Smrt je smutná... nikdo ji nemá rád. :'( © Roberuto-Renga |
Češi si zažili svůj "Mandelosmutek" 18. 12. 2011, kdy zemřel Václav Havel. Osobně si myslím, že od pádu železné opony jsme v čele státu neměli lepšího člověka. Alespoň srovnám-li jej s tím chronickým kleptomanem nebo s nynějším opilým ješitou. Chyby se najdou na všech, Havel nebyl extra politik, ale podle mě to byl alespoň relativně hodný člověk. Takže ano, u mne měl a má Havel poměrně respekt. Když 18. 12. umřel, také nešlo o překvapení, jeho oslavy 75. narozenin jasně napovídaly, že další "kulaté" narozky se asi konat nebudou. Ten den jsem si pomyslel: "Hm, tak už to má za sebou." A tím to u mě haslo. Žádné slzy, žádné smuteční průvody, i když to roční vytahování kalhot mi přijde docela vtipné, to alespoň nabádá k úsměvu. :) Česko ale tehdy zachvátila smuteční hysterie. Dokonce i stránky Lidla byly oděny v černé a TO už je co říct. Ale proč bych měl sakra smutnit? Havlovi se v posledních dnech a týdnech taky nevedlo 2x dobře. Nesrazilo ho auto během odpolední procházky Prahou. Prožil si své, zdraví mu šlo z kopce, tak nač ten smutek?
Asi jsem v tomto hodně radikální, ale já život apriori neberu jako něco extra super. Tak ano, život skýtá spoustu zábavy a sem tam nějaké ty příjemné chvíle, ale až na výjimky jako jsou asketičtí mniši vycvičení meditací a Paris Hilton je život v podstatě neustálá honba za štěstím, resp. uspokojování našich denních (a i jiných) potřeb. Říkejte mi cynik, ale černá kronika se mnou neudělá vůbec nic. Z útesu spadl autobus, XY mrtvých. A? Proč litovat smrt někoho, koho jsem vůbec neznal?
Pokud by mi nečekaně umřel někdo z mých nejbližších, tak ano, zarmoutilo by mě to a bylo by mi mizerně. Ale pokud by můj blízký měl být uvázán na lůžku s mizivou nadějí na uzdravení, nebo by se měl dokonce (jakkoliv) trápit, pak bych smrt rozhodně nepovažoval za něco "strašného". Když babi po několikaměsíčním upoutání na lůžku v LDNce zemřela, pomyslel jsem si, zaplaťpánbůh. Vždyť ležet s těžkou demencí na posteli 24 hodin denně není život. Umělé držení při životě se mi hnusí a pokud by se mi někdy mělo stát, že si poškodím míchu natolik, že budu moci hýbat jen hlavou, prosím vás, přijďte mě odpojit! ;)
No comments:
Post a Comment