Od března 2014 mi zde visí "draft" k tomuto článku. Nepustil jsem se do toho jednak proto, že jsem měl práce nad hlavu a taktéž proto, že tímto článkem ryji v podstatě sám do sebe. Budu kritizovat všemožné vyjadřování, k čemuž patří samozřejmě i tohle. :)
Stydím se, že mně tak dlouho trvalo prozření, že komentovat každou píčovinu je nejen kontraproduktivní, ale zároveň naprosto zbytečné. Od politiky, přes práva homosexuálů až po diskuze nad tématem globálního oteplování. Červenám se studem, že jsem byl členem davu, jehož členové jsou dle potřeby doby z ničeho nic odborníci na problematiku ruských menšim/většin na Ukrajině, experti v oblasti financování, znalci politiky a v neposlední řadě rázní a sebe zvaní soudci a kazatelé práva. Ti všichni trpí nezadržitelnou potřebou vyjádřit se. A nejen to. Někteří z nich se tak radikálně drží svého "názoru", že si na všemožných (anti)sociálních sítích začnou do profilových fotek cpát vlaječky (od ukrajinské po tibetskou), aby dali najevo, "na čí" straně stojí.
Ale já to mrdám.
Nemá cenu si zbytečně tvořit nepřátele, nebo případně diskuzní protivníky na život a na smrt. Nekonečnými diskuzemi a názory se běh světa nezmění. Alespoň pokud jde o záležitosti, které nelze ovlivnit. Co docílím tím, budu-li hájit (případně odporovat) globální oteplování? Co se změní, budu-li tzv. na straně Ukrajinců/Židů/Palestinců? Lidé, na základě jejichž rozhodnutí se uvádí tok historických události do pohybu, mezi tento dav ohnivých "názorystů" beztak nepatří.
Člověk si skutečně nejen na internetových diskuzích jen krátí žíly. Je to naprosto zbytečné. Budu se raději účastnit diskuzí nad tématem, jak vypěstovat kvalitní pelyněk, jací hudební interpreti stojí za návštěvu, kam jet na výlet, nebo se dle hesla co s načatým večerem prostě jen ožrat jako dobytek.
Tímto rezignuji na jakékoliv komentáře týkající se politického dění a událostí, které hýbou mezinárodním zájmem. Každý, kdo má do prdele díru, cítí nezadržitelnou potřebu se k tomu vyjádřit bez ohledu na to, jestli dané problematice alespoň minimálně rozumí. Toho já nechci být součástí a se sklopeným zrakem se odebírám pryč s hanbou, že i já jsem měl donedávna nezadržitelnou potřebu vyjádřit se.
