Co posloucháš? To neznáš.

Když se nad tím zamyslím, tak já byl vlastně arogantní namyšlenej hipster ještě před tím, než to bylo cool. V druhé polovině 90. let, s příchodem internetu, jsem začal objevovat hudební tělesa většině neznámá, ale přesto mému uchu lahodící. Takže krátce pro mém připojení k internetu jsem nasosal hudbu, kterou nikdo v mém blízkém okolí neznal, přestože v globálním měřítku šlo o docela zaběhnuté stálice. Umírnění namyšlenci na dotaz "Co posloucháš?" odpovídali opatrně "XY, ale jsou zatím docela neznámí," nebo "XY, ale moc to v rádiích nehrajou", zato já byl kurva jistá v kramflecích a rovnou jsem odpovídal "To neznáš!" aniž bych odpověděl, koho že to vlastně poslouchám. Mainstreamoví neadtrálci se většinou nenechali odbýt a když jsem tedy prozradil, pro koho jsou mé vytříbené slechy určeny, tak vždycky beztak odpověděli "Hm, to fakt neznam."

Dnes to máme my, hardcore namyšlenci, mnohem těžší. Na internetu jsou všichni, takže všechno je všem hned po ruce. S odpovědí "To neznáš!"si dnes už nezahrávám, spíše jsem přešel do incognito módu a odpovídám "Většinou úchylárny". Ač nemám rád škatulkování hudebních stylů, v tomto článku nakousnu hudebníky, kteří by se dali zařadit do kategorie doom/psycho/death folk, blues trash & psychedelic. :) Vybíral jsem skupiny, které si jsou tak nějak podobní, třeba takové Genocide Organ se vymykají všemu a ty si nechám na jindy. Nuže, na všech níže zmíněných aktuálně těžce ujíždím.

The Peculiar Pretzelmen

Bereme to odshora. "Podivní preclíkáři". Složení s tak zajímavým jménem musí samozřejmě hrát něco zajímavého. A taky že ano! Toto živelné duo na svém bandcamp účtu uvádí voodoo blues death stomp coby hudební styl. Výstižnější to asi být ani nemůže. Většina jejich věcí zní jak opilý Tom Waits na tuně steroidů. Základnu mají v Los Angeles, tvorbu vydávají samozřejmě samonákladem a mimo svůj kontinent ještě nekoncertovali. Při poslechu Pretzelmenů mám jen jeden malý problém - nedokážu zůstat bez pohybu, i to nepatrné podupávání nohou nelze ukočírovat.

The Builders and the Butchers

Stavitelé a řezníci. Kapela na tomto seznamu asi neprovařenější (rozuměj s velkou posluchačskou základnou). Folkaři z amerického Portlandu vydávají poměrně pravidelně alba i na vinylech a některé raritky se už prodávají i za docela vysoký peníz. Zajímavostí je, že mají dva bubeníky a hodně dlouho se vyhýbali zesilovačům a mikrofónům, což byl pozůstatek z jejich začátků, kdy hráli prostě na ulici, ostatně viz ukázka, kde frontman Ryan Sollee neřve do mikráku:

Lord Buffalo

Byl jsem velice překvapen, že jsem této povedené kapele hrající (jak sami sebe nazývají) mud (bahno) folk musel sám založit profil na sběratelsko-hudebním serveru discogs.com. Lord Buffalo pochází z texaského Austinu a letos 17. listopadu vydají vůbec první LP. Do té doby vydávali přes bandcamp singly a EPčka. Následující video mě utvrdilo v tom, že tahle individua musím vidět živě. Když jsem si od nich koupil první singl desku, tak mi tam připsali vzkaz, že se snad někdy ukážou v Evropě. Tak snad...

Sons Of Perdition

To je ten zasmušilý týpek na černém pozadí uprostřed té úvodní koláže. Přestože název je v plurálu, neboli "Synové zkázy", v podstatě jediným stálým členem je Zebulon Whatley, opět z Austinu, stát Texas. Často se motá kolem mnohem známější kapely Those Poor Bastards a spolupracoval na úspěšném krátkém animáku The Blackwater Gospel. Ač je tvorba Sons of Perdition temnější než nejčernější tma, frontman Zebulon na svém FB profilu vypadá jako poměrně vysmáté číslo. Temné kousky z prvního alba The Kingdom is on Fire mi hrály hodně často na cestě z práce (z bůhvíjakého důvodu) a song Psalm of Nod (byť cover) byla má pravidelná ranní hymna během manželčina pobytu v porodnici (opět nechápu proč). ;)

Graveyard Train

A z Ameriky se tentokrát přesouváme na druhý konec světa do Austrálie, kde se nachází taková pohřebácká kapela s velice chytlavými tóny i texty. Po Builders and the Butchers asi druhé nejznámější uskupení na tomto výčtu. Velká škoda, že od roku 2014 nevydali nic nového a poslední živé vystoupení proběhlo v roce 2015. Co jsem se dočetl na internetu, členové musí živit rodiny a na hudební křepčení asi nezbývá moc času. Snad to je jen dočasná přestávka, protože podobných kapel není nikdy dost.

Gun Mother

Bostonské duo je sice (relativně) nové, ale příznivci zaniklého tělesa Reverend Glasseye mají důvod k radosti, protože Gun Mother je pokračujícím projektem Adama "Glasseye" Beckleyho. Reverend Glasseye byla nejčastěji hraná hudba na mém cyklistickém dojíždění do práce (velice doporučuji poslední album One Year Lost At Sea). Před několika dny vydala "Matka zbraň" na bandcampu svou první desku These Golden Threads.

Reverend Beat-Man

Když už jsme u tě reverendů, tak se přesuňme do úchylného Švýcarska, domova "one-man-band" šílence Reverenda Beat-Mana. Když už opravdu nevím kam a mozek se permanentně snaží přepnout do režimu "dementóza", přichází na scénu tento vymítač ďábla. Inu není Švýcarsko jako Švýcarsko. ;)

Core Belief

Já vím, já vím, já s těma rakovnickejma holkama otravuju, kde můžu, ale když ony jsou fakt dobrý! Když jsem je na Povaleči v roce 2015 slyšel poprvé, byl jsem okamžitě uhranut a při skladbě Arlette jsem se udělal ušima. Absolutní ušní orgasmsus. Protože Arlette nemají na Youtube (vidíte, jak moc okrajová záležitost to je? ;)) házím sem odkaz na jejich Bandcamp stránku, kde Core Belief můžete podpořit zakoupením jejich prvního EP. A když už nic, tak hej, v rámci vlastenectví je třeba podobné projekty podporovat!

https://corebelief.bandcamp.com/track/arlette

***

Takže ano, kdyby se na nějakém festivalu sešla alespoň polovina výše zmíněných hudebníků, měl bych z toho hodně dlouho trvající svátek.

K podobným článkům by se možná na zakončení hodilo to klasické "A co posloucháte vy?", ale mě, true-ultra-super-hyper-deep-hardcore-neo-incognito-hipstera to vůbec nezajímá. B-)

Takže spíš: "Nemáte zač."