí, kteří non-stop lpí na racionalitě, resp. všudypřítomné vážnosti v jakékoliv situaci, případně zesměšnění prostých idiotů. Tedy zároveň tento druh "humoru" lze použít jako společenský filtr k vyselektování toporných mrzoutů, jejichž mysl bývá většinou (z důvodu přísné výchovy, náboženství, velkého egoismu, malého penisu atp.) uzavřená. Na nepřetržitou rigiditu je život přeci jen krátký a když vezmeme v potaz zmíněnou absurditu lidského bytí (narodíš se, kromě primárních potřeb jako je žraní, sraní, soulož atp. jsi vázán k určitým sociálním zvyklostem dle toho, v jaké části světa se zrovna nacházíš a na konci chcípneš, tečka... není divu, že si lidstvo vymyslelo náboženství) může být jakékoliv nabourání racionality poměrně vtipné. Na druhou stranu neplatí rovnice čím větší debilita, tím větší vtipnost. Pokud tedy zrovna na něčem nefrčíte. ;) Spousta iracionálních animací vyžaduje určitou zručnost, šikovnost a/nebo vyvinutý smysl pro zachycení "švihlosti" a její zesměšnění.

V Českých internetových luzích a hájích poslední dobou získaly pozornost opráski sčeskí historje. Vše začalo poměrně nevinně v listopadu 2012 na diskuzním serveru okoun.cz, konkrétně v klubu Čtyčpístek mame kemix. Autor na základě pozitivních reakcí typu "Vy vole! Lyška ryšavá!", "Zmikund!!!! Vy obrovské howado!!!!" nebo "!!!!!!!! pánové, pečujete o má střeva - opět jsem se posrala." založil na toto téma vlastní stránky a po coming-outu na facebooku došlo k velkému rozšíření fanošuků, čehož si všimly i mediální subjekty v hlavním proudu jako např. Česká televize, Český rozhlas atp. Opráski se jednak dočkaly i svého knižního vydání a zároveň negativních reakcí různých "konzervativních" škarohlídů, kteří autorovi vyčítají "primitivnost" kreseb a prznění češtiny. Jenže o to právě jde! Vyvolat smích nabouráním stereotypního chladu. A v tomto případě, jako bonus, je k pochopení "vtipu" třeba alespoň minimální (někdy i maximální) znalosti českých dějin. Jsem rád, že opráski nakonec získaly i ocenění Křišťálová lupa. Alespoň malá náplast za to, že ze soutěže Největší Čech byl vyloučen Jára Cimrman.

http://historje.tumblr.com/page/28

Osazenstvo Okouna je vůbec vykutálené číslo. Jak ostatně dokazuje klub olol fotomontaze :)). Jde o amatérskou odnož tehdy fungujícího a svým způsobem sofistikovanějšího klubu vesjolyje kartinki. Klub olol fotomontáže byl tehdy založen coby reakce na kritiku (ve stylu VSICHNI, KTERI SI MYSLITE ZE UMITE MALOVAT, PROTOZE JSTE PRED PETI MINUTAMA CRACKLI PAINTSHOP A VSICHNI, KTERI SI MYSLITE, ZE JSTE VTIPNI, PROTOZE VAM TO RIKAJI KAMOSI NA KOLEJI A MAMA: NEUMITE MALOVAT A NEJSTE VTIPNI, DETE DO PICI. BEZ DIKU.) vůči amatérskému, resp. "debilnímu" zpracování některých "fotošopů". Jenže Kartinki skončily a díky chaotickému režimu bez pravidel se ololy udržely a někteří původní kritikové se dnes paradoxně v ololech celkem často pohybují. Chaotický režim a popichování jak "debilně debilních fotošopů", tak uživatelů, kteří se snaží tuto entitu racionálně uchopit, tu probíhá na denním pořádku.

Lucka Bílá v nemilosti ololistů

A nakonec tu máme výtvory, které jdou radikálně proti smysluplné zdi. Pown.it, na kterém lze najít i zmiňovaný majstrštyk aaaaaaaaaaaaaahhhh (viz první ukázka), skýtá nepřeberné množství dementóz, jejichž dlouhodobé sledování vám z mozku udělá šlehačku. Rathergood.com nebo weebls-stuff.com zásobují internet nesmyslně vtipnými animacemi už více než 10 let a některé z nich se staly skutečnými legendami. V neposlední řadě nezle opomenout tzv. "Rage" komiksy, které v posledních letech doslova zaplavily internet.

http://knowyourmeme.com/memes/rage-comics

...a nakonec:

P.S.: Celý tento text jsem po sobě četl a opravoval s Nyan kočičkou v uších... 13 minut. Nirvánu citím za rohem...