Svoboda

Svoboda je hezká věc, škoda, že neexistuje...

Většina politických věznů, obětí koncentračních táborů nebo otroků by mě teď vytahala za vlasy. Problém spočívá v nedostatečné definici slova "svoboda". Mohli bychom laborovat s termíny "svoboda", "svobodná vůle" a "možnost volby", nicméně všechny termíny jsou navzájem propojeny. Já toto dilema vyřeším rozdělením svobody na svobodu fyzickou (jsem volný a nejsem ve vězení) a svobodu duševní (mohu se svobodně rozhodnout, co budu dělat). Jenže mohu se opravdu svobodně rozhodnout, co budu dělat? Ve filosofii se častokrát setkáváme s definicí, ve které je určení svobody závislé nejen na jedinci, ale také na vztahu jedince k druhému, resp druhým, viz např. Kantův kategorický imperativ. Aneb jde o pokusy definovat svobodu v rámci společnosti. Totální duševní svoboda ale prakticky neexistuje. Tato svoboda paradoxně neguje samu sebe, neboť člověk je omezený tvor. Je smrtelný, jeho čas bytí je omezen, je ovládán hormony, musí příjimat potravu, musí dýchat. Pokud by byl člověk nesmrtelná bytost, absolutně nezávislá na svém okolí, včetně nezávislosti na interakci se svým vlastním druhem, pozbyl by pojem svoboda na významu, neboť tento absolutní člověk by pozbyl všech potřeb. Netřeba jíst, dýchat, starat se o svou existenci a netřeba socializace. Nekonečná svoboda by znamenala nekonečnou marnost. Jsou to lidské potřeby a touhy, díky kterým si člověk definoval pojem svoboda. Je to nedosažitelná utopie, jejíž realizace by zničila sebe samu.

Pokud se ale budeme držet při zemi a budeme se pohybovat v rámci běžné společnosti, tak nutně narazíme na následující body, které dokazují, že z oné duševní svobody máme možnost si ukousnout jen velice nepatrný kousek.

• Nemáme možnost si vybrat rodiče a příbuzné

Své tzv. "nejbližší" si nevybíráme. Rodina má sice prý držet pospolu, ale pokud se rodinný kruh udržuje jen na základě hesla "rodina má držet spolu", může dojít k bizarnímu společenství, které je tímto heslem násilně udržované, zvláště pokud se mezi rodinnými členy objeví propastné rozdíly charakteru a/nebo nedostatek tolerance, empatie a poruzumnění. Ano, máme možnost rodinu v dospělosti opustit, ale psychická stopa je bohužel většinou nesmazatelná.


Rodinná sešlost nemusí být vždy takto idylická

• Nemáme možnost si vybrat mateřskou a základní školu

Teoreticky máme možnost si vybrat základní školu, prakticky to ale z 99% závisí na rodičích, resp. na těch, kteří jsou za nás zodpovědní. Ono vůbec do 18. roku života je to se svobodou tak nějak na štíru. Ale zpět do základky. Nemáme nejmenší šanci si vybrat třídní kolektiv. Samozřejmě tento kolektiv lze po nějakém čase na základě dožadování se u rodičů a/nebo učitelů změnit, ale poté opět nemáme možnost si vybírat, jaké spolužáky chceme. Hodí nás do třídy plné neznámých lidí a děj se vůle boží. Přitom třídní kolektiv základní školy prakticky dotváří lidskou osobnost, neboť zde malý člověk tráví podstatnou většinu svého dětství. Zde se hraje o všechno. A jedinec zde většinou nemá možnost volby.


Škola, základ života

• Nemáme možnost si vybrat náboženství

Díky bohu za mé ateistické rodiče! :) Tento bod se částečně týká prvního bodu. Pokud se narodíte do ortodoxně židovské rodiny, tak si v dětství budete horko těžko prosazovat, že chcete být křesťanem. A vlastně nejen v dětství. Náboženství je v podstatě berlička, jak se vypořádat se svou vlastní smrtelností a nejistotou samotného bytí. Ale i zde jste opět odkázáni na místo vašeho bydliště, resp. narození, resp. na to, kdo jsou vaši rodiče. Ano, v dospělosti máte v tomto směru možnost volby, ale stejně jako školní kolektiv, náboženská výchova dotváří lidský charakter, ať už v tom dobrém nebo špatném slova smyslu.


Pochod radikálních pastafariánů

• Nemáme možnost si vybrat vlastní sousedy

Ani tak malicherná věc, jako jsou sousedé, nezávisí na našem rozhodnutí. Pokud se staří dobří sousedé rozhodnou odstěhovat a byt/dům prodat, máte smůlu. Nové sousedy si prostě nevyberete. A pokud budou noví sousedi idioti, dostane váš život nový (nepříjemný) rozměr.

Soužití s některými sousedy bývá těžké

• Nemáte možnost si vybrat kolektiv v zaměstnání

Většinou. Nestává se moc často, že se při výběrovém řízení setkáte i s celým týmem. A i kdyby jste si pracovní místo skutečně vybrali na základě kolektivu, pak viz předchozí bod. Vliv na výběr nových spolupracovníků teoreticky máte, ale rozhodně nejde o obecné pravidlo. Řadový zaměstnanec má prostě smůlu a svůj kolektiv si nevybírá. Můžete si sice zvolit dráhu živnostníka, ale k tomu je třeba dávka znalostí, umu z oboru a trpělivosti při vyplňování daní z příjmu. Jenže pokud se narodíte do sotva gramotné rodiny, tak máte startovací dráhu posetou hlínou, smetím a metrovými výmoly, jinak viz první dva body.

Sluníčkový pracovní kolektiv není zdaleka samozřejmostí

• Nemáme možnosti si nevybrat fyzické omezení

Pokud se narodíte bez nohou, máte smůlu, běžec z vás nebude. Pokud se narodíte slepí, máte smůlu, pilot z vás nebude. Pokud se narodíte se špatnou štítnou žlázou, máte smůlu, modelka z vás nebude. Pokud se narodíte s poruchou růstu, máte smůlu, basketbalista z vás nebude. Pokud se narodíte s downovým syndromem... no, v tomto případě těch možností moc není. Zacházím sice do extrémů, ale to, jak si moc v životě budeme moci "svobodně" vybírat, záleží na tom, s "čím" se narodíme.

...

• Máme možnost si (ne)vybrat životního partnera

Abych to zakončil trochu pozitivně, tak podle mě je volba partnera skutečně to jediné (pokud má člověk štěstí a nenarodí se v nějaké demagogické zemi, nebo pokud nemá smůlu v prvním a třetím bodě), kdy má člověk naprosto svobodnou volbu. Když samozřejmě pominu takové věci, jako problémy homosexuálů v omezených společnostech, nebo neukojitelný pud po kráse (což je ale problém jednotlivce), tak všichni mají dostatečně svobodnou možnost si vybrat člověka, se kterým se vydají šlapat svět. ;) Je to ten jeden nepatrný kousek oné duševní svobody, který by si měl každý náležitě nechat projít hlavou a následně vychutnat každým douškem, protože většinu ostatních životních záležitostí si zkrátka nevybereme. Ou, ta závorka s předponou ne u slova "vybrat" je tam schválně, neboť není nic špatného na volbě být sám... pokud tedy ta volba není zapříčiněna čímsi z např. předchozího bodu...