Co posloucháš? To neznáš.

Když se nad tím zamyslím, tak já byl vlastně arogantní namyšlenej hipster ještě před tím, než to bylo cool. V druhé polovině 90. let, s příchodem internetu, jsem začal objevovat hudební tělesa většině neznámá, ale přesto mému uchu lahodící. Takže krátce pro mém připojení k internetu jsem nasosal hudbu, kterou nikdo v mém blízkém okolí neznal, přestože v globálním měřítku šlo o docela zaběhnuté stálice. Umírnění namyšlenci na dotaz "Co posloucháš?" odpovídali opatrně "XY, ale jsou zatím docela neznámí," nebo "XY, ale moc to v rádiích nehrajou", zato já byl kurva jistá v kramflecích a rovnou jsem odpovídal "To neznáš!" aniž bych odpověděl, koho že to vlastně poslouchám. Mainstreamoví neadtrálci se většinou nenechali odbýt a když jsem tedy prozradil, pro koho jsou mé vytříbené slechy určeny, tak vždycky beztak odpověděli "Hm, to fakt neznam."

Dnes to máme my, hardcore namyšlenci, mnohem těžší. Na internetu jsou všichni, takže všechno je všem hned po ruce. S odpovědí "To neznáš!"si dnes už nezahrávám, spíše jsem přešel do incognito módu a odpovídám "Většinou úchylárny". Ač nemám rád škatulkování hudebních stylů, v tomto článku nakousnu hudebníky, kteří by se dali zařadit do kategorie doom/psycho/death folk, blues trash & psychedelic. :) Vybíral jsem skupiny, které si jsou tak nějak podobní, třeba takové Genocide Organ se vymykají všemu a ty si nechám na jindy. Nuže, na všech níže zmíněných aktuálně těžce ujíždím.

The Peculiar Pretzelmen

Bereme to odshora. "Podivní preclíkáři". Složení s tak zajímavým jménem musí samozřejmě hrát něco zajímavého. A taky že ano! Toto živelné duo na svém bandcamp účtu uvádí voodoo blues death stomp coby hudební styl. Výstižnější to asi být ani nemůže. Většina jejich věcí zní jak opilý Tom Waits na tuně steroidů. Základnu mají v Los Angeles, tvorbu vydávají samozřejmě samonákladem a mimo svůj kontinent ještě nekoncertovali. Při poslechu Pretzelmenů mám jen jeden malý problém - nedokážu zůstat bez pohybu, i to nepatrné podupávání nohou nelze ukočírovat.

The Builders and the Butchers

Stavitelé a řezníci. Kapela na tomto seznamu asi neprovařenější (rozuměj s velkou posluchačskou základnou). Folkaři z amerického Portlandu vydávají poměrně pravidelně alba i na vinylech a některé raritky se už prodávají i za docela vysoký peníz. Zajímavostí je, že mají dva bubeníky a hodně dlouho se vyhýbali zesilovačům a mikrofónům, což byl pozůstatek z jejich začátků, kdy hráli prostě na ulici, ostatně viz ukázka, kde frontman Ryan Sollee neřve do mikráku:

Lord Buffalo

Byl jsem velice překvapen, že jsem této povedené kapele hrající (jak sami sebe nazývají) mud (bahno) folk musel sám založit profil na sběratelsko-hudebním serveru discogs.com. Lord Buffalo pochází z texaského Austinu a letos 17. listopadu vydají vůbec první LP. Do té doby vydávali přes bandcamp singly a EPčka. Následující video mě utvrdilo v tom, že tahle individua musím vidět živě. Když jsem si od nich koupil první singl desku, tak mi tam připsali vzkaz, že se snad někdy ukážou v Evropě. Tak snad...

Sons Of Perdition

To je ten zasmušilý týpek na černém pozadí uprostřed té úvodní koláže. Přestože název je v plurálu, neboli "Synové zkázy", v podstatě jediným stálým členem je Zebulon Whatley, opět z Austinu, stát Texas. Často se motá kolem mnohem známější kapely Those Poor Bastards a spolupracoval na úspěšném krátkém animáku The Blackwater Gospel. Ač je tvorba Sons of Perdition temnější než nejčernější tma, frontman Zebulon na svém FB profilu vypadá jako poměrně vysmáté číslo. Temné kousky z prvního alba The Kingdom is on Fire mi hrály hodně často na cestě z práce (z bůhvíjakého důvodu) a song Psalm of Nod (byť cover) byla má pravidelná ranní hymna během manželčina pobytu v porodnici (opět nechápu proč). ;)

Graveyard Train

A z Ameriky se tentokrát přesouváme na druhý konec světa do Austrálie, kde se nachází taková pohřebácká kapela s velice chytlavými tóny i texty. Po Builders and the Butchers asi druhé nejznámější uskupení na tomto výčtu. Velká škoda, že od roku 2014 nevydali nic nového a poslední živé vystoupení proběhlo v roce 2015. Co jsem se dočetl na internetu, členové musí živit rodiny a na hudební křepčení asi nezbývá moc času. Snad to je jen dočasná přestávka, protože podobných kapel není nikdy dost.

Gun Mother

Bostonské duo je sice (relativně) nové, ale příznivci zaniklého tělesa Reverend Glasseye mají důvod k radosti, protože Gun Mother je pokračujícím projektem Adama "Glasseye" Beckleyho. Reverend Glasseye byla nejčastěji hraná hudba na mém cyklistickém dojíždění do práce (velice doporučuji poslední album One Year Lost At Sea). Před několika dny vydala "Matka zbraň" na bandcampu svou první desku These Golden Threads.

Reverend Beat-Man

Když už jsme u tě reverendů, tak se přesuňme do úchylného Švýcarska, domova "one-man-band" šílence Reverenda Beat-Mana. Když už opravdu nevím kam a mozek se permanentně snaží přepnout do režimu "dementóza", přichází na scénu tento vymítač ďábla. Inu není Švýcarsko jako Švýcarsko. ;)

Core Belief

Já vím, já vím, já s těma rakovnickejma holkama otravuju, kde můžu, ale když ony jsou fakt dobrý! Když jsem je na Povaleči v roce 2015 slyšel poprvé, byl jsem okamžitě uhranut a při skladbě Arlette jsem se udělal ušima. Absolutní ušní orgasmsus. Protože Arlette nemají na Youtube (vidíte, jak moc okrajová záležitost to je? ;)) házím sem odkaz na jejich Bandcamp stránku, kde Core Belief můžete podpořit zakoupením jejich prvního EP. A když už nic, tak hej, v rámci vlastenectví je třeba podobné projekty podporovat!

https://corebelief.bandcamp.com/track/arlette

***

Takže ano, kdyby se na nějakém festivalu sešla alespoň polovina výše zmíněných hudebníků, měl bych z toho hodně dlouho trvající svátek.

K podobným článkům by se možná na zakončení hodilo to klasické "A co posloucháte vy?", ale mě, true-ultra-super-hyper-deep-hardcore-neo-incognito-hipstera to vůbec nezajímá. B-)

Takže spíš: "Nemáte zač."

Kterak vyčistit vinylovou desku lepidlem na dřevo

Během svého nově nabytého gramofonového šílenství jsem se dostal k několika deskám, které očividně potřebovaly vyčistit. Ostatně téma jsem již naťuknul v mém předešlém příspěvku Není near mint jako near mint. A během hledání internetem po způsobech, jak nejlépe vyčistit gramodesku, jsem narazil na spojení "clean vinyl using wood glue" (vyčistit vinyl užitím lepidla na dřevo), na což jsem koukal s otevřenou pusou. Jenže ono to vážně funguje!

Vzorec polyvinylacetátu (PVA)

Polyvinylacetát (PVA) je ta magická látka, která lepí dřevo, papír a jiné záležitosti kromě vinylu. Takže pokud máte v zásobě špinavé šelakové desky, na tuto metodu čištění okamžitě zapomeňte! PVA se na vinyl nepřilepí, resp. přilepí, ale snadno jej poté sloupnout jako peelingovou masku. A přesně tak PVA lepidlo vlastně funguje! Dopřejte svým deskám pořádnou kosmetickou péči. ;)

Toto video mě nastartovalo k vlastnímu pokusu čistit desky PVA lepidlem:

Kolega toho lepidla použil možná trochu moc, ale k tomu viz níže.

Předem je třeba mít na paměti několik "nej" bodů tohoto nejbizarnějšího způsobu čistění:

• Nejnáročnější - Protože jsem už pár desek PVA lepidlem vyčistil, nemá u mě termín "nejnáročnější" tak moc velkou sílu, nicméně objektivně jde skutečně o způsob náročný na šikovnost, trpělivost, klid a čas. Nečekejte, že někam vložíte desku, zmáčknete tlačítko a nějaká mašinka udělá práci rychle za vás.
• Nejdůkladnější - V jednom článku k vinylové pračce Okki Nokki (mimochodem moc fajnová mašinka, jen krapet drahá) jsem četl dobrý argument, že většina klasických způsobů čištění (štětečkem, antistatickým kartáčkem, hadříky atd.) znečištění naopak zatlačují směrem dolů do desky. Zmiňovaná pračka Okki Nokki vysává nečistoty směrem nahoru, z desky ven. PVA lepidlo funguje na stejném principu, jen je ještě důkladnější, protože lepidlu na povrchu desky neujde ani smítko v sebezakroucenější drážce nebo nedejbože škrábanci. V jiném článku týkajícím se čištění s PVA lepidlem zmiňovali, že tento způsob odstranil z desky i ty nečistoty, na které byla pračka typu Okki Nokki krátká.
• Nejšetrnější - Ač to zní šíleně, je-li čištění provedeno správně, tak jde o nejšetrnější způsob, jak vinylovou desku zbavit nečistot. Kromě lepidla na povrch desky nic nenanášíme, ničím nějak neotíráme ani nekartáčkujeme.

Zároveň je třeba si uvědomit, že čištění PVA lepidlem není TO jediné čištění, které by měl sběratel vinylových desek od teď neustále využívat. Vlastně naopak. PVA lepidlo je vhodné na ty desky, které jsou poměrně zachovalé, mají málo škrábanců, ale z bůhvíjakého důvodu se na nich usadilo spoustu nečistot, jejichž odstraněním klasickými způsoby bychom desku sice očistili, ale riskovali bychom malé fyzické poškození desky. Samozřejmě lze takové čistění štětečkem a destilovanou vodou provádět na etapy, ale obávám se, že v některých případech by šlo ještě o náročnější způsob, než PVA lepidlo. Na mírně zaprášenou, nebo lehce zašpiněnou desku samozřejmě stačí jemný antistatický kartáč, pro pár smítek není třeba hned cákat na desku lepidlo.

Co budeme potřebovat:

1. Lepidlo :)

Nejčastěji se s "pévéáčkem" spojuje lepidlo Herkules od Druchemy. Já používám od té samé firmy Dispercoll D2 a nemám nejmenší důvod zkoušet jiná lepidla. Jak zmíněno na stránkách Druchemy, Dispercoll je "jednosložkové polyvinylacetátové disperzní lepidlo na dřevo", v čem přesně se liší od Herkula nevím, ale předpokládám, že Herkules bude pravděpodobně řidší směs, aby si s tím školáci v základní škole nezalepili ústa. ;) Naopak Dispercoll D3 je doporučen pro venkovní vodovzdorné užití, takže půjde pravděpodobně o větší dryák. Berte balení s aplikátorem - ideální pro nanášení na točící se desku.

2. Gramofon

Nebo cokoliv, co se točí a lze na to položit vinylovou desku. Sám bych k těmto experimentům svůj Technics nepoužil ani ve snu, takže jsem si na Aukru koupil zašlou Teslu za nějaké tři stovky. Jste-li zastánci toho, že odvážným štěstí přeje, můžete samozřejmě použít svůj primární gramec, osobně jsem na svou bokovku Teslu nekápl zatím ani kapku mimo desku, takže ano, jde to. Rozhodně se ale vyvarujte toho, položit desku na stůl a patlat na to lepidlo manuálně sem a tam. Nezkoušel jsem to a ani nebudu, protože fotky tohoto pekla na netu mi stačily.

3. Plastová destička na roztírání

Často se zmiňuje, že stará kreditní karta stačí. Jenže kreditní a jim podobné karty mají oblé hrany a to je špatně. Po oblých hranách mohou při roztírání ukápnout kapky lepidla přes okraj, nebo nedejbože na papírový štítek uprostřed desky. Navíc tyto karty nejsou dostatečně pružné. Ideální je si vystřihnout plastovou destičku z nějakého pružného plastového obalu. Délka hrany 8,5cm pro roztírání se mi zatím osvědčila.

Postup:

1. Odstranit případné nánosy bordelu (viditelné nečistoty;)) jemným kartáčkem nebo štětečkem.

2. Nanést rovnoměrně lepidlo. Důležitý krok! Dejte si záležet, čím rovnoměrnější rozprostření, tím lépe se to bude poté roztírat. Zároveň se od tohoto kroku bude odvíjet doba schnutí. Při svých pokusech jsem se dostal na tenkou vrstvu, která uschla za 6 hodin a opačný extrém byl 14 hodin. Chce to cvik!

3. Rozetřít do jednolité vrstvy.

Neděste se toho, když se vám nebude dařit rozetřít co nejvyrovnanější koláč, u Dispercollu vůbec nevadí, je-li v některých částech lepidla méně nebo více, jde o velice elastické lepidlo a není-li jej v některých částech až moc málo, nebude to mít při sloupávání negativní vliv. Na co naopak musíte dávat pozor, jsou osamocené ostrůvky nebo malé kapičky. Celý lepidlový koláč musí být jedním kusem na desce! Na seškrabávání jednotlivých kapek ať už na začátku nebo konci desky zapomeňte! Jde to blbě, hrozí poškrábání desky a kdybyste na nějakou kapičku ve drážce zapomněli, tak jehla na přenosce vám za to rozhodně nepoděkuje. Pokud se to ale už stane a nějaké lepidlo vám na desce zůstane, dejte si druhé kolo - naneste lepidlo znovu, při dalším sloupnutí budou předešlé kousky lepidla bez problému odstraněny společně s novým lepidlovým koláčem.

4. Čekat. Během schnutí budete mít možnost pozorovat, jak moc rovnoměrně jste lepidlo rozetřeli. Nemějte ale z nerovnoměrností hrůzu, na funkci to nemá vliv. Bude vám to schnout nějak takhle:

Důležitá věc - nechte lepidlo zaschnout po celé desce! Nestrhávejte v případě, že se na desce nachází ještě nějaký malý bílý nezaschlý ostrůvek! Tyto nezaschlé ostrůvky se budou vinylu ještě držet a hrozí roztržení lepidlové vrstvy při sloupávání. Budete-li netrpěliví, budete si muset čištění zopakovat, viz předchozí bod. Nebojte se vyčkat, Dispercollu trvá sakra dlouho, než dočista ztvrdne (jestli vůbec, mám doma svou vůbec první vrstvu a je stále poměrně elastická).

5. Sloupnutí. Na scénu přichází dobře střižené nehty. ;) Na okrajích desky, kde nejsou drážky, se nemusíte bát přitlačit. Startovací odštěpek si také můžete připravit už při roztírání desky - po úspěšném rozetření si roztírací destičkou udělejte vyčnívající zub někde u strany desky. Nyní je na čase se ponořit do sloupávací slasti! ;)

Na konci "peelingu" byste měli mít v ruce jeden kus elastického a zaschlého lepidla:

5. Setření antistatickým kartáčkem. Před položením jehly doporučuji ještě setřít nějakým antistatickým čistícím nástrojem.

Dobrý případ na čištění mi přišel včera poštou - vinyl Frances The Mute od skupiny The Mars Volta. Poměrně drahá záležitost a když jsem viděl, v jakém stavu to původní majitel nechal, tak jsem se na jednu stranu zděsil, ale na druhou stranu srdíčko poskočilo radostí, že se bude zase sloupávat sajrajt. :)

Před čistěním:

Po čištění:

V první sekundách desky není ani jedno nejtitěrnější lupnutí!

Tak to bychom měli. :) Nezapomeňte čistit ústí aplikátoru lepidla, čím je v tubě lepidla méně, tím hůře se vymačkává a otvor na aplikátoru samozřejmě zasychá.

Bukowski & Kilmister

Charles & Lemmy

Asi před měsícem jsem se poprvé dostal k tvorbě Charlese Bukowského (mrdat to české skloňování do prdele kaktusem). Byla to jeho první novela Post Office (česky Poštovní úřad). Koupil jsem nový anglický výtisk a za dva dny jsem to zhltnul. U některých pasáží jsem doslova brečel smíchy, což bylo zrovna na mé cestě metrem, jak se ale tvářili spolucestující, nemám šajn, radši jsem se po okolí nekoukal. Zároveň jsem prolézal Youtube a hledal rozhovory s tímto zhýralcem a zažil jsem euforii, neboť jak tvorba, tak jeho přístup k životu působí jak polití živou vodou. Nejde jen o to, že Bukowski byl notorický alkoholik, jde o to, že žil život přesně tak jak chtěl, byl si toho vědom, dával to nepokrytě najevo, což výborně ventiloval svým literárním střevem. Byl to přesně ten typ člověka, jenž je prost přetvářky a pokrytectví, z jeho projevu je patrné, jak to má všechno na háku a přitom elegantně balancuje na tom cirkusáckém laně jménem život.

Jaká je Vaše definice lásky?

Láska? Něco jako když se ráno probudíte a vidíte mlhu ještě předtím než vyjde slunce. To malé "wow", které se pak vypaří.

Vážně?

Naprosto!

Vypaří se?

Rychle. Láska je mlha, která se vypaří s prvními ranními paprsky reality.

Láska je mlha, která se vypaří s prvními ranními paprsky reality. Takovou definici lásky z patra vám dá jen básník suverénně plující napříč mořem kruté reality.

Podobně svérázně životem proplouval frontman skupiny Motörhead, Lemmy Kilmister. No... "proplouval", spíše se řítil jak splašená herka na speedu. Ale přestože se zdá, že Lemmy nedělal na poli drog žádné ústupky, měl svou bariéru a věděl, že např. heroin je cesta do pekel, takže ze všech těch drog, které si kdy aplikoval, heroinu se vždy vyhýbal. Nicméně tady nejde o drogové nebo alkoholové opojení. Podobně jako Bukowski, tak i Lemmy jednal bez špetky přetvářky nebo pokrytectví. A také moc dobře věděl, že nechcete-li spadnout do role rychlokvašky, je třeba vsadit na upřímnost.

Musíte věřit v to, co děláte. Obecenstvo to vycítí.

(video obsahuje titulky)

Jako by oba tito pohodáři měli jasný recept na umění "jak žít". A to je přesně to, co se mi na nich líbí. Přijde mi nesmírně osvěžující, že na světě se dají najít lidé, kteří žijí skutečně tak, jak chtějí a navíc mají talent tento postoj umělecky předávat ostatním. Podívejte se na všechny ty hipstry čtoucí Bukowského, nebo ty pupkáče v džínových vestách, kteří se chtějí tvrdě přiblížit, resp. vžít do Lemmyho Rock'n'rollu. Ti všichni vnitřně touží po nekonečné rockové a bezstarostné jízdě, případně po ležérním a povalečském životním stylu. Někteří do toho jdou, ale nevydrží to dlouho, případně to vůbec nevypadá jako bezstarostná nebo ležérní jízda. Lidí jako byli Charles a Lemmy je jak šafránu. Svou přímočarostí a nespoutaným životním stylem se dokázali uživit a zároveň to nepůsobí jako křeč, ale jako naprostá samozřejmost. Oba měli, jak v následujícím videu Bukowski zmiňuje, naprosto přirozený styl.

To nejsou fňukající existencialisté nebo depresivní nihilisté. Nesnaží se v životě najít něco víc, nehledají nějakou vyšší moc, nebo nějaký meta-smysl, zároveň ale neházejí flintu do žita, ba naopak! Ze svého života toho vyždímali dost na to, aby se z nich staly legendy. Navíc jim tento úspěch nestoupl do hlavy. Lemmy do konce života žil v malém bytě v Los Angeles a Charles "Buk" měl sice se svou ženou dům taktéž v LA, ale nešlo o bůhvíjaké sídlo.

Když se lidem podělá televize, tak "kurva", svět odešel.

Podle mě nejde o Camusovskou (jako to skloňování... "fucked") revoltu coby nástroj proti absurditě bytí, přijde mi, že Lemmy ani Bukowski neviděli v životě jako takovém absurditu a dost možná filozofii jako takovou ani neřešili. To nebyl existencionalismus, ale hédonismus! Byli nezávislí, dělali si, co chtěli a dělali to dobře. Tak moc dobře, že jejich odkaz dodnes funguje jako útěcha, nebo spíše jako popud neválet se furt v hovnech a pokusit se ten život trochu užít.

Československá absintová komunita

Po napsání článku Mezinárodní absintová komunita mi přistálo na stůl několik poznámek ve smyslu: "Kde je St. Antoine?", "Kde je Černá Vdova", "A kde je Habu?", což v mé hlavě zanechalo tématické semínko pro další článek, ke kterému jsem se odhodlával tři čtvrtě roku. Za tak dlouhou dobu může jednak má lenost a pak má neochota psát o sobě článek nebezpečně zavánějící sebechválou a chlubením se. Pokusím se tedy pokud možno co nejneutrálněji nastínit historii a současnost malé československé absintové komunity, od roku 2009 známé jako Česká Absintová Mafie.

Část české absintové mafie v brněnském baru Naproti.

Šamanská prehistorie

Pro troše šmátrání v mé minulosti (a webu archive.org) jsem zjistil, že poprvé jsem k absintové tématice přičichl už v polovině roku 2007. V době, kdy české absintové scéně vládl Pavel "šaman" Varga a jeho L'OR produkty Staroplzenecký absint, King of Spirits, Absinth 35 a jiné podobné maceráty, které jsou absinty bohužel jen napůl cesty. V roce 2007 byla diskuze na firemních stránkách absint.cz největší internetovou komunitou motající se kolem rádoby zelené víly. I já jsem tady začínal. Mým prvním pokusem byl Absinth 35, pověstná "pětatřicítka", protože pít 70% alkohol jen tak na hubu je prostě známkou zkušeného pijáka. Měl jsem samozřejmě najeté rituály z filmů jako jsou From Hell nebo Moulin Rouge, takže zapálený cukr byla jasná volba. Jenže jsem hlava zvídavá a mezinárodní absintová komunita byla právě ve svém rozpuku. Diskuze na absint.cz byla sice poměrně živá, ale byla to v podstatě jen návštěvní kniha, ze které se toho moc vyčíst nedalo, takže jsem začal kopat hlouběji.

8. května 2008 jsem se zaregistroval na fóru feeverte.net za účelem propagace nového českého absintu St. Antoine, který se objevil na českém trhu v únoru 2008. Feeverte.net patřilo tou dobou k největšímu absintovému think tanku a recenze St. Antoine tam tou dobou chyběla a protože jsem rád první, hodil jsem info do placu. Od této chvíle se spustil tak prudký spád událostí, díky kterým jsem nejenže absintu naprosto propadl, ale zároveň jsem nevědomky položil základy československému absintovému uskupení, které u nás do té doby neexistovalo.

Malou a poměrně negativní recenzi na první šarži St. Antoine jsem na zmíněném fóru přidal až 12. května. Upřímně řečeno, ten večer jsem myslel, že St. Antoine je jen další slepá česká větev.

"...no, to bychom měli...
Myslel jsem, že by to mohlo být lepší než většina českých absinthů, ale nechutnalo to vůbec. Bylo to hořké, celkem stejné jako např. věci od L'ORu.
Další láhev nekupuji, to je jisté."

:)

Jééénže... protože jsem ve svém prvním příspěvku z 8.5.2008 zmínil odkaz na zufanek.cz, všiml si majitel této domény, že se mu na stránkách objevují návštěvy z feeverte.net a hned den poté, 9.5.2008 se na feeverte také registroval pod jménem martin.zufanek. Chvíli kolem tiše očumoval a po mé nelichotivé recenzi převzal 14. května otěže, na fóru feeverte se představil a nabídl zdarma 10 láhví prvním zájemcům, aby získal i názor zkušenějších absintových expertů, protože já sám jsem byl ještě nezkušený zelenáč. Martinovi Žufánkovi se tím pádem povedl husarský kousek, protože na základě těchto recenzí revidoval postup výroby a začal se připravovat na druhou šarži St. Antoine, absintu, který přešel svůj stín a letos slaví 10 let. Ještě v květnu 2008 jsem Martina kontaktoval a začal sbírat materiály na vůbec první české informační stránky o pravém absintu.

Předmafiánská éra

4. července 2008 jsem spustil své informační stránky absinthe.ic.cz a odkaz rozházel po různých diskuzních fórech (Okoun, Hofyland, Lide.cz), kdekoliv, kde jsem zaznamenal absintová témata. Stránky si získaly poměrně rychle oblibu, což bylo patrné dle příspěvků v návštěvní knize. Navázal jsem kontakt s německým výrobcem a distributorem Ulrichem Hossem (tvůrce absintu Toulouse Lautrec), který díky mým stránkám zprovoznil české depo v Domažlicích, čímž se českým zákazníkům vůbec poprvé dostalo možnosti kupovat po internetu kvalitní pravý absint a nechat si jej doručit Českou Poštou. V listopadu 2008 pálí Martin Žufánek druhou, na základě recenzí z feeverte.net vylepšenou šarži svého absintu St. Antoine. V únoru 2009 jsem si koupil doménu absinthe-cz.com, kterou vlastním a spravuji dodnes. Počátkem března se na stránkách zrodil nápad uspořádat malé setkání absintových nadšenců. To nakonec proběhlo 24. března 2009 v dnes již neexistujícím podniku Kapitán Flint ve velice úzkém kruhu tří lidí, mě, Martina Žufánka a Jana "tombika" Friče. To bylo také poprvé, kdy jsem Martina potkal a měl jsem mimochodem trochu vítr, jestli mi nerozbije tlamu za tu mou podělanou recenzi na feeverte. ;) Naštěstí se tomu tak nestalo a naše další komunikace a spolupráce se tím naopak utužila do té míry, že Martin 11. dubna 2009 spustil diskuzní fórum absinthemafia.com, které od založení pomáhám spravovat coby druhý admin. Čeští a slovenští absintoví nadšenci mají svůj internetový domov.

Kmotr, Consigliere & Soldatos

Tři dny po založení Absinthemafie se plánuje vůbec první Československé absintové setkání, zkráceně ČSAS. V první polovině roku 2009 Praha zatím nedisponuje barem, který by byl vhodný pro skupinku absintových násosků. Jediným absintovým barem byl tehdy Absinthe Time, který dodnes slouží hlavě jako past na turisty s cenovou hladinou mimo naše obzory. Jeden z členů absintové mafie, Dwarf, navrhl žižkovský bar Černá Vdova, který dnes již také neexistuje. Provozovatelem byla tehdy americká expatka Ariadne Armstrong, se kterou jsem se sice nikdy nesetkal, ale po telefonu jsme se dohodli, že pro naše setkání můžeme využít privátní salonek v Černé Vdově. Stalo se tak 29. května 2009. Přítomni byli zástupci Česka, Slovenska a jeden americký expat, který si dodnes libuje v anonymitě. ;)

Slovenský "Dwarf", který přišel s nápadem využít bar Černá Vdova pro první oficiální Československé absintové setkání (ČSAS).

20. června 2009 se s Martinem poprvé účastníme absintového festivalu ve Švýcarském Boveresse a potkáváme se s hlavními účastníky mezinárodních diskuzních fór feeverte.net a wormwoodsociety.org. Jde o jeden z nejlepších zážitků mé absintové kariéry. :) Za dva dny jsem ochutnal více pravých absintů než za celý svůj dosavadní život. Navázali jsme zahraniční kontakty, se kterými jsme ve styku dodnes.

V červenci 2009 je vypálena třetí šarže St. Antoine, k čemuž je 29. srpna uspořádána soukromá akce přímo v Boršicích u Blatnice, v sídle kmotra naší absintové mafie. Na toto setkání dorazil i italský lihovarník Stefano Rossoni, kterého jsem během jeho české návštěvy hostil v Praze. Stefano je tvůrce nejlepšího novodobého italského absintu L'Italienne. Po prebanové fintě (viz článek Mezinárodní absintová komunita) začal spolupracovat s Martinem Žufánkem, z čehož vznikly hned dva nové absinty La Grenouille a nedostižný L'Ancienne. Stefano mi za mou pohostinnost věnoval 5cl preban absintu Eduard Pernod z konce 19. století. Svůj první "předzákazový" absint jsem ochutnal 9. září 2009. Druhou polovinu vzorku jsem nechal pro účastníky 2. československého absintového setkání opět v Černé Vdově 25. září 2009.

Účastníci 2. ČSAS v Černé Vdově.

Česká absintová komunita se dále rozrůstá, což je živeno tzv. vzorkováním - členové fóra si mezi sebou posílají vzorky zahraničních absintů v zájmu absintové osvěty. Spektrum členů je velice rozmanité. Vedle početných "ajťáků" lze u nás najít policisty, právníky, chemiky, majitele barů i čajoven, v podstatě všechny profese, které lze pro činnosti mafie využít. ;) Díky jednomu ze členů získala komunita přístup k plynovému chromatografu, na kterém se změřilo několik desítek absintů včetně stoletých prebanů i českých pseudo absintů. Potvrdilo se, že údajné thujonové bomby jako např. King of Spirits GOLD nebo Kyle absint mají hladinu thujonu někde kolem 0mg/l. 

Rok 2009 byl v Čechách vůbec velice výživný. V listopadu se otevírá Hemingway bar, kde s Martinem provádíme úvodní absintovou přednášku, které naslouchá i česká barmanská kapacita Alexander Mikšovic. Následující rok, 12. února 2010, se tamtéž odehrává 3. Československé absintové setkání, kde navazuji kontakt s tehdejší šéfredaktorkou časopisu Barlife Barborou Urbanovou. Stránek absinthe-cz.com si začínají všímat různá periodika a např. i Český rozhlas. Někteří mé stránky jen zkopírují bez uvedení odkazu a někteří to dokonce bez souhlasu vydali v tištěné formě.

26. května 2010 se v Praze otevírá Absintherie - firemní podnik společnosti L'OR a 25. listopadu zde proběhlo něco jako pokřtění ze strany absintových mafiánů. Akce byla o to pikantnější, neboť nejenže zde byl přítomen i sám "šaman", ale i distributor švýcarských absintů La Clandestine, Alan Moss. Byl to hezký symbolický večer nabádající k tomu otřepanému "Kruh se uzavírá."

Šaman (v červeném) mezi absintovými mafiány.

Řady absintových nadšenců se dále rozšiřují a tím pádem se i znalosti dostávají do všech koutů Čech i Slovenska. Praha byla dlouhou dobu absintovou baštou, ale v roce 2012 se v Brně otevřel (původně soukromý) podnik Naproti, čehož mafiáni hned využili a 21. září 2012 se zde konalo první oficiální "ČSAS" setkání (do té doby proběhlo v Brně několik setkání moravské mafiánské sekce v hospodě U Pantátů). Nadšená brněnská scéna poměrně brzy převzala otěže a Naproti dnes patří k nejlepším absintovým barům v ČR, viz předchozí článek Brno - České absintové centrum.

Členové české absintové komunity se začínají účastnit i dvou největších absintových svátků - Fete de l'Absinthe ve švýcarském Boveresse (pořádaný v červnu) a Absinthiades ve francouzském Pontarlieru (pořádáno na podzim, většinou v říjnu). Diskuzní server absinthemafia.com má k dnešnímu dni 134 členů, přičemž aktivních je možná kolem 50 lidí. Není to moc, ale absint je stále okrajová záležitost a koneckonců naše komornější komunita tím pádem může nadále přežívat v takovém uvolněném a kamarádském duchu. Ostatně ti, kteří se na některé naše setkání někdy dostali, by mohli vyprávět... no, i když možná radši ne! ;)

HTPC - KODI aneb kterak si postavit multimediální centrum, které přehraje všechno

Kolik času jsem strávil na Alze, Amazonu, Ebayi a jinde hledajíc DVD a později Blu-Ray přehrávač, jenž by mimo tato fyzická média přehrál i jiné "obskurní" formáty videí, která jsem si za svůj internetový život nasyslil. A protože poslední dobou se čím dál tím více nechávám strhnout touto moderní vlnou fyzičnosti (DVDčka a Blu-Raye kupujeme po hrstech), bylo nalezení ideálního přehrávače "všeho" stále aktuálnější. Na tzv. stream videa typu Amazon, Hulu, Vudu, Netflix a já nevím jak se všechny ty paznehty jmenují, házím z vysoka bobek, protože dodnes tyto šunky nenabízí stažení filmu v nějakém rozumném formátu, jenž je přehratelný také jinde, než na nějakém dedikovaném zařízení, které ten či onen poskytovatel nabízí. A ne, čumět na filmy přes český internet opravdu nebudu. Kdyby mi těsně před koncem nějakého dobrého snímku kleklo připojení, rozsekal bych vzteky televizi, případně monitor a se zuřivostí pitbulla bych ze zdi vyrval onen nebohý kabel, který by za nic určitě nemohl.

Hledání a zkoumání bylo dlouhé. Ale přineslo své ovoce!

LC-1350mi - Mini ITX

PLUS

Kodi

Krabička o velikosti 65 x 220 x 210 mm, Mini-ITX deska, Intel procesor s nízkou spotřebou, pasivní chlazení - zapnete a neslyšíte vůbec nic! Pokud samozřejmě nemáte v mechanice nějaký disk. ;)

Největším oříškem bylo Kodi (dříve XBMC), resp. multimediální software, který by byl nenáročný a zároveň by přehrál všechno. Dlouho jsem laboroval s verzí Openelec, což je v podstatě samotný operační systém navržený tak, aby na něm co nejefektivněji běželo zmiňované Kodi. Pokud uživatel nepotřebuje DVD, Blu-Ray mechaniku, pak by byla Openelec jasná volba. Nicméně vývojáři Openelecu (a svým způsobem i sami vývojáři Kodi) jedou směrem pryč od fyzických médií, takže přehrávání disků je většinou jedno velké peklo. Verze dostupné uživatelům nabízí jakýsi pošramocený přehrávač, který spoustu DVDček sice přehraje, ale po několika kapitolách přehrávaní spadne a můj ticket na Openelec fóru visí už přes rok bez známky reakce. Proto jsem Openelec opustil a vydal se cestou tzv. "nočních" verzí (nightly builds) programu Kodi. A tady jsem patrně našel svatý grál!

Krok 1. - Mint Linux

Někde jsem četl, že linuxí distribuce na bázi Debianu nejsou pro Kodi to nejlepší, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsem žádné zápory zatím nenašel. Mint linux je nenáročný operační systém na bázi Ubuntu, resp. Debianu. Instalace je poměrně jednoduchá, viz odkaz výše. Předpoklad je samozřejmě nějaký ten hardware, ale to je v podstatě na uvážení uživatele. Já mám výše zmíněný case LC-1350mi - Mini ITX, základní deska s integrovaným procesorem AsRock N3150-ITX, 4GB RAM, Blu-Ray mechanika Panasonic Matshita BD-UJ160, pevný disk Faytech SSD SATA 3Gb/s 64 GB a externí HDD 3TB.

Krok 2. - Noční vývojářská verze Kodi

Následující kroky jsem několikrát za poslední týdny vyzkoušel a vždy fungovaly, nicméně je dosti pravděpodobné, že se architektura, resp. software časem změní a fungovat to nebude. Pokud byste chtěli dle tohoto návodu Kodi instalovat a nešlo vám to, dejte vědět. Ještě než spustíme "to černé cosi" (příkazový řádek), je třeba z repositáře nainstalovat program Git.

Po úspěšné instalaci Gitu můžeme otevřít terminál a začít házet příkazy! :)

Stáhneme aktuální balík XBMC z gitu do složky kodi:

git clone git://github.com/xbmc/xbmc.git kodi

Přidáme XMBC repositář:

sudo add-apt-repository ppa:team-xbmc/xbmc-nightly

a aktualizujeme

sudo apt-get update

Nainstalujeme balíčky potřebné ke kompilaci Kodi:

sudo apt-get build-dep kodi

Vlezeme do složky kodi, vytvoříme adresář pro výstupní instalaci a zároveň do něj skočíme:
cd kodi && mkdir kodi-build && cd kodi-build

Spustíme kompilaci:

cmake .. -DCMAKE_INSTALL_PREFIX=/usr/local

cmake --build . -- VERBOSE=1

Tyto dva příkazy budou docela dlouho trvat, takže trpělivost!

Až bude hotovo, můžeme vyzkoušet, zda byla kompilace úspěšná:

./kodi.bin

Pokud se vám Kodi spustilo, jste na dobré cestě. ;)

Dokončete instalaci:

sudo make install

Gratuluji, máte nyní multimediální zařízení, které přehraje 99% video formátů!

Krok 3. - Zprovoznění přehrávání Blu-Ray disků

Blu-Ray je vůbec taková zajímavá kapitola. Formát Blu-Ray patří pod značku Sony a přehrávání pod linuxem není oficiálně podporováno. V některých zemích může jít dokonce o porušení licenčních ujednání, resp. o porušení zákona. Proto není přehrávání Blu-Raye na linuxích distribucích předinstalováno a uživatel se s tím musí trochu poprat. Pro Kodi se použije knihovna z programu MakeMKV. Zde je postup:

Jste-li stále v terminálu ve složce kodi, tak tam klidně zůstaňte. ;)

Stáhněte balíčky potřebné pro MakeMKV:

wget http://www.makemkv.com/download/makemkv-bin-1.10.4.tar.gz

wget http://www.makemkv.com/download/makemkv-oss-1.10.4.tar.gz

Rozbalte je:

tar -xvf makemkv-bin-1.10.4.tar.gz

tar -xvf makemkv-oss-1.10.4.tar.gz

Stáhněte potřebné balíčky pro kompilaci:

sudo apt-get install build-essential pkg-config libc6-dev libssl-dev libexpat1-dev libavcodec-dev libgl1-mesa-dev libqt4-dev

Vlezte do makemkv-oss-1.10.4 adresáře a zkompilujte:

cd makemkv-oss-1.10.4

./configure
make

sudo make install 

Nyní do adresáře makemkv-bin-1.10.4:

make

Následuje spousta povídání o tom, že souhlasíte a nebudete mít problém s tím, až vám zamaskované komando vletí do bytu za účelem konfiskace nebezpečného zařízení s linuxem, který přehrává Blu-Raye. Na konci povídání stiskněte q a potom napište yes.

Dokončete instalaci:

sudo make install

Nyní vytvoříme odkazy na knihovny, které umožní přehrávání Blu-Raye.

Odinstalujte knihovnu libaacs0:

sudo apt-get remove libaacs0

Vytvořte symbolické odkazy:

cd /usr/lib
sudo ln -s libmmbd.so.0 libaacs.so.0
sudo ln -s libmmbd.so.0 libbdplus.so.0

Gratuluji! Váš linux nyní umí přehrávat Blu-Ray filmy! :)

Nyní ještě  může přijít na řadu automatické spuštění Kodi po zapnutí počítače, ale to už jsou uživatelské libůstky, které si může každý nastavit, jak chce.

Použité zdroje:

https://kodi.tv
https://github.com/xbmc/xbmc
http://www.makemkv.com/forum2/viewtopic.php?f=3&t=224
http://www.makemkv.com/forum2/viewtopic.php?f=3&t=7009

Koho nevolit v roce 2017

Přestože se mi aktuální demokratický volební systém líbí čím dál tím méně (viz Koblihy), lámat hůl se mi nad tím zatím ještě nechce a stále mám nutkání to alespoň nějak ovlivnit k lepšímu. Takže po 4 letech navazuji na svůj první článek, nicméně tentokrát vynechám volitelné strany. Proč? Záměrem tohoto článku je upozornit na strany nebo hnutí, které jsou pro společnost a sociální klima vyloženě nebezpečné a v některých případech až destruktivní. Nedělám si iluze, že ve stranách, o kterých se zde zmiňovat nebudu, jsou jen andělé, kterým nejde o nic jiného než jen o dobro českých občanů. Pifku mám ale na strany, které budují na hlouposti, malosti, nenávisti, hájení korupčních živlů, zlobě a zlosti, což bývá u některých příkladů tak okaté, že mé nutkání o tom psát můj mozek ospravedlňuje před mávnutím rukou.

Protože jsou volby ještě daleko, může se stát, že se následující seznam nevolitelných stran bude rozšiřovat nebo možná i zmenšovat. Dle těchto stránek (rakovina očí alert) to vypadá, že ve hře může být více než 200 stran a hnutí. To je naprosto šílené! A také nereálné si myslet, nebo nedejbože vyžadovat, aby si běžný občan prošel VŠECHNY kandidátky.

Začněme tedy s těmi nejprovařenějšími.

Komunistická strana Čech a Moravy

Pokud se někdo pozastavuje nad tím, jak může stále někdo volit stranu, jejíž činitelé nemají žádný problém s justičními vraždami během totality, stranu, která si bez problémů hájí členy otevřeně se nebránící korupci (Dolejš), stranu, ve které se nachází lidé veřejně podporující řešení násilím (Ondráček), pojďme se podívat blíže na příznivce této rakoviny. Voličská základna KSČM by se dala rozdělit na 3 následující tábory:

Tehdá bylo líp!
Ona samotná definice toho "mít se dobře" je velice ošemetná a hodně lidem smrdí přílišným filozofováním. Spousta lidí se před rokem 1989 skutečně "lépe" měla. Alespoň z jejich malého úhlu pohledu. Člověk měl jistou "práci", nic moc se nedělo, těch, co byli bohatší, moc nebylo, takže se záviděly jen těžce nabyté žiguly, embéčka a škodovky, zkrátka ten klid a jistota, držel-li člověk hubu a krok. Můj profesor českých dějin přirovnával Československo během totality ke koncentráku a ve své podstatě nebyl daleko od pravdy. Spoustě lidem se žije moc dobře, když jim někdo nalajnuje život. Cítí se nesví, když je na ně uvaleno břímě zodpovědnosti a soběstačnosti. Když k tomu ještě připočteme to, že lidé rádi vzpomínají na své relativně bezstarostné mládí, je naprosto pochopitelné, že stará dobrá KSČM má stále tak silnou voličskou základnu. A teď samozřejmě nastává otázka, lze tyto voliče za jejich volbu nějak odsuzovat? Odvažuji si tvrdit, že ne, přestože jejich apatičnost nahrává do karet těm, kteří slibují, že se o všechno postarají. Litovat? Možná. Většinou jde o naivní a netušící voliče, kterým zůstává skryto, že strana, jenž se o ně postará, se radikálně postará zároveň i o ty, kteří jdou proti straně.

Hajzlové a násilníci
Pokud bychom mohli voliče KSČM v předchozí skupině litovat nebo dokonce omluvit, pak tyto je třeba odsoudit pro jistotu hned několikrát. Někteří příznivci KSČM projevují oddanost této staré hnusné lidské mašinerii právě proto, že skýtala (a obávám se, že stále skýtá) prostor pro násilí a strach, coby kormidlo pro manévrování s obyvatelstvem. Oni skutečně baží po nezákonných domobranách, které by spravedlnost braly do svých rukou, mlácení demonstrantů a zákony namířené proti kritice vládnoucí garnitury jsou jejich vlhkým snem. Lidové milice jim vyloženě chybí. Tato skupina není sice početná, ale psů s kvérem šířící strach není vůbec potřeba moc. Stačí jich pár a ostatní zvířátka na farmě neudělají nic, případně se přidaj tam, kde je klid a jistota.

Marxisté
Možná bych měl napsat rádoby marxisté, protože KSČM nemá s marxovou ideologií prakticky nic společného. Dovedu si představit, že mladí lidé podléhají domnění, že KSČM je ta dobrá rudá matka, která odstraní společenské třídy a všichni budou mít všechno. Abych se přiznal, mně není marxistická ideologie úplně cizí. Koneckonců spousta sociálních výdobytků je na této ideologii založena. Jenže to, co se po východní Evropě na konci 2. světové války rozlezlo kolem, nemá s myslitelem Marxem pranic společného. To jen Stalin potřeboval zdroje a nárazník pro 3. světovou, kterou naštěstí už nestihl. Vím, téma je složitější, ale toto zjednodušení bude muset pro tento článek stačit.

Ano

Ne. Jestliže jsem se ve svém článku z roku 2013 k Babišovo hnutí stavil negativně spíše z nepříjemného pocitu a podezřelé minulosti, tak tentokrát na sebe Babiš alias Bureš vytáhl hned několik nelichotivých karet, které by z hnutí ANO měly udělat naprosto nevolitelnou stranu. Bohužel čeští voliči jsou různými aférami už tak otupělí, že poměrně drahá (50 mil.) aféra s hnutím Ano nijak nezatřásla. Je to neskutečné, ale ba naopak! Dle volebních průzkumů (jak já je nesnáším) by Agrofert volby nyní dokonce vyhrál! Babiš je tím nejlepším příkladem bohatého nepolitika (stejně jako např. Trump), který bojuje proti systému, díky kterému sám zbohatl, viz jeho zatím poslední kauza s dluhopisy - i kdyby to bylo v mezích (špatného) zákona, tak jde minimálně o velice nemorální jednání. A EET? V podstatě nápad, proti kterému nelze nic namítnout, tedy až do té doby, než byste si představili, že by vám váš zaměstnavatel nařídil si koupit za vlastní peníze píchačky, které byste museli mít na stole, každý příchod a odchod byste si postaru museli odpíchnout a pokud by se ta mašinka pokazila, tak oprava by šla opět z vašich nákladů. A nedejbože, jestli budete podvádět! (pro sichr nad každý pracovní stůl jednu HD kameru, kterou byste si také museli zaplatit). Mimochodem ten tah práskačského webu se Burešovi moc nepovedl. Patrně nečekal, že zpětná vazba bude až tak negativní. Což mě osobně potěšilo a vrátilo malou naději na obnovení rozmačkané české hrdosti. Pokud jde o samotné EET, tak silně pochybuji, že Babišovi šlo o dobro finančáku. Zavedením EET získává ministerstvo financí tak dokonalý monitoring celého českého trhu, o kterém si jiní podnikatelé mohou nechat jen zdát. Pak tu máme takové maličkosti, jako vlastnění poměrně velkého mediálního koncernu MAFRA, nebo vzájemné nenápadné podporování s Milošem Zemanem. Mimochodem Miloš je kapitola sama o sobě, ten člověk to dotáhl tak daleko, že kdokoliv, kdo jej podporuje, se automaticky diskvalifikuje na poli racionální politické soutěže. A přesto přese všechno Babiš vede! On je totiž Andrej hodně chytrej kluk. Ono se mu daří. Ví, za které páky zatáhnout. Česká ekonomika zatím vzkvétá (za což můžou spíše obchody na nadnárodní úrovni) a "menší" zádrhely jsou voličům ANO jedno. A je to špatně. Z voňavé koblihy se stalo smradlavé lejno - potrava pro všechny, kterým vadí podnikatelé, protože každý podnikatel krade, to ví přeci každý!

Česká strana sociálně demokratická

Při ohlédnutí na předchozí dvě strany jsem se skoro nachytal při pocitu, že ČSSD tady možná trochu křivdím. Když se ale proberu ze sna, tak ten pocit rychle zaženu, protože ČSSD (podobně jako KSČM) nemá problém s hájením lidí, jejichž politická minulosti i přítomnost buď smrdí, případně jde o tlučhuby, jejichž názory by se nejlépe daly vyjádřit slovem "telecí". Např. senátor Jan Látka, o kterém jsem psal již minule, v této straně setrvává nadále. Každopádně ČSSD má jednu kvalitativní vlastnost, že se dokáže (byť obvykle s obtížemi) zbavovat svých nejvýraznějších destruktivních živlů, viz Paroubek, Rath a nyní aktuálně i Michal Hašek. Ostatní mameluci typu Jandák, Huml nebo Chovanec si své místo v ČSSD bez problému drží, přestože nad některými jejich názory by člověk brečel. Dalším problémem je jejich bezproblémová náklonnost ke spolupráci s KSČM. Například poměrně schopný (myšleno ve smyslu "úlisný had") Jiří Zimola je toho jasným důkazem a navíc se účastnil tajného setkání u Miloše Zemana za účelem svržení předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Ne že bych se Bohouše nějak zastával, nicméně jde o zkušeného politika, který je členem ČSSD už od roku 1989 a přes všechny jeho přešlapy si nemyslím, že patří mezi to nejhorší, co ČSSD vyprodukovala. Na druhou stranu ale nejde ani o to nejlepší. A je to škoda, protože jsem přesvědčen, že v řadách sociální demokracie je spousta lidí, jejichž názory mají hlavu a patu a snad to myslí i upřímně (na nikoho nenarážím ;).

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová

Jestliže jsem někomu ve svém předešlém článku z roku 2013 skutečně křivdil, pak to bylo vůči Pavlu Bělobrádkovi, jehož náklonnost vůči problematickému Orlíku pro mě tehdá byla jasným semaforem s červenou. Dnes bych nad tím mávnul rukou. KDU-ČSL má totiž mnohem větší extrém - senátora a hejtmana Jiřího Čunka. Když jsem během krajských a senátních voleb zpozoroval, že Jiří Čunek se stále těší poměrně velké oblibě, spadla mi huba až do sklepa. Tohoto člověka, který nemá v politice co dělat, lemují kauzy úplatků, sexuální obtěžování a vystěhování romů, zatajení úvěru, nebo neoprávněné čerpání sociálních dávek. Ten člověk čelil desítkám trestních oznámení a stále chytře kličkuje jak lesní zajíc. Problém je v tom, že KDU-ČSL má na jihovýchodní Moravě (kde Čuněk vládne) největší voličskou základnu. Sestřelením oblíbence Čunka by si KDU-ČSL chtě nechtě kálela do vlastního hnízda. Daniel Herman udělal KDU-ČSL sice excelentní reklamu (kauza Brady), ale na to, že jedním z nejsilnějším mužů KDU-ČSL je někdo jako Čunek, se mezi (novými i starými) voliči asi už zapomíná. Je mi líto, ale kvůli Čunkovi je KDU-ČSL pro mě naprosto nevolitelná strana.

Občanská demokratická strana

Abych nebyl pranýřován, že zde uvádím hlavně levicové strany, píchnu i to bývalé výspy pravicového spektra - ODS. Roztříštěná a slabá ODS před krajskými a senátními volbami ukázala, jak se rčení "kam vítr, tam plášť" uvádí správně v praxi. ODS vsadila během volební kampaně na ověřené téma imigrační krize a vyšlo jim to parádně!

Těžko říct, jak moc byli členové ODS po výsledku krajských voleb 2016 překvapeni. Každopádně chytli druhý dech a nelenili v hledání dalších vějiček, na které potencionální voliče chytit. Zpočátku to vypadalo, že se nenápadně přidruží k Babišovi, viz velice opatrné vyjádření Kubery k zákonu lex Babiš. Na druhou stranu při finálním hlasování 29.11.2016 hlasovali pro přijetí zákona všichni členové ODS (legrace je sledovat hlasování členů ANO, není divu, že zákon získal přezdívku lex Babiš). Kromě mírně kontroverzního senátora Jaroslava Kubery není ve straně ODS nikdo, na koho by se dalo ukázat káravým prstem. Jsou to tedy spíše morální důvody, proč je pro mě ODS stále nevolitelnou stranou - svezení se na aktuálně populárních vlnách, které zmítají tou naší českou bárkou, to není příliš dobrá vizitka.

Svoboda a příma demokracie

Rozhodnutí volit všechny zde zmíněné předchozí strany by se stále dalo nějak racionálně vysvětlit. Co se mi ale naprosto příčí, je politická kariéra Tomia Okamury. Nejenže ten člověk je prakticky živoucí definice populismu, ale zároveň má na sobě přilepenou kauzu s pochybným financováním jeho předchozího projektu Úsvit. Navíc já vlastně vůbec nevím, o co tomu člověku jde. Pořád se ohání přímou demokracií, Švýcarskem, odvolatelností politiků, ale používá k tomu těch nejohavnějších populistických prostředků, za které by se ani soudruh Goebbels nemusel stydět. Přestože voličskou základnu nemá velkou, je přesto alarmující, že těch voličů má dostatek na to, aby se dostal do parlamentu.

Strana práv občanů

Uf. Ani jsem netušil, že se tahle sranda strana rychlých šípů stále drží při životě. Jak zmíněno výše u odstavce hnutí ANO, kdokoliv veřejně podporující Miloše Zemana se automaticky pohřbívá na politické rovině. O Zemanovi se zde rozepisovat nebudu, ostatně pro to by mohl stačit můj otevřený dopis. A samotná strana SPO, já se omlouvám za svou strohost, ale poukazovat na to, že SPO je banda šašků, je stejné jako poukazovat na to, že z kropícího vozu cáká voda, protože to je kropící vůz. Už jen to, co na člověka vyskočí po otevření jejich internetových stránek:

"Budeme spolu s naším prezidentem Milošem Zemanem všemi způsoby bránit narušení našich hodnot a našeho území cizinci z rozvrácených islámských států". - Tak tenhle slint je dle všeho hlavní tahoun volebního programu SPO. "Všemi prostředky". Oni vlastně lidé kolem SPO nejsou zlí nebo destruktivní, jenom naprosto hloupí. Viz video s novým suprlídrem Františkem Ringo Čechem. (btw. navzdory té zemano-diskvalifikaci, mám Ringo Čecha vlastně pořád docela rád i přesto, že Zemanovi fandí, asi to bude kvůli těm zvířátkům obdivující píču. ;))

Realisté

No to je mi zase výplod! Už z úvodního videa Petra Robejška je patrné, že tzv. realisté ví všechno líp, protože všechny ostatní české strany to dělají špatně. Tomu by se samozřejmě ještě nedalo nic moc vytknout. Jasnou stopkou je ale financování strany a koneckonců i postava samotného Robejška. Původně za financemi stála dosti kontroverzní společnost Penta, která má na kontě politickou kauzou Gorilla v roce 2011. Ale není to jen Penta a Marek Dospiva, jsou tu i další, jako například příliv peněz z ruské Alfa banky. Můžeme jen doufat, že si tohoto kremelského větru čeští voliči všimnou. A pokud jde o Robejška, tento text mě přesvědčil o tom, že jde o člověka nevalných hodnot. Suma sumárum jde o absolutně nevolitelnou stranu!

Řád národa - vlastenecká unie

K těmhle klaunům není třeba se nějak dlouze vyjadřovat, ostatně stačí si přečíst můj poměrně úspěšný článek, kdo za tím stojí...

 
Dělnická strana sociální spravedlnosti

Tyhle nácíčky sem dávám jen pro úplnost, aby nezapadli. Pokud někdo o volení této strany uvažujete nebo dokonce jste členem, tak si rovnou prostřelte hlavu pistolí, dle vzoru vůdce.

Strana svobodných občanů

Ani zde neproběhla od roku 2013 žádná změna. Jakl stále členem a členství (byť již ne aktuální) Petra Hampla (Konvičkův nohsled) mě jen utvrdilo v tom, že tahle strana si volební hlas rozhodně nezaslouží. Stále jedou takový podivný, jakoby anarchisticko liberální směr, zatímco se na ně nabalují podivná individua s ještě podivnějšími názory. Mach je takový slabší odvar Nigela Farage a dle všeho stále masturbuje nad obrázkem pana Václava Klause staršího i mladšího.

Občanská demokratická aliance

O občanské demokratické alianci se ví už nějaký ten pátek. A mám tím na mysli to novou, vedenou Pavlem Sehnalem. Dlouho jsem této straně nevěnoval pozornost, neboť mi přišla jako hodně minoritní a rychlé googlení mi ani nevrátilo žádný matroš pro zařazení ÓDY do tohoto seznamu. Pak se začaly objevovat billboardy s usměvavým sluníčkem Sehnalem a protože co je vidět, to je počítá, napadlo mě, proč ODA tedy vlastně nevolit? Přiznám se bez mučení, že na rešerši k této straně jsem tentokrát potřeboval pomoc facebookového think tanku a jako na potvoru mi byl předložen odkaz na video ze včerejška (10.08.2017). Docela by mě zajímalo, jestli Pavel Sehnal vůbec tuší, kdo že MikeJePan (o kterém se v tom videu zmiňuje) vlastně je. Mike rozhodně není pán, ale arogantní idiot, který se proslavil nesmyslnou provokací městských policistů. A pokud by tento fakt ještě někomu nestačil, tak se na toto individuum podívejte v dokumentu Rada nad zlato - shodou okolností vůbec první vstup v 16. sekundě. Mám dojem, že to je knockout, ze kterého se ODA jen tak nevzpamatuje.

TOP09

Skoro by se chtělo říct "to nejlepší na konec". A musím se přiznat bez mučení, že mě docela mrzí, že se TOP09 v tomto seznamu nachází. Jde totiž (bohužel) o nejlepší řešení v rámci hesla "volit menší zlo". Lidé jako Barbora Antonová (edit: Barbora není přímo v TOP09, měla ale z této strany podporu při senátních volbách) nebo Dominik Feri dělají na sociálních sítích poměrně dobrou práci a nemám problém se s jejich názory v klidu ztotožnit. Nicméně musel bych se nazvat pokrytcem, kdybych tady TOP09 nezmínil. Důvod je prostý. Miroslav Kalousek. Jde bohužel o prohnaného hada, který za sebou zanechal pár nelichotivých odkazů. Když pomineme nedokázanou korupci ze strany sázkových kanceláří, resp. zde již zmíněné Penty, nebo fyzické profackování mladíka, který mu zanadával, což mělo velice vtipnou dohru v podání Petra Skokana, tak se ale nemůžeme vyhnout přehledu, který nám poskytl nadační fond proti korupci - mimochodem nejvtipnější je ta zmínka o Babišovi u privatizace Unipetrolu. Fakt pojď mi hop! :) Velká škoda. Pokud by se TOP09 do parlamentních voleb v roce 2017 Kalouska zbavila, byla by "topka" poměrně volitelnou stranou.

***

Nu? Moc nám těch stran na výběr nezbylo, což? :) Mám samozřejmě výhrady i ke známým stranám, které jsem zde neuvedl, nicméně alespoň bych neměl tendenci si uříznout ruku poté, co bych jim do volební urny hodil volební lístek.

A můj aktuální favorit? Viz krajské volby 2016. ;)