Tuesday 22 September 2015

Hodný, zlý a ošklivý internet

Dovedete si představit, kdyby se celý svět ocitl na několik dní (nedej bože celý týden!) v internetové tmě?

Nejnestabilnější domeček z karet

Lidstvo, resp. společenská stabilita nebyla ve své historii nikdy tak zranitelná jako dnes. Jedna silnější sluneční bouře a nedovoláte se ani hasičů, policistů nebo ambulance. Ale pro katastrofu není třeba chodit tak daleko. Vládnete-li angličtinou, přečtěte si, jak zničit internet. Ve zkratce, nikdy v lidské historii nebylo snadnější uvést CELOU civilizaci do totálního chaosu připomínající dobu kamennou. Bez internetu si dnes nekoupíte ani chleba. Nebydlíte-li tedy poblíž pekárny. Obchody své objednávky na zboží uskutečňují pomocí internetu. Logistika pro svou koordinaci využívá internet a používá-li firma IP telefonii, tak si můžou zaměstnanci na ulici rovnou pochytat pár holubů a začít je učit poštovním schopnostem. A lidé jsou nepoučitelní. Stále více zásadních služeb potřebných k novověkému životu "vysokých standardů" se přesouvá na internet. Například v Německu od roku 2011 musí živnostníci dokonce POVINNĚ podat daňové přiznání elektronicky a ve Švédsku si pohrávají s myšlenkou zrušit hotovost a platit všechno elektronicky. Když pomineme, že jde o vlhký sen velkého bratra, jde zároveň o analogii ke stavění domu na skleněných základech. Stačí opravdu hodně málo k tomu, aby se to celé sesypalo.

Tučňáci pochodující kolem jednoho z internetových kabelů. Zdroj: gizmodo.com

Nebezpečné vtírání internetu do reality

Sám jsem s internetem začal poměrně pozdě až koncem 90. let, v dobách, kdy google ještě nebyl na světě a na netu se hledalo pomocí stránek Lycos nebo AltaVista. V těch dobách vešel internet na jednu dnešní malou USB klíčenku. Počet uživatelů: něco kolem 200 miliónů. PC jsem (musím podotknout, že vlastně proti své vůli) dostal k Vánocům v roce 1996 a tehdy jsem neměl tušení, jak moc do toho spadnu. :) Nevěděl jsem o počítačích vůbec nic a stylem pokus-omyl jsem zjistil, jak že ta mašinka vlastně funguje (několikrát smazán celý disk, případně nechtěně resetován BIOS). S pomocí off-line literatury jsem se brzy vypracoval na školního nerda, který s pomocí systémové diskety dokáže spustit hru s vyššími paměťovými nároky. A po úspěšném přetaktování procesoru jsem dostal statut počítačový bůh. Když jsem se doma poprvé připojil na internet, byl jsem jako v jiříkově vidění. Večerní surfování (levnější tarif, kdo to dnes zná?) bylo absolutním vyvrcholením celého dne. Internet byl ale stále na okraji reality. Uživatelé internetu byli považováni za podivíny, šprty, případně introvertní individua stranící se kolektivu. Internetové bankovnictví začala poskytovat Ebanka až v roce 1998. A to nejpodstatnější, pro úspěšné připojení musel být uživatel alespoň minimálně technicky zručný. Nechci se pasovat do role bůhvíjakého děda internetu (zdaleka ne), ale jak nastavit příkazy na mém 56kbs modemu jsem umět musel, jinak bych se prostě nepřipojil. Po stisknutí tlačítka connect začal v modemu chroustat šramot, který počítačovým freakům tehdy zněl jak hudba zaslíbená:
Dobře... pro někoho možná ne. ;)

Technická zručnost je dnes patrně tím největším rozdílem mezi dnešním a tehdejším internetovým uživatelem. I na tom blbém xchatu dokázal člověk najít zajímavé konverzace. S tím je dnes ámen, protože na internetu jsou prakticky skoro všichni. Což by ještě nebyl žádný problém, ale průser nastal tehdy, když negramotní imbecilové bez špetky vzdělání a empatie zjistili, že se na obsahu internetu mohou sami podílet. Když se před 20 lety člověk rozčílil nad televizními nebo papírovými novinami, ventiloval to pouze ve svém domácím prostředí nebo maximálně v hospodě. Dnes má ale brblal možnost nejen zanechat komentář pod nějakým článkem na internetu, ale může si rovnou založit vlastní stránku, kde bude svůj světoborný názor prezentovat. Co se dříve dostalo k uším rodiny, případně kolegům štamgastům v hoposdě, se dnes může dostat ke statisícům ba miliónům příjemců. A spousta těchto příjemců postrádá schopnost identifikace věrohodného informačního zdroje. Ti méně duševně vyspělí jdou rovnou za davem, protože "je lepší se držet většiny".

Blíže matrixu, než si spousta lidí dokáže připustit

Další vadou na kráse internetu pro všechny je vměstnání internetu mezi sociální potřeby. Kolega kdysi poznamenal, že odešel z facebooku a najednou se cítil naprosto společensky out, odříznut od společenského dění ve svém okolí. Tzv. sociální (resp. asociální) sítě se do společenského života naroubovaly takovým způsobem, že bychom mohli mluvit o skutečné životní potřebě. Někteří se křižují před závislostí na internetu, ale je-li celá dětská a mladistvá populace na různých sociálních sítích jako je facebook, twitter, tumblr, youtube atp., tak už nejde o pouhou závislost, ale o součást života. A to je myslím největší katastrofa. Vznikají termíny jako "kyberšikana", což má samozřejmě své opodstatnění, neboť je-li jedinec šikanován v určitém kolektivu, bude se samozřejmě snažit tomu kolektivu vyhnout. V reálném světě je šikana relativně řešitelná ať už fyzickou obranou nebo nabonzováním příslušným autoritám. Osobně jsem uváděl v provoz oboje. Ano, byl jsem hrozná kurva. :) Ve světě internetových sociálních sítí je to ale jinak. Je-li pohyb na sociálních sítích součástí života, pak je vypnutí PC, tabletu nebo telefonu ekvivalentem starobylého "Dnes nejdeš ven si hrát s ostatními, budeš doma, máš zaracha!" Pokud vám někdo na konci 90. let na internetu, knižně řečeno, natrhl řitní otvor, tak jste zavřeli prohlížeč, vypnuli modem a život šel dál. Celý tento trend sociálních sítí nabírá naprosto bizarní nádech, neboť osočování druhých na internetu dohnalo nejednu slabou duši k sebevraždě, takže sociální sítě zavedly možnost nahlášení tzv. kyberšikany a po světě vznikají spolky na ochranu dětí proti "nástrahám" internetu.

Bezpečnost, byznys a velký bratr

Po připojení k internetu jsem se ve všem začal okamžitě šťourat a mé pozornosti neutekla ani vidina "se někam nabourat". No, abych se přiznal, po hledání porno obsahu to bylo druhé nejhledanější téma na mém pomyslném seznamu. Mým prvním hackerským vrcholem bylo sosání cizích emailů z POP3 protokolu (už si ani nepamatuji, jestli to byl volny, quick nebo seznam), protože tehdejší zabezpečení e-mailových účtů bylo prakticky... neexistující. Po příchodu wifi sítí nastaly malé hackerské žně! Sniffování paketů a lámání SSID hesel bylo mnohem zábavnější než hraní her. V pražském bytě jsem se připojoval na cizí wifinu a smál se nad sousedovým nezabezpečeným wifi routerem. Odchytáváním paketů jsem špehoval sousedy, jaké stránky zrovna "sjíždějí". Ve svém prvním zaměstnání jsme měli na svých PC stanicích zablokovanou zvukovku a nepřítomnost administrátorských práv byla vůbec nepříjemná. Tehdy jsem objevil Ophcrack, který dokáže z windowsího hash souboru heslo tzv. "vyšňupnout". Rázem jsem byl pro celou firmu šedou eminencí a čínský admin si lámal hlavu, jak to, že ti zpropadení Češi zase znají heslo. To bylo ale tehdá před cca. 10 lety. Protože je dnes internet součástí každodenních skrupulí, dbá se na bezpečnost mnohem více. Obsah disků na firemních PC je povětšinou zašifrován a dostat se k tamním hash souborům už není tak snadné, wifi sítě jsou zabezpečeny celými řetězci hesel a většina důležitých internetových stránek používá zašifrovanou komunikaci. Ale protože jsem si prošel tím malým hackerským dobrodružstvím, mám zároveň povědomí o tom, že jakákoliv elektronická bezpečnostní opatření lze prolomit. Pamatuji si na hysterii kolem úniku dat z iCloudu, kdy měli všichni hrůzu z toho, že se na veřejném internetu objeví jejich nahaté fotky. Uživatelé applů si bohužel neuvědomili, že "selfie" svého přirození pořízené ajfounem, je stejné jako uložit své hambaté fotky do trezoru, který volně postává venku na ulici - byť zamčený, tak kdokoliv se může pokusit jej otevřít. A dřív nebo později se to někomu povede. A pokud Apple ze svých zařízení automaticky nahrává uživatelův obsah na své jabkové vzdálené úložiště, měl by za to být hnán okamžitě před soud... ale kdež, vždyť uživatel s tím vším vlastně souhlasil a jistě si přečetl těch milión stránek titěrného písma v tzv. "licence agreement". Čímž se dostáváme k dalšímu šrámu internetu a tím je byznys. Výrobci peněz zavčas zavětřili příležitost a po neúspěšné .com bublině na přelomu tisíciletí se zaměřili na lidskou potřebu socializace. A tady to vyšlo! A jak!
Aby bylo jasné, jak se věci mají.
Facebook ani google se tím vlastně už ani netají. Všechno, co kdy na facebook uložíte, patří automaticky facebooku. Souhlasili jste s tím při registraci... případně pokračováním užívání po informační zprávě, že některé smluvní podmínky se jaksi mění. Informace o uživatelích jsou radostně prodávána dalším korporacím a vládním organizacím. A to není zdaleka všechno. Kdybych prozradil, na jakých projektech se náš tým podílel, dostal bych padáka a obsílku k soudu.

Dalším strojem na peníze je youtube. "Tube" je v angličtině hovorový výraz pro televizi. A youtube, neboli "TyTelevize" je přesně to, čím se internetový video kanál stává. Čím větší má video počet sledování, tím dříve bude "osazeno" vtíravou reklamou. Ano, vím, adblock to řeší, ale milióny běžných uživatelů nedokáží vysvětlit, co znamená "app.", natož adblock. Ve své podstatě není youtube byznys nic proti ničemu. Z reklam profituje nejen youtube, resp. google, ale i samotný autor videa. Třeba takový autor Otravného pomeranče si za rok přijde na cca. 3 milióny dolarů (2012). A autorovi téhle zhůvěřilosti to sype kolem 6 miliónů doláčů ročně:

Jen na to klikněte, těch pár centů nikoho nevytrhne.

Co mě ale nedávno pobavilo a zároveň dokonale odkrylo zvrácenosti antisociálních sítí na kvadrát, bylo youtube video poměrně nezajímavé pipky, která se rádoby humorně pustila do tlustých lidí. Reakce klávesnicových válečníků na sebe nenechaly dlouho čekat a video bylo odstraněno, protože je prý "urážlivé" (offensive). 

Zvrácenost #1: Tohle video bylo odebráno z internetu protože "offensive":

(hmm, video je opět pryč. Hledejte na youtube "Dear Fat People" od Nicole Arbour)

Zatímco TOHLE video je v pořádku a nikomu nevadí:


Aha, já zapomněl, to není skutečnééééé, to je jenom jako. ;) Já hloupý.

Zvrácenost #2: Po zablokování videa a svého účtu se Nicole na twitteru prsila, že si jiný uživatel uložil video na disk a po zablokování jej vystavil na svůj vlastní youtube účet, čímž Nikolku nasral, neboť někdo vydělává na něčem, co mu nepatří. Stoupajícího zájmu internetových uživatelů si youtube všiml, ucítil $$$ a video i účet Nicole Arbour vypustil do internetového světa zpět.

Zvrácenost #3: Naprdlí buřtíci se okamžitě obrnili svými sádelnatými pazourami a díky nezadržitelné potřebě se vyjádřit má video Dear Fat People díky odkazům tu i onde přes 6 miliónů shlédnutí, což je něco mezi 4 800$ až 48 000$ v závislosti na typu a vložení reklamy. Gratulky, fakt jste jí to nandali! :)

Konec dobrý, všechno dobré...

Když se někdy doma zmíním, jak mě internet štve, dostanu za to od mé ženy výsměch, jak se může někdo jako já zlobit na internet. Vždyť když jsme se před 10 lety poznali, byl jsem přesně ten, kdo na internet nedal dopustit a velebil jej jak posvátnou krávu. To pozitivní na internetu naštěstí zůstalo a dále se rozvíjí: informace. Nikdy v lidské historii nebylo snazší se dostat k tak masivnímu zdroji informací, viz např. wikipedia. Akademici staré školy se na wikipedii sice dívají úkosem, ale i přesto tato (převážně ta anglická) studna vědomostí, do které může každý přispět, je poměrně dobře spravována. A i když wiki článek něčím smrdí, bývá často dobře ozdrojován a člověk si na základě toho může najít potřebnou literaturu k hlubšímu bádání. Člověku může přijít na mysl, že díky tak velké informovanosti by vědomost lidstva měla rapidně stoupat, zatímco to vypadá na pravý opak. No jo, ono to jen tak vypadá. Jak jsem zmínil výše, na internet přispívají i tupá hovada, takže se zviditelněním užitečných informací se paralelně zviditelnila i hloupost našich spoluobčanů, což před nástupem internetu zůstalo tak nějak skryto. Schválně, kolik příspěvků od svých různých "kamarádů" na facebooku vás svou "hloubkou" rozžhavilo do běla? ;) Osobně jsem to vyřešil tím, že u 90% kontaktů na svém facebooku mám vypnuto sledování. Ne že bych 90% "fejsbučích" kámošů považoval za debily/diliny, ale když už prokrastinovat, tak kvalitně. Fotky potomků, příspěvky svých žrádel, případně všelijaké "To nejde nesdílet" mi skutečně nic příjemného nebo obohacujícího nepřinese. 

Ale abych skutečně skončil pozitivně, internet kromě informační studnice také dokáže sbližovat. Určité skupiny lidí se daly dohromady právě díky různým internetovým fórům a chatům. Zájmové skupiny kvetou jak houby po dešti a díky internetu pořádají velká meziměstská, ale i mezistátní setkání, jejichž organizace byla v minulosti řešena sporadicky, většinou jen lokálně, případně pomocí nějakého zájmového časopisu nebo novin.

A v neposlední řadě se dá na internetu najít i životní partner. Já se svou ženou jsme toho živoucím důkazem. :)

...dokud to někdo nevypne

Závěrem, internet by se dal přirovnat k ohni - dobrý sluha, ale zlý pán. Rozdíl je v tom, že v případě internetu uhašením zlého pána to pravé peklo teprve nastane. Z toho pohledu je internet spíše heroin. Společnost je na něm závislá a bude-li omezen jeho přísun, projde si absťákem. Bohužel to zatím vypadá, že civilizace si na tento dýchací přístroj jménem internet zvyká víc, než je zdrávo, takže až ten blackout jednou přijde, tak nejlépe na tom budou Pygmejové v Africe. 

Internet je cesta, nikoliv cíl.
Neznámý internetový mistr zenu ;)