Habova Utopie

Tuhle jsem na (a)sociální síti Threads obdržel celkem velkou zpětnou vazbu na tento můj příspěvek:

Nevím, jak Threads algoritmus funguje, když příspěvek od takové nuly, jako jsem já, zaujme tolik lidí, ale nakoplo mě to k tomu, abych ten výše zmíněný výkřik do tmy trochu rozvedl. A abych nekřivdil těm rádoby, resp. pseudo-humanistům, kteří používají slovo demokracie jako zaklínadlo na všechny, kteří napadají status quo, díky i vám, bo i vaše reakce mě k tomuto článku nakoply.

Pro ty, kteří nemají čas na delší text (tl;dr): Vzdělání

Na úvod malá zastávka u slova utopie. Následující "nápady" spadají do utopie, neboť jsou aktuálně neproveditelné. Není možné je aplikovat. A navíc, je to "moje" utopie. Je to společenské zřízení, které nikde neexistuje. Na druhou stranu, pokud bude chtít lidstvo svou existenci co nejvíce prodloužit (byť jednou i člověk zanikne), tak některé z následujících bodů bude muset aplikovat, jinak k těm nepříjemným nárazům bude docházet i nadále. A lidstvo aktuálně jede plnou parou proti zdi a čím později dupne na brzdu, tím bolestivější pád to bude. Svým způsobem by to mohlo lidstvu pomoci, nicméně aby se situace dlouhodobě zlepšila, je zapotřebí, aby celý svět táhl za jeden provaz a to je, bohužel, jen další utopie.

Internet

Začněme internetem. Internet je naprosto geniální nástroj. Ne, vážně! Jde o vynález, který má obrovský dosah a vliv na celé lidstvo. Nejenže je srovnatelný s vynálezem knihtisku, je naopak zásadnější, pokud jde o rozvoj společnosti. Knihtisk byl samozřejmě významný milník, ale ne každý mohl z fleku začít tisknout knihy a oslovovat masy. Dříve k něčemu takovému bylo třeba alespoň trochu práce a intelektu.

Internet umožnil šíření informací takovým způsobem, o čemž se předchozím generacím ani nesnilo. Problém je, že je jedno, jestli jde o kvalitní a pravdivé informace, nebo o nesmysly a lži. Těžko říct, jestli si ti, kdo stáli u zrodu internetu, byli vědomi toho, jak moc velké zrcadlo se lidstvu nastaví. Sem tam prohodím, že internet měl zůstat na univerzitách v knihovnách, ale v "dokonalém" světě bych to raději viděl následovně.

Internet zdarma všem! Ano, jistě! Jen s několika málo pravidly. ;)

Přístup na internet zásadně od 18 let. Všelijaké asociální sítě a nátura komunikace bez okamžité zpětné vazby těch, se kterými děti a mladiství komunikují, se negativně podepisuje na psychice. Není na místě, aby se v nejdůležitější části lidského života, kdy se psychika jedince teprve vytváří a modeluje, podporoval nástroj, který dělá víc škody než užitku.

Přístup k internetu na občanku. A nyní vplouváme do vod, ze kterých každý druhý dostane osypky. Víte, internet velice negativně ovlivnil průběh voleb a to nejen u nás, ale v podstatě na celém světě. Aktivita občanů na internetu by se měla propisovat do volebního práva, viz níže. Všichni by se k internetu měli přihlašovat přes certifikát, který by se měl vydávat proti občanskému průkazu. Tím pádem by bylo 100% dohledatelné, co kdo kam píše. Ano, čtete správně, zrušit internetovou anonymitu. Všichni ti přispěvovatelé různých konspiračních teorií typu Země je placatá, všichni ti příznivci válečných zločinců by okamžitě přišly o právo volby. Cenzura? Ale kdež! Každej by si pořád mohl psát, co by chtěl, ale k volbám by prostě připuštěn nebyl. A ne, byť se internet proplétá do každodenního života, tak stále (díkybohu) nejde o životně důležitý nástroj. Nejde o omezování lidské svobody. Opakuji, každý by si na internetu stále mohl dělat, co by chtěl, jen s tím následkem, že se nebude podílet na rozhodování, kdo a jak bude společnost řídit.

Volební právo

Nacházíme se před sběrem hodně kyselých a hořkých plodů té glorifikované, opěvované a takzvané "demokracie". Nicméně je třeba si uvědomit, že v demokracii fakticky nežijeme. Ne, ani v té zastupitelské ne. Žijeme v pecuniakracii. Pecunia, latinsky peníze. V dnešních volbách vyhrávají dva typy politiků: Bohatí a ti, kteří staví na lidské nevzdělanosti. Ač by se oba typy daly minimalizovat zmíněným vzděláním, tak pro začátek by se měla uzákonit následující pravidla:

Žádný politický marketing. Co je vidět, to se počítá. Kdo má hodně peněz, ten si zaplatí billboardy až ke dveřím vašeho záchodu, koupí si politické marketingové poradce (povolání špinavější než hajzlbába a to se musím paním u veřejných WC omluvit, jak moc jim křivdím, když jsem si dovolil je srovnat s tou nejspodnější spodinou) a hurá do sněmovny. Jediné místo, kdy by se politická strana mohla prezentovat, by byly jejich vlastní oficiální internetové stránky, případně veřejná setkání v (jednom jediném) sídle strany. Politická reklama v rozsahu, v jakém ji známe dnes, nesmí zasahovat do rozhodování voličů.

Voličský průkaz. Všem přijde normální, že než člověk sedne za volant, tak musí složit zkoušky k řidičskému průkazu. A nikomu nepřijde divné, že lidé, kteří buď o řízení státu, resp. společnosti neví lautr nic, případně volí strany, jejichž zastupitelé by velice rádi opět otevřeli plynové komory, můžou k urnám bez bázně a hany chodit taky. A ti u válu to moc dobře vědí. Vládnoucí garnitura nechce vzdělané voliče. Ono jim to jde moc pěkně na ruku, že mohou opíjet rohlíkem nemyslící masy. To je také jeden z důvodů, proč se v dohledné době nic nezmění. Rád bych viděl, jak se tento problém bude vyvíjet po redukci obyvatelstva, bohužel už ale budu dávno po smrti. Nuže, k tomu, aby mohl člověk volit, by se měly dělat zkoušky z politologie, sociologie a trocha historie by taky neškodila. Dále bych se nebránil ani psychotestům. Z vlastní zkušenosti jsem zažil příklad, kdy dali babičce s demencí do ruky obálku a "hoď to tam" aniž by pořádně věděla, která bije. V návaznosti na to, když už by byl internet proti občance, by se každý zájemce o voličský průkaz měl podrobit internetové prověrce. Založili jste např. stránku informující o placatosti Země - bum, volit prostě nebudete. Tečka.

Základní nepodmíněný příjem. Ano. Nevidím důvod, proč tohle nezavést. Ale na druhou stranu, všichni pobírající základní nepodmíněný příjem by opět neměli právo volit. Stejně jako vězni. Což mi také přijde naprosto šílené, aby např. vrazi měli právo volit.

Když už jsme u toho příjmu, tak malá odbočka k platu politiků, což je naprostý výsměch všem voličům. Plat politiků by se měl vypočítávat podle nějakého koeficientu, který by zohledňoval výši hrubého domácího produktu, zadluženosti a vůbec hospodaření se státními financemi. To byste panečku viděli, jak by se politici najednou začali snažit. 

Mít děti

Téma, kde bych toho vlastně prakticky moc neměnil. Za prvé nejde lidem zamezit se množit, zas takovej magor nejsem. Šlo mi v tomto případně opravdu jen o hypotetický bod, resp. apel na lidi, kteří sami se sebou a se světem mají problém, aby si vážně rozmysleli, jestli "na to mají". A za druhé, z praktického hlediska se odebírání dětí na základě sociálního nezabezpečení děje dnes a denně. Jistě by se toho na tomto poli dalo hodně zlepšit, ale to už je na jinou kapitolu, na kterou nemám.

Bonus - drogy a dvojnásobné voličské hlasy

Dodatečně k mé utopii, zlegalizoval bych všechny drogy! :) Opět ale s několika málo podmínkami, prodej opět pouze proti občance a omezené množství. Třeba gram kokainu na měsíc. Zároveň by se ale občanovi zvýšila taxa pro zdravotní pojištění. Protože, co si budeme, většina drog extra zdravá/bezpečná není. Výše tarifu by se odvíjela od škodlivosti drogy. Cena drogy by samozřejmě musela být mnohem nižší než na černém trhu, zároveň by ale šlo o jistotu, že se nesjíždíte omítkou nebo něčím horším. Prodej na černém, resp. sekundárním trhu by byl stále samozřejmě zakázán. A ne, volební právo by tím nezaniklo... i když testy na alkohol a drogy by se před vhozením volebního lístku do urny dělat měly.

Dále bych zavedl dvojnásobný voličský hlas pro některé, kteří by se dobrovolně podíleli na nějakých humanitárních (nefinančních!) aktivitách, klidně i pravidelné sbírání smetí nebo zametání ve městě. Hlavně ne žádnou finanční almužnu! Aby si lidé nemohli dvojnásobný hlas koupit.

Závěrem

Aparát voličského práva by se samozřejmě extrémně zkomplikoval, jenže ono je docela důležité, kdo a jak ten dav vede. A zde narážíme na problém, že většina těch, kteří by k volbám chodit neměli, se bude za aktuální status quo nejvíce prát. Ta druhá skupina lidí, kteří by na současném systému nic neměnili, jsou naivní pseudohumanisté, kteří si neuvědomují, nebo si nechtějí uvědomovat vážnost situace.

Když se to sečte, tak to jen podtrhne fakt, že jde o utopii. Škoda. Někteří si ten náraz do zdi, který se blíží, nezaslouží.

Tak snad příště...

Jak správně demonstrovat ve jménu ekologie?

tl;dr: Nijak.

Pokud jsem tím prvním řádkem způsobil nějaké (byť sebemenší) pohoršení, mohu si gratulovat. Vytvořil jsem tzv. dojem, neboli impression. To je něco, po čem dnes většina "markeťáků" a "influencerů" prahne. A je jim skutečně jedno, jestli je onen dojem pozitivní nebo negativní. Dojem - imprese s lidmi pohne. To, co dělá dojem, je vidět. Co je vidět, to se počítá. 

Podnětem pro tento článek byl dotaz od Tomáše Gutha Jarkovského v návaznosti na protestní akce polévání uměleckých děl a následné sebe přilepování sekundovým lepidlem k místu protestu. Tito protestující poukazují na zhoršující se ekologickou a potažmo klimatickou situaci.

Zvažuju článek o klimatických protestech a zajímá mě váš názor, zejména když jste proti stávkám na školách nebo házení jídla na obrazy:

Co má tedy mladý člověk dělat, když je nespokojen s tím jak stát (ne)řeší klimatickou krizi?

— Tomáš Guth Jarkovský 🍈 (@TGuthJarkovsky) November 21, 2022

Dlouho jsem nad tím dotazem přemýšlel a dlouho jsem nenacházel vhodnou odpověď. Už jen to, že je třeba protestovat za něco tak zřejmého a životně důležitého, poukazuje na to, v jak velkých sračkách naše společnost je. Jak zmíněno v mém předchozím článku Nezadržitelná zkáza lidstva, nevidím lidskou budoucnost nijak růžově. Spousta lidí viní z neudržitelnosti kapitalismus a někteří argumentují základními animálními instinkty, které nelze násilně potlačit. Někteří tento poslední argument napadají, že člověk je schopen i ryze pozitivních instinktů, jako například okamžitá pomoc někomu, kdo se nachází v bezprostředním ohrožení života (nehledě na to, že tento instinkt je většinou celkem rychle potlačen), jenže i zde jde o podprahovou páku, která má z dlouhodobého hlediska zajistit lepší podmínky k přežití. Člověk je stádní tvor. V pravěku měl člověk ve větší skupině větší šanci na přežití. Čím více jich zachráním, tím větší šanci na přežití budu mít.

Jak z toho ven? Člověk se musí naučit potlačit vůli ke svému vlastnímu prospěchu ve prospěch druhých. A tím "člověkem" mám na mysli samozřejmě všechny. Do jednoho. Jinak se bude neustále opakovat scénář z Farmy zvířat. Problém je, že tuto schopnost se lidstvo nenaučí přes rok. Pokud jde o klimatickou krizi, tak můžeme jen doufat, že následující generace si příčinu katastrofy uvědomí a náležitě ji zdokumentují. Předejít tomu nelze.

"Takže se na to máme prostě vysrat?" Ne. Ve jménu McMurphyho, probůh ne! Pokud jde o původní otázku, jak správně demonstrovat ve jménu ekologie, tak primárně musí jít o protest, který nikomu a ničemu neublíží, způsobí malé, případně žádné škody a zároveň vzbudí velký dojem - aby byl tzv. "dosah". A abych pravdu řekl, ti cákající a přilepující se demonstranti toho dosáhli. Rámy pocákaných obrazů půjdou asi do kytek, ale samotná díla (pokud vím) poškozena nebyla. Přičemž ten způsobený dosah, byl obrovský, skutečně globální. Kolik lidí to nasralo, kolik memů a vtipů z toho vzniklo. Budou tyto akce ale mít nějaký funkční dosah, na základě čeho se aktuální ekologická situace zlepší? Pochybuji. Lidem je vlastní soutěživost, je to další animální pud, je to hnací motor pokroku. Být alfa. V dnešní společnosti máme (bohužel) dva základní indikátory úspěchu - peníze a sláva, přičemž slávou mám na mysli "být známý", "být vidět". Schválně, zkuste si vybavit někoho "úspěšného" v dnešní době. Společnost, která bude primárně vyzdvihovat ty, kteří se skutečně zasloužili o nezištnou pomoc lidstvu, bude mít mnohem lepší předpoklady pro přežití z dlouhodobého hlediska. Jenže, opakuji, něco takového se nedostaví rychle. Bude třeba ještě hodně generací k tomu, aby se lidstvo poučilo.

Problém klimatické změny tkví v tom, že jde o plíživou hrozbu, která není bezprostředně patrná. A naše generace tím problémem ještě (pravděpodobně) nebude zasažena natolik, aby se to nějak výrazně podepsalo na každodenním životě. Smrt hladem a žízní v našich zeměpisných šířkách a délkách bude běžná až za několik generací. Společnost nebyla nikdy vedena k tomu, aby skutečně koukala za roh své vlastní existence. 

Tak jak tedy? 

Pokud bychom začali oním otřepaným "Je třeba začít sebou", tak musíme mít na paměti, že běžný člověk má přirozeně problém s tím, když něco musí nebo nesmí. Je třeba jít neinvazivně příkladem. Militantní akce aktivistů mají většinou negativní dopad. Jestliže třídíme odpad, pěstujeme kompost, snažíme se neplýtvat, nekupovat zbytečnosti a jezdíme (je-li to možné) MHD, tak zároveň nesmíme hlasitě hanit souseda, že se nechová stejně. Lidé mají tendenci se stavět na zadní. Jeden ze strašných příkladů je stále trvající "Twitter-shitstorm" kolem aut v Praze, což hraničí s virtuálním lynčováním všech, kteří zrovna neparkují tak, jak ukládá zákon. Ta oboustranná ohleduplnost a praktické používání vstřícnosti se tím nadobro zabíjí! Jeden příklad za všechny, jedu Prahou na kole do práce. Předjíždí mě auto (btw. Aeskulab - převoz krve) a když je na mé úrovni, tak řidič stáhne okénko a řve na mě: "Proč kurva nejezdíš po chodníku, máš tam místa tři prdele!" A ano, někdy po chodníku také jezdím, přičemž je (bohužel) třeba počítat s tím, že se najde další bijec za dodržování zákonů a budu opět seřván. Neházejme po sobě zbytečně hovna! Tím to nezlepšíte okamžitě ani dlouhodobě. Jenže, já vím, bezprostřední emoce a systematická řešení si moc blízké nikdy nebyly.

Pokud jde o globálnější aktivismus, tak je třeba tepat politiky. Neustále je otravovat všemi dostupnými způsoby. Když už chcete demonstrovat nebo se pustit do nějakého happeningu, dělejte to před ministerstvy, blokujte vládní výjezdy nebo východy, neblokujte běžný provoz uprostřed města. Tím situaci opravdu jen zhoršíte. Je to boj s větrnými mlýny, ale miřte na tu hydru nahoře, ne na ty dole, kteří tu hydru nakonec ještě podpoří, protože je na cestě do práce zdrželi nějací demonstranti.

Tolik k tomu "aspoň jsem to zkusil/a". Mít čistý štít nebo karmu. Ono to totiž stejně prakticky nepomůže. Populace se stále rozrůstá, globální energetická spotřeba stále roste:

Mírný propad v roce 2020, ale v roce 2021 opět vzestup. Ropa, uhlí a plyn to stále táhnou z cca. 80%. To se v následujících dekádách nezmění. Bohužel.

A tento článek beztak nebude mít žádnej "dosah", nejsem influencer ani markeťák. Ale muselo to ven, aspoň jsem to zkusil.

Koho (ne)volit?

Před dávnými časy jsem zplodil podobné články na toto téma, resp. vždy šlo o články, ve kterých jsem jmenovitě upozorňoval na určité strany, nicméně tentokrát bych to vzal trochu všeobecněji, abych nic podobného již psát nemusel.

Ve zkratce - tady máte návod, jak (ne)volit prakticky v jakýchkoliv volbách, aneb na co si dát před vhozením volebního lístku do urny pozor.

Všimněte si, že v tomto článku nebudu přímo nikoho, resp. žádnou stranu, zmiňovat.

1. Násilí, strach a nenávist

Okamžitá červená karta je pro všechny strany, jejichž zástupci (nebo vedoucí) otevřeně podporují násilí, případně (byť i podvědomě) hrají na strach a nenávist (vůči komukoliv). Absolutní stopka může být během nějakého stranického veřejného vystoupení, během kterého dojde k nějaké násilné události, která je následně hostujícími (ale i návštěvníky) glorifikována, nebo nedej bože dojde k lynčování.

2. Voliči a podporující

Sledujte, kdo, resp. jaké skupiny lidí straně fandí. Jednoduše řečeno, cítíte k ostatním příznivcům strany náklonost nebo odpor? Samozřejmě pokud sami inklinujete k prvnímu bodu, tak k volbám, opravdu, prosím, nechoďte! Pokud je strana obklopena očividnými zástupci jistých extremistických skupin (náckové, fanatici, krajní vyznavači konspiračních teorií), pak to zavání opět červenou kartou. Stejně tak se zaměřte na to, jak to u příznivců strany vypadá s názory na následující body.

3. Strana jedné osobnosti

Ne každý je maršál Tito (ano, vím, téma na samotný článek). V současné době se málokdy stane, že by výrazná osobnost úspěšně táhla nejen stranu, ale v podstatě celý stát. Problém strany jedné osobnosti je ten, že to smrdí nejen kultem osobnosti, ale i diktátem. V takovém případě není prakticky možné s vedoucím strany nesouhlasit. Nedotknutelnost je problém, zvláště v případě zkorumpované osobnosti.

4. Trestní řízení člena/vedoucího strany

Velice ošemetný bod. Je třeba podotknout, že nejsem zastánce scénáře "nařčen z viny = okamžitě se stáhnout z politiky". Křivá nařčení byla, jsou a budou. Bohužel panuje jakési přesvědčení, že pokud politik po nařčení z nějakého trestného činu z politiky okamžitě odejde, uznává tím pádem svou vinu. Z toho důvodu se spousta politiků drží svého politického křesla zuby nehty. Jde vlastně o velice smutný bod, jelikož ta plejáda trestních stíhání a soudů nám naroubovala do hlav přesvědčení, že "každý je do něčeho namočen". Je strašná škoda, že se naprosto zapudil ideál poctivého a bezúhonného politika. A to do té míry, že dnes je spojení slov "poctivý politik" v podstatě vtip. Pokud jde o zmíněná trestní řízení, doporučuji se také zaměřit na samotný případ - o co jde? Jak dlouho se to táhne? Kdo je žalobce? Atp. Zároveň další červenou kartou by měly dostat strany, jejichž vedoucí jsou dlouhodobě stíháni a strana není s to si zvolit někoho jiného do svého čela, protože bod 3.

5. Svoboda slova

Termín "svoboda slova" začal být často skloňován s nástupem internetu mezi širokou veřejnost. Před tím, než mohl kdokoliv v rámci minut oslovit masy, tedy od roku 1989 do rozvinutí internetu mezi populaci, nebylo prakticky třeba ohánět se "ohrožováním" svobody slova (ty tučné uvozovky jsou tam záměrně). Žijeme ve svobodné zemi, kde je praktikována svoboda slova. Jenže když si někdo stoupne na náměstí a začne velebit likvidaci určité skupiny, tak musí počítat s trestním postihem. Je to (bohužel/bohudík) logické. Extremistické skupiny se nesmí rozvíjet. Nesmí získávat na síle. Viz bod 1. Můžeme si mazat med kolem huby tím, že žijeme ve 21. století, ale hrůzy ze století minulého nejsou zase tak daleko ani tak cizí některým jedincům. A pokud jde o internet, resp. sociální sítě, tak je třeba si uvědomit, že jde o soukromé firmy. Na internetových sociálních sítích neplatí svoboda slova v rámci Všeobecné deklarace lidských práv. Sociální sítě nejsou vládní organizace. Sociální sítě mají svá vlastní pravidla a nikdo se nemůže dovolávat nějakého "práva". Pokud jde o skutečnou svobodu projevu, tak aktuálně se často objevuje syndrom zloděje, který křičí: "Chyťte zloděje!" Ti, kteří se ohání ochranou svobody slova, jsou většinou ti, kteří svobodu slova zneužívají. Ne všichni si uvědomují, že rozšiřování lží a různých pseudo-věd má z dlouhodobého hlediska destruktivní dopad. Regulační instance na internetu je prakticky mizivá. Navíc se to šíří jako virus i mimo internet. Zní to naprosto paradoxně, ale pokud strana, nebo některý její zástupce, hlasitě hřímá, že je ohrožena svoboda slova, zpozorněte. Ona totiž svoboda slova je ohrožena. Nikoliv ale cenzurou. Tou lživou horou špíny, pod kterou se může udusit.

Závěrem

Zapomeňte na nějaký "program" strany. Žijeme v nebezpečné době, během které je ohrožen svobodný svět, jak jej známe. Vůbec nepřeháním! Koukněte, kolik stran, kterých se týká výše zmíněných 5 bodů, dnes získává na síle! A zdaleka nejen v Čechách! Nimrat se v programech jednotlivých stran je luxus, který si aktuálně nemůžeme dovolit. Ti, kteří nakonec rozhodují o tom, kdo bude zvolen, ty programy beztak nečtou. Je třeba se pro začátek soustředit na jednoduchost. Ta většina si musí uvědomit, že její hlas má skutečně moc.

Takže vás prosím, volte zodpovědně! Zamyslete se nad tím, koho volíte! A jaké to bude mít následky pro budoucnost. Pokud zvítězí strach, nenávist, násilí a pokud bude svoboda slova skutečně zadupána lží, tak další (skutečně svobodné) volby už nebudou...

Animální přirozenost, hrdinský syndrom a lidskost

Pche! Prý bouřlivá 20. léta nás čekají! No pěkně nám ta 3. dekáda 2. tisíciletí začala. Někde jsem ale slyšel, že všechno zlé je vždy alespoň k něčemu dobré. A já v těch dvou posledních (stále aktuálních) velkých událostech, pandemii Covid-19 a napadení Ukrajiny vidím to dobré, že naprosto dokonale odhalují následující...

Homo Animalis

Co mají společného pandemie Covid-19 (se všemi diskuzemi kolem - očkování, hygienická opatření, konspirační teorie) a napadení Ukrajiny Ruskem? Ve své podstatě samozřejmě nic. Kromě tedy tzv. sociálních bublin. Průnik mezi hlasitými odpůrci hygienických opatření nebo očkování a zastánci Putina (nebo přinejmenším odpůrci Ukrajiny a jakékoliv pomoci s ní spojené) je až dech beroucí. Nabízí se samozřejmě jednoduché vysvětlení, že jde zkrátka o ty "hloupé". Jenže ono je to trochu složitější. Naťuknu zde téma, kterým se ohání obě strany. Efekt stáda. Ať se nám to líbí nebo ne, naše zvířecí instinkty s námi stále ořou a přirozená potřeba družit se, resp. "někam patřit" je silnější, než si jsme ochotni připustit. Ruku na srdce, představte si následující:

Žijete na malé vesnici, ve které všichni obyvatelé volí politickou stranu A. Všude jsou plakáty s politickými členy Áčkařů, někteří sousedé si dokonce dekorují svá auta a obydlí stranickými barvami a hesly. Vy ale máte sympatie ke straně B, protože jste přesvědčeni o nekalých praktikách strany A. Půjdete proti celé vesnici s argumenty? Dejme tomu, že tuto vesnici nenavštívil ani jeden člen obou stran. Její obyvatelé čerpají informace pouze z médií (televize, noviny, internet). Půjdete skutečně proti všem s argumenty, které stejně budou přebity přesvědčením, že v těch a oněch zprávách říkali přece tohle a támhle? Opravdu si riskneme odříznutí od kolektivu? Je to přeci hezká vesnice, váš domov. Seknete s tím a přestěhujete se do vesnice, kde budou obyvatelé volit stranu B? Někteří možná ano, ale většina ne.

Proč je ale tedy tak těžké přimět druhé, aby se zamysleli? Mohli bychom to možná svádět na lenost, nicméně být součástí kolektivu nebo určité skupiny, je instinktivní roznětkou potlačit racionální uvažování. Ti lidé mají jen silněji vyvinuté (resp. slaběji potlačené) animální instinkty. Proto se tato skupina často odkazuje na potřebu zachovat tradice, často své přesvědčení a pohled na svět staví striktně na historických událostech. Odsud je jen krůček k přijímání (dez)informací, které jen potvrzují to, co chtějí slyšet. "Těmto zprávám věřím, protože si přeji, aby to byla pravda." Když se na to podíváme čistě z pohledu přírodní animality, tak to přeci dává smysl! V divočině je přirozené být ve stádu, které je početnější nebo které se jeví jako silnější, stádu, jejíž členové jsou hlasitější, využívají chování s dominantními znaky. Z pohledu přírody je přeci evolučně jasné, že tradiční rodina je základ pro přežití rodu. Jakékoliv odchylky (a úchylky) jsou okamžitě zadupány do země, protože cizí je špatné, neznámé a riskantní pro pokračování rodu. Racionalita je zatím příliš mladá. A většina si stále neví rady, jak to vnitřní zvíře ukočírovat.

Homo Dušínus

Mirek Dušín. Tato postava z Rychlých šípů se mi vždy zobrazí, když projíždím sociální sítě. Zvláště Twitter. Tam je to patrně nejviditelnější. Můj německý kolega mi o této teorii pověděl asi před rokem. Zůstala mi v hlavě a čím dál tím více pozoruji, že na tom asi něco bude. Syndrom pozitivních hrdinů. Dnes tu máme celé generace, které vyrůstaly na kladných hrdinech, kteří vždy potlačí zlo. Tento trend "klaďasů" (živený především filmovým médiem) nás podvědomě nutí jít v jejich šlépějích. Musíme se postavit temné straně! Musíme chytit zloděje! Dobro nám musí vytékat ze všech tělesných otvorů! Musíme být ti dobří, protože ti VŽDYCKY vyhrají! A místo toho, abychom se zamysleli, konáme v zásadě to stejné. Sdílíme to, co je jeví jako správné bez sebemenšího kritického zamyšlení. To, co sdílí ostatní "správňáci". V podstatě jen další forma animality. Ono je to totiž opět instinktivně zakořeněno v naší DNA - být (nebo mít alespoň ten pocit) na straně vítězů chce přeci každý.

Člověk člověku vlkem

Co je ale mnohem horší, je vzájemné osočování a napadání. Ta touha boje, touha zvítězit je koneckonců opět součástí animality. Přiznám se bez mučení, že i já se často utrhnu a nevydržím to. Ono to je totiž neuvěřitelně těžké. Udržet stoický klid při sledování některých do očí bijících hovadin. O to těžší, když se některý z vašich blízkých odkope a vy nevíte, co s tím. Často jsem na internetu narazil na komentáře ve smyslu "Zříkám se (dosaďte jakéhokoliv rodinného příslušníka, případně celou rodinu), protože XY". Jakákoliv forma agrese jen přilévá olej do ohně. Chcete-li přimět lidi k prozření, musíte se postarat o to, aby "na to" přišli v podstatě sami. Co je většině absolutně cizí, je prohra. Přiznat si (veřejně) mýlku je něco, co se příčí "silnému" jedinci. Osobně se mi zamlouvá ta sokratovská metoda neustálého kladení otázek, které oponenta často zaženou do racionálního prozření, jako že "aha".

Potřeba racionality

Aby se svět zlepšil, je třeba si pod kůži naroubovat instinkt, že racionalismus je z vývojového hlediska mnohem žádoucí než hrubá síla. A ne, současní tzv. sapiosexuálové nejsou ve skutečnosti (podvědomě, instinktivně) primárně přitahováni inteligentnějšími jedinci. Tak daleko opravdu ještě nejsme. Problém je, že člověk nedisponuje bezprostředním smyslem pro zjištění intelektuálních schopností druhých. Zrak, čich, sluch jsou nám v tomto ohledu k prdu. Slovíčkaření, které se jeví jako známka intelektu, se může naučit každý. Je třeba se učit sociální empatii, schopnosti vyvodit dlouhodobé následky našeho jednání, naučit se dívat se do dálky, pokud jde o skutečný prospěch. Jestliže dnes něco ukradnu, tak z toho budu mít dnes radost, ale zítra po mě půjdou. Prospěch je prospěšný jen tehdy, je-li trvalý a evolučně-sociálně nenapadnutelný. Uznání by nemělo suplovat jakousi výhru nebo sbírání bodů, hrozí totiž narcisismus a řitní alpinismus. Shrnutí těchto schopností by se dalo vměstnat do termínu "lidskost". Bohužel spousta jedinců s určitými intelektuálními schopnostmi tuto lidskost naprosto postrádá. Příklady bychom našli na obou stranách barikády. Spousta ekonomů, matematiků, lékařů, politiků, marketingových expertů, influencerů, ale i vědců jede čistě s klapkami na očích jen po té své vyšlapané cestičce, aniž by se zamysleli nad tím, jestli svým veřejným počínáním netropí naopak škodu z globálně sociálního hlediska.

Základem je se na druhé nedívat shora (případně po nich rovnou neházet hnůj) jen proto, že hlásají nesmysly. Internet tento problém ještě prohlubuje. Psaný text, coby bezprostřední nástroj lidské každodenní interakce, tady není ani 30 let. Člověk nemá na tuto formu komunikace vyvinutý smysl. Vykřičníky a VELKÁ PÍSMENA nenahradí tón v hlase, výraz ve tváři a jiné formy neverbální komunikace během skutečného rozhovoru. Naopak. Jelikož se komunikační nuance skutečného rozhovoru nedají vměstnat do psaného textu, vzniká tím frustrace, která končí často v prostém slovním napadání, případně nadužíváním těch zmiňovaných vykřičníků a velkých písmen. Navíc, všechny ty "lajky" a srdíčka jen vyjadřují přitakávání mezi členy té, či oné sociální bubliny, díky čemuž se jen prohlubuje problém "není důležité CO bylo řečeno (napsáno), ale KÝM". Lidé začnou odebírat/sledovat spíše ty, kteří mají hodně odběratelů/sledovatelů, čímž se jen vracím na začátek, k efektu stáda.

Asi bych to zakončil starým dobrým Kantem, jenž v jednom rozvinutí svého kategorického imperativu napsal

"Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek."

Já bych k tomu doplnil, resp. parafrázoval

"Jednej lidsky proto, aby i ostatní jednali lidsky. Ne proto, abys získal uznání a náklonost."

Hodně zdaru!

Nezadržitelná zkáza lidstva

Poslední dobou internetem hýří články o tom, že lidstvo má jen několik let na zvrácení globální klimatické katastrofy. Zatímco nejsem v žádném případě znalec klimatických změn a času na studia této problematiky (a že jich je!) se nedostává, mohu takřka se skálopevnou jistotou prohlásit, že lidstvo se nevyhnutelně řítí buď do záhuby nebo k výrazné redukci populace.

Nikoho nechci strašit. O nic mi nejde. Jen zde uvedu skutečnosti, které logicky vyplývají ze stávajícího trendu, kterým se lidstvo ubírá.

Přelidnění

Na začátek jsem si dovolil přeložit komix Australana Stuarta McMillena. Vyprávění o sobí populaci na malém ostrově vyšlo v únoru 2011 (odkaz na originál):

A teď se podívejme na graf lidské populace:

Na počátku letopočtu (rok 0) bylo na světě přibližně 170 milionů lidí. O 2000 let později jich je 6 miliard. A nárůst populace stále stoupá! V dubnu 2019 nás bylo už 7,7 miliard. Statisticky se celosvětová porodnost sice zmenšuje (aktuálně 2,52 dítěte na ženu), ale tato tabulka ukazuje, že zvláště africký kontinent jede někde mezi 4,6 a 4,8. Následky toho jsou nevyhnutelné. Pokud bude Afrika tímto tempem pokračovat, začne jim být kontinent malý. Pokud tzv. západní svět nazýval přesun pár milionů směrem do svých řád "migrační krizí", tak je bohužel jasné, co bude následovat. Další a další migranti budou způsobovat občanské nepokoje, protože většina lidí není bohužel dostatečně vyvinuta k tomu, aby si uvědomila, že nevraživost vůči příchozím celou situaci ještě vyhrotí. Předpokládám, že v budoucnu dojde k vojenskému konfliktu za účelem "záchrany" původního obyvatelstva. Jenže dokud bude Afrika produkovat lidské jedince několikanásobně rychleji, tak z dlouhodobého hlediska to má původní obyvatelstvo bohatého západu (i východu) spočítané. Pokud tedy nezačne s výraznou civilizační podporou afrického kontinentu. Podívejme se na Čínu. Relativně prosperující stát má nyní porodnost mezi 1,6 a 1,8 dítěte. Ekonomická prosperita paradoxně tlumí přelidnění (pravda, zrovna Čína asi nebyl dobrý příklad, tam byla svého času porodnost tlumena tak nějak... řekněme méně spontánněji). Buď se smíříme s výraznými demografickými změnami, nebo nás čeká další holokaust (ať na té, či oné straně).

Plundrování planety

Jak zmíněno v úvodu, nejsem s to posoudit, do jaké míry je na tom naše klimatické situace špatně. Co ale s jistotou lze tvrdit, je fakt, že luxujeme planetu, seč nám síly stačí.

Ročně z planety zmizí 13,7 milionů hektarů pralesa (velikost asi jako Řecko), z čehož je pouze polovina osazena novým porostem. 20% amazonských pralesů zmizelo mezi lety 1970 a 2017. Severní Amerika přišla od roku 1630 o asi polovinu všech lesů. Rusko ztrácí ročně 20 000 km čtverečních.

Na severním pólu jsem sice nebyl, ale dle dostupných informací mizí z Arktidy led tempem 10% za 10 let. Pravděpodobnost, že se v tomto století dočkáme severního pólu bez ledu, je poměrně vysoká.

A zde je graf energetické spotřeby celého světa od roku 1965 až 2015.

modrá = ropa

černá = uhlí

fialová = plyn

červená = jádro

zelená =  obnovitelné zdroje

TWh/y = Terawatt hodiny/rok

S pokračující populační explozí se bude energetická spotřeba jen zvětšovat, zásoby zdrojů zmenšovat. To je bohužel nevyhnutelné, protože...

Sociálně-politická negramotnost

Podívejte se na dva největší znečišťovatele planety. USA a Čína. V roce 2016 si v USA bezmála 63 milionů zvolilo naprosté hovado. Nejde o to, co Trump může nebo nemůže, resp. kam až sahá jeho moc, jde o tu smutnou skutečnost, kolik lidí je schopno něco takového vůbec volit. A Čína, vláda jedné strany? Dokud bude celý svět přispívat na čínský průmysl (tak, jak se děje dnes), nebudou mít čínští komunisté jediný důvod dupnout zhurta na brzdu. Vlastně nemusíme chodit ani tak moc daleko, stačí se podívat, jaký výkvět společnosti si volí Češi. Pokud je skutečně pravda, že na odvrácení klimatické katastrofy máme jen pár let, tak musím smutně konstatovat, že jsme v prdeli, protože většina lidí si aktuálně zodpovědné "vládce" (pokud tedy mohou) nevolí.

Snaha tu je. Ale okolnosti (narůstající migrace a mizení zdrojů) tuto snahu zadupou do země.

Kolik nám zbývá, nevím. Ale prudce narůstající křivka lidské populace dříve nebo později nabere sestupnou tendenci. Otázkou je, jak prudký to bude sešup. A jestli nakonec na světě nezbude 41 samic a jeden neplodný samec (chudák).

Reklama - Můj úhlavní nepřítel

Námět na tento článek mi hlodá v hlavě už hodně dlouho. Semínko bylo zasazeno před několika lety, když se kdesi na sociálních sítích kdosi rozčiloval nad těmi, kdo si instalují blokace reklam (tzv. ad-blocky), aby se dotyční mohli dívat na youtube videa bez reklam. Proběhla otřepaná argumentace čecháčky, kteří chtějí všechno zadarmo a "nechápou", že "tvůrci" tzv. "contentu" (obsahu) musí také z něčeho žít. V jak kataklyzmatické řiti jsme se to obrátili?! Že upřednostňujeme vymývání mozků?

Se současným konceptem reklamy mám velký problém. Kamarád to dokonce označil za psychickou vadu hodnou léčení. Paradoxně jsem za to rád. Dostanu-li se na internetové stránky s textem, který mě zaujal, ale vedle kterého neustále cosi bliká, přestávám číst a stránku zavírám. Otravuje mě to. Když už mám tu smůlu, že se naskytnu ve stejné místnosti, kde běží nějaký televizní program protkán reklamními spoty, střídají se ve mně dvě emoce - údiv a hnus. Jak je možné, že na to lidi vydrží koukat? A z té úlisnosti a očividné touze navrtat lidem do hlavy díru se mi chce zvracet.

Tohle není žádná namyšlená póza! Díky utrpení na obchodní akademii jsem měl možnost být účasten v hodinách marketingu, což mi tehdy otevřelo oči. Víte, dnes reklama dávno neslouží jakožto informační sdělení ve stylu "tam u toho lze koupit to i tamto". Kdepak. Účelem marketingu je lidem navrtat do hlav podvědomé přesvědčení, že nabízený produkt buď potřebují, důvěrně jej znají, případně že jej používá každý. Kolikrát jste v krámu u výrobku viděli hlášku "znáte z televize"? To podvědomé přesvědčení, že něco znáte má ohromnou páku. I když při reklamách tzv. vypnete pozornost, tak podvědomí ten obraz i zvuk zaznamená a když pak brousíte mezi regály a hledáte určitý výrobek, hodíte nakonec do košíku to, co vlastně už "znáte", protože jste to někde viděli, třeba aniž byste věděli, kde a kdy. U kolika reklam se objevuje skupinové použití nějakého produktu? Ten pocit, že "to" používá každý, případně velká skupina lidí, je další psychologická vějička. Lidé chtějí být součástí skupin. Lidé chtějí používat stejné věci, jako bezprostřední společnost, neboť člověk je společenský tvor. To jsou běžné psychická reakce. A mistři reklam to moc dobře vědí. Nikdy nezapomenu na studentskou projekci filmu Český sen, po které jsme poměrně dlouho s tvůrci diskutovali na téma reklamy. Měli jsme totiž možnost vidět necenzurovanou verzi, která do oficiální distribuce nešla. Slíbili jsme Vítkovi i Filipovi, že o tom mimo to malé soukromé kino povídat nebudeme, takže nebudu zacházet do detailů, nicméně to "tajné" sdělení (nenápadně) nakousnu v následujících řádcích.

Marketing v byznysu je jedna věc. A kromě zmatenosti konzumentů nejde prakticky o nic tak moc destruktivního. Co je ale naprostou zkázou společnosti (a co podle mě přivede společnost do dalších hlubokých sraček) je politický marketing. Nenápadná, ale velice účinná politická propaganda. Nejdokonalejší ukázkou u nás je Marek Prchal a jeho marketingová kampaň, která dostala Babiše tam, kde je teď. Prchal svou práci dělá bohužel velice dobře. Jeho znalost průměrného vzorku obyvatelstva dokázala divy. Všechna čest. Jenže dokud bude možné tímto způsobem získávat volební hlasy, nebudeme moc o skutečné (byť zastupitelské) demokracii jako takové moci mluvit. Ovoce dobrého marketingu není demokracie. Že vyhraje ten, kdo má nejlepší marketingový tým, to nemá s demokracií vůbec nic společného. Nejvlivnější složkou společnosti se stávají marketingoví matadoři a ne nadarmo dnes patří mezi nejlépe placené experty. To oni tady vládnou. Netajím se názorem, že politické strany by měly mít apriori zakázáno jakoukoliv marketingovou činnost. Vím, nereálné, neproveditelné, zvláště v dnešní internetové době, nicméně v budoucnu bude muset dojít k nějaké politické restrukturalizaci, protože lidé si dnes nevolí kompetentní politické zastupitele, kteří mají na starost právní, bezpečnostní a sociální obstarání obyvatelstva. A zdaleka nemám na mysli jen Česko. Svět se řítí do záhuby a lidstvo bude muset opět padnou tvrdě na držku, aby si uvědomilo, že tento politický systém není konstantně udržitelný. Historie nás poučuje, co politická propaganda způsobila a přesto se díky marketingové demagogii dostávají do vůdčích rolí lidské zrůdy. A ono nás to zase semele. Možná to nebude holokaust nebo gulag, možná to bude něco jiného.

Razím názor, že skutečně dobré, kvalitní věci a chytří lidé klamavou reklamu ani demagogický marketing nepotřebují. Možná je to tak trochu utopistický pohled na svět, ale příklady tu jsou. Viděl někdo v ulicích plakáty Toma Waitse nebo PJ Harvey před jejich koncerty? Viděl někdo v televizi reklamu na alkoholické výroby z palírny Žufánek? Ovšem že ne. Pravda Martin Žufánek sice má velice sofistikovanou formu marketingu, jenže ten se zakládá na jeho zákaznicích. Konzumenti vědí, že jde o kvalitní produkty, proto je referují dále. A přesně takhle by správný marketing měl fungovat. Sám jsem se dostal do toho stavu, že vidím-li na něco reklamu, okamžitě si k avizovanému produktu vybuduji absolutní averzi. Cokoliv "sponsored" na sociálních sítí končí v pomyslném myšlenkovém koši, nehledě na to, jak moc by nabízený produkt byl užitečný/zajímavý/kvalitní. Možná extrém, ale osobně se mi s takovým modelem žije docela dobře.

Takže pokud brojíte proti ad-blockerům, patříte mezi vyznavače vymývání mozků, ač o tom třeba nevíte. Majitelům obsahu "zadarmo" nejde totiž o kvalitu, ale o co největší počet návštěvníků. A podle toho tak také vypadají tzv. žurnalistické weby, jejichž marketingoví zaměstnanci vědí, že emoce jsou silnější než strohá a neutrální informovanost. Že lidi zaujme více ŠOK! nežli konstruktivní výklad faktů.

Takže nenechte si srát na hlavu, jakkoliv se to může jevit na první pohled (dotek) příjemně.

Jak správně žít

Pro ty, co nechtějí číst dlouhé texty tu mám shrnutí celého článku do jedné věty:

Nebuď kokot, píča nebo hovado. (snad jsem tím genderově pokryl všechny)

Samozřejmě vše je o definici a každý si pod kokotem, píčou a hovadem přestavuje jiný set vlastností, takže pro ty hloubavější...

Už několikrát se mi stalo, že při seznamování s novými lidmi jsem na téma "co děláš" zmínil, že při zadání do Googlu "jak správně chlastat" se vrátí odkaz na můj bloček... s článkem Jak správně chlastat. A tak jsi si řekl, že by bylo docela cool, kdyby Google vracel odkaz na můj bloček i na dotaz "jak správně žít". Vím, ambiciózní, ale mám rád výzvy. ;)

Na úvod bych rád uvedl, že budu psát o věcech, kterých se snažím držet, ale často selžu. Takže někomu by se mohlo zdát, že kážu vodu, zatímco piju víno (nebo absint ;)), ale nejde o pokrytectví. Ono je to totiž docela dost těžké, vést svůj život natolik dobře, abyste s naprostou upřímností byli spokojeni sami se sebou. Postupně bychom se také mohli zamotávat do filosofického hloubání, co je dobro, do jaké míry může být morálka objektivní záležitost atp. Takových etických textů už bylo napsáno hafo a protože mám rád jednoduché věci, zde je několik jednoduchých bodů, které by mohly pomoci při hledání odpovědi, jak správně žít.


Nelhat si

Potkal jsem spoustu lidí, kteří se svými bludy buď brzdili, nebo naopak bláhově popoháněli. Nelhat si, zní to jednoduše, ale je to velmi těžké si uvědomit, že náhled na sebe sama může být mylný. Uvědomit si, že se zbytečně potápím z představy, že na to nemám, případně že mé ambice jsou napájeny výmysly, je jedním ze základů duševní pohody. A ne nadarmo to řadím na první místo. Nelžete si! Zastavte se na chvíli a zeptejte se sami sebe, jestli si jen nemažete med kolem huby. Uvědomění může buď bolet, nebo naopak popohnat, ale čím dřív se se svou pravdou smíříte, tím lépe.

Naučit se být sám

Sám sebe považuji za introverta, ale většina mých známých mě bere jako jasného extroverta. Co jsem ve skutečnosti, je mi šumák. S čím ale nemám problém, je samota. A cítím, že to je dobrý předpoklad pro stáří. Víte, kamarádi vám umřou, děti se na vás vykašlou a zůstanete sami. Ať chcete nebo ne, naše budoucnost je osamělá. Samozřejmě máme internet, takže se můžeme sociálně realizovat na tzv. sociálních sítích, ale ti, co někoho vedle sebe prostě potřebují, si jsou nepřímo (viz první bod) vědomi, že ty sociální sítě jsou jen taková náhražka. Že se zavřením notebooku ta socializace končí, že jste v pokoji sami a najednou je vám hrozně úzko. No, tak si zvykejte, bude to horší. Proto doporučuji se naučit užívat si samotu, na stará kolena se vám to bude hodit.

Ovládat pudy

Lidský rozum není slučitelný se životem. Animální pudy tepou naší lidskou racionalitu a je jedno, jak moc je člověk inteligentní, když to na něj přijde, stane se z něj zvíře. Jenže (nejen) sociální následky bývají často zničující. Proto je výhodné naučit se potlačit svůj vztek, chtíč, ale i strach. Samozřejmě pokud člověk žije jako poustevník, je mu toto pravidlo prakticky k prdu, ale pro ostatní pohybující se v nekonečné změti sociálních interakcí je vhodné si zachovat chladnou hlavu a potlačit to vnitřní zvíře.

Neustat ve vyvíjení mozku

Často jsem se setkal s lidmi, u nichž jsem měl dojem, že se jejich duševní vývoj zastavil v nějakých nácti letech. Nevím, jestli je k tomu třeba nějaký fyziologický předpoklad, ale přijde mi, že "usnutí na vavřínech" na poli rozumovém, je to nejhorší, co může jednotlivce (a v podstatě i jeho okolí) potkat. Takže neuzavírejte svou mysl! Nebuďte líní! Váš telecí pohled na svět z vyjukaných a bezstarostných 18 let se nedá aplikovat na celý váš život. Trénujte svůj mozek, nenechte jej spát!

Neřešit zbytečnosti

Mějte na paměti, že jednou umřete. Váš čas na tomto světě je omezen a jednou vyprší. Každá sekunda promarněná nějakou chujovinou se vám nikdy nevrátí. Řešením zbytečností si zasíráte drahocenný čas, který byste měli investovat do něčeho, co vám bude dělat radost. A ne, nadávat na pomalé důchodce vlekoucí se v obchodě před vámi vám radost prostě neudělá. Stejně tak jako řvát na řidiče, kteří vás nechtěli pustit do zipu, nebo rmoutit se nad zvýšenou cenou vaší oblíbené pochutiny. Tyhle sračky radost prostě nedělají. A až budete chcípat, budete litovat každého promarněného okamžiku, jenž byl vyplýtván pro nějakou naprostou zbytečnost.


Tak to bychom měli. 5 bodů, to není moc. Kéž bychom se jimi do budoucna všichni řídili. :)

Anarchie?

S rostoucí popularitou Bitcoinu se zvláště na internetu zvýšila frekvence termínů jako je decentralizace, volný trh, sdílená ekonomika, daně jsou zločin atp. Odpůrci klasického státního zřízení juchaj, jak to lavina nově vzniklých kryptoměn těm bankám nandavá a jak je Uber skvělým příkladem, jak jsou ty zlodějské státní daně zbytečné. Zkusím zde nastínit, proč jde většinou o naivní opilost, přes kterou není vidět několik vážných skutečností, proč současná společnost na skutečné bezstátní zřízení není zdaleka připravena a jak ztohoven. ;)

Abych začal pozitivně, mně je anarchismus ve své podstatě velice sympatický. Fungující anarchie, resp. společnost bez jakékoliv mocenské hierarchie je podle mě vrchol společenského uskupení, na které si ale lidstvo bude muset ještě nějakou chvíli počkat. Proč? Protože základním předpokladem pro fungující anarchii je morální kategorický imperativ všech členů společnosti. Dokud se vždy ve společnosti najde byť jeden jediný čuřil, který se rozhodne uzurpovat druhé ke svému vlastnímu obohacení, nebude anarchie fungovat. Někteří můžou namítat, že ani současná zastupitelská demokracie nefunguje. Jenže ona jakžtakž funguje a mouchy, kterými trpí, nedělají společnost zas tak nepříjemným místem k žití na rozdíl od pokusů s anarchií. A ano, daňové zatížení je podle mě nepřiměřené a rozdělování peněz ze státního rozpočtu není extra transparentní ani nejoptimálnější, ale stále přijatelnější, než anarchie v současné sociální situaci.

Daně

Ne. Nemám je rád. :) Když jsem zjistil, co např. znamená daň z přidané hodnoty, spadla mi brada až na zem: Vezmete kus dřeva, vytesáte z něj židli a za tu přidanou hodnotu (kus dřeva -> židle), chcete-li ji prodat, zaplatíte státu daň. A pokud těch židlí za rok prodáte hodně, musíte zaplatit i daň z příjmu. Nicméně jakkoliv je zde spousta místa pro optimalizaci, zavedení dobrovolných daní by se v našich zeměpisných šířkách a délkách rovnalo naprosté katastrofě. Představte si, že by jednoho dne stát řekl, že nechcete-li platit daně, nemusíte. Kolik lidí si myslíte, že by jásalo nad vědomím, že státu není nutné dát už ani korunu, ale zároveň by jim nedošlo, že kdyby se jim někdo vloupal do baráku, tak policie jim na pomoc nepřijede, nevyšetří, soud jejich případ neprošetří, viníky nikdo hledat nebude? Jak to? Policie je placena ze státní kasy, která žije z daní. Když neplatičovi vzplane barák ohněm, hasiči nepřijedou. Dle vzoru dálnic by se zpoplatnily i veškeré silnice. A pro jistotu i chodníky. Děti by mohly pouze do soukromých škol. Nezaměstnaní a důchodci by umřeli hlady. Spoléhat se v tomto ohledu na lidskou zodpovědnost je bláhová naivita. Podívejte se na mapu zadluženosti. A vůbec podívejte se na výsledky voleb. Argumentovat tím, že si za to ti blbci můžou sami, je, ať se nám to líbí nebo ne, vysoce nehumánní. Je to naprosto stejné, jako nechat fyzicky postižené bez pomoci. Ano, já se na nezodpovědné a duševně slabší lidi dívám stejnou optikou, jako na postižené, neboť může blbec skutečně za to, že je blbcem? Nedala mu matka příroda těch mozkových závitů prostě méně, stejně jako v případě postižených upoutaných na křeslo? Je třeba přijmout fakt, že většina obyvatelstva je sotva svéprávná, nehledě na to, že část obyvatelstva by se v případě dobrovolných daní jala škubat ty, kteří se daní a státních služeb zřekli. Učiněný ráj pro zloděje, oloupit někoho, kdo nedisponuje možností využít pomoci státní policie.

Soukromé firmy nabízející bezpečnost

U jednoho youtube videa popisujícího "fungování" libertarianismu (při psaní toho slova jsem se upřímně cítil jako někdo, komu příroda nadělila sakra málo mozkových závitů) jsem se pustil do debaty, proč je špatně spoléhat na soukromé firmy, coby poskytovatele obecné bezpečnosti. Představte si, že bezpečnostní složky (policie, armáda) jsou poskytovány několika soukromými firmami. A dejme tomu, že vám někdo ukradne televizi. Vy půjdete za svou firmou X, kterou si platíte, aby zjistila, kdo to byl. Firma X zjistí, že to byl někdo, kdo si platí firmu Y, která se firmě X vzepře, že její klient nic neukradl. Zatím dobrý. Teď ale nastává ten zlom v přesvědčení, že řešení tohoto sporu by nevyústilo v násilný konflikt. Autor (resp. i uploader videa) argumentuje tím, že firmy by se apriori snažily ozbrojenému konfliktu zabránit, protože násilný konflikt smrdí příliš velkými ztrátami. Tento předpoklad je chybný, neboť jednotlivec (coby zadavatel) se od státu prakticky neliší. Je pravda, že soukromé firmy by se sami od sebe do konfliktu nehrnuly (stejně jako u klasických válek), ale pokud by byl zákazník movitý a bylo by mu jedno, jak moc by se cena vyšplhala (nehledě na riziko prohry), nebrání mu nic v tom zadat své soukromé firmě povel "srovnejte toho zmrda se zemí!". Soukromé firmy fungují pod záminkou maximalizace zisku, nikoliv pod záminkou jakýchsi morálních hodnot. Nejde o charitu. Proto je také premisa "řídit stát jako firmu" špatná, protože firmě jde jen a pouze o zisk. Prošel jsem si bohužel obchodní akademií, takže bohudík vím, o čem mluvím.

Sdílená ekonomika

Opět pozitivně, já jsem pro sdílenou ekonomiku. Když jedu někam daleko a mám místo v autě, nabídnu jej. Narážím ale na Uber, který sdílenou ekonomikou není. Sdílenou ekonomikou rozumím decentralizovanou službu za účelem poskytování vlastních zdrojů druhým fungující na bázi komunitního hodnocení. Uber je jednak opakem decentralismu (něco "decentrálního" nemůže mít CEO) a zároveň nabourává podstatu sdílené ekonomiky (něco svého nabídnu za poplatek druhým), neboť Uber dnes už i pronajímá vlastní vozidla k provozování defacto taxi služby. Kritikové státu juchaj radostí a nedochází jim, že přestože rozdělování peněz ze státní kasy (do které regulérní taxikáři musí sypat) v rámci infrastruktury není optimální, Uber zatím u nás neinvestoval do obecné infrastruktury vůbec nic. Až bude u probíhající rekonstrukce silnice cedule "Tuto opravu financuje Uber", sklapnu a tenhle odstavec smažu. Schválně za jak dlouho to bude.

Kryptoměny

I zde musím začít tím, že jsem fanda všech těch bitcoinů, litecoinů a ostatních *coinů. A protože jde o poslední bod tohoto článku, tak bude asi taky nejpozitivnější, protože proti kryptoměnám vlastně vůbec nic nemám. Snad bych jen hnidopišsky upozornil na dvě skutečnosti. Za prvé viz můj předchozí příspěvek Hodný, zlý a ošklivý internet. Kryptoměny jsou fajn, dokud máte internet. V případě black outu jste v háji, což by byli samozřejmě všichni, ale i kdyby nejely klasické bezhotovostní platby, tak nějakým tím fyzickým platidlem by se pořád platit dalo. A za druhé bych rád stáhl z nadšených oblaků ty, kteří jásají na tím, že se lidem "rozsvítilo", začali říkat NE bankám a přecházejí na kryptoměny. Ehm. Víte, proč bitcoin a spol. nabírají na popularitě? Protože v tom lidé vyčenichali možnost obohatit se, byznys. Nic víc. Ta idea decentrálního finančního systému je hezká, ale rostoucí popularita krypta nemá nic co do činění s nějakými morálními hodnotami vedoucí ke "zlepšení" společnosti. I přesto je rostoucí popularita kryptoměn zajímavá a chytnou-li se toho velké ryby, budeme možná svědky zajímavých událostí. Jestli to ale povede ke zlepšení nebo zhoršení, nevím.

Takže závěrem, ano, že nás stát oškubává a že ve své organizaci má díry, je sice otrava, ale berte to jako takovou daň za to, že přestože je mezi námi spousta nekalých živlů, je to tady pořád ještě hodně dobré k žití. A jak to tedy zlepšit? Psal jsem to jinde, napíšu to znovu. Vzdělání. I ty postižené malou dávkou mozkových závitů je možné naučit morálním hodnotám ve smyslu kategorického imperativu. Stádo nevzdělaných vzdělaného jedince zadupe do země. Změna politického systému není řešení, nenaučí-li se lidé ohleduplnosti, zodpovědnosti a prozření, že ve společnosti bez podvodníků, zlodějů a násilníků se prostě dýchá lépe, svobodněji. Že čekat na nějakou vládu, která udělá pořádek, není řešení, že je třeba pozitivní morálku pěstovat u sebe a u svého okolí. Bez pomoci státu. Ke zlepšení společenské nálady a situace není státu skutečně třeba, v tom smyslu jsem opravdu zarytý anarchista!

Koho nevolit v roce 2017

Přestože se mi aktuální demokratický volební systém líbí čím dál tím méně (viz Koblihy), lámat hůl se mi nad tím zatím ještě nechce a stále mám nutkání to alespoň nějak ovlivnit k lepšímu. Takže po 4 letech navazuji na svůj první článek, nicméně tentokrát vynechám volitelné strany. Proč? Záměrem tohoto článku je upozornit na strany nebo hnutí, které jsou pro společnost a sociální klima vyloženě nebezpečné a v některých případech až destruktivní. Nedělám si iluze, že ve stranách, o kterých se zde zmiňovat nebudu, jsou jen andělé, kterým nejde o nic jiného než jen o dobro českých občanů. Pifku mám ale na strany, které budují na hlouposti, malosti, nenávisti, hájení korupčních živlů, zlobě a zlosti, což bývá u některých příkladů tak okaté, že mé nutkání o tom psát můj mozek ospravedlňuje před mávnutím rukou.

Protože jsou volby ještě daleko, může se stát, že se následující seznam nevolitelných stran bude rozšiřovat nebo možná i zmenšovat. Dle těchto stránek (rakovina očí alert) to vypadá, že ve hře může být více než 200 stran a hnutí. To je naprosto šílené! A také nereálné si myslet, nebo nedejbože vyžadovat, aby si běžný občan prošel VŠECHNY kandidátky.

Začněme tedy s těmi nejprovařenějšími.

Komunistická strana Čech a Moravy

Pokud se někdo pozastavuje nad tím, jak může stále někdo volit stranu, jejíž činitelé nemají žádný problém s justičními vraždami během totality, stranu, která si bez problémů hájí členy otevřeně se nebránící korupci (Dolejš), stranu, ve které se nachází lidé veřejně podporující řešení násilím (Ondráček), pojďme se podívat blíže na příznivce této rakoviny. Voličská základna KSČM by se dala rozdělit na 3 následující tábory:

Tehdá bylo líp!
Ona samotná definice toho "mít se dobře" je velice ošemetná a hodně lidem smrdí přílišným filozofováním. Spousta lidí se před rokem 1989 skutečně "lépe" měla. Alespoň z jejich malého úhlu pohledu. Člověk měl jistou "práci", nic moc se nedělo, těch, co byli bohatší, moc nebylo, takže se záviděly jen těžce nabyté žiguly, embéčka a škodovky, zkrátka ten klid a jistota, držel-li člověk hubu a krok. Můj profesor českých dějin přirovnával Československo během totality ke koncentráku a ve své podstatě nebyl daleko od pravdy. Spoustě lidem se žije moc dobře, když jim někdo nalajnuje život. Cítí se nesví, když je na ně uvaleno břímě zodpovědnosti a soběstačnosti. Když k tomu ještě připočteme to, že lidé rádi vzpomínají na své relativně bezstarostné mládí, je naprosto pochopitelné, že stará dobrá KSČM má stále tak silnou voličskou základnu. A teď samozřejmě nastává otázka, lze tyto voliče za jejich volbu nějak odsuzovat? Odvažuji si tvrdit, že ne, přestože jejich apatičnost nahrává do karet těm, kteří slibují, že se o všechno postarají. Litovat? Možná. Většinou jde o naivní a netušící voliče, kterým zůstává skryto, že strana, jenž se o ně postará, se radikálně postará zároveň i o ty, kteří jdou proti straně.

Hajzlové a násilníci
Pokud bychom mohli voliče KSČM v předchozí skupině litovat nebo dokonce omluvit, pak tyto je třeba odsoudit pro jistotu hned několikrát. Někteří příznivci KSČM projevují oddanost této staré hnusné lidské mašinerii právě proto, že skýtala (a obávám se, že stále skýtá) prostor pro násilí a strach, coby kormidlo pro manévrování s obyvatelstvem. Oni skutečně baží po nezákonných domobranách, které by spravedlnost braly do svých rukou, mlácení demonstrantů a zákony namířené proti kritice vládnoucí garnitury jsou jejich vlhkým snem. Lidové milice jim vyloženě chybí. Tato skupina není sice početná, ale psů s kvérem šířící strach není vůbec potřeba moc. Stačí jich pár a ostatní zvířátka na farmě neudělají nic, případně se přidaj tam, kde je klid a jistota.

Marxisté
Možná bych měl napsat rádoby marxisté, protože KSČM nemá s marxovou ideologií prakticky nic společného. Dovedu si představit, že mladí lidé podléhají domnění, že KSČM je ta dobrá rudá matka, která odstraní společenské třídy a všichni budou mít všechno. Abych se přiznal, mně není marxistická ideologie úplně cizí. Koneckonců spousta sociálních výdobytků je na této ideologii založena. Jenže to, co se po východní Evropě na konci 2. světové války rozlezlo kolem, nemá s myslitelem Marxem pranic společného. To jen Stalin potřeboval zdroje a nárazník pro 3. světovou, kterou naštěstí už nestihl. Vím, téma je složitější, ale toto zjednodušení bude muset pro tento článek stačit.

Ano

Ne. Jestliže jsem se ve svém článku z roku 2013 k Babišovo hnutí stavil negativně spíše z nepříjemného pocitu a podezřelé minulosti, tak tentokrát na sebe Babiš alias Bureš vytáhl hned několik nelichotivých karet, které by z hnutí ANO měly udělat naprosto nevolitelnou stranu. Bohužel čeští voliči jsou různými aférami už tak otupělí, že poměrně drahá (50 mil.) aféra s hnutím Ano nijak nezatřásla. Je to neskutečné, ale ba naopak! Dle volebních průzkumů (jak já je nesnáším) by Agrofert volby nyní dokonce vyhrál! Babiš je tím nejlepším příkladem bohatého nepolitika (stejně jako např. Trump), který bojuje proti systému, díky kterému sám zbohatl, viz jeho zatím poslední kauza s dluhopisy - i kdyby to bylo v mezích (špatného) zákona, tak jde minimálně o velice nemorální jednání. A EET? V podstatě nápad, proti kterému nelze nic namítnout, tedy až do té doby, než byste si představili, že by vám váš zaměstnavatel nařídil si koupit za vlastní peníze píchačky, které byste museli mít na stole, každý příchod a odchod byste si postaru museli odpíchnout a pokud by se ta mašinka pokazila, tak oprava by šla opět z vašich nákladů. A nedejbože, jestli budete podvádět! (pro sichr nad každý pracovní stůl jednu HD kameru, kterou byste si také museli zaplatit). Mimochodem ten tah práskačského webu se Burešovi moc nepovedl. Patrně nečekal, že zpětná vazba bude až tak negativní. Což mě osobně potěšilo a vrátilo malou naději na obnovení rozmačkané české hrdosti. Pokud jde o samotné EET, tak silně pochybuji, že Babišovi šlo o dobro finančáku. Zavedením EET získává ministerstvo financí tak dokonalý monitoring celého českého trhu, o kterém si jiní podnikatelé mohou nechat jen zdát. Pak tu máme takové maličkosti, jako vlastnění poměrně velkého mediálního koncernu MAFRA, nebo vzájemné nenápadné podporování s Milošem Zemanem. Mimochodem Miloš je kapitola sama o sobě, ten člověk to dotáhl tak daleko, že kdokoliv, kdo jej podporuje, se automaticky diskvalifikuje na poli racionální politické soutěže. A přesto přese všechno Babiš vede! On je totiž Andrej hodně chytrej kluk. Ono se mu daří. Ví, za které páky zatáhnout. Česká ekonomika zatím vzkvétá (za což můžou spíše obchody na nadnárodní úrovni) a "menší" zádrhely jsou voličům ANO jedno. A je to špatně. Z voňavé koblihy se stalo smradlavé lejno - potrava pro všechny, kterým vadí podnikatelé, protože každý podnikatel krade, to ví přeci každý!

Česká strana sociálně demokratická

Při ohlédnutí na předchozí dvě strany jsem se skoro nachytal při pocitu, že ČSSD tady možná trochu křivdím. Když se ale proberu ze sna, tak ten pocit rychle zaženu, protože ČSSD (podobně jako KSČM) nemá problém s hájením lidí, jejichž politická minulosti i přítomnost buď smrdí, případně jde o tlučhuby, jejichž názory by se nejlépe daly vyjádřit slovem "telecí". Např. senátor Jan Látka, o kterém jsem psal již minule, v této straně setrvává nadále. Každopádně ČSSD má jednu kvalitativní vlastnost, že se dokáže (byť obvykle s obtížemi) zbavovat svých nejvýraznějších destruktivních živlů, viz Paroubek, Rath a nyní aktuálně i Michal Hašek. Ostatní mameluci typu Jandák, Huml nebo Chovanec si své místo v ČSSD bez problému drží, přestože nad některými jejich názory by člověk brečel. Dalším problémem je jejich bezproblémová náklonnost ke spolupráci s KSČM. Například poměrně schopný (myšleno ve smyslu "úlisný had") Jiří Zimola je toho jasným důkazem a navíc se účastnil tajného setkání u Miloše Zemana za účelem svržení předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Ne že bych se Bohouše nějak zastával, nicméně jde o zkušeného politika, který je členem ČSSD už od roku 1989 a přes všechny jeho přešlapy si nemyslím, že patří mezi to nejhorší, co ČSSD vyprodukovala. Na druhou stranu ale nejde ani o to nejlepší. A je to škoda, protože jsem přesvědčen, že v řadách sociální demokracie je spousta lidí, jejichž názory mají hlavu a patu a snad to myslí i upřímně (na nikoho nenarážím ;).

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

Jestliže jsem někomu ve svém předešlém článku z roku 2013 skutečně křivdil, pak to bylo vůči Pavlu Bělobrádkovi, jehož náklonnost vůči problematickému Orlíku pro mě tehdá byla jasným semaforem s červenou. Dnes bych nad tím mávnul rukou. KDU-ČSL má totiž mnohem větší extrém - senátora a hejtmana Jiřího Čunka. Když jsem během krajských a senátních voleb zpozoroval, že Jiří Čunek se stále těší poměrně velké oblibě, spadla mi huba až do sklepa. Tohoto člověka, který nemá v politice co dělat, lemují kauzy úplatků, sexuální obtěžování a vystěhování romů, zatajení úvěru, nebo neoprávněné čerpání sociálních dávek. Ten člověk čelil desítkám trestních oznámení a stále chytře kličkuje jak lesní zajíc. Problém je v tom, že KDU-ČSL má na jihovýchodní Moravě (kde Čuněk vládne) největší voličskou základnu. Sestřelením oblíbence Čunka by si KDU-ČSL chtě nechtě kálela do vlastního hnízda. Daniel Herman udělal KDU-ČSL sice excelentní reklamu (kauza Brady), ale na to, že jedním z nejsilnějším mužů KDU-ČSL je někdo jako Čunek, se mezi (novými i starými) voliči asi už zapomíná. Je mi líto, ale kvůli Čunkovi je KDU-ČSL pro mě naprosto nevolitelná strana.

Občanská demokratická strana

Abych nebyl pranýřován, že zde uvádím hlavně levicové strany, píchnu i to bývalé výspy pravicového spektra - ODS. Roztříštěná a slabá ODS před krajskými a senátními volbami ukázala, jak se rčení "kam vítr, tam plášť" uvádí správně v praxi. ODS vsadila během volební kampaně na ověřené téma imigrační krize a vyšlo jim to parádně!

Těžko říct, jak moc byli členové ODS po výsledku krajských voleb 2016 překvapeni. Každopádně chytli druhý dech a nelenili v hledání dalších vějiček, na které potencionální voliče chytit. Zpočátku to vypadalo, že se nenápadně přidruží k Babišovi, viz velice opatrné vyjádření Kubery k zákonu lex Babiš. Na druhou stranu při finálním hlasování 29.11.2016 hlasovali pro přijetí zákona všichni členové ODS (legrace je sledovat hlasování členů ANO, není divu, že zákon získal přezdívku lex Babiš). Kromě mírně kontroverzního senátora Jaroslava Kubery není ve straně ODS nikdo, na koho by se dalo ukázat káravým prstem. Jsou to tedy spíše morální důvody, proč je pro mě ODS stále nevolitelnou stranou - svezení se na aktuálně populárních vlnách, které zmítají tou naší českou bárkou, to není příliš dobrá vizitka.

Svoboda a příma demokracie

Rozhodnutí volit všechny zde zmíněné předchozí strany by se stále dalo nějak racionálně vysvětlit. Co se mi ale naprosto příčí, je politická kariéra Tomia Okamury. Nejenže ten člověk je prakticky živoucí definice populismu, ale zároveň má na sobě přilepenou kauzu s pochybným financováním jeho předchozího projektu Úsvit. Navíc já vlastně vůbec nevím, o co tomu člověku jde. Pořád se ohání přímou demokracií, Švýcarskem, odvolatelností politiků, ale používá k tomu těch nejohavnějších populistických prostředků, za které by se ani soudruh Goebbels nemusel stydět. Přestože voličskou základnu nemá velkou, je přesto alarmující, že těch voličů má dostatek na to, aby se dostal do parlamentu.

Strana práv občanů

Uf. Ani jsem netušil, že se tahle sranda strana rychlých šípů stále drží při životě. Jak zmíněno výše u odstavce hnutí ANO, kdokoliv veřejně podporující Miloše Zemana se automaticky pohřbívá na politické rovině. O Zemanovi se zde rozepisovat nebudu, ostatně pro to by mohl stačit můj otevřený dopis. A samotná strana SPO, já se omlouvám za svou strohost, ale poukazovat na to, že SPO je banda šašků, je stejné jako poukazovat na to, že z kropícího vozu cáká voda, protože to je kropící vůz. Už jen to, co na člověka vyskočí po otevření jejich internetových stránek:

"Budeme spolu s naším prezidentem Milošem Zemanem všemi způsoby bránit narušení našich hodnot a našeho území cizinci z rozvrácených islámských států". - Tak tenhle slint je dle všeho hlavní tahoun volebního programu SPO. "Všemi prostředky". Oni vlastně lidé kolem SPO nejsou zlí nebo destruktivní, jenom naprosto hloupí. Viz video s novým suprlídrem Františkem Ringo Čechem. (btw. navzdory té zemano-diskvalifikaci, mám Ringo Čecha vlastně pořád docela rád i přesto, že Zemanovi fandí, asi to bude kvůli těm zvířátkům obdivující píču. ;))

Realisté

No to je mi zase výplod! Už z úvodního videa Petra Robejška je patrné, že tzv. realisté ví všechno líp, protože všechny ostatní české strany to dělají špatně. Tomu by se samozřejmě ještě nedalo nic moc vytknout. Jasnou stopkou je ale financování strany a koneckonců i postava samotného Robejška. Původně za financemi stála dosti kontroverzní společnost Penta, která má na kontě politickou kauzou Gorilla v roce 2011. Ale není to jen Penta a Marek Dospiva, jsou tu i další, jako například příliv peněz z ruské Alfa banky. Můžeme jen doufat, že si tohoto kremelského větru čeští voliči všimnou. A pokud jde o Robejška, tento text mě přesvědčil o tom, že jde o člověka nevalných hodnot. Suma sumárum jde o absolutně nevolitelnou stranu!

Řád národa - vlastenecká unie

K těmhle klaunům není třeba se nějak dlouze vyjadřovat, ostatně stačí si přečíst můj poměrně úspěšný článek, kdo za tím stojí...

 
Dělnická strana sociální spravedlnosti

Tyhle nácíčky sem dávám jen pro úplnost, aby nezapadli. Pokud někdo o volení této strany uvažujete nebo dokonce jste členem, tak si rovnou prostřelte hlavu pistolí, dle vzoru vůdce.

Strana svobodných občanů

Ani zde neproběhla od roku 2013 žádná změna. Jakl stále členem a členství (byť již ne aktuální) Petra Hampla (Konvičkův nohsled) mě jen utvrdilo v tom, že tahle strana si volební hlas rozhodně nezaslouží. Stále jedou takový podivný, jakoby anarchisticko liberální směr, zatímco se na ně nabalují podivná individua s ještě podivnějšími názory. Mach je takový slabší odvar Nigela Farage a dle všeho stále masturbuje nad obrázkem pana Václava Klause staršího i mladšího.

Občanská demokratická aliance

O občanské demokratické alianci se ví už nějaký ten pátek. A mám tím na mysli to novou, vedenou Pavlem Sehnalem. Dlouho jsem této straně nevěnoval pozornost, neboť mi přišla jako hodně minoritní a rychlé googlení mi ani nevrátilo žádný matroš pro zařazení ÓDY do tohoto seznamu. Pak se začaly objevovat billboardy s usměvavým sluníčkem Sehnalem a protože co je vidět, to je počítá, napadlo mě, proč ODA tedy vlastně nevolit? Přiznám se bez mučení, že na rešerši k této straně jsem tentokrát potřeboval pomoc facebookového think tanku a jako na potvoru mi byl předložen odkaz na video ze včerejška (10.08.2017). Docela by mě zajímalo, jestli Pavel Sehnal vůbec tuší, kdo že MikeJePan (o kterém se v tom videu zmiňuje) vlastně je. Mike rozhodně není pán, ale arogantní idiot, který se proslavil nesmyslnou provokací městských policistů. A pokud by tento fakt ještě někomu nestačil, tak se na toto individuum podívejte v dokumentu Rada nad zlato - shodou okolností vůbec první vstup v 16. sekundě. Mám dojem, že to je knockout, ze kterého se ODA jen tak nevzpamatuje.

TOP09

Skoro by se chtělo říct "to nejlepší na konec". A musím se přiznat bez mučení, že mě docela mrzí, že se TOP09 v tomto seznamu nachází. Jde totiž (bohužel) o nejlepší řešení v rámci hesla "volit menší zlo". Lidé jako Barbora Antonová (edit: Barbora není přímo v TOP09, měla ale z této strany podporu při senátních volbách) nebo Dominik Feri dělají na sociálních sítích poměrně dobrou práci a nemám problém se s jejich názory v klidu ztotožnit. Nicméně musel bych se nazvat pokrytcem, kdybych tady TOP09 nezmínil. Důvod je prostý. Miroslav Kalousek. Jde bohužel o prohnaného hada, který za sebou zanechal pár nelichotivých odkazů. Když pomineme nedokázanou korupci ze strany sázkových kanceláří, resp. zde již zmíněné Penty, nebo fyzické profackování mladíka, který mu zanadával, což mělo velice vtipnou dohru v podání Petra Skokana, tak se ale nemůžeme vyhnout přehledu, který nám poskytl nadační fond proti korupci - mimochodem nejvtipnější je ta zmínka o Babišovi u privatizace Unipetrolu. Fakt pojď mi hop! :) Velká škoda. Pokud by se TOP09 do parlamentních voleb v roce 2017 Kalouska zbavila, byla by "topka" poměrně volitelnou stranou.

***

Nu? Moc nám těch stran na výběr nezbylo, což? :) Mám samozřejmě výhrady i ke známým stranám, které jsem zde neuvedl, nicméně alespoň bych neměl tendenci si uříznout ruku poté, co bych jim do volební urny hodil volební lístek.

A můj aktuální favorit? Viz krajské volby 2016. ;)

Habovy poslední zápisky z pobytu u našich německých sousedů

Dnešním dnem načínám poslední pracovní týden na centrále evropské společnosti SAP SE. Od 1. listopadu se přesouvám zpět do Prahy, kde budu ale pod hlavičkou SAP pracovat stále. Takže do Walldorfu budu tak jako tak od času dojíždět. Jen se zkrátka vracíme domů. Zároveň bych chtěl nějakým způsobem uzavřít mé spisky zpravujíc o německé mentalitě z jihozápadního cípu SRN. Tento článek bude o poznání kratší, protože to podstatné jsem zmínil už ve svém I., II., a III. díle. Budu zde také generalizovat více než je mi příjemné.


Chytrý šprt, kterému občas rupnou nervy

Asi tak bych definoval německý národ v evropském kontextu v jedné větě. Představte si Evropu jako třídu dětí na základní škole. Německo je ten šprt, co všechno umí, má vždy všechny domácí úkoly a pilně se připravuje na písemky. Nezlobí a zároveň poučuje ostatní, aby nezlobili, za což si od ostatních často vyslechne posměch. Z Německa a jeho nemotorné socializace si všichni dělají srandu a všem přijde dobré, jen když je třeba reprezentovat třídu na nějaké meziškolní vědomostní soutěži, nebo když někdo potřebuje kolegiálně vysvětlit přednášenou látku. Dokud nejsou výsměchy a sociální ústrky moc silné, žák Německo to přejde mávnutím ruky, byť ho to možná uvnitř pomalu, ale jistě užírá. No a pokud šikana dolehne z řad spolužáků v neudržitelné míře, dorazí jednoho rána Německo do třídy a všechny své spolužáky německým Waltherem postřílí.

Německý národ je ale v současnosti vychován do takové míry, že podobný zkrat z druhé světové války je prakticky nereálný, byť jsou v Německu krajní nacionalisté slyšet mnohem více než např. před 10 lety. Němci jsou totiž velice učenliví. Možná za to trochu může německý jazyk, který namáhá mozek o něco více, než třeba angličtina. Jejich smysl pro zákony a jejich dodržování je mnohem citlivější než u nás. A slovem "citlivější" nemyslím striktnější, ale naopak flexibilnější, jsou více stavění na princip presumpce neviny. V Čechách se velice rychle o jednotlivci rozhoduje "to je zloděj", "to je podvodník", "to je hajzl" aniž bychom k tomu měli nějaký oprávněný důvod. Samozřejmě pokud toho "spolužáci" začnou zneužívat, může se stát, že žák Německo radikálně změní svůj postoj. Ne že by hned vystřílel celou třídu, ale třeba se všem vyprdne na pomoc s úkoly a reprezentaci na vědomostních soutěžích, což by celou třídu mohlo ve svém důsledku taky mrzet.


Německo coby vizionář

Němci na evropském kontinentu určují běh dějin více, než si spousta lidí myslí. Na poli technickém, sociálním, politickém, ale i finančním a hudebním. Einstein, Planck, Benz, Bismarck, Rotschild, Marx, Nietzsche, Beethoven, ti všichni se narodili na dnešním území Německa. Německo je dnes de facto srdcem i mozkem Evropské Unie, byť evropský parlament sídlí v Bruselu. A rozhodně nelení. Nemám dostatečný rozhled v jiných státech, ale v Německu se veřejně začalo debatovat o současném demokratickém systému, resp. začali řešit otázku, zda-li by se měl aktuální demokratický systém změnit. Téma nevídané, které jsem už naťukl v koblihách. A skutečně! V srpnu 2016 podal Norbert Lammert z CDU návrh na prodloužení funkčního volebního období z 4 na 5 let. Tento návrh demokracii samozřejmě nespasí, jen to ukazuje, že věci se dávají do pohybu a pokud dojde k nějakým významným společenským změnám, směle bych si na Němce vsadil jako na toho, kdo bude společnost dávat do pucu.


Co mi bude chybět

Paradoxně mi bude chybět provoz na dálnicích. Přestože jsou německé dálnice pekelnou zkouškou nervů, je 95% německých řidičů již natolik vytrénovaných, že neduhy typu vyblikávání a lepení se na záda nejsou na německých dálnicích a silnicích tak časté, jako je tomu v Čechách. Možná to je jen subjektivní dojem, ale přijde mi, že podnětů k nasrání je na českých dálnicích a silnicích mnohem více, ač je provoz mnohem řidší než u našich západních sousedů.

Co mi bude dále scházet, je všeobecně pozitivnější nálada. Rozplýval jsem se nad tím už ve svém prvním díle, ten kontrast obecně společenské nálady v Německu v Čechách. Minulý týden jsem byl v Plzni na vstupní prohlídce. Když jsem na rázný dotaz zdravotní silné sestry "Co si přejete?" odpověděl, že vstupní prohlídku, byl jsem smeten rychlým a jedovým "S touhle společností nemáme smlouvu!" Na což jsem se zmohl jen na: "...ééé, ale mě bylo řečeno...", "KDO VÁM TO ŘEKL?!" byl jsem nemilosrdně přimáčknut k zemi jak šváb pod botou spravedlivého českého chasníka. Vstupní prohlídku jsem si ale nakonec přeci jen vydobyl. Co jsem se za ty roky naučil, je snažit se tu aktuální blbou českou náladu nějakým způsobem neutralizovat. Ono to je v podstatě logické, nemůžete čekat, že se na vás paní za pokladnou bude automaticky smát, přestože se z první tváříte jak ucpaný odpad v dřezu. Ony v podstatě všechny ty nasrané ksichty čekají na nějakou vzpruhu, která by je vytrhla z té nekonečné nasranosti. Vím, zatím se mi to kecá, 5 let jsem hákoval v happy Reichu, mám pozitivní náladu, tak uvidíme, jak dlouho mi smích vydrží. ;)

A co mi bude určitě chybět, je ta německá byrokratická flexibilita, jakkoliv neuvěřitelně to zní. Opět čerstvý příklad. České zdravotní pojišťovny. Za celou dobu svého působení jsem jedinkrát nebyl na pobočce německé zdravotní pojišťovny AOK. Nikdy. ANI JEDNOU!!! Přihlášení, odhlášení i vyžádání podkladů se odehrávalo prostřednictvím e-mailem a následně poštou. Naprostá slast! V Čechách? Už při odhlašování od VZP to bylo peklo - což nás přimělo k tomu, abychom při návratu do vlasti zvolili konkurenční pojišťovnu, která od nás požadovala potvrzení o pojištěni od německé pojišťovny a zároveň potvrzení o zdravotním pojištění, které jsme měli před odstěhováním do Německa. Důvod nevím, ale nemusím vědět všechno. OK. Já i manželka jsme schválně paralelně poslali e-mail na info@vzp.cz, že potřebujeme potvrzení o pojištění. Drahá polovička měla štěstí, že na druhém konci e-mailového drátu seděl někdo, kdo věděl, o jakou situaci jde a potvrzení, resp. výpis z období pojištění bylo záhy posláno poštou. Já měl smůlu. Dostal jsem odpověď, že to není možné. Že se musím osobně dostavit na pobočku, obnovit pojištění, následně jej vypovědět, z čehož mi bude vystaveno potvrzení o pojištění. V tu chvíli jsem se cítil jako Vincent Vega při čištění rozstřeleného mozku v autě v garáži u Jimmyho. Odeslal jsem odpověď, že potřebuji to, co je v příloze, kam jsem nahrál naskenovaný dokument, který byl odeslán manželce. Dostalo se mi pichlavé odpovědi naznačující, že se mám příště řádně vyjádřit, co vlastně chci a že mi to bude odesláno. Samozřejmě na jinou adresu, než kterou jsem v žádosti uvedl. Dokonce i v doručeném výpisu byla správně uvedena adresa pro doručení, ale stejně mi to přišlo na adresu trvalého bydliště. Splést se může každý, ale u VZP se plete každý druhý.

A v neposlední řadě mi bude chybět pivovarská hospoda Vetter's v Heidelbergu, kde jsme velice často sedávali. :) Naštěstí pivovarnictví kvete v Čechách měrou nebývalou, takže toto mrzení mě snad velmi brzy opustí. ;)

Auf wiedersehen! :'-)