Nevydržel jsem a opět podléhám nezadržitelné touze vyjádřit se, tentokrát k aktuálnímu tématu přijímaní uprchlíků z Afriky a Blízkého východu. Přiměl mě k tomu kolega v práci, když k tématu během oběda poznamenal dva body, které situaci muslimských (ale i nemuslimských) přistěhovalců dokonale vystihuje:
Celý problém visí na komplexní změti problémů jako je náboženství, xenofobie, vlastenectví, hloupost, rasismus, tolerance, agrese a nenávist. Ve zkratce: Jde o lidskou neschopnost dostatečně potlačit animální pudy. A mé utopistické já utápějící se občas v těžkém nihilismu k tomu vyplodilo následující...
Nejodvážnější forma globalizace je dnes Evropská Unie. Otevřené hranice, volný pracovní pohyb a stejná měna mezi zeměmi, které spolu po tisíciletí bojovaly, to je výzva, před kterou musím smeknout. Držím EU palce a doufám, že se primitivní opice naučí, že klidné soužití se sousedem je životu prospěšnější než neustálý boj o pšenku.
To bychom měli na úvod. Teď k jádru pudla.
- Být muslim se nerovná být terorista
Protože terorista se má k islámu stejně jako vyholený nácek k vlastenectví. Ač mám k (jakémukoliv) náboženství mírnou averzi (viz výše), tak praktikuje-li někdo své mumlání aniž by tím někomu ubližoval nebo obtěžoval ty, kteří o to mumlání nestojí, není třeba se kvůli tomu bouřit a stavět šibenice.
- Být uprchlík se nerovná být zločinec
Za dob studené války uprchlo z totalitních zemí okupovaných Sovětským svazem přes 20 miliónů uprchlíků. Těžko říct, jak by se cítili, kdy je v cílových zemích vítaly transparenty se šibenicemi. I když, bůhví, tak hluboko jsem do historie nevrtal. Možná, že někde je tímto stylem přeci jen vítali, možná že v západních zemích tehdy také vznikaly spolky "Komunismus v <doplň kteroukoliv zemi západně od východního bloku> nechceme!"
Takže, milé opice, snažte se učit sebe a své blízké opičí druhy a družky, jak být člověkem. :)
Tolerance je přímo úměrná ke vzdálenosti k tolerovanému objektu.
Jde o téma, na které nelze mít striktní názor aniž by se člověk nedostal do konfliktu s tou, či onou stranou.
Náboženství
Víra v nějakou nadpřirozenou entitu přesahující realitu každodenního života je v podstatě přirozenou reakcí lidského rozumu a lidského sebeuvědomění. Pohlédneme-li na lidskou existenci kritickým racionalismem ad absurdum, tak lidský život sám o sobě žádný smysl nemá - člověk se narodí a celý život se musí snažit, aby neumřel... a na konci stejně umře. Z tohoto pohledu je slast a snaha o co nejdelší prožití slasti (nebo dejme tomu absenci strasti) jediným racionálně uchopitelným smyslem lidského bytí. Což se neslučuje s přírodním pudem zachovat svůj rod. Schizma vědomí vlastní konečnosti a animálního instinktu udržet svůj živočišný druh dalo vzniknout myšlenkám, že smrtí to nekončí, že na nás shůry někdo kouká, že existuje nadpřirozený řád, který je třeba následovat. Pro spoustu lidí je skutečnost lidské smrtelnosti, resp. konečnosti nemyslitelná až děsivá, proto není divu, že víra zde působí jako naprostý smysl života. Což může být v některých případech dobré, v jiných špatné. Pokud sebou víra nese i všelijaké zvyky, obřady, zákony jak se chovat a pokud tento soubor atribut vyznává celá skupina lidí, mluvíme o náboženství. Problém nastává tehdy, jsou-li součástí náboženství různá obětování, nesmyslné tresty a zákazy, utiskování určité skupiny a podněcování k šíření (ať už násilně nebo nenásilně) "víry". Ještě větší problém nastane tehdy, je-li náboženství součástí vlády.Kultura
Pokaždé když si někdo vezme do huby slovo "kultura", vzpomenu si na povedený remix:
Kultura je, hmmm...
Kulturou lze nazvat soubor zvyklostí, které jsou vlastní určité společnosti, etniku nebo národu. Všechno to začalo před dávnými a dávnými věky, kde se opice v Africe rozhodly, že jim je Afrika malá a vydaly se do světa. Některé opice zůstaly tu, jiné onde, až byly různé skupiny opic rozlezlé po celé planetě. Jenže některým opicím se nelíbilo, že sousedním opicím roste pšenka rychleji a lépe, takže sousední opice vyhnaly, případně je pozabíjely a uřezaly jim hlavy. Tím se opice poučily, že je lepší sdružovat se do větších kmenů, aby se zlým nájezdným opicím mohly bránit. Samozřejmě je logické, že čím větší kmen, tím slibnější šance na obranu. Což sebou přineslo i obrat a sílící kmen opic začal vybíjet původního souseda agresora. A tak se to tady na světě mezi opicemi mydlí až do dnes. Mezitím jedna opice dala svému plemenu honosný název homo sapiens.
Jednotlivé národy si postupem času vytvořily návyky sobě vlastní. Atributy jako řeč, styl oblékání, gastronomie, náboženství, zákony, umění atp. patří do tohoto, jak kolega Milan Richter ve výše zmíněném videu poznamenal, složitého mechanismu neboli kultury.
Pokud chce někdo aktivně hááááájit kulturní hodnoty svého národa, tak z pohledu dravých bojů ze zvířecí říše a/nebo primitivních opic jde v podstatě o věc ryze praktickou. Samozřejmě záleží na tom, před "čím" se kulturní hodnoty hájí. Je-li národ ohrožen vyhubením (jako např. Československo, resp. Slované během druhé světové války, viz dějepis), tak je aktivní obrana pochopitelná. Pokud ale plešaté opice křičí jak paviáni nad pár stovkami přistěhovalců, to bohužel z pohledu racionálního moc užitečné není, ba naopak.
 |
| Někteří škarohlídové tento citát pranýřují za to, že kromě amerického psychologa Gustava Gilberta nikdo jiný tato slova z Hermannových úst neslyšel, ale když se podíváme na dochovaný záznam Göringovy řeči 31. 08. 1946 před norimerským tribunálem, není důvod považovat výslechy v Norimberském deníku za "židovské" výmysly: "Německý lid věřil vůdci. Kvůli jeho autoritářskému vedení státu neměli lidé žádný vliv na běh události. Nevěděli o zločinech, o kterých se dnes ví, bojovali oddaně, obětavě, hrdinně a zároveň také trpěli v tomto boji na život a na smrt, do kterého byli svévolně vržení. Německý lid je prost viny." |
Multikulti
Přiznám se bez okolků a mučení, že jsem zastáncem globalizace. Ba co víc, já sám sebe považuji ze zoufalého utopistu. Proč by všichni lidé na světě nemohli mluvit stejnou řečí? Proč musí být hranice? Odpověď je poměrně jednoduchá. Spousta lidí se stále ještě chová jako primitivní opice. Proto by dnes jeden globální národ (Homosapiensstán) fungovat nemohl. Spousta opic chce stále dobývat úrodnou pšenku svého souseda. A některé opice jsou tím vším tak zblblé, že nejdou po úrodné pšence, ale po jiných opicích, které místo bušení hlavou o zem, buší hlavou o zeď. |
| Rozdíly mezi třemi abrahámskými náboženstvími: Křesťanství: mumlání do stropu Židovství: mumlání do zdi Islám: mumlání do země - Bill Maher |
Konečná řešení
Mohlo by se zdát, že konečným řešením opičího sporu je totální vyhlazení jednoho z opičích týmů. Částečně se to povedlo německému národními týmu během druhé světové války - 90% židů na německém a rakouském území bylo zlikvidováno. Na konci té samé války vyřešilo svou "německou otázku" i Československo a to kompletním odsunutím sudetských Němců za československé hranice. Nesrovnávám. Jen uvádím příklady "konečných řešeních". Problém je v tom, že agresivní opice bránící svou mdlou pšenku dnes vyhladí jedince s obřezaným penisem, zítra tmavo-žluto-rudo kožce, pozítří všechno, co nemá modré oči, příští týden všechny nedosahující výšky 170 cm a příští rok všechny, kdo má prsteníček delší než ukazováček. Zlo plodí zlo, dokud si to opice neuvědomí, tak se z nich nikdy Homo Sapiens nestanou.To bychom měli na úvod. Teď k jádru pudla.
#Přijímám nebo #Nepřijímám?
To je otázka stejného kalibru, jako ptát se, je-li potrat správný. Někdy ano, někdy ne. Pokud si Evropa na svou půdu pustí milion primitivních opic, tak bude třeba překopat bezpečnostní systém. Každopádně v zájmu lepší budoucnosti je lepší opice učit, jak být člověkem. Bohužel opice se ve velkém počtu nacházejí již v hostitelských zemích. A není nic horšího, než na přistěhovalce z voleje začít házet kameny. Česká protiislámská organizace vedena broukovědcem trpícím sexuálními frustracemi by byla z určitého hlediska pochopitelná, dejme tomu v případě klidné politické iniciace vedoucí k referendu, které by o přijetí uprchlíků rozhodlo. Pokud by národ s klidným svědomím řekl ne a hranice by se uprchlíkům zavřely, neřekl bych ani popel. Že ale Češi možnost volby nemají, za to si můžou sami. Byli-li by více politicky aktivní a nevolili si do parlamentu mamonuchtivé panáky, fungovalo by státní zřízení jinak. Problém vidím v tom, že skupina Islám v ČR nechceme jednak míchá jablka z hruškami, nabaluje na sebe plešaté opice, kterým agrese vůči jiným opicím vyloženě chybí a navíc doslova rozsévá po tunách nenávist vůči celému etniku. Je třeba si uvědomit následující:- Být muslim se nerovná být terorista
Protože terorista se má k islámu stejně jako vyholený nácek k vlastenectví. Ač mám k (jakémukoliv) náboženství mírnou averzi (viz výše), tak praktikuje-li někdo své mumlání aniž by tím někomu ubližoval nebo obtěžoval ty, kteří o to mumlání nestojí, není třeba se kvůli tomu bouřit a stavět šibenice.
- Být uprchlík se nerovná být zločinec
Za dob studené války uprchlo z totalitních zemí okupovaných Sovětským svazem přes 20 miliónů uprchlíků. Těžko říct, jak by se cítili, kdy je v cílových zemích vítaly transparenty se šibenicemi. I když, bůhví, tak hluboko jsem do historie nevrtal. Možná, že někde je tímto stylem přeci jen vítali, možná že v západních zemích tehdy také vznikaly spolky "Komunismus v <doplň kteroukoliv zemi západně od východního bloku> nechceme!"
Multimediální masáž
Korunu celé problematice nasazují sdělovací prostředky, zvláště žurnalistika, jejímž cílem dnes není objektivně informovat, ale získat si co největší počet čtenářů. Tím pádem noviny (ty internetové jsou skvělým příkladem) píšou o tom, co ve společnosti zrovna "letí". Ty tam jsou články o nepřizpůsobivých Romech. Dnes letí témata "imigranti", "islám" a "terorismus" - nejlépe vše v jednom článku, aby se +40% reklamní plochy kolem toho slintu co nejlépe ujalo. Vzniká tím začarovaný kruh, kde si čtenáři a diváci sami pěstují emotivní náladu, kterou sdělovací prostředky dále reflektují. Celá populace se na základě sraček pryštících z televize a hlavně internetu stává silně vyhraněnou na problém přesahující státní hranice aniž by kdokoliv vytáhl paty ze svého obýváku.Smysl života
Má žena jednou na dotaz známého "Jaký je tvůj smysl života" odpověděla: "Netrpět." Podle mě jde o nejdokonalejší definici lidského smyslu života z pohledu hrubého osekání všech iracionálních berliček. Život s pokud možno co nejmenším množstvím strádání se lépe uvádí v realitu tam, kde agresivní boje o pšenku už nejsou potřeba. Opět tady sice sklouzávám do utopie, ale já skutečně nevidím vůbec nic praktického na věčném boji proti těm nebo oněm. Pokud by se prostředí, kde zrovna žijeme, dostalo do stavu, ve kterém by utrpění výrazně převyšovalo klid a pohodu, tak jako první bych zvažoval útěk tam, kde je sociální situace pro život pohodlnější. Udělal bych to za totality, udělal bych to za protektorátu, udělal bych to i kdybych byl občanem Sýrie a má existence by byla ohrožena válkou. A pokud by už nebylo kam utíkat a vyhlídky na zlepšení by byly mizivé, tak nemá cenu to dál protahovat. Život v neustálém utrpení nemá cenu. Naděje sice umírá poslední, ale když kolem vás nic jiného než tupé opice nejsou, tak na naději můžete zapomenout.Takže, milé opice, snažte se učit sebe a své blízké opičí druhy a družky, jak být člověkem. :)
