Thursday 5 July 2018

Jak správně žít

Pro ty, co nechtějí číst dlouhé texty tu mám shrnutí celého článku do jedné věty:

Nebuď kokot, píča nebo hovado. (snad jsem tím genderově pokryl všechny)

Samozřejmě vše je o definici a každý si pod kokotem, píčou a hovadem přestavuje jiný set vlastností, takže pro ty hloubavější...

Už několikrát se mi stalo, že při seznamování s novými lidmi jsem na téma "co děláš" zmínil, že při zadání do Googlu "jak správně chlastat" se vrátí odkaz na můj bloček... s článkem Jak správně chlastat. A tak jsi si řekl, že by bylo docela cool, kdyby Google vracel odkaz na můj bloček i na dotaz "jak správně žít". Vím, ambiciózní, ale mám rád výzvy. ;)

Na úvod bych rád uvedl, že budu psát o věcech, kterých se snažím držet, ale často selžu. Takže někomu by se mohlo zdát, že kážu vodu, zatímco piju víno (nebo absint ;)), ale nejde o pokrytectví. Ono je to totiž docela dost těžké, vést svůj život natolik dobře, abyste s naprostou upřímností byli spokojeni sami se sebou. Postupně bychom se také mohli zamotávat do filosofického hloubání, co je dobro, do jaké míry může být morálka objektivní záležitost atp. Takových etických textů už bylo napsáno hafo a protože mám rád jednoduché věci, zde je několik jednoduchých bodů, které by mohly pomoci při hledání odpovědi, jak správně žít.


Nelhat si

Potkal jsem spoustu lidí, kteří se svými bludy buď brzdili, nebo naopak bláhově popoháněli. Nelhat si, zní to jednoduše, ale je to velmi těžké si uvědomit, že náhled na sebe sama může být mylný. Uvědomit si, že se zbytečně potápím z představy, že na to nemám, případně že mé ambice jsou napájeny výmysly, je jedním ze základů duševní pohody. A ne nadarmo to řadím na první místo. Nelžete si! Zastavte se na chvíli a zeptejte se sami sebe, jestli si jen nemažete med kolem huby. Uvědomění může buď bolet, nebo naopak popohnat, ale čím dřív se se svou pravdou smíříte, tím lépe.

Naučit se být sám

Sám sebe považuji za introverta, ale většina mých známých mě bere jako jasného extroverta. Co jsem ve skutečnosti, je mi šumák. S čím ale nemám problém, je samota. A cítím, že to je dobrý předpoklad pro stáří. Víte, kamarádi vám umřou, děti se na vás vykašlou a zůstanete sami. Ať chcete nebo ne, naše budoucnost je osamělá. Samozřejmě máme internet, takže se můžeme sociálně realizovat na tzv. sociálních sítích, ale ti, co někoho vedle sebe prostě potřebují, si jsou nepřímo (viz první bod) vědomi, že ty sociální sítě jsou jen taková náhražka. Že se zavřením notebooku ta socializace končí, že jste v pokoji sami a najednou je vám hrozně úzko. No, tak si zvykejte, bude to horší. Proto doporučuji se naučit užívat si samotu, na stará kolena se vám to bude hodit.

Ovládat pudy

Lidský rozum není slučitelný se životem. Animální pudy tepou naší lidskou racionalitu a je jedno, jak moc je člověk inteligentní, když to na něj přijde, stane se z něj zvíře. Jenže (nejen) sociální následky bývají často zničující. Proto je výhodné naučit se potlačit svůj vztek, chtíč, ale i strach. Samozřejmě pokud člověk žije jako poustevník, je mu toto pravidlo prakticky k prdu, ale pro ostatní pohybující se v nekonečné změti sociálních interakcí je vhodné si zachovat chladnou hlavu a potlačit to vnitřní zvíře.

Neustat ve vyvíjení mozku

Často jsem se setkal s lidmi, u nichž jsem měl dojem, že se jejich duševní vývoj zastavil v nějakých nácti letech. Nevím, jestli je k tomu třeba nějaký fyziologický předpoklad, ale přijde mi, že "usnutí na vavřínech" na poli rozumovém, je to nejhorší, co může jednotlivce (a v podstatě i jeho okolí) potkat. Takže neuzavírejte svou mysl! Nebuďte líní! Váš telecí pohled na svět z vyjukaných a bezstarostných 18 let se nedá aplikovat na celý váš život. Trénujte svůj mozek, nenechte jej spát!

Neřešit zbytečnosti

Mějte na paměti, že jednou umřete. Váš čas na tomto světě je omezen a jednou vyprší. Každá sekunda promarněná nějakou chujovinou se vám nikdy nevrátí. Řešením zbytečností si zasíráte drahocenný čas, který byste měli investovat do něčeho, co vám bude dělat radost. A ne, nadávat na pomalé důchodce vlekoucí se v obchodě před vámi vám radost prostě neudělá. Stejně tak jako řvát na řidiče, kteří vás nechtěli pustit do zipu, nebo rmoutit se nad zvýšenou cenou vaší oblíbené pochutiny. Tyhle sračky radost prostě nedělají. A až budete chcípat, budete litovat každého promarněného okamžiku, jenž byl vyplýtván pro nějakou naprostou zbytečnost.


Tak to bychom měli. 5 bodů, to není moc. Kéž bychom se jimi do budoucna všichni řídili. :)

No comments:

Post a Comment