Od března 2014 mi zde visí "draft" k tomuto článku. Nepustil jsem se do toho jednak proto, že jsem měl práce nad hlavu a taktéž proto, že tímto článkem ryji v podstatě sám do sebe. Budu kritizovat všemožné vyjadřování, k čemuž patří samozřejmě i tohle. :)
Stydím se, že mně tak dlouho trvalo prozření, že komentovat každou píčovinu je nejen kontraproduktivní, ale zároveň naprosto zbytečné. Od politiky, přes práva homosexuálů až po diskuze nad tématem globálního oteplování. Červenám se studem, že jsem byl členem davu, jehož členové jsou dle potřeby doby z ničeho nic odborníci na problematiku ruských menšim/většin na Ukrajině, experti v oblasti financování, znalci politiky a v neposlední řadě rázní a sebe zvaní soudci a kazatelé práva. Ti všichni trpí nezadržitelnou potřebou vyjádřit se. A nejen to. Někteří z nich se tak radikálně drží svého "názoru", že si na všemožných (anti)sociálních sítích začnou do profilových fotek cpát vlaječky (od ukrajinské po tibetskou), aby dali najevo, "na čí" straně stojí.
Ale já to mrdám.
Nemá cenu si zbytečně tvořit nepřátele, nebo případně diskuzní protivníky na život a na smrt. Nekonečnými diskuzemi a názory se běh světa nezmění. Alespoň pokud jde o záležitosti, které nelze ovlivnit. Co docílím tím, budu-li hájit (případně odporovat) globální oteplování? Co se změní, budu-li tzv. na straně Ukrajinců/Židů/Palestinců? Lidé, na základě jejichž rozhodnutí se uvádí tok historických události do pohybu, mezi tento dav ohnivých "názorystů" beztak nepatří.
Člověk si skutečně nejen na internetových diskuzích jen krátí žíly. Je to naprosto zbytečné. Budu se raději účastnit diskuzí nad tématem, jak vypěstovat kvalitní pelyněk, jací hudební interpreti stojí za návštěvu, kam jet na výlet, nebo se dle hesla co s načatým večerem prostě jen ožrat jako dobytek.
Tímto rezignuji na jakékoliv komentáře týkající se politického dění a událostí, které hýbou mezinárodním zájmem. Každý, kdo má do prdele díru, cítí nezadržitelnou potřebu se k tomu vyjádřit bez ohledu na to, jestli dané problematice alespoň minimálně rozumí. Toho já nechci být součástí a se sklopeným zrakem se odebírám pryč s hanbou, že i já jsem měl donedávna nezadržitelnou potřebu vyjádřit se.
Friday, 11 July 2014
Saturday, 1 February 2014
Kterak vláda občany zachrání před další metanolovou aférou
Původně jsem chtěl dále rozvíjet svou nenávistně hanopisnou slinu, kterou jsem chytil v předchozím příspěvku, pak jsem si ale dal bílý čaj, uklidnil se, zameditoval a sluníčkově nyní rozeberu ukázkový příklad, jak se neschopní (vláda) snaží zalíbit nevědomým (voliči).
Na konci léta roku 2012 jsem se svou budoucí ženou dlel na chatě a během popíjení vína jsme mimochodem v rozhlase zaslechli, že se kdesi kdosi otrávil alkoholem. Aneb to bychom měli ke klasické otázce "Kde jsi byl a co jsi dělal když...". Následující dny jsme se z rozhlasu (na chatě nic jiného nechytnem) dověděli, že otravy způsobil metanol a že počet obětí stoupá. 14 září jsme už byli doma a večer jsme se dověděli, že vláda vyhlásila prohibici na prodej nápojů, jejichž obsah alkoholu přesahuje 20%. Nu, už zde se strhly divoké diskuze nad nesmyslností tohoto nařízení, ale v tomto případě to lze ještě s přimhouřením oka pochopit. Paradoxem je, že občané byli tímto degradováni na nemyslící ovce, kterým nestačí říct "Nepijte teď prosím alkohol, dokud se tento případ nevyřeší!" Musí se to zakázat a plácnout přes prsty, když tento zákaz někdo poruší. Přesto, nemyslící ovce, které to nevydrží a musí si dát vodku za 15,- Kč., mají volební právo. A ti zvolení musí své voliče chránit...
Aneb odvěké dilema zda (a do jaké míry) je třeba ochraňovat občany před sebou samými. Už během diskuzí nad českou prohibicí jsem se podivoval nad tím, jak můžou občané (voliči) obviňovat vládu z toho, že to nechala zajít tak daleko. "Jak jste sakra mohli dopustit, že si nemůžu dát levnou kořalku, ve které může být metanol!?" je stejné jako "Jak jste sakra mohli dopustit, že jsem usnul za volantem a narval to plnou parou do stromu!?" A vláda, bažící po hlasech voličů, se tedy pustila do "opatření", které by této aféře mělo v budoucnu zabránit.
Dal jsem si práci a pročetl všechna čtení návrhu nového zákona o výrobě a distribuci alkoholu a zděsil jsem se, jak moc se v tomto případě opozice domáhala prosazení populistického dojmu, že "vláda s tím musí přeci něco udělat". Kombinace nevědomosti, tendence předání zodpovědnosti na druhé a typicky českého nadávání typu "hele je, jak v té vládě dělaj hovno" přinesla do zákona narychlo uvařený paskvil, který se nezákoných paličů alkoholu vůbec nedotkne a zároveň naopak potopí malé a někdy i (opravdu) poctivé podnikatele. Ve dvou krátkých bodech shrnu to nejzásadnější:
Teď ale přijde to nejzajímavější. Dle vlastních slov Miroslava Kalouska se změna zákona o výrobě a distribuci lihovin vařila již před vypuknutím metanolové aféry. Kdo má čas a chuť ke čtení, zde je zápis z jednání 20.3.2013: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/052schuz/s052063.htm
Pro přehlednost (a pro lenochy) dodám výřezy z výše zmíněného webu poslanecké sněmovny.
K čemuž prázdně doplnil poslanec Milan Urban (ČSSD):
(Potlesk v levé části sálu pobavil. ;)
V prvním čtení návrh prošel. Jak to pokračovalo dál lze celkem přehledně vidět zde: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=939&O=6
Ve druhém čtení pokračuje omáčka ve stylu "Jak to vláda mohla nechat zajít tak daleko?"
Radim Vysloužil, VV, LIDEM:
Ani bratr Paroubek nelenil, ohřál si polívčičku a loboval za zrychlení legalizačního procesu:
[...]
A tak dále a tak dále... Zákon vyšel v platnost do konce roku 2013. Gratulace! Ještě že tu vládu máme, aby nás ochránila před zlým, černým paličem... a malými rodinnými podniky, které, přestože poctivě pracovaly na svém živobytí, musely svou živnost zavřít, protože neměly na splacení kauce.
Po mírném utichnutí přichází další "chytrý" zákon, který po výrobcích alkoholu požaduje non-stop záznam z prostor, kde se alkohol vyrábí. Poměrně dobrý výcuc byl napsán na aktualitách rodinného lihovaru Žufánek: http://www.zufanek.cz/cs/aktuality/cesky-big-brother. Článek se na internetu začal poměrně rychle šířit, čehož si všimli i někteří škarohlídové, kteří se živí převážně plácáním rádobychytrých komentářů. Mimochodem přesně tento škarohlíský článek ve mě vzbudil onu hano-slinu, kterou jsem nakonec (skoro celou ;) polknul. Stačí si přečíst tu diskuzi pod článkem. Jako ostatně vždycky.
A závěrem vyjádření samotného "křiklouna" Žufánka pod jedním facebookovým statusem:
Myslím, že nebudu sám, když poznamenám, že oprávněný křikloun Martin Žufánek v několika málo odstavcích dokonale vystihl, k čemu nově navrhované zákony jsou.
Přesto se najde spousta lidí, kteří nové zákony schvalují. A když jim v debatě dojdou argumenty, tak se vytasí s tím, že alkohol je stejně zdraví škodlivý, tak co si mají výrobci a distributoři alkoholu co vyskakovat. V tom případě bych opět vytáhl již dvakrát použité automobily, neboť nejenže ročně způsobí mnohem více úmrtí než metanol, ale jejich zplodiny znečišťují ovzduší. A vůbec, v tom případě by měly být zakázány všechny eletkrárny a chemické továrny o to naléhavěji, protože občan nemá na výběr - nemůže si říct: "Tak, dnes udělám něco pro své zdraví a venku nebudu dýchat."
Nejsem schopen si racionálně vysvětlit, kde se vzala ta premisa, že vláda by se měla o občany postarat. O to víc jsem rozhozený z toho, když se občané čertí, že se o ně vláda málo stará. O to horší je předstírání vlády, že se snaží, díky čemuž vznikají zákony, které nadělají víc škody než úžitku. A vrchol všeho je, když občan řekne "No ještě že udělali aspoň něco...". Má to ale stejný efekt, jako když si lenoch prdne. "Něco" opravdu udělal, ale nikomu tím neprospěje, ba naopak, zanese vzduch svých nechutným smradem.
Na konci léta roku 2012 jsem se svou budoucí ženou dlel na chatě a během popíjení vína jsme mimochodem v rozhlase zaslechli, že se kdesi kdosi otrávil alkoholem. Aneb to bychom měli ke klasické otázce "Kde jsi byl a co jsi dělal když...". Následující dny jsme se z rozhlasu (na chatě nic jiného nechytnem) dověděli, že otravy způsobil metanol a že počet obětí stoupá. 14 září jsme už byli doma a večer jsme se dověděli, že vláda vyhlásila prohibici na prodej nápojů, jejichž obsah alkoholu přesahuje 20%. Nu, už zde se strhly divoké diskuze nad nesmyslností tohoto nařízení, ale v tomto případě to lze ještě s přimhouřením oka pochopit. Paradoxem je, že občané byli tímto degradováni na nemyslící ovce, kterým nestačí říct "Nepijte teď prosím alkohol, dokud se tento případ nevyřeší!" Musí se to zakázat a plácnout přes prsty, když tento zákaz někdo poruší. Přesto, nemyslící ovce, které to nevydrží a musí si dát vodku za 15,- Kč., mají volební právo. A ti zvolení musí své voliče chránit...
 | ||
| "Netvrdím, že bychom měli pozabíjet všechny hloupé lidi. Já bych jen odstranil všechna varování a problém by se tím sám vyřešil." |
Dal jsem si práci a pročetl všechna čtení návrhu nového zákona o výrobě a distribuci alkoholu a zděsil jsem se, jak moc se v tomto případě opozice domáhala prosazení populistického dojmu, že "vláda s tím musí přeci něco udělat". Kombinace nevědomosti, tendence předání zodpovědnosti na druhé a typicky českého nadávání typu "hele je, jak v té vládě dělaj hovno" přinesla do zákona narychlo uvařený paskvil, který se nezákoných paličů alkoholu vůbec nedotkne a zároveň naopak potopí malé a někdy i (opravdu) poctivé podnikatele. Ve dvou krátkých bodech shrnu to nejzásadnější:
- Od 1. 12. 2013 platí povinnost každého výrobce složit další kauci buď 500 000,- Kč (za to může okolkovat 25 tisíc lahví ročně) a nebo 5 000 000,- Kč (neomezeně lahví). Pro každého distributora alkoholu (velkoobchody) platí kauce 5 000 000,- Kč.
- Každý hospodský, maloobchodník, trafikant, prodejce se musí k 1. 12. 2013 přihlásit na živnostenském úřadě a říct, že bude prodávat alkohol. Dostane číslo a povinnost nakupovat alkohol pouze od koncesovaného výrobce či distributora. Hospodský nemůže jít do Tesca, Sparu a podobného maloobchodu, koupit tam láhev a tu rozlívat v hospodě. Musí na rozlévání nakupovat pouze od výrobce či distributora.
Teď ale přijde to nejzajímavější. Dle vlastních slov Miroslava Kalouska se změna zákona o výrobě a distribuci lihovin vařila již před vypuknutím metanolové aféry. Kdo má čas a chuť ke čtení, zde je zápis z jednání 20.3.2013: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/052schuz/s052063.htm
Pro přehlednost (a pro lenochy) dodám výřezy z výše zmíněného webu poslanecké sněmovny.
K čemuž prázdně doplnil poslanec Milan Urban (ČSSD):
V prvním čtení návrh prošel. Jak to pokračovalo dál lze celkem přehledně vidět zde: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=939&O=6
Ve druhém čtení pokračuje omáčka ve stylu "Jak to vláda mohla nechat zajít tak daleko?"
Radim Vysloužil, VV, LIDEM:
Ani bratr Paroubek nelenil, ohřál si polívčičku a loboval za zrychlení legalizačního procesu:
A tak dále a tak dále... Zákon vyšel v platnost do konce roku 2013. Gratulace! Ještě že tu vládu máme, aby nás ochránila před zlým, černým paličem... a malými rodinnými podniky, které, přestože poctivě pracovaly na svém živobytí, musely svou živnost zavřít, protože neměly na splacení kauce.
Po mírném utichnutí přichází další "chytrý" zákon, který po výrobcích alkoholu požaduje non-stop záznam z prostor, kde se alkohol vyrábí. Poměrně dobrý výcuc byl napsán na aktualitách rodinného lihovaru Žufánek: http://www.zufanek.cz/cs/aktuality/cesky-big-brother. Článek se na internetu začal poměrně rychle šířit, čehož si všimli i někteří škarohlídové, kteří se živí převážně plácáním rádobychytrých komentářů. Mimochodem přesně tento škarohlíský článek ve mě vzbudil onu hano-slinu, kterou jsem nakonec (skoro celou ;) polknul. Stačí si přečíst tu diskuzi pod článkem. Jako ostatně vždycky.
A závěrem vyjádření samotného "křiklouna" Žufánka pod jedním facebookovým statusem:
Myslím, že nebudu sám, když poznamenám, že oprávněný křikloun Martin Žufánek v několika málo odstavcích dokonale vystihl, k čemu nově navrhované zákony jsou.
Přesto se najde spousta lidí, kteří nové zákony schvalují. A když jim v debatě dojdou argumenty, tak se vytasí s tím, že alkohol je stejně zdraví škodlivý, tak co si mají výrobci a distributoři alkoholu co vyskakovat. V tom případě bych opět vytáhl již dvakrát použité automobily, neboť nejenže ročně způsobí mnohem více úmrtí než metanol, ale jejich zplodiny znečišťují ovzduší. A vůbec, v tom případě by měly být zakázány všechny eletkrárny a chemické továrny o to naléhavěji, protože občan nemá na výběr - nemůže si říct: "Tak, dnes udělám něco pro své zdraví a venku nebudu dýchat."
Nejsem schopen si racionálně vysvětlit, kde se vzala ta premisa, že vláda by se měla o občany postarat. O to víc jsem rozhozený z toho, když se občané čertí, že se o ně vláda málo stará. O to horší je předstírání vlády, že se snaží, díky čemuž vznikají zákony, které nadělají víc škody než úžitku. A vrchol všeho je, když občan řekne "No ještě že udělali aspoň něco...". Má to ale stejný efekt, jako když si lenoch prdne. "Něco" opravdu udělal, ale nikomu tím neprospěje, ba naopak, zanese vzduch svých nechutným smradem.
Monday, 27 January 2014
Pád euroatlantickočeské civilizace
Poslední dobou
poměrně často používám slovní spojení „snůška sraček“, „kýbl hoven“ atp. Ne že
bych chtěl tato hravá přirovnání aplikovat na článek Petra Závladského,
přestože se mi to tlačí ven, resp. na
klávesnici. Ale…
Osobně jsem přesvědčen, že západní civilizace
degraduje a směřuje k úpadku, což dokládá nejen „duševní potrava“ v hlavním
proudu sdělovacích prostředků, ale i (vlastně s tím spojené) názory a
společenské klima jednotlivých „nespokojených“ národů, jejichž občané toto
reflektují např. ve výsledcích voleb. Samozřejmě nejen v Čechách. Takže s výše
zmíněným článkem v podstatě souhlasím, jen mě rozčiluje, že je psán do
noty naštvaným „Čecháčkům“ přesně tak, aby se líbil, což začíná hned nadpisem „Pád euroatlantické civilizace“.
Jako bychom to už měli takřka za sebou, jako by apokalypsa už klepala na dveře.
A pokračujeme velice oblíbenou paralelou na Římskou říši, která zanikla,
protože se místo starosti, jak uchránit říši před barbarskými sousedy, zaměřila
raději na zadečky svých malých říšských chlapečků. Zajímavé je, že tito
upozorňovatelé zapomínají zmínit historický kontext, tedy že velká Římská říše
byla po staletí obklopena nepřáteli na život a na smrt. Kdo z dnešních „západních“
sousedů půjde vyplenit New York a/nebo Brusel/Berlín/Paříž atd.? Čína? Ta je
ráda, že prosperuje ze západních peněz, které jsou vykoupeny otrockou robotárnou
svých ovčanů. Muslimové? Možná až jim USA prodá/vymění za ropu dostatečné množství
zbraní, aby si měli Američané s kým hrát na vojáky.
Ale nepředbíhejme
a projděme si některé kroky apokalyptického proroka Závladského detailněji.
1.
Valná
většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
Ono to snad bylo
někdy jinak? Tento bod mi připomíná neustále vztyčený prst, že člověk má být
mučedníkem a práci obětovat první i poslední. Ora et labora, modli se a pracuj.
A co když je práce pro někoho zábava? Je to špatně? A to zobecnění „právo na
všechno“ smrdí házením do jednoho pytle.
2.
Tradiční
role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a
svobodně žijící matky bez otců. Módním trendem se stává homosexualita.
Čím dál tím
častěji se přistihuji, že při slově „tradice“ se mi otevírá kudla v kapse.
V pravěku bylo tradiční lézt po stromech, žít v jeskyni a
přivlastňovat si samice plácnutím kyjem po hlavě vyvolené, proč se sakra
nedržíme této tradice? A ano, homosexuálové mohou za nynější úpadek civilizace!
Začínám pociťovat mírnou zbytečnost na celý článek vůbec reagovat.
3.
Senioři
jsou zanedbávání. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
Budu se možná
opakovat, ale George Carlin to ve svém vystoupení řekl brilantně. Respekt vůči
rodičům by se měl vázat na jejich rodičovský výkon. Automatická poslušnost
smrdí diktátem. Rodiče tu jsou pro děti. Pokud se rodičům na stáří poštěstí a
děti se o ně budou starat, dobře pro ně, ale vyžadovat tuto službu se většinou
rovná pěstovat si doma ponorku, viz rodičovské a příbuzenské vztahy.
4.
Literatura
a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná
umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí
zaplatí horentní sumy.
Ač s tímto bodem
do jisté míry (coby „umění“ v hlavním proudu) souhlasím, musím píchnout do
komentáře „Podívejme se na „romány“ pana Michala Viewegha, na kubismus a jiné
výplody a směry.“ Kubismus nám nevoní? Abych nezapomněl na tradici, nacistické
Německo pro tento typ umění mělo vlastní název „Zvrhlé umění.“ Sieg Heil!
5.
Čestná
vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována vysmívána a posléze zákonem
zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldneři.
Nájemní žoldnéři?
Pokud vím, tak v „tradičních“ (nejen) českých zemích tvořili tzv. žoldnéři
podstatnou část armády. A ten komentář „Garda břichopásků, tlustých a
neschopných generálů“ je naprosto směšný. Díky profesionální armádě se vojákem
stane ten, kdo vojákem skutečně být chce a to je mnohem efektivnější, než do
zeleného mundůru posílat nedobrovolné brance. Ostatně o skvělých letech vojny
před rokem 1989 by se našlo něco „příjemných vzpomínek“.
6.
Lidé
pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci,
populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
Druhý bod, se
kterým bych se mohl ztotožnit. Jen bych jaksi rád viděl ty příklady zesměšnění
pilně pracujících v euroatlantické civilizaci. To mi trochu smrdí matením
a demagogií.
7.
Daňové
zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky.
Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
Lidé se nebojí
nepracovat? Mám dojem, že v anketách typu „Máte strach, že přijdete o
místo?“ většinou vítězí odpověď „Ano“. Demagogie č. 2. Nebo že by to byla
nenápadná narážka na oblíbené „nepřizpůsobivé“ téma, které se mezi lidem vždy
chytí?
8.
Úroveň
vzdělání rapidně klesá.
V podstatě souhlasím,
byť mi přijde problém klesající vzdělanosti složitější a nelze jej vměstnat do
několika málo řádek. Systém vzdělání je třeba rekonstruovat s přihlédnutím
na společenské změny. Nejde jen o zavedení státních maturit. Nebo se snad máme
vrátit k „tradicím“ a zavést mlácení žáků rákoskou? A další hnidopišské
popíchnutí - v některých euroatlantických
zemích vzdělání naopak roste, např. Finsko. Další klasická vějička Česko = Celý
svět.
9.
Státní
dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
Duplicita s bodem
7. Autor připisuje oblíbené pranýřováním státních zaměstnanců. Jo, to Čecháčky
taky baví.
10.
Přestává
se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky
se dovážejí ze satelitních zemí.
Opět souhlasím,
ale opět ale… Podřadné potraviny z Německa, Francie, Polska? No dobře, dle
oblíbených sdělovacích prostředků bychom to Polsko ještě brali, ale Německo?
Francie?
11.
Kdo
se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí.
Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
CIKÁNÍ ROMOVÉ
NEPŘIZPŮSOBIVÝ ALERT!!! Souhlas, tohle téma se vždy chytne.
12.
Početí
a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
A hlavně komentář
„I proto tolik volání a snah, aby děti raději vychovával stát“. Co je tohle s prominutím
za kravinu? Volání a snaha, aby děti vychovával stát? He? Asi mi něco uniká…
13.
Léty
osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.
Zakonzervovaná
komunistická justice… v euroatlantické civilizaci? Vějička Čechy = Svět
podruhé.
14.
Veřejné
funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je
získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
Částečně duplikát
bodu 7. a 9. Ani se mi křičení „Hele hele, oni kradou!“ nechce moc komentovat.
A kdopak nám tu volí, hm?
15.
Staletími
předků prověřené hodnoty — jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost,
nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a
zesměšňovány.
Duplicita bodů
1., 2., 3., 5. a 6.
16.
Šíří
se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.
Rozvinutí a
doplnění bodu 15.
17.
Šíří
se cynismus.
Nutkání relace
Čechy = Svět, resp. euroatlantická civilizace, abychom byli přesní, slaví
hattrick!
18.
Do
země přichází velké množství cizinců.
Dle studie to
vypadá, že plnokrevných Čechů v Čechách moc není. Smůla, Hitlere.
19.
Politikové
nadbíhají luze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry)
Duplicita s… ale,
čert to vem! ;)
20.
Občané
stále na všechno nadávají.
A autor jde s nimi,
není outsajdr, ač sedí v baru, pije tramín, on získal profil jako
Brettschneider a dneska říkají mu Kamín. (Karel Kryl) Inu autor zde paradoxně
pranýřuje nadávače na všechno, přestože si sám dal práci, aby ve dvaceti bodech
vytvořil rádoby paralelu na starý spis z 18. století, přičemž jeho
hlavními nástroji jsou demagogie, vtíravost a populisticky oblíbená témata.
Protřepat nemíchat a s poslední větou v bodě 20. „Takže vítejte v
České (Německé, Francouzské… Republice, ve Velké Británii, USA, či jinde)“ je vlastně
všechno jasné, protože stav v České republice je přec naprosto stejný,
jako všech euroatlantických zemích.
Beru zpět. Je to
přímo přetékající kýbl hoven!
Jak jsem
zmiňoval, jsem si vědom společenského úpadku a to (jakožto i sám autor PZ)
nejen v Čechách. S malým rozdílem. Rozpad tzv. západní společnosti
rozhodně není za dveřmi, a tudíž není třeba házet věci za hlavu a už vůbec není
třeba volat po revolucích, neboť ty NIKDY nic nevyřešily. Mnohem účinnější je
naopak reálná snaha měnit společnost, což začíná u sebe sama, případně u svého
nejbližšího okolí, např. přesně tak, jak bylo řečeno v pointě zdařilého dokumentu
Ryba smrdí od hlavy (link níže). Pan Závladský zde jen lije olej do ohně (hezký to
jazykolam) v podobě nenávistné a popichující omáčky, ze které často vaří různé
nenávistné skupiny povětšinou řvoucí Čechy Čechům, resp. Euroatlantiďané
Euroatlantiďanům!
Ryba smrdí od hlavy - link na stránky ČT.
(youtube video bylo odstraněno, patrně kvůli právům ČT. Ironie.)
(youtube video bylo odstraněno, patrně kvůli právům ČT. Ironie.)
Kdyby radši pan
Závladský napsal třeba nějakou hezkou pohádku, ze které by měly děti radost. :)
Saturday, 18 January 2014
Potřeba iracionality
Původně jsem chtěl pranýřovat naci-debílky z nové mezinárodní ultrapravicové skupiny Generace Identity, pak jsem si to ale rozmyslel a rozhodl jsem se psát o něčem smysluplnějším. O (jak to já lakonicky nazývám) debilně iracionální dementóze.
Přemýšlel jsem, jak fenomén nesmyslnosti co nejpřesněji pojmenovat a nejbližší korektní výraz by možná byl iracionální humor, ač v mnohých případech snad ani o humor nejde, ale to bychom se dostali do věčného problému objektivní definice pojmu a na to teď zrovna nemám náladu. Stěžejní je v tomto případě iracionalita, neboli něco, co se nedá rozumně uchopit nebo vysvětlit, zkrátka smysl postrádající kravina, která z nějakého důvodu (ať už formou internetových memů, nebo donebevolající debilitou) navozuje (někdy ne hned, ale až po několika minutách zírání do monitoru) smích, případně záchvaty smíchu. V dobách předinternetových šlo o tzv. kameňáky, případně super kameňáky. Tancující slanina (viz link výše) mi v mém prvním zaměstnání (během prostojů ve výrobní hale) způsobila málem smrt. Aneb co se stane, když tohle pustíte do testovacího sound systému na celou výrobní halu... po několika minutách se osazenstvo rozdělí na dva tábory: První vás bude chtít zabít a ten druhý se bude válet smíchy na zemi.
Asi nejznámějšími průkopníky iracionálního humoru jsou členové britské geniální komediální skupiny Monty Python, ač zde šlo spíše o společenskou satiru, ve které byla směšnost a absurdita doby naroubovaná do zdánlivě nesmyslných skečů. Např. ministerstvo švihlé chůze je názorná ukázka vysmívající se zbytečnosti, resp. absurditě některých institucí. Nebo, můj oblíbený, příjímací pohovor:
Na některé internetové "dementózy" jsou ale i samotní "Pajtni" krátcí. Některé animace naprosto postrádají jakýkoliv smysl a jejich hlavní cíl je naprostá iracionalita. Čím méně smyslu, tím lépe. Osobně neznám po náročném dni lepší relaxaci než totální vypnutí mozku a smysl postrádající výtlem. Jádro těchto debilit vídím v absurditě lidského bytí, případně iracionální šikaně lidí, kteří non-stop lpí na racionalitě, resp. všudypřítomné vážnosti v jakékoliv situaci, případně zesměšnění prostých idiotů. Tedy zároveň tento druh "humoru" lze použít jako společenský filtr k vyselektování toporných mrzoutů, jejichž mysl bývá většinou (z důvodu přísné výchovy, náboženství, velkého egoismu, malého penisu atp.) uzavřená. Na nepřetržitou rigiditu je život přeci jen krátký a když vezmeme v potaz zmíněnou absurditu lidského bytí (narodíš se, kromě primárních potřeb jako je žraní, sraní, soulož atp. jsi vázán k určitým sociálním zvyklostem dle toho, v jaké části světa se zrovna nacházíš a na konci chcípneš, tečka... není divu, že si lidstvo vymyslelo náboženství) může být jakékoliv nabourání racionality poměrně vtipné. Na druhou stranu neplatí rovnice čím větší debilita, tím větší vtipnost. Pokud tedy zrovna na něčem nefrčíte. ;) Spousta iracionálních animací vyžaduje určitou zručnost, šikovnost a/nebo vyvinutý smysl pro zachycení "švihlosti" a její zesměšnění.
V Českých internetových luzích a hájích poslední dobou získaly pozornost opráski sčeskí historje. Vše začalo poměrně nevinně v listopadu 2012 na diskuzním serveru okoun.cz, konkrétně v klubu Čtyčpístek mame kemix. Autor na základě pozitivních reakcí typu "Vy vole! Lyška ryšavá!", "Zmikund!!!! Vy obrovské howado!!!!" nebo "!!!!!!!! pánové, pečujete o má střeva - opět jsem se posrala." založil na toto téma vlastní stránky a po coming-outu na facebooku došlo k velkému rozšíření fanošuků, čehož si všimly i mediální subjekty v hlavním proudu jako např. Česká televize, Český rozhlas atp. Opráski se jednak dočkaly i svého knižního vydání a zároveň negativních reakcí různých "konzervativních" škarohlídů, kteří autorovi vyčítají "primitivnost" kreseb a prznění češtiny. Jenže o to právě jde! Vyvolat smích nabouráním stereotypního chladu. A v tomto případě, jako bonus, je k pochopení "vtipu" třeba alespoň minimální (někdy i maximální) znalosti českých dějin. Jsem rád, že opráski nakonec získaly i ocenění Křišťálová lupa. Alespoň malá náplast za to, že ze soutěže Největší Čech byl vyloučen Jára Cimrman.
Osazenstvo Okouna je vůbec vykutálené číslo. Jak ostatně dokazuje klub olol fotomontaze :)). Jde o amatérskou odnož tehdy fungujícího a svým způsobem sofistikovanějšího klubu vesjolyje kartinki. Klub olol fotomontáže byl tehdy založen coby reakce na kritiku (ve stylu VSICHNI, KTERI SI MYSLITE ZE UMITE MALOVAT, PROTOZE JSTE PRED PETI MINUTAMA CRACKLI PAINTSHOP A VSICHNI, KTERI SI MYSLITE, ZE JSTE VTIPNI, PROTOZE VAM TO RIKAJI KAMOSI NA KOLEJI A MAMA: NEUMITE MALOVAT A NEJSTE VTIPNI, DETE DO PICI. BEZ DIKU.) vůči amatérskému, resp. "debilnímu" zpracování některých "fotošopů". Jenže Kartinki skončily a díky chaotickému režimu bez pravidel se ololy udržely a někteří původní kritikové se dnes paradoxně v ololech celkem často pohybují. Chaotický režim a popichování jak "debilně debilních fotošopů", tak uživatelů, kteří se snaží tuto entitu racionálně uchopit, tu probíhá na denním pořádku.
A nakonec tu máme výtvory, které jdou radikálně proti smysluplné zdi. Pown.it, na kterém lze najít i zmiňovaný majstrštyk aaaaaaaaaaaaaahhhh (viz první ukázka), skýtá nepřeberné množství dementóz, jejichž dlouhodobé sledování vám z mozku udělá šlehačku. Rathergood.com nebo weebls-stuff.com zásobují internet nesmyslně vtipnými animacemi už více než 10 let a některé z nich se staly skutečnými legendami. V neposlední řadě nezle opomenout tzv. "Rage" komiksy, které v posledních letech doslova zaplavily internet.
...a nakonec:
P.S.: Celý tento text jsem po sobě četl a opravoval s Nyan kočičkou v uších... 13 minut. Nirvánu citím za rohem...
 |
| aaaaaaaaaahhhhhh |
Přemýšlel jsem, jak fenomén nesmyslnosti co nejpřesněji pojmenovat a nejbližší korektní výraz by možná byl iracionální humor, ač v mnohých případech snad ani o humor nejde, ale to bychom se dostali do věčného problému objektivní definice pojmu a na to teď zrovna nemám náladu. Stěžejní je v tomto případě iracionalita, neboli něco, co se nedá rozumně uchopit nebo vysvětlit, zkrátka smysl postrádající kravina, která z nějakého důvodu (ať už formou internetových memů, nebo donebevolající debilitou) navozuje (někdy ne hned, ale až po několika minutách zírání do monitoru) smích, případně záchvaty smíchu. V dobách předinternetových šlo o tzv. kameňáky, případně super kameňáky. Tancující slanina (viz link výše) mi v mém prvním zaměstnání (během prostojů ve výrobní hale) způsobila málem smrt. Aneb co se stane, když tohle pustíte do testovacího sound systému na celou výrobní halu... po několika minutách se osazenstvo rozdělí na dva tábory: První vás bude chtít zabít a ten druhý se bude válet smíchy na zemi.
 |
| Tato kočka valí z jezera meloun. Tvůj argument je neplatný. |
Na některé internetové "dementózy" jsou ale i samotní "Pajtni" krátcí. Některé animace naprosto postrádají jakýkoliv smysl a jejich hlavní cíl je naprostá iracionalita. Čím méně smyslu, tím lépe. Osobně neznám po náročném dni lepší relaxaci než totální vypnutí mozku a smysl postrádající výtlem. Jádro těchto debilit vídím v absurditě lidského bytí, případně iracionální šikaně lidí, kteří non-stop lpí na racionalitě, resp. všudypřítomné vážnosti v jakékoliv situaci, případně zesměšnění prostých idiotů. Tedy zároveň tento druh "humoru" lze použít jako společenský filtr k vyselektování toporných mrzoutů, jejichž mysl bývá většinou (z důvodu přísné výchovy, náboženství, velkého egoismu, malého penisu atp.) uzavřená. Na nepřetržitou rigiditu je život přeci jen krátký a když vezmeme v potaz zmíněnou absurditu lidského bytí (narodíš se, kromě primárních potřeb jako je žraní, sraní, soulož atp. jsi vázán k určitým sociálním zvyklostem dle toho, v jaké části světa se zrovna nacházíš a na konci chcípneš, tečka... není divu, že si lidstvo vymyslelo náboženství) může být jakékoliv nabourání racionality poměrně vtipné. Na druhou stranu neplatí rovnice čím větší debilita, tím větší vtipnost. Pokud tedy zrovna na něčem nefrčíte. ;) Spousta iracionálních animací vyžaduje určitou zručnost, šikovnost a/nebo vyvinutý smysl pro zachycení "švihlosti" a její zesměšnění.
V Českých internetových luzích a hájích poslední dobou získaly pozornost opráski sčeskí historje. Vše začalo poměrně nevinně v listopadu 2012 na diskuzním serveru okoun.cz, konkrétně v klubu Čtyčpístek mame kemix. Autor na základě pozitivních reakcí typu "Vy vole! Lyška ryšavá!", "Zmikund!!!! Vy obrovské howado!!!!" nebo "!!!!!!!! pánové, pečujete o má střeva - opět jsem se posrala." založil na toto téma vlastní stránky a po coming-outu na facebooku došlo k velkému rozšíření fanošuků, čehož si všimly i mediální subjekty v hlavním proudu jako např. Česká televize, Český rozhlas atp. Opráski se jednak dočkaly i svého knižního vydání a zároveň negativních reakcí různých "konzervativních" škarohlídů, kteří autorovi vyčítají "primitivnost" kreseb a prznění češtiny. Jenže o to právě jde! Vyvolat smích nabouráním stereotypního chladu. A v tomto případě, jako bonus, je k pochopení "vtipu" třeba alespoň minimální (někdy i maximální) znalosti českých dějin. Jsem rád, že opráski nakonec získaly i ocenění Křišťálová lupa. Alespoň malá náplast za to, že ze soutěže Největší Čech byl vyloučen Jára Cimrman.
 |
| http://historje.tumblr.com/page/28 |
 |
| Lucka Bílá v nemilosti ololistů |
 |
| http://knowyourmeme.com/memes/rage-comics |
...a nakonec:
P.S.: Celý tento text jsem po sobě četl a opravoval s Nyan kočičkou v uších... 13 minut. Nirvánu citím za rohem...
Wednesday, 11 December 2013
Smrt a společenská povinnost smutku
Mengeleho... aj, sorry, Mandelova smrt a nedávno shlédnutý film Ex-Drummer (hnusný to film, ale člověk se nad ním zamyslí) ve mě vzbudily myšlenky, které jsem zažíval už při smrti Václava Havla a prakticky kdykoliv se setkám s jakousi společenskou povinností smutnit za zemřelé.
Nelson Mandela žil od června 2013 v prakticky vegetativním stavu. Kde byly ty rmoutící se davy tehdy? Že 5. 12. konečně odešel na věčnost by jeho zastánci měli příjímat snad s radostí, ne? Konečně se zbavil trápení, bylo mu 95, za svůj život toho (prý) stihl docela dost, tak co ten smuteční tyjátr kolem? A to Mandelu prakticky neznám. Když se řekne Nelson Mandela, vybaví se mi jen Jižní Afrika, Apartheid a prezident. A že jako kvůli uctění "památky"? Co takhle se místo smutečních průvodů nechovat jako pokrytecký had?
Češi si zažili svůj "Mandelosmutek" 18. 12. 2011, kdy zemřel Václav Havel. Osobně si myslím, že od pádu železné opony jsme v čele státu neměli lepšího člověka. Alespoň srovnám-li jej s tím chronickým kleptomanem nebo s nynějším opilým ješitou. Chyby se najdou na všech, Havel nebyl extra politik, ale podle mě to byl alespoň relativně hodný člověk. Takže ano, u mne měl a má Havel poměrně respekt. Když 18. 12. umřel, také nešlo o překvapení, jeho oslavy 75. narozenin jasně napovídaly, že další "kulaté" narozky se asi konat nebudou. Ten den jsem si pomyslel: "Hm, tak už to má za sebou." A tím to u mě haslo. Žádné slzy, žádné smuteční průvody, i když to roční vytahování kalhot mi přijde docela vtipné, to alespoň nabádá k úsměvu. :) Česko ale tehdy zachvátila smuteční hysterie. Dokonce i stránky Lidla byly oděny v černé a TO už je co říct. Ale proč bych měl sakra smutnit? Havlovi se v posledních dnech a týdnech taky nevedlo 2x dobře. Nesrazilo ho auto během odpolední procházky Prahou. Prožil si své, zdraví mu šlo z kopce, tak nač ten smutek?
Asi jsem v tomto hodně radikální, ale já život apriori neberu jako něco extra super. Tak ano, život skýtá spoustu zábavy a sem tam nějaké ty příjemné chvíle, ale až na výjimky jako jsou asketičtí mniši vycvičení meditací a Paris Hilton je život v podstatě neustálá honba za štěstím, resp. uspokojování našich denních (a i jiných) potřeb. Říkejte mi cynik, ale černá kronika se mnou neudělá vůbec nic. Z útesu spadl autobus, XY mrtvých. A? Proč litovat smrt někoho, koho jsem vůbec neznal?
Pokud by mi nečekaně umřel někdo z mých nejbližších, tak ano, zarmoutilo by mě to a bylo by mi mizerně. Ale pokud by můj blízký měl být uvázán na lůžku s mizivou nadějí na uzdravení, nebo by se měl dokonce (jakkoliv) trápit, pak bych smrt rozhodně nepovažoval za něco "strašného". Když babi po několikaměsíčním upoutání na lůžku v LDNce zemřela, pomyslel jsem si, zaplaťpánbůh. Vždyť ležet s těžkou demencí na posteli 24 hodin denně není život. Umělé držení při životě se mi hnusí a pokud by se mi někdy mělo stát, že si poškodím míchu natolik, že budu moci hýbat jen hlavou, prosím vás, přijďte mě odpojit! ;)
 |
| Smrt je smutná... nikdo ji nemá rád. :'( © Roberuto-Renga |
Češi si zažili svůj "Mandelosmutek" 18. 12. 2011, kdy zemřel Václav Havel. Osobně si myslím, že od pádu železné opony jsme v čele státu neměli lepšího člověka. Alespoň srovnám-li jej s tím chronickým kleptomanem nebo s nynějším opilým ješitou. Chyby se najdou na všech, Havel nebyl extra politik, ale podle mě to byl alespoň relativně hodný člověk. Takže ano, u mne měl a má Havel poměrně respekt. Když 18. 12. umřel, také nešlo o překvapení, jeho oslavy 75. narozenin jasně napovídaly, že další "kulaté" narozky se asi konat nebudou. Ten den jsem si pomyslel: "Hm, tak už to má za sebou." A tím to u mě haslo. Žádné slzy, žádné smuteční průvody, i když to roční vytahování kalhot mi přijde docela vtipné, to alespoň nabádá k úsměvu. :) Česko ale tehdy zachvátila smuteční hysterie. Dokonce i stránky Lidla byly oděny v černé a TO už je co říct. Ale proč bych měl sakra smutnit? Havlovi se v posledních dnech a týdnech taky nevedlo 2x dobře. Nesrazilo ho auto během odpolední procházky Prahou. Prožil si své, zdraví mu šlo z kopce, tak nač ten smutek?
Asi jsem v tomto hodně radikální, ale já život apriori neberu jako něco extra super. Tak ano, život skýtá spoustu zábavy a sem tam nějaké ty příjemné chvíle, ale až na výjimky jako jsou asketičtí mniši vycvičení meditací a Paris Hilton je život v podstatě neustálá honba za štěstím, resp. uspokojování našich denních (a i jiných) potřeb. Říkejte mi cynik, ale černá kronika se mnou neudělá vůbec nic. Z útesu spadl autobus, XY mrtvých. A? Proč litovat smrt někoho, koho jsem vůbec neznal?
Pokud by mi nečekaně umřel někdo z mých nejbližších, tak ano, zarmoutilo by mě to a bylo by mi mizerně. Ale pokud by můj blízký měl být uvázán na lůžku s mizivou nadějí na uzdravení, nebo by se měl dokonce (jakkoliv) trápit, pak bych smrt rozhodně nepovažoval za něco "strašného". Když babi po několikaměsíčním upoutání na lůžku v LDNce zemřela, pomyslel jsem si, zaplaťpánbůh. Vždyť ležet s těžkou demencí na posteli 24 hodin denně není život. Umělé držení při životě se mi hnusí a pokud by se mi někdy mělo stát, že si poškodím míchu natolik, že budu moci hýbat jen hlavou, prosím vás, přijďte mě odpojit! ;)
Wednesday, 27 November 2013
Barney Hoskyns a jeho neautorizovaný životopis Toma Waitse
Asi před rokem jsem v Levných knihách koupil tuším za 39,- Kč knížku Život Toma Waitse od Barneyho Hoskynse. Podrobnosti kolem tohoto životopisu jsem neznal a navíc, přiznávám, jsem byl docela zvědavý. Po nějakém čase jsem se dostal ke čtení a postupně jsem si nacházel i recenze a jiné podrobnosti na internetu. Abych to zkrátil a dostal se k závěru rovnou v úvodu: "Nekupujte to!" Tom Waits tento životopis neposvětil a Barney Hoskyns životopis psal v podstatě za Waitsovými zády, přestože spousta Waitsových kamarádů odřekla spolupráci na této knize. Kdybych to býval věděl, knihu bych nekoupil.
Pak tu máme paradox tzv. "skalních fanoušků", kteří si knihu koupí a pak láteří, že autor sem tam na Waitse hodí (podle mě někdy oprávněnou) kritiku. Tyto skalní fanoušky bych poslal první třídou do oněch míst. Z Waitse se stala kultovní osobnost a někteří fanoušci dávno překročili hranici nezdravého fanatismu. Osobně mám tvorbu Toma Waitse rád, přestože zastávám názor, že jeho vrchol už je dávno pryč. Jenže někteří lidé si Waitse natolik zbožštili, že nevidí hranici mezi respektem vůči tvůrci a mánií, která se příčí rozumu.
Podrobnější recenzi knihy psát nebudu. Je to slepenec různých rozhovorů, recenzí Waitsovy tvorby a hlavně výcuc legendárních stránek Tom Waits Library (původní stránky byly mimochodem zrušeny).
Nikdo nemá právo porušovat přání umělce, který si nepřeje odkrývat své soukromí. Kupte si Waitsovy nahrávky, běžte na jeho koncert (budete-li mít štěstí), ale nechovejte se jako fanatici na lovu a hlavě nepodporujte ty, kteří se tak chovají a ještě se tím snaží vydělat peníze.
 |
| Barney Hoskyns životopis napsal, přestože si to Tom Waits nepřál. |
Podrobnější recenzi knihy psát nebudu. Je to slepenec různých rozhovorů, recenzí Waitsovy tvorby a hlavně výcuc legendárních stránek Tom Waits Library (původní stránky byly mimochodem zrušeny).
Nikdo nemá právo porušovat přání umělce, který si nepřeje odkrývat své soukromí. Kupte si Waitsovy nahrávky, běžte na jeho koncert (budete-li mít štěstí), ale nechovejte se jako fanatici na lovu a hlavě nepodporujte ty, kteří se tak chovají a ještě se tím snaží vydělat peníze.
Wednesday, 13 November 2013
Habovy zápisky z pobytu u našich německých sousedů II.
Na konci listopadu tomu budou přesně dva roky, kdy jsem začal "hákovat" v sídle německého gigantu SAP. Tehdy unešen ze západní mentality napsav jsem mé první zápisky a nyní přichází čas bilancování. Nedočkavé mohu ubezpečit, že nedojde k rotaci o 180°. Všeobecná mentalita je v Německu vřelejší než v Čechách. Tedy alespoň tady u nás v Baden-Württembergu. Ono totiž není Německo jako Německo.
Spojené státy německé
Pokud našinec zaslechne "sjednocení Německa" napadne ho nanejvýš spojení západního a východního Německa po pádu železné opony. Je třeba se ale prokopat historií o něco hlouběji, aby člověk zjistil, že přestože tu "Němci" jsou už nějaké to století, tak skutečně jednotní (alespoň ve smyslu státu, jak jej známe dnes) byli prakticky až po konci první světové války v r. 1918. Od Napoleona až do první světové byl např. nynější stát Baden-Württemberg rozdělen na Bádenské velkovévodství a Württemberské království. Pro názornou ukázku státně politické divočiny viz mapa Svaté Říše Římské v roce 1789:
V tomto případě nešlo jen o pouhé rozdělení krajů, jako např. u nás kraj Plzeňský nebo Pardubický. Politická suverenita jednotlivých německých útvarů byla mnohem rozmanitější. Něco na způsob dnešních Spojených státu amerických. Některé německé odlišnosti přetrvávají dodnes. Dlouho mi trvalo pochopit, proč v Baden-Württembersku panuje mezi "Schwaby [Šváby]" a "Badenci" poměrná velká rivalita. (což dodnes moc nechápu, ale prý to má co dělat s bitvou u Králového Hradce v r. 1866). Oni vůbec Švábové nejsou v Německu moc oblíbení. Dokazuje to např. nedávné vzedmutí proti švábské menšině v Berlíně, což došlo tak daleko, že se po městě začaly objevovat nápisy "Nekupuj u Švába!"
Averze vůči Švábům se mi potvrdila i před lety, kdy jsem do Německa jezdil na služební cesty. Berlínský kolega se ke Švábům také vyjadřoval, jako k "namyšlencům". Na druhou stranu já po dvou letech soužití s tímto etnikem si nemohu stěžovat. Připomíná mi to analogii ke vtipu, že Brňáci si o Pražácích myslí, že to jsou idioti, ale Pražáci si o Brňácích nemyslí vůbec nic. Mě Švábové přijdou takoví poklidní a pracovití Němci milující jejich národní jídlo, Spätzle.
Méně papežštější než papež
O Němcích panuje přesvědčení, že jsou dochvilní a že si potrpí na byrokracii. Dochvilnost, neboli "Pünktlichkeit" sedí, tedy alespoň ve zmiňovaném kraji Baden-Württemberg. S tou byrokracií se to má ale všelijak. Každopádně se zde opět potvrzuje jistá roztříštěnost zvyků, protože když jsem se zabydloval v Baden-Württembergu, div po mě na úřadu nechtěli anální sondu. Německé zdravotní pojištění, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a až pak jsem dostal tzv. "štempl", že jsem občanem malého města Leimen. O sto kilometrů severněji, v Hesensku, konkrétně ve Frankfurtu se na úřadě ptali sotva na pas nebo občanku. A např. Berlín je oproti tomu naprostá anarchie. Zkrátka platí, jiný německý kraj, jiný mrav. Ale i tady v relativně byrokratickém Baden-Württembergu samotná byrokracie bledne v porovnání s tím, co se děje v Čechách. Příklad se zdravotním pojištěním. Jedna jediná registrace na stránkách pojišťovny AOK a do dvou dnů jsem měl ve schránce prozatimní kartičku pojištěnce, načež do měsíce jsem měl kartičku regulérní. Když se ke mně do Leimenu nastěhovala má drahá žena, problěhlo přihlášení obdobně. Resp. ještě snadněji, neboť moje pojištění bylo zkrátka jen rozšířeno na pojištění rodinné. Naopak vypovězení v české zdravotní pojišťovně VZP byl několikafázový porod. Jednak člověk musí výpověď podat OSOBNĚ, přes to nejede vlak. A protože má žena vypovídala smlouvu v Pardubicích, musela se výpověď přeposílat do Mladé Boleslavi, neboli do kraje, kde máme hlášené trvalé bydliště. (což nám bylo mimochodem vyčteno, jako bychom paní úřednici jen přidělávali práci) Výpověď se samozřejmě ztratila, načež po půlroce následovala salva dopisů a e-mailů, že paní Habulincová neplatí zdravotní pojištění. Jeden e-mail, JEDEN jediný e-mail na německou pojišťovnu stačil k tomu, aby nám ve schránce přistál EU formulář potvrzující německé pojištění. VZP nám po obdržení ještě vytkla, že chybí poslední stránka formuláře, což jsem nepochopil, neboť šlo jen o stránku s poučením.
Stejně hladce šlo i založení účtu u Sparkasse. Stačila mi občanka a do 10 minut jsem měl účet a za týden dorazila platební karta, na které jsem byl přejmenován ze Stefan na Stephan, což na "funkci" nemá vliv. Platím s ní všude, včetně na internetu a zatím jsem nenarazil na jediný problém.
A daňové přiznání? Dodnes nevím šibeniční datum, do kdy musí být daňové přiznání podáno. Když jsem se v práci ptal, do kdy má být vyplněno, dostalo se mi odpovědi: "A jo, hm, někdy v létě, klidně v srpnu, nebo tak nějak," na což jsem hleděl s otevřenou pusou. V Čechách se každý děsí toho, co nastane, nepošle-li přiznání do konce března. A jak že se vyplňuje daňové přiznání v Německu? Nu, registrujete se na internetu, načež Vám přijde poštou potvrzení s heslem, přihlásíte se na stránkách ELSTAM, přepíšete hodnoty jedna ku jedné z potvrzení, které pošle zaměstnavetel a je vymalováno.
Na druhou stranu, když je na jedné straně povoleno, bývá na druhé utaženo, viz následující odstavec...
Německo - Čína Evropy
Německo má s Čínou společné dvě věci; Export (za což je teď mimochodem Německo popotahováno Evropskou Unií) a internetovou cenzuru. Přirovnání je to sice drastické, ale na rovině represálií je Německo komunistické Číně trochu podobné. Jednak bych Německo nazval ryzím kapitalistickým komunismem, jakkoliv bizarně to zní. V Německu je nejmenší platový rozdíl mezi vrcholovým manažerem a posledním řadovým pucflekem. Sociální zázemí je sakra silně zajištěno, byť na úkor vysokých daní. (z hrubého platu vám odečtou cca. polovinu) Takže obyvatelům Německa se v podstatě žije dobře. Jdou-li s davem...
Po německých dálnicí se prohání kriminální policie v civilu a namátkově po odpočívadlech kontroluje vozidla. Jdou po drogách. Já, i kolega z dalekého Essenu, se podobné prohlídce musel podrobit. Na drogy (včetně trávy) je v Německu nahlíženo hodně ostře. Podobně je tomu u autorských práv. Nejenže si na Youtube v Německé síti nepustíte více než polovinu hudebních klipů, ale stahujete-li obsah, na který se vztahuje autorské právo, může se celkem snadno stát, že vám přijde dopis s pokutou řádově několik set až tisíc eur. A nejde pouze o "sdílení", resp. o upload, jako je tomu v Čechách. Dle jakého vzorce tato sekera padá, jsem nikde na internetu nenašel. Ale třeba na diskuzním serveru Nyx jsem se dočetl zkušenost českého páru žijícího v Německu. Stáhli nové album od skupiny Volbeat a za dva týdny přišla pokuta na 1200€, vyhrožujíc 5000€.
Tichá cenzura německého internetu se vplížila i do google vyhledávače. Hledáte-li nějaký "nelegální" obsah, jako např. torrenty, máte s Google Deutschland smůlu. Německo byla jedna z prvních zemí, která byla plně pokryta zobrazením Google Streetview. Pak ale přišly stížnosti, že nemovitosti soukromníků jsou volně dostupné na internetu, takže po hromadném "rozmazávání" určitých lokalit došlo na plošná znepřístupnění Streetview a dnes funguje zobrazení ulic jen ve velkých městech.
Což je zvláštní, jelikož Němci mezi krtky rozhodně nepatří. Němci jsou velice sociální a otevřená okna bez záclon do ulice je naprosto běžné. Naši západní sousedé se totiž naučili respektovat soukromí druhých. Což např. v ČR zoufale chybí. Znáte to, když projíždíte menším městem nebo nedejbože vesnicí, jak místní "civí", kdo že to k nim jede? Toho se v Německu nedočkáte. Šmírování tu je těžké faux pas.
Abychom se vrátili ke zmiňovanému komunismu, třešničkou na socialistickém dortu je veřejnoprávní poplatek za televizi a rozhlas. Aby se kolem tohoto zákona nedělaly cavyky jako v ČR (povinnost platit, vlastníte-li jakýkoliv příjmač), vzali to Němci z gruntu a povinnost platit se vztahuje na každou bytovou jednotku nehledě na to, jestli tam žije neandrtálec nebo technický nerd obklopený haldou příjmačů. A že to je cena poměrně vysoká, bez pár centů 54€ za čtvrt roku. Pro větší přehlednost to je 5400,- Kč ročně. Pokud nezaplatíte, připravte se na soud. Bez milosti. Neúprosný socialismus v praxi.
Smysl zodpovědnosti
Zodpovědnost patří k pilířům německé hrdosti a spousta Němců si stěžuje, že nové a nové zákony člověka omezují a v podstatě uráží, neboť každý další bezpečnostní zákon vlastně vyjadřuje nedůvěru v zodpovědnost německého občana. Nejvíc příkladů najde člověk na silnicích. Německo je automobilový národ. Němci auto milují. Je to sociální status, což sami uznávají a nestydí se za to. V automobilismu platí smysl vlastní zodpovědnosti pravděpodobně nejvýrazněji. Začněme u doporučené rychlosti. 130km/h. To je všeobecná doporučená rychlost na německých dálnicích. Tu a tam se sice projednává, jestli to plošně neomezit na 120km/h, jako je tomu např. ve Švýcarsku, ale naděje na úspěch tomu moc nedávám. Takže ano, pokud nejedete po úseku, kde je omezena rychlost, můžete jet, kolik chcete. Pokud ale pojedete nad 130km/h a způsobíte nehodu, výrazně se to promítne ve výši trestu. Stejný přístup platí se zimními pneumatikami. Povinnost přezout na zimní výbavu platí v Německu stejně jako v Čechách s tím rozdílem, že policejní hlídku v zimě ani nenapadne kontrolovat, do jakých gum je vaše čtyřnohé přibližovadlo obuto. Ale pokud na letní gumách způsobíte v lednu bouračku, čekejte pořádný finanční výprask. A do třetice všeho dobrého, alkohol za volantem. Protože je Německo nejen zemí aut, ale i zemí piva, museli to Němci nějak zkloubit dohromady. Limit 0,3 promile a americký způsob orientačních cvičeních v případě policejní kontroly. Jinými slovy nadýcháte-li více než 0,3 promile, ale budete-li působit střízlivě, resp. dokážete, že jste schopni pokračovat v jízdě, pojedete bez problémů dál. Ale netřeba se ptát, co se stane, způsobíte-li pod vlivem alkoholu na ulici karambol. Sám jsem byl v šoku, když jsme na grilování ochutnali nevím kolik piv, náš český absint, nějaké bílé víno a pak ještě skotskou whisky, po čemž jsem sotva chodil a využil nabídky přespání na místě, zatímco ostatní nasedli do svých vozítek a bez bázně a hany odjeli. Nutno podotknout, že někteří to měli domů více než 100 km.
Suma sumárum, jste-li ochotní tvrdě pracovat a respektovat místní zákony a nepsané zvyklosti, tak ano, bude se vám v Německu žít poměrně dobře. I v Německu se sice potýkají s problémem nezaměstnané mládeže, ale tak nějak věřím, že se s tím Němci úspěšně poperou a svou mládež sežrat švábům nedaj. ;)
Spojené státy německé
Pokud našinec zaslechne "sjednocení Německa" napadne ho nanejvýš spojení západního a východního Německa po pádu železné opony. Je třeba se ale prokopat historií o něco hlouběji, aby člověk zjistil, že přestože tu "Němci" jsou už nějaké to století, tak skutečně jednotní (alespoň ve smyslu státu, jak jej známe dnes) byli prakticky až po konci první světové války v r. 1918. Od Napoleona až do první světové byl např. nynější stát Baden-Württemberg rozdělen na Bádenské velkovévodství a Württemberské království. Pro názornou ukázku státně politické divočiny viz mapa Svaté Říše Římské v roce 1789:
 |
| Království České vypadá v porovnání s Německými státečky, hrabstvími a vévodstvími (fuj to češtin) jako stabilní a jednotný monolit. Zdroj wikipedia. |
V tomto případě nešlo jen o pouhé rozdělení krajů, jako např. u nás kraj Plzeňský nebo Pardubický. Politická suverenita jednotlivých německých útvarů byla mnohem rozmanitější. Něco na způsob dnešních Spojených státu amerických. Některé německé odlišnosti přetrvávají dodnes. Dlouho mi trvalo pochopit, proč v Baden-Württembersku panuje mezi "Schwaby [Šváby]" a "Badenci" poměrná velká rivalita. (což dodnes moc nechápu, ale prý to má co dělat s bitvou u Králového Hradce v r. 1866). Oni vůbec Švábové nejsou v Německu moc oblíbení. Dokazuje to např. nedávné vzedmutí proti švábské menšině v Berlíně, což došlo tak daleko, že se po městě začaly objevovat nápisy "Nekupuj u Švába!"
 |
| Dle vyhledávání na googlu jsou na tom Švábové hůř než Židé. (vyhledávací nabídky ke spojení "nekupuj u...") |
Méně papežštější než papež
O Němcích panuje přesvědčení, že jsou dochvilní a že si potrpí na byrokracii. Dochvilnost, neboli "Pünktlichkeit" sedí, tedy alespoň ve zmiňovaném kraji Baden-Württemberg. S tou byrokracií se to má ale všelijak. Každopádně se zde opět potvrzuje jistá roztříštěnost zvyků, protože když jsem se zabydloval v Baden-Württembergu, div po mě na úřadu nechtěli anální sondu. Německé zdravotní pojištění, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a až pak jsem dostal tzv. "štempl", že jsem občanem malého města Leimen. O sto kilometrů severněji, v Hesensku, konkrétně ve Frankfurtu se na úřadě ptali sotva na pas nebo občanku. A např. Berlín je oproti tomu naprostá anarchie. Zkrátka platí, jiný německý kraj, jiný mrav. Ale i tady v relativně byrokratickém Baden-Württembergu samotná byrokracie bledne v porovnání s tím, co se děje v Čechách. Příklad se zdravotním pojištěním. Jedna jediná registrace na stránkách pojišťovny AOK a do dvou dnů jsem měl ve schránce prozatimní kartičku pojištěnce, načež do měsíce jsem měl kartičku regulérní. Když se ke mně do Leimenu nastěhovala má drahá žena, problěhlo přihlášení obdobně. Resp. ještě snadněji, neboť moje pojištění bylo zkrátka jen rozšířeno na pojištění rodinné. Naopak vypovězení v české zdravotní pojišťovně VZP byl několikafázový porod. Jednak člověk musí výpověď podat OSOBNĚ, přes to nejede vlak. A protože má žena vypovídala smlouvu v Pardubicích, musela se výpověď přeposílat do Mladé Boleslavi, neboli do kraje, kde máme hlášené trvalé bydliště. (což nám bylo mimochodem vyčteno, jako bychom paní úřednici jen přidělávali práci) Výpověď se samozřejmě ztratila, načež po půlroce následovala salva dopisů a e-mailů, že paní Habulincová neplatí zdravotní pojištění. Jeden e-mail, JEDEN jediný e-mail na německou pojišťovnu stačil k tomu, aby nám ve schránce přistál EU formulář potvrzující německé pojištění. VZP nám po obdržení ještě vytkla, že chybí poslední stránka formuláře, což jsem nepochopil, neboť šlo jen o stránku s poučením.
Stejně hladce šlo i založení účtu u Sparkasse. Stačila mi občanka a do 10 minut jsem měl účet a za týden dorazila platební karta, na které jsem byl přejmenován ze Stefan na Stephan, což na "funkci" nemá vliv. Platím s ní všude, včetně na internetu a zatím jsem nenarazil na jediný problém.
A daňové přiznání? Dodnes nevím šibeniční datum, do kdy musí být daňové přiznání podáno. Když jsem se v práci ptal, do kdy má být vyplněno, dostalo se mi odpovědi: "A jo, hm, někdy v létě, klidně v srpnu, nebo tak nějak," na což jsem hleděl s otevřenou pusou. V Čechách se každý děsí toho, co nastane, nepošle-li přiznání do konce března. A jak že se vyplňuje daňové přiznání v Německu? Nu, registrujete se na internetu, načež Vám přijde poštou potvrzení s heslem, přihlásíte se na stránkách ELSTAM, přepíšete hodnoty jedna ku jedné z potvrzení, které pošle zaměstnavetel a je vymalováno.
Na druhou stranu, když je na jedné straně povoleno, bývá na druhé utaženo, viz následující odstavec...
Německo - Čína Evropy
Německo má s Čínou společné dvě věci; Export (za což je teď mimochodem Německo popotahováno Evropskou Unií) a internetovou cenzuru. Přirovnání je to sice drastické, ale na rovině represálií je Německo komunistické Číně trochu podobné. Jednak bych Německo nazval ryzím kapitalistickým komunismem, jakkoliv bizarně to zní. V Německu je nejmenší platový rozdíl mezi vrcholovým manažerem a posledním řadovým pucflekem. Sociální zázemí je sakra silně zajištěno, byť na úkor vysokých daní. (z hrubého platu vám odečtou cca. polovinu) Takže obyvatelům Německa se v podstatě žije dobře. Jdou-li s davem...
Po německých dálnicí se prohání kriminální policie v civilu a namátkově po odpočívadlech kontroluje vozidla. Jdou po drogách. Já, i kolega z dalekého Essenu, se podobné prohlídce musel podrobit. Na drogy (včetně trávy) je v Německu nahlíženo hodně ostře. Podobně je tomu u autorských práv. Nejenže si na Youtube v Německé síti nepustíte více než polovinu hudebních klipů, ale stahujete-li obsah, na který se vztahuje autorské právo, může se celkem snadno stát, že vám přijde dopis s pokutou řádově několik set až tisíc eur. A nejde pouze o "sdílení", resp. o upload, jako je tomu v Čechách. Dle jakého vzorce tato sekera padá, jsem nikde na internetu nenašel. Ale třeba na diskuzním serveru Nyx jsem se dočetl zkušenost českého páru žijícího v Německu. Stáhli nové album od skupiny Volbeat a za dva týdny přišla pokuta na 1200€, vyhrožujíc 5000€.
Tichá cenzura německého internetu se vplížila i do google vyhledávače. Hledáte-li nějaký "nelegální" obsah, jako např. torrenty, máte s Google Deutschland smůlu. Německo byla jedna z prvních zemí, která byla plně pokryta zobrazením Google Streetview. Pak ale přišly stížnosti, že nemovitosti soukromníků jsou volně dostupné na internetu, takže po hromadném "rozmazávání" určitých lokalit došlo na plošná znepřístupnění Streetview a dnes funguje zobrazení ulic jen ve velkých městech.
 |
| Němci si přes plot plošně koukat nenechají. |
Abychom se vrátili ke zmiňovanému komunismu, třešničkou na socialistickém dortu je veřejnoprávní poplatek za televizi a rozhlas. Aby se kolem tohoto zákona nedělaly cavyky jako v ČR (povinnost platit, vlastníte-li jakýkoliv příjmač), vzali to Němci z gruntu a povinnost platit se vztahuje na každou bytovou jednotku nehledě na to, jestli tam žije neandrtálec nebo technický nerd obklopený haldou příjmačů. A že to je cena poměrně vysoká, bez pár centů 54€ za čtvrt roku. Pro větší přehlednost to je 5400,- Kč ročně. Pokud nezaplatíte, připravte se na soud. Bez milosti. Neúprosný socialismus v praxi.
Smysl zodpovědnosti
Zodpovědnost patří k pilířům německé hrdosti a spousta Němců si stěžuje, že nové a nové zákony člověka omezují a v podstatě uráží, neboť každý další bezpečnostní zákon vlastně vyjadřuje nedůvěru v zodpovědnost německého občana. Nejvíc příkladů najde člověk na silnicích. Německo je automobilový národ. Němci auto milují. Je to sociální status, což sami uznávají a nestydí se za to. V automobilismu platí smysl vlastní zodpovědnosti pravděpodobně nejvýrazněji. Začněme u doporučené rychlosti. 130km/h. To je všeobecná doporučená rychlost na německých dálnicích. Tu a tam se sice projednává, jestli to plošně neomezit na 120km/h, jako je tomu např. ve Švýcarsku, ale naděje na úspěch tomu moc nedávám. Takže ano, pokud nejedete po úseku, kde je omezena rychlost, můžete jet, kolik chcete. Pokud ale pojedete nad 130km/h a způsobíte nehodu, výrazně se to promítne ve výši trestu. Stejný přístup platí se zimními pneumatikami. Povinnost přezout na zimní výbavu platí v Německu stejně jako v Čechách s tím rozdílem, že policejní hlídku v zimě ani nenapadne kontrolovat, do jakých gum je vaše čtyřnohé přibližovadlo obuto. Ale pokud na letní gumách způsobíte v lednu bouračku, čekejte pořádný finanční výprask. A do třetice všeho dobrého, alkohol za volantem. Protože je Německo nejen zemí aut, ale i zemí piva, museli to Němci nějak zkloubit dohromady. Limit 0,3 promile a americký způsob orientačních cvičeních v případě policejní kontroly. Jinými slovy nadýcháte-li více než 0,3 promile, ale budete-li působit střízlivě, resp. dokážete, že jste schopni pokračovat v jízdě, pojedete bez problémů dál. Ale netřeba se ptát, co se stane, způsobíte-li pod vlivem alkoholu na ulici karambol. Sám jsem byl v šoku, když jsme na grilování ochutnali nevím kolik piv, náš český absint, nějaké bílé víno a pak ještě skotskou whisky, po čemž jsem sotva chodil a využil nabídky přespání na místě, zatímco ostatní nasedli do svých vozítek a bez bázně a hany odjeli. Nutno podotknout, že někteří to měli domů více než 100 km.
Suma sumárum, jste-li ochotní tvrdě pracovat a respektovat místní zákony a nepsané zvyklosti, tak ano, bude se vám v Německu žít poměrně dobře. I v Německu se sice potýkají s problémem nezaměstnané mládeže, ale tak nějak věřím, že se s tím Němci úspěšně poperou a svou mládež sežrat švábům nedaj. ;)
Subscribe to:
Posts (Atom)