A tak jsem začal sbírat gramofonové desky...
Možná z nostalgie, neboť jako dítě byly "ty velké černé desky" častým objektem mého zájmu (pazoury bych si usekl za to, jak jsem se k nim tehdy choval). Možná kvůli svědomí, že od konce 90. let 20. století jsem postahoval něco MP3ek a nyní je čas splatit daň. A možná obojí dohromady. Inicializační popud zakoupit gramofon nastal během jedné vánoční návštěvy ve svém rodném bydlišti, ze kterého jsi si odvezl původní desku "For Those About to Rock, We Salute You" od AC/DC. Po návratu domů jsem na ebay koupil Philips FP563 za 15,50€, k čemuž mi majitel nabalil cca. 30 starých desek. Můj osud byl zpečetěn! Desítky hodin mého času byly odsouzeny k brouzdání po stránkách jako je ebay a discogs.com, během čehož jsem zjistil následující věci.
To je fakt, který nelze popřít. Audio záznam na CD byl digitalizován frekvencí 44,1 kHz, což laicky řečeno znamená, že zvuk byl rozkouzkován do 44100 bodů během 1 sekundy. V praxi to vypadá takto:
Pro mě dosud největší překvapení. Člověk utíká od pirátských MP3ek a ve světě vinylu narazí na pirátské vinylové kopie, tzv. "bootlegy". Ve vinylové době temna (90. léta 20. stol. + prvních pár let 21. stol.) se spousta alb na vinyl vůbec nedostala. To způsobilo dnes silně nenasycenou poptávku s čímž souvisí i cena takových desek. Čehož si všiml černý trh, takže dnes lze narazit na gramofonové desky, které se sice tváří jako oficiální nahrávky, ale ve skutečnosti jde o pirátskou verzi původní nahrávky - většinou nahrané z CD nosiče nebo někdy dokonce přímo z MP3 souboru (!!!). Mezi často padělané nahrávky patří spousta titulů vydaných právě ve zmíněné době temna, např. album 10.000 Days od skupiny Tool, které mimochodem na vinylu (k dnešnímu datu) nikdy oficiálně vydáno nebylo! Nejlepší je před koupí projít databázi discogs.com, což může být docela problém, pokud jste na přeplněné tržnici. Neoficiální kopie se navíc běžně prodávají v kamenných obchodech (alespoň co jsem viděl v různých "record shopech" od Německa až do USA), na první pohled jsou totiž od originálu k nerozeznání.
Další kapitolou jsou nová vydání již jednou vydaných alb. S vinylovou renesancí se na svět vylouplo spoustu nových firem, které vydávají zapomenuté nebo málo dostupné tituly. Výroba vinylové desky je o něco složitější než produkce CDček a když na to člověk nemá vhodnou "mašinku", tak se místo kvalitního nosiče zvuku vyrobí šumivý paskvil. V některých případech to došlo tak daleko, že zdrojem nově vydaného titulu je CDčko, nikoliv původní master (např. dceřiná vydavatelství Plain Recording nebo 4 Men With Beards, která patří pod hlavičku Runt). Jistotou je tedy koupě původního vinylu, případně re-edice přímo od mateřského vydavatelství, nebo ověřené společnosti jako např. Music On Vinyl.
Při nákupu/prodeji použitých desek na internetu se tomuto hororu nevyhnete. Mezinárodní trh se sice řídí tzv. "Goldmine standard", nicméně jde stále o velmi subjektivní hodnocení. Anglicky poměrně dobře popsané opět na discogs, do češtiny zhruba přeloženo takto (překlad není můj, našel jsem to porůznu na internetech od blackvinylbazar.cz po aukro.cz):
M (mint) - Deska v perfektním stavu (nehraná). Obal nejeví známky opotřebení, obsahuje všechny přílohy.
NM (near mint) - Na desce jsou při pečlivém pohledu vidět drobné známky použití, ale bez jakéhokoli slyšitelného poškození. Obal jeví nepatrné známky používání.
VG (very good) - Vícekrát hraná deska, opotřebení výrazněji neovlivňuje poslech, deska může mít povrchové škrábance. Obal používaný bez většího poškození.
G (good) - Zhoršená kvalita poslechu, výraznější praskot, deska může být i více poškrábaná. Obal má odřené hrany či povrch.
F (fair) - Velmi výrazný šelest a praskot, může při hraní přeskakovat. Obal potrhaný či ušpiněný.
P (poor) - Deska neposlouchatelná, praskot přehlušuje zvukový záznam. Obal výrazně poškozený či dokonce chybí.
B (bad) - Prakticky nehratelná deska, může být i rozbitá, pouze jako kousek do sbírky.
Pojem "drobné známky opotřebení" si ale každý uživatel definuje po svém, takže co je pro někoho VG+, může být pro jiného NM+. A aby to nebylo moc jednoduché, tak je třeba brát ohled na to, že pouhé optické hodnocení zdaleka nestačí. Prodáváte-li desky na internetu a chcete-li se vyhnout naštvanému kupci, je nutno desku poslechnout. Přehráváním vinylu se stopa opotřebuje. Zkoušel-li si předchozí majitel desky DJ "scratching" (zabít ty paka je málo), může být audio stopa prakticky neposlouchatelná, což bohužel nemusí být na drážkách nutně vidět.
Protože jsem na německém ebay již několikrát koupil celé "sbírky" (pár set desek) ve stylu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené desky a to, co neprošlo sítem do mé kolekce, případně do dalšího prodeje, se ocitlo v rukou mé praktické ženy, která z nepoužitelných desek (a že jich v Německu je) tvoří různé domácí pomůcky, jako např. tyto květináče:
Možná z nostalgie, neboť jako dítě byly "ty velké černé desky" častým objektem mého zájmu (pazoury bych si usekl za to, jak jsem se k nim tehdy choval). Možná kvůli svědomí, že od konce 90. let 20. století jsem postahoval něco MP3ek a nyní je čas splatit daň. A možná obojí dohromady. Inicializační popud zakoupit gramofon nastal během jedné vánoční návštěvy ve svém rodném bydlišti, ze kterého jsi si odvezl původní desku "For Those About to Rock, We Salute You" od AC/DC. Po návratu domů jsem na ebay koupil Philips FP563 za 15,50€, k čemuž mi majitel nabalil cca. 30 starých desek. Můj osud byl zpečetěn! Desítky hodin mého času byly odsouzeny k brouzdání po stránkách jako je ebay a discogs.com, během čehož jsem zjistil následující věci.
Audio záznam na vinylu je po technické stránce dokonalejší než záznam na CD
To je fakt, který nelze popřít. Audio záznam na CD byl digitalizován frekvencí 44,1 kHz, což laicky řečeno znamená, že zvuk byl rozkouzkován do 44100 bodů během 1 sekundy. V praxi to vypadá takto:
 |
| 44100 Hz (CD) |
 |
| 96000 Hz |
Tón je při 44,1 kHz (oproti 96 kHz) více "rozkostičkován", tzn. CD záznam je chtě nechtě oproti analogu (jehož záznam je plynulý, jak jen vinyl dovolí) dosti ořezán. Na druhou stranu jde o řez patrný v rámci desetitisícin sekundy, což běžný smrtelník sluchem nepozná. Ostatně přesvědčte se sami: Tón ve frekvenci 44,1 kHz a tón ve frekvenci 96 kHz. Jinou kapitolou je tzv. "loudness war", kde jsou nahrávky úmyslně mixovány tak, aby zněly hlasitěji. Zde to je celkem hezky popsáno.Pirátské desky
Pro mě dosud největší překvapení. Člověk utíká od pirátských MP3ek a ve světě vinylu narazí na pirátské vinylové kopie, tzv. "bootlegy". Ve vinylové době temna (90. léta 20. stol. + prvních pár let 21. stol.) se spousta alb na vinyl vůbec nedostala. To způsobilo dnes silně nenasycenou poptávku s čímž souvisí i cena takových desek. Čehož si všiml černý trh, takže dnes lze narazit na gramofonové desky, které se sice tváří jako oficiální nahrávky, ale ve skutečnosti jde o pirátskou verzi původní nahrávky - většinou nahrané z CD nosiče nebo někdy dokonce přímo z MP3 souboru (!!!). Mezi často padělané nahrávky patří spousta titulů vydaných právě ve zmíněné době temna, např. album 10.000 Days od skupiny Tool, které mimochodem na vinylu (k dnešnímu datu) nikdy oficiálně vydáno nebylo! Nejlepší je před koupí projít databázi discogs.com, což může být docela problém, pokud jste na přeplněné tržnici. Neoficiální kopie se navíc běžně prodávají v kamenných obchodech (alespoň co jsem viděl v různých "record shopech" od Německa až do USA), na první pohled jsou totiž od originálu k nerozeznání.
Nové nekvalitní desky
Další kapitolou jsou nová vydání již jednou vydaných alb. S vinylovou renesancí se na svět vylouplo spoustu nových firem, které vydávají zapomenuté nebo málo dostupné tituly. Výroba vinylové desky je o něco složitější než produkce CDček a když na to člověk nemá vhodnou "mašinku", tak se místo kvalitního nosiče zvuku vyrobí šumivý paskvil. V některých případech to došlo tak daleko, že zdrojem nově vydaného titulu je CDčko, nikoliv původní master (např. dceřiná vydavatelství Plain Recording nebo 4 Men With Beards, která patří pod hlavičku Runt). Jistotou je tedy koupě původního vinylu, případně re-edice přímo od mateřského vydavatelství, nebo ověřené společnosti jako např. Music On Vinyl.
Peklo jménem "Hodnocení stavu gramofonové desky"
Při nákupu/prodeji použitých desek na internetu se tomuto hororu nevyhnete. Mezinárodní trh se sice řídí tzv. "Goldmine standard", nicméně jde stále o velmi subjektivní hodnocení. Anglicky poměrně dobře popsané opět na discogs, do češtiny zhruba přeloženo takto (překlad není můj, našel jsem to porůznu na internetech od blackvinylbazar.cz po aukro.cz):
M (mint) - Deska v perfektním stavu (nehraná). Obal nejeví známky opotřebení, obsahuje všechny přílohy.
NM (near mint) - Na desce jsou při pečlivém pohledu vidět drobné známky použití, ale bez jakéhokoli slyšitelného poškození. Obal jeví nepatrné známky používání.
VG (very good) - Vícekrát hraná deska, opotřebení výrazněji neovlivňuje poslech, deska může mít povrchové škrábance. Obal používaný bez většího poškození.
G (good) - Zhoršená kvalita poslechu, výraznější praskot, deska může být i více poškrábaná. Obal má odřené hrany či povrch.
F (fair) - Velmi výrazný šelest a praskot, může při hraní přeskakovat. Obal potrhaný či ušpiněný.
P (poor) - Deska neposlouchatelná, praskot přehlušuje zvukový záznam. Obal výrazně poškozený či dokonce chybí.
B (bad) - Prakticky nehratelná deska, může být i rozbitá, pouze jako kousek do sbírky.
Pojem "drobné známky opotřebení" si ale každý uživatel definuje po svém, takže co je pro někoho VG+, může být pro jiného NM+. A aby to nebylo moc jednoduché, tak je třeba brát ohled na to, že pouhé optické hodnocení zdaleka nestačí. Prodáváte-li desky na internetu a chcete-li se vyhnout naštvanému kupci, je nutno desku poslechnout. Přehráváním vinylu se stopa opotřebuje. Zkoušel-li si předchozí majitel desky DJ "scratching" (zabít ty paka je málo), může být audio stopa prakticky neposlouchatelná, což bohužel nemusí být na drážkách nutně vidět.
Z vinylu se dobře tvarují květináče :)
Protože jsem na německém ebay již několikrát koupil celé "sbírky" (pár set desek) ve stylu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené desky a to, co neprošlo sítem do mé kolekce, případně do dalšího prodeje, se ocitlo v rukou mé praktické ženy, která z nepoužitelných desek (a že jich v Německu je) tvoří různé domácí pomůcky, jako např. tyto květináče:
 |
| Kterak z Karla Gotta bylinky rostou |
