Sunday 23 November 2014

Novinky

V srpnu jsem začal "sbírat" titulky z úvodní stránky seznam.cz, kde jakožto "zpravodajský" server vévodí novinky.cz. Ono to není moc vidět, ale ty uvozovky u slova zpravodajský jsou tučně. Více ironie (a fantazie) jsem bohužel nenašel. Tento monitoring zpráv jsem vydržel měsíc, pak mě to přestalo bavit.

Titulní strana seznamu. Česká stránka, která má měsíčně 6,75 miliónů unikátních návštěv. A všem těmto návštěvníkům (pokud tedy nejsou přihlášeni a nemají úvodní stránky nastaveny jinak) se zobrazují "zprávy" z novinek.cz.

Nevím, možná jsem staromódní, ale já si od novin slibuji alespoň nějakou informační hodnotu. Že v Čechách došla rýže a bude se jíst jen chleba. Že výzkumníci v CERNu objevili paralelní vesmír. Že volby v Súdány vyhrála strana Pouštních velbloudů a dromedárů, jejichž hlavním volebním programem je zasypávání ropných vrtů pískem. Zkrátka informace, která by nějak obohatila mé znalosti, případně zpráva, na základě které bych mohl upravit své chování a zvyky. Co mám ale udělat s následujícími zprávami, nevím. Nutno poznamenat, že se nejedná o titulky pod čarou. Spousta těchto zpráv byla na prvním místě.

28.08. Jaká bude zima? Jeden model říká krutá, druhý mírná
Neuvěřitelné! V zimě bude zima, nebo taky možná ne.

30.08. Chtěl se po ránu přitulit k přítelkyni, místo toho obejmul lišku
Koupil jsem si past a dal vedle postele. Přeci jen, u žen člověk nikdy neví.

31.08. Při nehodě rozbil hlavou přední sklo
Šikovný kluk. Až budu mít nehodu, zkusím to také.

03.09. Basketbalista Rodman znovu vyrazil za „úžasným klukem” Kim Čong-unem
Bezmozkový skákalista a otylý diktátor. Projasnilo den a mám opět proč žít.

04.09. Bránili mu vstoupit do domu, tak zavolal na opilé losy policii
S losy byl vždycky problém. Někdo by s těmi nepřizpůsobivými losy měl něco udělat!

07.09. Lékařka hrozí pacientům pokutou za vstup do ordinace bez vyzvání
Hm, nad tím bychom se měli zamyslet. Navrhuji zavést pokuty pro ty, kteří vyhrožují pokutou.

09.09. Britská sociálka vzala matce dítě šest hodin po porodu přímo od prsu
Sice vytrženo z kontextu, ale na hlavní stránku novin to beztak nepatří.

11.09. Ty jsi moje žena? Divil se muž, který se probudil po operaci
Ano, to se někdy stává. Někdy to ani nemusí být po operaci.

12.09. Nejvyšší věž z domina na světě spadla během sekundy
Konec. Všechno je marnost. Jdu se zabít.

16.09. Členka štábu nechtěně vešla před kamery a vyděsila se
Jojky! Chudinka! Doufám, že se to bude nějak řešit!

20. 09. Na Ruzyni přistálo letadlo, které v Česku ještě nikdy nikdo neviděl
Tohle je bomba! Jako bonus logický paskvil.

23.09. Nahluchlý ornitolog přeslechl slona, ten jej ušlapal
Jako vtip super. Poučení? Jste-li nahluchlý ornitolog, bacha na slony!

23.09. Albert lákal zákazníky na šmouly, ale objednal jich málo
KATASTROFA! MY CHCEME ŠMOULY!!!

26.09. Fotopast zachytila, jak orel ulovil jelena
Jsem rád, že fotopast zachytila, jak orel ulovil jelena.

27.09. Myslivec zastřelil na Slovensku jelena s pneumatikou kolem krku
Jsem zmatený. Měl tu pneumatiku na krku myslivec nebo jelen?

27.09. Dědičce oznámili, že závěť neexistuje. U soudu se přitom našla
Dědička byla naštěstí zen budhistkou.

Výborná duševní potrava pro většinu uživatelů českého internetu, jen co je pravda. Bohužel to není jen problém internetu, ale českého zpravodajství všeobecně. Z novin se stal bulvár. A když už mám někdy tu smůlu a účastním se sledování večerních televizních novin, tak se mi, slovy generála z Černých baronů, chce zvracet. Zpravodajství má být objektivní, nezaujaté, prosto jakýchkoliv emočních výlevů. Srdceryvná hudba na pozadí zprávy o letecké katastrofě opravdu nepatří do novin. Stejně tak jako sezónní zprávy o tom, kolik lidí se o víkendu zabilo na silnici. Nejen, že jde o efekt "Nelízejte namrzlé zábradlí", ale zároveň jde opět o zprávu, jejíž informační hodnota je mimo příbuzných a přátel účastníků nehody nulová. Ze žurnalistiky se stala jen další reality show a lidé ztrácejí smysl pro rozlišení podstatného od zbytečného. Už se těším na další úvodní stránku seznamu s titulkem: "Vědci zjistili, že spousta lidí má pocit, jako by jim něco chybělo."



Monday 10 November 2014

Philips Xenium W6610

...aneb ten pocit, když stačí dobíjet telefon jen jednou týdně.

Den před mými narozeninami (17.10.) mi byl z Běloruska doručen nový "smártfoun" Philips W6610. Pokud mě paměť neklame, tak od té doby jsem jej dobíjel jen 4x. Jsem touhle novou modrou cihličkou tak nadšen, že musím napsat ódu... tedy, chci říct recenzi na tento chytrý telefon, který západ nechce.


Krabička s azbukou

Abych navázal na poslední větu, tak je třeba poznamenat, že Philips W6610 byl určen pouze pro Asijský trh. Tzn. Čína, Indie, Rusko. Z (pro mě) neznámého důvodu není tato malá dual-SIM elektrárna dostupná západu. Takže s trochou rizika si tento model lze objednat přes E-bay z povětšinou rusky mluvících zemí. Ten můj byl doručen z Běloruska za cenu 365$ a nelituji jediného centu. Na druhou stranu český našinec musí počítat s tím, že tato verze Androida (4.2 Jelly Bean) je bohužel češtiny prosta. Angličtina (případně ruština) bude muset stačit.



Mouchy zabít na začátku!

Začnu nejdříve malými chybkami, které krásu a dokonalost W6610 hyzdí, abych se po zbytek článku mohl oddávat pouze lichotivým superlativům. První moucha sedí na části, jejíž vlastnost si zákeřně nechávám až na konec, tedy na akumulátoru, který nelze vyndat. Neboli iPhone styl. Takže na klasický "hard-reset" za pomoci vyhození baterky můžeme zapomenout. Na druhou stranu telefon je stabilní a dodnes jsem neměl potřebu jej tímto způsobem "zabíjet". Argument, že "až se akumulátor opotřebuje, tak jej nebude možno vyměnit" lze přejít skutečností, že akumulátor za normálního provozu vydrží několik let. Svůj starý Siemens S75 mi s tou samou baterií vydržel 8 let a baterie dodnes s přehledem konkuruje novým chytrým telefonům.

Druhou a poslední mouchou je krytka na SIMky a paměťovou kartu. Úzký kryt má tendenci se od těla až moc snadno odtrhávat. Řešení je poměrně jednoduché a to mírné ohnutí krytky, aby na těle telefonu držela pevněji. Na zadní straně tím vznikne nepatrný "hrb", který ale na funkci nemá vliv a ničemu nevadí.

Záklopka na SIMky a paměťovou kartu.
Malý hrbek po "vytunění" záklopky, aby lépe držela.
Signál

A hurá na pozitiva! Vyšší příjem signálu je něco, co jsem nečekal a tuhle vlastnost W6610ky si náramně užívám. Zajímavé na tom je, že signálem myslím příjem všeobecně od GSM, přes Wi-fi až po GPS, u čehož bych se rád zastavil. Příjem GPS signálu je dechberoucí! Spousta smartphonů a i klasických navigačních systémů má problém s příjmem signálu za čisté slunečné oblohy, případně mezi domy ve městě, kde je horizont okleštěn okolními domy. Philips W6610 zde válcuje i můj spolehlivý Garmin! Slunečný den uprostřed města a GPS signál zachycen do několika sekund. Paráda! GSM signál je také lepší. V okolí našeho pracoviště je slabší Vodafone příjem, s čímž jsem měl vždy problémy. Měl. S W6610 už nemám. A abych neopomněl wifinu, i zde má W6610 oproti svým kolegům navrh. Nevím, co do toho telefonu dali, ale líbí se mi to.

Dual-SIM

Možnost dvou SIM karet je v našich končinách stále jaksi nechtěná "fíčura", přesto je ale stále žádanější, ať už z důvodu služebního a soukromého telefonu, kombinace dvou různých tarifů, nebo jako v mém případě, českého a německého čísla. Tato vlastnost funguje ve Philipsu W6610 přesně tak, jak má. Pro telefonování si nastavíte buď dotaz na SIM kartu před každým hovorem, případně implicitně pro všechny hovory/kontakty, nebo samozřejmě lze priorizovat pro ten či onen kontakt. Datový tarif funguje pro oba SIM sloty, nicméně 3G službu lze aktuálně využívat jen pro jednu SIM kartu.

Spořivý režim

Dalším plusem je manuální spínač pro spořivý režim, který vypne všechno kromě GSM modulu. U jiných chytrých telefonů je toto třeba nastavovat různými profily, případně vypínat/zapínat přímo na dotykovém displayi. U W6610 stačí jen jedno rychlé "klik" a o spotřebu se člověk nemusí dále starat. Pohodlné, rychlé, účinné.

Tlačítko spořivého režimu.

Display

Rozměry Philipse W6610 jsou na hranici tzv. phabletů. 145.4 x 74.1 x 11.4 mm. To už je opravdu solidní pádlo. Což se ale zase pozitivně podepsalo na rozměrech pětipalcového displaye o rozlišení 540 x 960 pixelů. A ne. Hry (až na Ingress ;) na telefonu nehraju, takže informace o grafickém výkonu u 3D her v této recenzi budete hledat marně. Display je velký a čitelný a to mě stačí.

Kousek jaderné elektrárny v kapse

Dostáváme se ke zlatému hřebu večera. 5300 mAh! Slovy pěttisíctřista miliampérhodin! S tímto odštěpkem jádra z Černobylu se mezi ostatními majiteli s jejich vyschlotinami cítím jako Iron man. Jak jsem v předchozím odstavci poznamenal, minimálně jednou denně pár minut zapařím Ingress, sem tam na internet, běžné užívání hovorů a SMSek a přesto s klidem vydrží bez nabytí celý týden. Dovedu si představit, že s pernamentně zapnutým spořivým režimem tahle hračka vydrží dva týdny.

Příklad:
V sobotu ráno jsme vyrazili autem na výlet. Stav baterie: 44%.
Na začátku jsem na W6610 zapnul navigaci, která nás non-stop naváděla 2,5 hodiny.
Na místě jsem během dne mobil využíval k občasné navigaci, abychom zbytečně nebloudili.
Večer jedeme domů a navigace v mobilu opět spolehlivě naviguje další 3 hodiny (návrat se kvůli zácpě na dálnici protáhl). Domů odkládám telefon na stůl se stavem baterie 10%.

Ukažte mi mobil, který s méně než poloviční kapacitou dokáže navigovat 6 hodin a na konci dne mít dostatek šťávy, abyste si mohli bez potíží zavolat.

Závěr

Philips W6610 jsem si koupil primárně právě kvůli té olbřímí kapacitě baterie. Nedokážu si představit, že bych každý den musel mobil strkat do nabíječky. Jednou týdně to bohatě stačí. A i když stav baterie není mezi 80% a 100%, tak můžu být klidný, že během dne nebudu nutně potřebovat zásuvku nebo USB slot. Nač si kupovat tzv. "power banky", když můžete mít telefon, jehož kapacita je dokonce větší, než levnější přídavné externí baterie? A namítat něco proti 200g, kterými W6610 disponuje, je nesmysl. Pokud máte problém nosit na sobě dodatečných 200g, tak s vámi není fyzicky něco v pořádku.

Nakonec ještě odkaz na GSM arenu, kde jsem tento skvost našel: http://www.gsmarena.com/philips_w6610-6380.php

1d 8h 44m 8s na baterce. Z toho 30% pařba Ingressu.
Stav: 93%
P.S.: Pro hráče Ingressu není lepší zbraně! ;)

Sunday 9 November 2014

Proč běhat?

Na jednom středoškolském výletu v pražském parku u letohrádku Hvězda kolem nás proběhl běžec, načež kolega spolužák poznamenal: "Tak tyhle lidi fakt nechápu. Co na tom běhání vidí?" Dál jsme se tím toho dne nezabývali, ale nějaký čas po této události jsem "to zkusil" a vydrželo mi to dodnes. A proč tedy běhám?

Fyzička

Během základní školy jsem běhání nesnášel. Tzv. "patnáctistovka" nebo Cooperův test (12 min. běh) alias "Kůprák" pro mě znamenalo peklo na zemi. Nemohl jsem popadnout dech už po několika metrech. S pravidelným běháním jsem začal až na vysoké škole. Jaký byl prvotní impuls si již nevzpomínám, ale můj první běžecký pokus na další vzdálenost (1km, lol) byla naprostá katastrofa. Začínáte-li s běháním, tak musíte počítat s tím, že první "sprinterské" tempo vydržíte jen pár metrů. Člověk může začít takovým tím poskakovacím (šnečím) tempem, ale i zde brzy dojde pára. Hlavně neklesat na mysli! Tzv. indiánský běh (100 metrů běh, 100 pochod) na první pokus stačí. Důležité je to neflákat. Běh je o přemáhání sebe sama. Dostat se na hranice svých možností, což je těžké, protože laťka se pravidelným běháním samozřejmě mění. Po prvním běhu vás následující ráno bolí nohy tak moc, že nemůžete normálně chodit. Ale s pravidelným běháním to přijde! Nezapomenu na můj malý šok, když jsem poprvé od začátku svého běžeckého režimu dobíhal autobus. "Ty vole to je rychlost!", problesklo mi hlavou. Že se člověk moc nezadýchá, když vyběhne schody, nebo že po doběhnutí autobusu/tramvaje/metra/vlaku nelapá po dechu jak oběšenec, je poměrně příjemné.

Zdraví

Během základní a střední školy jsem nebýval zrovna fit. Ochablé svalstvo, nízký tlak, díky čemuž jsem měl po vyšší fyzické námaze mžitky před očima, že jsem sotva viděl a hyperbilirubinemie, neboli zvýšení bilirubinu, zvětšená játra, žluté bělmo a poměrně častá nevolnost spojená se zvracením. To vše dohromady spojené se zanedbáváním fyzické činnosti způsobilo, že jsem se dostal do stádia, kdy jsem místo hladu cítil nevolnost. Takže to, že jsem měl hlad, jsem poznal nikoliv hladem, ale nevolností. Navíc jsem jedl dost mizerně, často jsem jídlo nemohl dojíst, protože trávení jsem měl rozhozené. A dnes? Všechny výše zmíněné neduhy jsou ty tam! Trávení na jedničku, nevolnost nikde, po nízkém tlaku ani památky. Běháním se z člověka sice nestane kulturista, ale zároveň nevypadáte jako bandaska. Různá nachlazení a onemocnění snáším lépe, protože organismus se otužením zocelil. (běhat se dá do mínus 10, pak se blbě dýchá)

Duševní očista

Jakkoliv to může znít divně, běhání je pro mě zároveň něco jako meditace. Člověk si běháním pročistí hlavu. Po náročném pracovním dni přijdu domů s mizernou náladou, hodím na sebe běžecké hadry a hurá všechnu tu nahromaděnou zlost vyběhat! A že to funguje. Aktuálně běhám ob 2 dny 10 kilometrů a vždy když doběhnu (posledních 100m sprint) do cíle, cítím se jako znovuzrozený nehledě na to, jak jsem se cítil na startu. Stejně jako meditace, je i běhání hodně o dýchání a jeho synchronizaci. A hlavně běhání je pro mě prakticky jediná příležitost, kdy mohu vypnout. O kompletní meditační vypnutí (nemyslet na nic) se násilně nesnažím. Nechám prostě myšlenky plout, jak se jim zlíbí. Běh je pro mě osobní záležitost a běhání ve dvojici, trojici atd. za neustálého žvanění o kravinách celý zážitek jen zkazí.

***

Již od počátku své "běžecké kariéry" jsem nikdy "nezávodil". Nestopoval jsem si čas a vzdálenost jsem si na mapě vypočítal až dodatečně. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, za jak dlouho uběhnu 10 kilometrů, odpověděl bych, že nevím. Neběhám na čas, neúčastním se žádných běhů na podporu XY. Mou výhrou jsou tři body, které jsem výše uvedl a které zároveň odpovídají na otázku: "Proč běhat?"