Na počátku roku 2016 jsem se (asi předsevzetí nebo co...) zařekl, že už nebudu aktivně používat Facebook. Vydržel jsem to asi půlroku... Proč jsem byl facebookem zhnusen a přesto se nakonec vrátil?
Začněme od začátku. Na fejsbůček jsem se přihlásil někdy v roce 2009 z důvodu organizace naší vodácké skupiny. Do té doby jsme amatérsky používali spolužáky.cz a kolega navrhl, že organizačně je facebook lepší. Ale jak už to u mě bývá, když se do něčeho namočím, tak se v tom rovnou pořádně vykoupu a začal jsem s přidáváním přátel ze všech koutů mé společenské minulosti. Od spolužáků ze základky, přes pracovní kolegy až k příbuzným. Na začátku bylo všechno hezké a euforické, asi jako když jste prvních pár minut na návštěvě u nových známých, o kterých nevíte nic. Nevím přesně kde a kdy se to zlomilo, ale asi to bude mít co do činění s globálností internetu. Psal jsem to už jinde, dříve byl internet pro hrstku lidí, dnes je pro všechny. Pomalu jsem začínal zjišťovat, že názory některých svých facebookových "přátel" se diametrálně liší od názorů mých. A protože trpím nezadržitelnou potřebou vyjádřit se, jal jsem se povinnosti všem těm pomateným přátelům vysvětlit, že jejich názor je špatný a můj správný. Nejenže to nebralo konce, ale zároveň to vyvolávalo zlou krev, což jsem zpozoroval nejen u sebe, ale i u jiných známých uživatelů. Čím dál častěji, když jsem vlezl na facebook, jsem propadl amoku vzteku "Jak to, že může být někdo tak blbej!" ačkoliv ve skutečnosti, resp. v realitě jsem si s dotyčným poměrně rozuměl. Tyhle nechtěné cesty do hlubin duší svých známých vykrystalizovaly v naprosté zhnusení vůči tomuto náměstí internetu. Facebook je skutečně jakousi hlásnou troubou internetu, něco jako vstupní branou reflektující celé společenské klima, jakkoliv děsivě to zní. Bylo mi z toho zároveň docela úzko, čím se internet stal. Dříve byl pro mě internet jakýmsi úkrytem před realitou. Dnes je pro mě realita úkrytem před internetem.
V tomto duchu jsem se na přelomu let 2015 a 2016 pokusil s ksichtoknihnou seknout. Vydrželo mi to vlastně docela dlouho. Jenže všelijaké společenské (hlavně absintové) akce se poslední dobou plánují právě na facebooku. Jsou tam početné absintové skupiny, dokonce absintový trh. Nemluvě o jiných událostech, jako jsou koncerty, festivaly a soukromé party u přátel. Nebýt facebooku, tak u některých oblíbených interpretů se ani nedovím, že koncertují. Je to děsivé, jakým způsobem facebook prolezl do sociálních potřeb. Takže jsem udělal kompromis. Zrušil jsem sledování všech svých přátel a selektivně vybral ty, jejichž příspěvky nejsou buď úplně o hovně a/nebo se neslučují s mým názorem, ale jsou vtipné nebo informativní. Fotky dětí a slinty postrádající rozum u nových přátel je automatický indikátor ke zrušení sledování. Nikoho ze svého facebookového kruhu přátel nevyhazuji, ale vidím jen cca. 5% toho, co hází na zeď.
A světe div se, ono to funguje! :) Není to pštrosí strkání hlavy do písku, dění ve světě stále sleduji. Je to jen informační filtrace u svých přátel. V realitě také nepotřebuji mít před sebou celý souhrn charakterových vlastností a kompletní trasování myšlenkových pochodů toho, s kým jdu na pivo. Chutě na politické diskuze mě už dávno přešly. Jsem od přírody bezkonfliktní člověk a tyhle diskuze jsou výbornou roznětkou pro všelijaké žabomyší války. Čím více stárnu, tím více si uvědomuji, jak zbytečné je zasírat si svůj volný čas zbytečnými vrtochy.
Na závěr hezké video z doby, kde se Facebook rozjížděl. Snad se někdy dostanu k tomu, abych tam přidal titulky pro anglicky negramotné:
Začněme od začátku. Na fejsbůček jsem se přihlásil někdy v roce 2009 z důvodu organizace naší vodácké skupiny. Do té doby jsme amatérsky používali spolužáky.cz a kolega navrhl, že organizačně je facebook lepší. Ale jak už to u mě bývá, když se do něčeho namočím, tak se v tom rovnou pořádně vykoupu a začal jsem s přidáváním přátel ze všech koutů mé společenské minulosti. Od spolužáků ze základky, přes pracovní kolegy až k příbuzným. Na začátku bylo všechno hezké a euforické, asi jako když jste prvních pár minut na návštěvě u nových známých, o kterých nevíte nic. Nevím přesně kde a kdy se to zlomilo, ale asi to bude mít co do činění s globálností internetu. Psal jsem to už jinde, dříve byl internet pro hrstku lidí, dnes je pro všechny. Pomalu jsem začínal zjišťovat, že názory některých svých facebookových "přátel" se diametrálně liší od názorů mých. A protože trpím nezadržitelnou potřebou vyjádřit se, jal jsem se povinnosti všem těm pomateným přátelům vysvětlit, že jejich názor je špatný a můj správný. Nejenže to nebralo konce, ale zároveň to vyvolávalo zlou krev, což jsem zpozoroval nejen u sebe, ale i u jiných známých uživatelů. Čím dál častěji, když jsem vlezl na facebook, jsem propadl amoku vzteku "Jak to, že může být někdo tak blbej!" ačkoliv ve skutečnosti, resp. v realitě jsem si s dotyčným poměrně rozuměl. Tyhle nechtěné cesty do hlubin duší svých známých vykrystalizovaly v naprosté zhnusení vůči tomuto náměstí internetu. Facebook je skutečně jakousi hlásnou troubou internetu, něco jako vstupní branou reflektující celé společenské klima, jakkoliv děsivě to zní. Bylo mi z toho zároveň docela úzko, čím se internet stal. Dříve byl pro mě internet jakýmsi úkrytem před realitou. Dnes je pro mě realita úkrytem před internetem.
V tomto duchu jsem se na přelomu let 2015 a 2016 pokusil s ksichtoknihnou seknout. Vydrželo mi to vlastně docela dlouho. Jenže všelijaké společenské (hlavně absintové) akce se poslední dobou plánují právě na facebooku. Jsou tam početné absintové skupiny, dokonce absintový trh. Nemluvě o jiných událostech, jako jsou koncerty, festivaly a soukromé party u přátel. Nebýt facebooku, tak u některých oblíbených interpretů se ani nedovím, že koncertují. Je to děsivé, jakým způsobem facebook prolezl do sociálních potřeb. Takže jsem udělal kompromis. Zrušil jsem sledování všech svých přátel a selektivně vybral ty, jejichž příspěvky nejsou buď úplně o hovně a/nebo se neslučují s mým názorem, ale jsou vtipné nebo informativní. Fotky dětí a slinty postrádající rozum u nových přátel je automatický indikátor ke zrušení sledování. Nikoho ze svého facebookového kruhu přátel nevyhazuji, ale vidím jen cca. 5% toho, co hází na zeď.
A světe div se, ono to funguje! :) Není to pštrosí strkání hlavy do písku, dění ve světě stále sleduji. Je to jen informační filtrace u svých přátel. V realitě také nepotřebuji mít před sebou celý souhrn charakterových vlastností a kompletní trasování myšlenkových pochodů toho, s kým jdu na pivo. Chutě na politické diskuze mě už dávno přešly. Jsem od přírody bezkonfliktní člověk a tyhle diskuze jsou výbornou roznětkou pro všelijaké žabomyší války. Čím více stárnu, tím více si uvědomuji, jak zbytečné je zasírat si svůj volný čas zbytečnými vrtochy.
Na závěr hezké video z doby, kde se Facebook rozjížděl. Snad se někdy dostanu k tomu, abych tam přidal titulky pro anglicky negramotné:
No comments:
Post a Comment