My, lidé mající malý problém s říkáním "ne", to míváme těžší a těžší. Z naší "nefobie" profituje stále více lidí, od bezdomovců po pouliční greenpeace žebráky.
Ale jistě, říkat ne je normální a "všichni" to tak berou. Leda kulový, přátelé. Řeknete-li bezďákovi na dotaz, jestli máte drobný, ne, je všem jasné, že jste lakomý hajzl, případně člověk, který tyto parazity odsuzuje. Jo fajn, bezdéčko se na vás ošklivě podívá, normálnímu člověku to neudělá nic, ale citlivkám to zkurví náladu a díky klasické řetězové reakci nasranosti se následky tohoto "ne" dostanou dál, než jen do ksichtu bezďáka.
"Ne je negativní!"
Člověku není běžně příjemné dělat si zle, vyvolávat konflikty, vytvářet si nepřátele a působit negativním dojmem. Ne že byste si slovíčkem "ne" hned vytvořili nepřítele na život a na smrt, ale vžijte se do situace, kdy vám dejme tomu ukradli peněženku a mobil, jste v cizím městě a potřebujete se posledním vlakem dostat domů. Jak vám budou připadat lidé, kteří vás pošlou k čertu a nedají nic? Moc pozitivně asi ne. Somráci jsou na takové případy samozřejmě zvyklí, ale stejně.
Somráci jsou vlastně ještě v pohodě. Těm je většinou opravdu jedno, že na ně hodí člověk bobek. Horší jsou mrdky na telefonu, případně pouliční kurvy s otřepaným "přispějte na děti".
"Nezlobte se, ale ne!"
Proč tak sprostě? Protože tyhle parazity nemůžu ani vystát a lidé s problémem říct "ne" jsou mi zvláštním způsobem sympatičtí a jejich využívání mě prostě rozčiluje. Chudák nebožka babi mě při každé návštěvě prosila, jestli bych ji nezrušil pevnou linku. Tak jsem se o to pokusil, zavolal jsem na linku, kde se mě O2 píča snažila přes půlhodiny přesvědčit, že zrušení pevné linky se "babičce" rozhodně nevyplatí, ale nakonec se povedlo... tedy alespoň jsem nabyl toho dojmu. Postup byl takový, že zmrdi z O2 pošlou do 30 dnů dopis, kde bude telefonní číslo, na které měla babi zavolat. A protože bydlím daleko, musela babi tento krok číslo 2 podstoupit sama. Jak to dopadlo, je snad jasné. Babi na číslo zavolala a vodopád sraček s výhodnými voláními tentokrát dopadl na úrodnou půdu, neboť babi se narodila za Masaryka a patřila mezi ten typ lidí, kteří nešetří zdvořilostními frázemi typu "Prosím Vás pěkně, mohla bych Vás požádat...", takže pevná linka jí zůstala na pevno až do její smrti. Když jsem po její smrti šel na O2 vypovědět smlouvu z důvodu úmrtí měl jsem nutkání jim ten papír narvat někam...
Další sortou jsou prostitutky na ulici nabízející různé letáky, případně malé píčovinky, za jejichž "symbolickou" cenu přispějete na pomoc dětem, boji proti rakovině atp. Už jen "uvítací" dotaz některých těchto nedošuklat "Máte rádi přírodu?" vás v případě záporné odpovědi staví do role nesluníčkových nelidí nemající právo na pobyt v tomto sluníčkovém místě plném sluníčkových lidí. Stejně tak telefonistky nabízející různé "výhodné" nabídky bank, operátorů a jiných mrdek. Hodně agresivní byla svého času Citibank, s nimž O2 mrdky uzavřeli nějakou zupa smlouvu, takže věrní zákazníci obdrželi "odměnu" v podobě nabídky platební karty Citibank. Jeden mamrd mě otravoval několik dní po sobě, tak jsem mu na to kývnul a poslal ho na adresu, kde jsem už několik měsíců nebydlel. Podle počtu zmeškaných hovorů v den schůzky soudím, že se asi bavil. A přestože jsem v tu chvíli byl pravděpodobně za většího hajzla, než kdybych prostě odmítnul, cítil jsem se mnohem lépe, než kdybych řekl ne. :)
Ale jistě, říkat ne je normální a "všichni" to tak berou. Leda kulový, přátelé. Řeknete-li bezďákovi na dotaz, jestli máte drobný, ne, je všem jasné, že jste lakomý hajzl, případně člověk, který tyto parazity odsuzuje. Jo fajn, bezdéčko se na vás ošklivě podívá, normálnímu člověku to neudělá nic, ale citlivkám to zkurví náladu a díky klasické řetězové reakci nasranosti se následky tohoto "ne" dostanou dál, než jen do ksichtu bezďáka.
"Ne je negativní!"
Člověku není běžně příjemné dělat si zle, vyvolávat konflikty, vytvářet si nepřátele a působit negativním dojmem. Ne že byste si slovíčkem "ne" hned vytvořili nepřítele na život a na smrt, ale vžijte se do situace, kdy vám dejme tomu ukradli peněženku a mobil, jste v cizím městě a potřebujete se posledním vlakem dostat domů. Jak vám budou připadat lidé, kteří vás pošlou k čertu a nedají nic? Moc pozitivně asi ne. Somráci jsou na takové případy samozřejmě zvyklí, ale stejně.
Somráci jsou vlastně ještě v pohodě. Těm je většinou opravdu jedno, že na ně hodí člověk bobek. Horší jsou mrdky na telefonu, případně pouliční kurvy s otřepaným "přispějte na děti".
"Nezlobte se, ale ne!"
Proč tak sprostě? Protože tyhle parazity nemůžu ani vystát a lidé s problémem říct "ne" jsou mi zvláštním způsobem sympatičtí a jejich využívání mě prostě rozčiluje. Chudák nebožka babi mě při každé návštěvě prosila, jestli bych ji nezrušil pevnou linku. Tak jsem se o to pokusil, zavolal jsem na linku, kde se mě O2 píča snažila přes půlhodiny přesvědčit, že zrušení pevné linky se "babičce" rozhodně nevyplatí, ale nakonec se povedlo... tedy alespoň jsem nabyl toho dojmu. Postup byl takový, že zmrdi z O2 pošlou do 30 dnů dopis, kde bude telefonní číslo, na které měla babi zavolat. A protože bydlím daleko, musela babi tento krok číslo 2 podstoupit sama. Jak to dopadlo, je snad jasné. Babi na číslo zavolala a vodopád sraček s výhodnými voláními tentokrát dopadl na úrodnou půdu, neboť babi se narodila za Masaryka a patřila mezi ten typ lidí, kteří nešetří zdvořilostními frázemi typu "Prosím Vás pěkně, mohla bych Vás požádat...", takže pevná linka jí zůstala na pevno až do její smrti. Když jsem po její smrti šel na O2 vypovědět smlouvu z důvodu úmrtí měl jsem nutkání jim ten papír narvat někam...
Další sortou jsou prostitutky na ulici nabízející různé letáky, případně malé píčovinky, za jejichž "symbolickou" cenu přispějete na pomoc dětem, boji proti rakovině atp. Už jen "uvítací" dotaz některých těchto nedošuklat "Máte rádi přírodu?" vás v případě záporné odpovědi staví do role nesluníčkových nelidí nemající právo na pobyt v tomto sluníčkovém místě plném sluníčkových lidí. Stejně tak telefonistky nabízející různé "výhodné" nabídky bank, operátorů a jiných mrdek. Hodně agresivní byla svého času Citibank, s nimž O2 mrdky uzavřeli nějakou zupa smlouvu, takže věrní zákazníci obdrželi "odměnu" v podobě nabídky platební karty Citibank. Jeden mamrd mě otravoval několik dní po sobě, tak jsem mu na to kývnul a poslal ho na adresu, kde jsem už několik měsíců nebydlel. Podle počtu zmeškaných hovorů v den schůzky soudím, že se asi bavil. A přestože jsem v tu chvíli byl pravděpodobně za většího hajzla, než kdybych prostě odmítnul, cítil jsem se mnohem lépe, než kdybych řekl ne. :)
