Habovy zápisky z pobytu u našich německých sousedů II.

Na konci listopadu tomu budou přesně dva roky, kdy jsem začal "hákovat" v sídle německého gigantu SAP. Tehdy unešen ze západní mentality napsav jsem mé první zápisky a nyní přichází čas bilancování. Nedočkavé mohu ubezpečit, že nedojde k rotaci o 180°. Všeobecná mentalita je v Německu vřelejší než v Čechách. Tedy alespoň tady u nás v Baden-Württembergu. Ono totiž není Německo jako Německo.

Spojené státy německé

Pokud našinec zaslechne "sjednocení Německa" napadne ho nanejvýš spojení západního a východního Německa po pádu železné opony.  Je třeba se ale prokopat historií o něco hlouběji, aby člověk zjistil, že přestože tu "Němci" jsou už nějaké to století, tak skutečně jednotní (alespoň ve smyslu státu, jak jej známe dnes) byli prakticky až po konci první světové války v r. 1918. Od Napoleona až do první světové byl např. nynější stát Baden-Württemberg rozdělen na Bádenské velkovévodství a Württemberské království. Pro názornou ukázku státně politické divočiny viz mapa Svaté Říše Římské v roce 1789:

Království České vypadá v porovnání s Německými státečky, hrabstvími a vévodstvími (fuj to češtin) jako stabilní a jednotný monolit. Zdroj wikipedia.

V tomto případě nešlo jen o pouhé rozdělení krajů, jako např. u nás kraj Plzeňský nebo Pardubický. Politická suverenita jednotlivých německých útvarů byla mnohem rozmanitější. Něco na způsob dnešních Spojených státu amerických. Některé německé odlišnosti přetrvávají dodnes. Dlouho mi trvalo pochopit, proč v Baden-Württembersku panuje mezi "Schwaby [Šváby]" a "Badenci" poměrná velká rivalita. (což dodnes moc nechápu, ale prý to má co dělat s bitvou u Králového Hradce v r. 1866). Oni vůbec Švábové nejsou v Německu moc oblíbení. Dokazuje to např. nedávné vzedmutí proti švábské menšině v Berlíně, což došlo tak daleko, že se po městě začaly objevovat nápisy "Nekupuj u Švába!"


Dle vyhledávání na googlu jsou na tom Švábové hůř než Židé.
(vyhledávací nabídky ke spojení "nekupuj u...")

Averze vůči Švábům se mi potvrdila i před lety, kdy jsem do Německa jezdil na služební cesty. Berlínský kolega se ke Švábům také vyjadřoval, jako k "namyšlencům". Na druhou stranu já po dvou letech soužití s tímto etnikem si nemohu stěžovat. Připomíná mi to analogii ke vtipu, že Brňáci si o Pražácích myslí, že to jsou idioti, ale Pražáci si o Brňácích nemyslí vůbec nic. Mě Švábové přijdou takoví poklidní a pracovití Němci milující jejich národní jídlo, Spätzle.

Méně papežštější než papež

O Němcích panuje přesvědčení, že jsou dochvilní a že si potrpí na byrokracii. Dochvilnost, neboli "Pünktlichkeit" sedí, tedy alespoň ve zmiňovaném kraji Baden-Württemberg. S tou byrokracií se to má ale všelijak. Každopádně se zde opět potvrzuje jistá roztříštěnost zvyků, protože když jsem se zabydloval v Baden-Württembergu, div po mě na úřadu nechtěli anální sondu. Německé zdravotní pojištění, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a až pak jsem dostal tzv. "štempl", že jsem občanem malého města Leimen. O sto kilometrů severněji, v Hesensku, konkrétně ve Frankfurtu se na úřadě ptali sotva na pas nebo občanku. A např. Berlín je oproti tomu naprostá anarchie. Zkrátka platí, jiný německý kraj, jiný mrav. Ale i tady v relativně byrokratickém Baden-Württembergu samotná byrokracie bledne v porovnání s tím, co se děje v Čechách. Příklad se zdravotním pojištěním. Jedna jediná registrace na stránkách pojišťovny AOK a do dvou dnů jsem měl ve schránce prozatimní kartičku pojištěnce, načež do měsíce jsem měl kartičku regulérní. Když se ke mně do Leimenu nastěhovala má drahá žena, problěhlo přihlášení obdobně. Resp. ještě snadněji, neboť moje pojištění bylo zkrátka jen rozšířeno na pojištění rodinné. Naopak vypovězení v české zdravotní pojišťovně VZP byl několikafázový porod. Jednak člověk musí výpověď podat OSOBNĚ, přes to nejede vlak. A protože má žena vypovídala smlouvu v Pardubicích, musela se výpověď přeposílat do Mladé Boleslavi, neboli do kraje, kde máme hlášené trvalé bydliště. (což nám bylo mimochodem vyčteno, jako bychom paní úřednici jen přidělávali práci) Výpověď se samozřejmě ztratila, načež po půlroce následovala salva dopisů a e-mailů, že paní Habulincová neplatí zdravotní pojištění. Jeden e-mail, JEDEN jediný e-mail na německou pojišťovnu stačil k tomu, aby nám ve schránce přistál EU formulář potvrzující německé pojištění. VZP nám po obdržení ještě vytkla, že chybí poslední stránka formuláře, což jsem nepochopil, neboť šlo jen o stránku s poučením.

Stejně hladce šlo i založení účtu u Sparkasse. Stačila mi občanka a do 10 minut jsem měl účet a za týden dorazila platební karta, na které jsem byl přejmenován ze Stefan na Stephan, což na "funkci" nemá vliv. Platím s ní všude, včetně na internetu a zatím jsem nenarazil na jediný problém.

A daňové přiznání? Dodnes nevím šibeniční datum, do kdy musí být daňové přiznání podáno. Když jsem se v práci ptal, do kdy má být vyplněno, dostalo se mi odpovědi: "A jo, hm, někdy v létě, klidně v srpnu, nebo tak nějak," na což jsem hleděl s otevřenou pusou. V Čechách se každý děsí toho, co nastane, nepošle-li přiznání do konce března. A jak že se vyplňuje daňové přiznání v Německu? Nu, registrujete se na internetu, načež Vám přijde poštou potvrzení s heslem, přihlásíte se na stránkách ELSTAM, přepíšete hodnoty jedna ku jedné z potvrzení, které pošle zaměstnavetel a je vymalováno.

Na druhou stranu, když je na jedné straně povoleno, bývá na druhé utaženo, viz následující odstavec...

Německo - Čína Evropy

Německo má s Čínou společné dvě věci; Export (za což je teď mimochodem Německo popotahováno Evropskou Unií) a internetovou cenzuru. Přirovnání je to sice drastické, ale na rovině represálií je Německo komunistické Číně trochu podobné. Jednak bych Německo nazval ryzím kapitalistickým komunismem, jakkoliv bizarně to zní. V Německu je nejmenší platový rozdíl mezi vrcholovým manažerem a posledním řadovým pucflekem. Sociální zázemí je sakra silně zajištěno, byť na úkor vysokých daní. (z hrubého platu vám odečtou cca. polovinu) Takže obyvatelům Německa se v podstatě žije dobře. Jdou-li s davem...

Po německých dálnicí se prohání kriminální policie v civilu a namátkově po odpočívadlech kontroluje vozidla. Jdou po drogách. Já, i kolega z dalekého Essenu, se podobné prohlídce musel podrobit. Na drogy (včetně trávy) je v Německu nahlíženo hodně ostře. Podobně je tomu u autorských práv. Nejenže si na Youtube v Německé síti nepustíte více než polovinu hudebních klipů, ale stahujete-li obsah, na který se vztahuje autorské právo, může se celkem snadno stát, že vám přijde dopis s pokutou řádově několik set až tisíc eur. A nejde pouze o "sdílení", resp. o upload, jako je tomu v Čechách. Dle jakého vzorce tato sekera padá, jsem nikde na internetu nenašel. Ale třeba na diskuzním serveru Nyx jsem se dočetl zkušenost českého páru žijícího v Německu. Stáhli nové album od skupiny Volbeat a za dva týdny přišla pokuta na 1200€, vyhrožujíc 5000€.

Tichá cenzura německého internetu se vplížila i do google vyhledávače. Hledáte-li nějaký "nelegální" obsah, jako např. torrenty, máte s Google Deutschland smůlu. Německo byla jedna z prvních zemí, která byla plně pokryta zobrazením Google Streetview. Pak ale přišly stížnosti, že nemovitosti soukromníků jsou volně dostupné na internetu, takže po hromadném "rozmazávání" určitých lokalit došlo na plošná znepřístupnění Streetview a dnes funguje zobrazení ulic jen ve velkých městech.

Němci si přes plot plošně koukat nenechají.

Což je zvláštní, jelikož Němci mezi krtky rozhodně nepatří. Němci jsou velice sociální a otevřená okna bez záclon do ulice je naprosto běžné. Naši západní sousedé se totiž naučili respektovat soukromí druhých. Což např. v ČR zoufale chybí. Znáte to, když projíždíte menším městem nebo nedejbože vesnicí, jak místní "civí", kdo že to k nim jede? Toho se v Německu nedočkáte. Šmírování tu je těžké faux pas.

Abychom se vrátili ke zmiňovanému komunismu, třešničkou na socialistickém dortu je veřejnoprávní poplatek za televizi a rozhlas. Aby se kolem tohoto zákona nedělaly cavyky jako v ČR (povinnost platit, vlastníte-li jakýkoliv příjmač), vzali to Němci z gruntu a povinnost platit se vztahuje na každou bytovou jednotku nehledě na to, jestli tam žije neandrtálec nebo technický nerd obklopený haldou příjmačů. A že to je cena poměrně vysoká, bez pár centů 54€ za čtvrt roku. Pro větší přehlednost to je 5400,- Kč ročně. Pokud nezaplatíte, připravte se na soud. Bez milosti. Neúprosný socialismus v praxi.

Smysl zodpovědnosti

Zodpovědnost patří k pilířům německé hrdosti a spousta Němců si stěžuje, že nové a nové zákony člověka omezují a v podstatě uráží, neboť každý další bezpečnostní zákon vlastně vyjadřuje nedůvěru v zodpovědnost německého občana. Nejvíc příkladů najde člověk na silnicích. Německo je automobilový národ. Němci auto milují. Je to sociální status, což sami uznávají a nestydí se za to. V automobilismu platí smysl vlastní zodpovědnosti pravděpodobně nejvýrazněji. Začněme u doporučené rychlosti. 130km/h. To je všeobecná doporučená rychlost na německých dálnicích. Tu a tam se sice projednává, jestli to plošně neomezit na 120km/h, jako je tomu např. ve Švýcarsku, ale naděje na úspěch tomu moc nedávám. Takže ano, pokud nejedete po úseku, kde je omezena rychlost, můžete jet, kolik chcete. Pokud ale pojedete nad 130km/h a způsobíte nehodu, výrazně se to promítne ve výši trestu. Stejný přístup platí se zimními pneumatikami. Povinnost přezout na zimní výbavu platí v Německu stejně jako v Čechách s tím rozdílem, že policejní hlídku v zimě ani nenapadne kontrolovat, do jakých gum je vaše čtyřnohé přibližovadlo obuto. Ale pokud na letní gumách způsobíte v lednu bouračku, čekejte pořádný finanční výprask. A do třetice všeho dobrého, alkohol za volantem. Protože je Německo nejen zemí aut, ale i zemí piva, museli to Němci nějak zkloubit dohromady. Limit 0,3 promile a americký způsob orientačních cvičeních v případě policejní kontroly. Jinými slovy nadýcháte-li více než 0,3 promile, ale budete-li působit střízlivě, resp. dokážete, že jste schopni pokračovat v jízdě, pojedete bez problémů dál. Ale netřeba se ptát, co se stane, způsobíte-li pod vlivem alkoholu na ulici karambol. Sám jsem byl v šoku, když jsme na grilování ochutnali nevím kolik piv, náš český absint, nějaké bílé víno a pak ještě skotskou whisky, po čemž jsem sotva chodil a využil nabídky přespání na místě, zatímco ostatní nasedli do svých vozítek a bez bázně a hany odjeli. Nutno podotknout, že někteří to měli domů více než 100 km.


Suma sumárum, jste-li ochotní tvrdě pracovat a respektovat místní zákony a nepsané zvyklosti, tak ano, bude se vám v Německu žít poměrně dobře. I v Německu se sice potýkají s problémem nezaměstnané mládeže, ale tak nějak věřím, že se s tím Němci úspěšně poperou a svou mládež sežrat švábům nedaj. ;)