Námět na tento článek mi hlodá v hlavě už hodně dlouho. Semínko bylo zasazeno před několika lety, když se kdesi na sociálních sítích kdosi rozčiloval nad těmi, kdo si instalují blokace reklam (tzv. ad-blocky), aby se dotyční mohli dívat na youtube videa bez reklam. Proběhla otřepaná argumentace čecháčky, kteří chtějí všechno zadarmo a "nechápou", že "tvůrci" tzv. "contentu" (obsahu) musí také z něčeho žít. V jak kataklyzmatické řiti jsme se to obrátili?! Že upřednostňujeme vymývání mozků?
Se současným konceptem reklamy mám velký problém. Kamarád to dokonce označil za psychickou vadu hodnou léčení. Paradoxně jsem za to rád. Dostanu-li se na internetové stránky s textem, který mě zaujal, ale vedle kterého neustále cosi bliká, přestávám číst a stránku zavírám. Otravuje mě to. Když už mám tu smůlu, že se naskytnu ve stejné místnosti, kde běží nějaký televizní program protkán reklamními spoty, střídají se ve mně dvě emoce - údiv a hnus. Jak je možné, že na to lidi vydrží koukat? A z té úlisnosti a očividné touze navrtat lidem do hlavy díru se mi chce zvracet.
Tohle není žádná namyšlená póza! Díky utrpení na obchodní akademii jsem měl možnost být účasten v hodinách marketingu, což mi tehdy otevřelo oči. Víte, dnes reklama dávno neslouží jakožto informační sdělení ve stylu "tam u toho lze koupit to i tamto". Kdepak. Účelem marketingu je lidem navrtat do hlav podvědomé přesvědčení, že nabízený produkt buď potřebují, důvěrně jej znají, případně že jej používá každý. Kolikrát jste v krámu u výrobku viděli hlášku "znáte z televize"? To podvědomé přesvědčení, že něco znáte má ohromnou páku. I když při reklamách tzv. vypnete pozornost, tak podvědomí ten obraz i zvuk zaznamená a když pak brousíte mezi regály a hledáte určitý výrobek, hodíte nakonec do košíku to, co vlastně už "znáte", protože jste to někde viděli, třeba aniž byste věděli, kde a kdy. U kolika reklam se objevuje skupinové použití nějakého produktu? Ten pocit, že "to" používá každý, případně velká skupina lidí, je další psychologická vějička. Lidé chtějí být součástí skupin. Lidé chtějí používat stejné věci, jako bezprostřední společnost, neboť člověk je společenský tvor. To jsou běžné psychická reakce. A mistři reklam to moc dobře vědí. Nikdy nezapomenu na studentskou projekci filmu Český sen, po které jsme poměrně dlouho s tvůrci diskutovali na téma reklamy. Měli jsme totiž možnost vidět necenzurovanou verzi, která do oficiální distribuce nešla. Slíbili jsme Vítkovi i Filipovi, že o tom mimo to malé soukromé kino povídat nebudeme, takže nebudu zacházet do detailů, nicméně to "tajné" sdělení (nenápadně) nakousnu v následujících řádcích.
Marketing v byznysu je jedna věc. A kromě zmatenosti konzumentů nejde prakticky o nic tak moc destruktivního. Co je ale naprostou zkázou společnosti (a co podle mě přivede společnost do dalších hlubokých sraček) je politický marketing. Nenápadná, ale velice účinná politická propaganda. Nejdokonalejší ukázkou u nás je Marek Prchal a jeho marketingová kampaň, která dostala Babiše tam, kde je teď. Prchal svou práci dělá bohužel velice dobře. Jeho znalost průměrného vzorku obyvatelstva dokázala divy. Všechna čest. Jenže dokud bude možné tímto způsobem získávat volební hlasy, nebudeme moc o skutečné (byť zastupitelské) demokracii jako takové moci mluvit. Ovoce dobrého marketingu není demokracie. Že vyhraje ten, kdo má nejlepší marketingový tým, to nemá s demokracií vůbec nic společného. Nejvlivnější složkou společnosti se stávají marketingoví matadoři a ne nadarmo dnes patří mezi nejlépe placené experty. To oni tady vládnou. Netajím se názorem, že politické strany by měly mít apriori zakázáno jakoukoliv marketingovou činnost. Vím, nereálné, neproveditelné, zvláště v dnešní internetové době, nicméně v budoucnu bude muset dojít k nějaké politické restrukturalizaci, protože lidé si dnes nevolí kompetentní politické zastupitele, kteří mají na starost právní, bezpečnostní a sociální obstarání obyvatelstva. A zdaleka nemám na mysli jen Česko. Svět se řítí do záhuby a lidstvo bude muset opět padnou tvrdě na držku, aby si uvědomilo, že tento politický systém není konstantně udržitelný. Historie nás poučuje, co politická propaganda způsobila a přesto se díky marketingové demagogii dostávají do vůdčích rolí lidské zrůdy. A ono nás to zase semele. Možná to nebude holokaust nebo gulag, možná to bude něco jiného.
Razím názor, že skutečně dobré, kvalitní věci a chytří lidé klamavou reklamu ani demagogický marketing nepotřebují. Možná je to tak trochu utopistický pohled na svět, ale příklady tu jsou. Viděl někdo v ulicích plakáty Toma Waitse nebo PJ Harvey před jejich koncerty? Viděl někdo v televizi reklamu na alkoholické výroby z palírny Žufánek? Ovšem že ne. Pravda Martin Žufánek sice má velice sofistikovanou formu marketingu, jenže ten se zakládá na jeho zákaznicích. Konzumenti vědí, že jde o kvalitní produkty, proto je referují dále. A přesně takhle by správný marketing měl fungovat. Sám jsem se dostal do toho stavu, že vidím-li na něco reklamu, okamžitě si k avizovanému produktu vybuduji absolutní averzi. Cokoliv "sponsored" na sociálních sítí končí v pomyslném myšlenkovém koši, nehledě na to, jak moc by nabízený produkt byl užitečný/zajímavý/kvalitní. Možná extrém, ale osobně se mi s takovým modelem žije docela dobře.
Takže pokud brojíte proti ad-blockerům, patříte mezi vyznavače vymývání mozků, ač o tom třeba nevíte. Majitelům obsahu "zadarmo" nejde totiž o kvalitu, ale o co největší počet návštěvníků. A podle toho tak také vypadají tzv. žurnalistické weby, jejichž marketingoví zaměstnanci vědí, že emoce jsou silnější než strohá a neutrální informovanost. Že lidi zaujme více ŠOK! nežli konstruktivní výklad faktů.
Takže nenechte si srát na hlavu, jakkoliv se to může jevit na první pohled (dotek) příjemně.
Se současným konceptem reklamy mám velký problém. Kamarád to dokonce označil za psychickou vadu hodnou léčení. Paradoxně jsem za to rád. Dostanu-li se na internetové stránky s textem, který mě zaujal, ale vedle kterého neustále cosi bliká, přestávám číst a stránku zavírám. Otravuje mě to. Když už mám tu smůlu, že se naskytnu ve stejné místnosti, kde běží nějaký televizní program protkán reklamními spoty, střídají se ve mně dvě emoce - údiv a hnus. Jak je možné, že na to lidi vydrží koukat? A z té úlisnosti a očividné touze navrtat lidem do hlavy díru se mi chce zvracet.
Tohle není žádná namyšlená póza! Díky utrpení na obchodní akademii jsem měl možnost být účasten v hodinách marketingu, což mi tehdy otevřelo oči. Víte, dnes reklama dávno neslouží jakožto informační sdělení ve stylu "tam u toho lze koupit to i tamto". Kdepak. Účelem marketingu je lidem navrtat do hlav podvědomé přesvědčení, že nabízený produkt buď potřebují, důvěrně jej znají, případně že jej používá každý. Kolikrát jste v krámu u výrobku viděli hlášku "znáte z televize"? To podvědomé přesvědčení, že něco znáte má ohromnou páku. I když při reklamách tzv. vypnete pozornost, tak podvědomí ten obraz i zvuk zaznamená a když pak brousíte mezi regály a hledáte určitý výrobek, hodíte nakonec do košíku to, co vlastně už "znáte", protože jste to někde viděli, třeba aniž byste věděli, kde a kdy. U kolika reklam se objevuje skupinové použití nějakého produktu? Ten pocit, že "to" používá každý, případně velká skupina lidí, je další psychologická vějička. Lidé chtějí být součástí skupin. Lidé chtějí používat stejné věci, jako bezprostřední společnost, neboť člověk je společenský tvor. To jsou běžné psychická reakce. A mistři reklam to moc dobře vědí. Nikdy nezapomenu na studentskou projekci filmu Český sen, po které jsme poměrně dlouho s tvůrci diskutovali na téma reklamy. Měli jsme totiž možnost vidět necenzurovanou verzi, která do oficiální distribuce nešla. Slíbili jsme Vítkovi i Filipovi, že o tom mimo to malé soukromé kino povídat nebudeme, takže nebudu zacházet do detailů, nicméně to "tajné" sdělení (nenápadně) nakousnu v následujících řádcích.
Marketing v byznysu je jedna věc. A kromě zmatenosti konzumentů nejde prakticky o nic tak moc destruktivního. Co je ale naprostou zkázou společnosti (a co podle mě přivede společnost do dalších hlubokých sraček) je politický marketing. Nenápadná, ale velice účinná politická propaganda. Nejdokonalejší ukázkou u nás je Marek Prchal a jeho marketingová kampaň, která dostala Babiše tam, kde je teď. Prchal svou práci dělá bohužel velice dobře. Jeho znalost průměrného vzorku obyvatelstva dokázala divy. Všechna čest. Jenže dokud bude možné tímto způsobem získávat volební hlasy, nebudeme moc o skutečné (byť zastupitelské) demokracii jako takové moci mluvit. Ovoce dobrého marketingu není demokracie. Že vyhraje ten, kdo má nejlepší marketingový tým, to nemá s demokracií vůbec nic společného. Nejvlivnější složkou společnosti se stávají marketingoví matadoři a ne nadarmo dnes patří mezi nejlépe placené experty. To oni tady vládnou. Netajím se názorem, že politické strany by měly mít apriori zakázáno jakoukoliv marketingovou činnost. Vím, nereálné, neproveditelné, zvláště v dnešní internetové době, nicméně v budoucnu bude muset dojít k nějaké politické restrukturalizaci, protože lidé si dnes nevolí kompetentní politické zastupitele, kteří mají na starost právní, bezpečnostní a sociální obstarání obyvatelstva. A zdaleka nemám na mysli jen Česko. Svět se řítí do záhuby a lidstvo bude muset opět padnou tvrdě na držku, aby si uvědomilo, že tento politický systém není konstantně udržitelný. Historie nás poučuje, co politická propaganda způsobila a přesto se díky marketingové demagogii dostávají do vůdčích rolí lidské zrůdy. A ono nás to zase semele. Možná to nebude holokaust nebo gulag, možná to bude něco jiného.
Razím názor, že skutečně dobré, kvalitní věci a chytří lidé klamavou reklamu ani demagogický marketing nepotřebují. Možná je to tak trochu utopistický pohled na svět, ale příklady tu jsou. Viděl někdo v ulicích plakáty Toma Waitse nebo PJ Harvey před jejich koncerty? Viděl někdo v televizi reklamu na alkoholické výroby z palírny Žufánek? Ovšem že ne. Pravda Martin Žufánek sice má velice sofistikovanou formu marketingu, jenže ten se zakládá na jeho zákaznicích. Konzumenti vědí, že jde o kvalitní produkty, proto je referují dále. A přesně takhle by správný marketing měl fungovat. Sám jsem se dostal do toho stavu, že vidím-li na něco reklamu, okamžitě si k avizovanému produktu vybuduji absolutní averzi. Cokoliv "sponsored" na sociálních sítí končí v pomyslném myšlenkovém koši, nehledě na to, jak moc by nabízený produkt byl užitečný/zajímavý/kvalitní. Možná extrém, ale osobně se mi s takovým modelem žije docela dobře.
Takže pokud brojíte proti ad-blockerům, patříte mezi vyznavače vymývání mozků, ač o tom třeba nevíte. Majitelům obsahu "zadarmo" nejde totiž o kvalitu, ale o co největší počet návštěvníků. A podle toho tak také vypadají tzv. žurnalistické weby, jejichž marketingoví zaměstnanci vědí, že emoce jsou silnější než strohá a neutrální informovanost. Že lidi zaujme více ŠOK! nežli konstruktivní výklad faktů.
Takže nenechte si srát na hlavu, jakkoliv se to může jevit na první pohled (dotek) příjemně.
