Saturday, 1 August 2015

Wacken či ne Wacken?

Ánžto můj bratr velkým powermetalistou jest, rozhodli jsme se letos účastniti se největšího evropského metalového festivalu v Německém Wackenu. V dubnu jsem koupil lístky. Tehdy jsem ještě netušil, jak moc velká chyba to byla.



Wacken Open Air (W:O:A) se pořádá každoročně u severoněmecké vísky Wacken od roku 1990. Tehdy bylo přítomných 6 německých kapel a cca. 800 návštěvníků. Koncem 90. let počet návštěvníků vystoupal na 20 tisíc. Od roku 2011 se zde schází přes 80 tisíc návštěvníků a více než 120 kapel. Takže ano, je to velký! Což sebou nese i pár úskalí...

Vstupenky a černý trh

Díky úspěšným rokům 2013 a 2014 bylo na oficiálních stránkách W:O:A vyprodáno všech 75 000 vstupenek na rok 2015 za 12 hodin. A protože vstupenky nejsou vázané na jméno a počet lístků na osobu nebyl omezen, šly tisíce lístků na černý trh. Hned po "vyprodání" lístků bylo německé e-bay.de zavaleno nabídkami. Původní cena 170€ byla často na ebay.de více jak dvojnásobná. Zájemci měli strach, že se na ně nedostane, takže černí překupníci měli skutečné žně. Za kolik jsem lístky koupil já nebudu ani zmiňovat. Jelikož to ale černý trh s množstvím nakoupených lístků přepískl, šla cena lístku měsíc před zahájením rapidně dolů, daleko pod původních 170€. Týden před festivalem se dal lístek koupit i za 70€! Překupníci se nelekli ani deště a lístky prodávali i na místě. Heslo "ausverkauft" neboli "vyprodáno" nebylo v případě letošního ročníku ani v nejmenším na místě.

Sračky, sračky, sračky...

Nejsem dnešní a na hudebním festivalu jsem nebyl poprvé. Bahno i špína je festivalovou součástí, ale Wacken 2015 byl v tomto ohledu absolutní extrém. Den před zahájením festivalu napadlo 30 litrů na metr čtvereční. Organizátoři zatáhli celkem rychle za brzdu a už v den zahájení nepouštěli auta na půdu festivalu. Což byl na druhou stranu dobrý tah, protože v opačném případě by nastal totální kolaps. Z travnaté půdy, na které se během zbytku roku pasou patrně krávy, se ale stala bažina, do které se člověk místy propadal více než po kotníky. Při čekání na festivalové náramky se stálo v hodně řídkém bahně a nálada lidí byla všelijaká. Místy člověk dýchal jemný odér (asi kravských) hoven. Ti, kteří dorazili den předem, na tom byli nejhůř. Měli totiž stany a auta postavené na místech, ze kterých se přes noc stala bažina. Před hlavními jevišti to nebylo o nic lepší. To tam bylo divoké běsnění v mosh-pitech. Jediná stage, u které se dalo vyřádit, byla vedlejší stage pod velkým stanem. Čehož jsem v plné míře využil a náležitě se tam první den večer za temného dunění německého Mantaru mírně zboural. O to více jsem si potom mohl vychutnat noční pekelnou cestu bahnem a sračkama do stanu, který jsme nejdříve v té tmě a hovnech nemohli hodinu a půl najít.

Vítejte v bahenním pekle!


Gumáky samozřejmě pomohly, ale v takové šlamastice byly zároveň na obtíž, protože noha nesedí pevně. Jeden kolega si tam na tomto povrchu zlomil nohu. Těžko říct, do jaké míry lze vinit organizátory. Větru a dešti člověk neporučí. Ale že ani vstupní prostory nebyly zpevněné, to vrhalo na celou organizaci nepěkný stín. Celý areál je velice rozlehlý a chtěl-li se člověk dostat z místa A na místo B, musel si to nejdřív šeredně rozmyslet, přesun v těchto podmínkách byl opravdu náročný. A když už jsem zmínil tu organizaci, tak někteří návštěvníci si na stránkách facebooku často stěžovali na přeplněné záchody. Nebylo divu. Do některých míst se ani to nákladní auto nedostalo. Někteří se na sračkoidní křížovou výpravu ke vzdáleným a čistým záchodovým budkám doslova vysrali - nejlépe přímo za hovnem přetékající budkou. Pohled pro bohy. :)

Ulička, ve kterém jsme měli stan.

Ne pro každého

Člověk potřebuje mít jasno, co od takové události očekává. Někteří do Wackenu jedou čistě z důvodu opít se pivem a jiným pitivem do němoty (nic proti, s touto záminkou se dokáži sžít) ať už sami, se svou partou, nebo s kýmkoliv kolem, kdo se zrovna namane. Což na W:O:A funguje poměrně dokonale. Nalití metalisté vypadají jako ti nejpříjemnější lidé na světě. Tato záminka se dá aplikovat za kteréhokoliv počasí. Slyšel jsem, že někteří se k tribunám už několik let ani nedostanou a lijí celé tři dny ve stanovém městečku. A skutečně, spousta stanů a karavanů měla poblíž diesel agregát, jenž poháněl místní hi-fi soustavu. Stany v dosahu 50 metrů se sice nevyspí, ale celé to má takový zajímavý anarcho-rebel-fuck-it-all-nádech.

Pokud patříte mezi ty, kteří se na koncerty chodí jenom podívat a nečinně přihlížet, tak i zde se to dalo. Některá místa byla mírně zpevněná (zvláště kolem stánků) a na promítačky bylo vidět ze široka daleka.

Jestli si ale tvrdou řežbu chcete užít se vším všudy, včetně křepčení v kotli, tak konkrétně tento ročník Wackenu byla špatná volba. Mosh pit v tomto bahně je skutečně zdraví škodlivý, nehledě na to, že člověk je za minutu totálně vyčerpán.

No a pokud byste chtěli všechno dohromady, tak na to můžete rovnou zapomenout. V těchto podmínkách se ve stavu nakaleném moc daleko nedostanete. A když už se dopotácíte, tam, kam jste eventuálně chtěli, tak sebou s největší pravděpodobní švihnete o stůl, případně o zem.


S powermetalovým bratrem jsme to po první noci vzdali a nebyli jsme z daleka jediní. Někteří vzali roha už první den.

Takže pařba sice dobrá, ale vlhké a chladné počasí není pro všechny. Pokud si chtěl někdo vyzkoušet, jak se cítili Němci při tažení na Rusko v operaci Barbarossa během mokrého podzimu, tak lepší podmínky pro tuto simulaci nenajdete.

Toto je ještě poměrně čistý stav.

Sunday, 26 July 2015

Není vinyl jako vinyl

A tak jsem začal sbírat gramofonové desky...

Možná z nostalgie, neboť jako dítě byly "ty velké černé desky" častým objektem mého zájmu (pazoury bych si usekl za to, jak jsem se k nim tehdy choval). Možná kvůli svědomí, že od konce 90. let 20. století jsem postahoval něco MP3ek a nyní je čas splatit daň. A možná obojí dohromady. Inicializační popud zakoupit gramofon nastal během jedné vánoční návštěvy ve svém rodném bydlišti, ze kterého jsi si odvezl původní desku "For Those About to Rock, We Salute You" od AC/DC. Po návratu domů jsem na ebay koupil Philips FP563 za 15,50€, k čemuž mi majitel nabalil cca. 30 starých desek. Můj osud byl zpečetěn! Desítky hodin mého času byly odsouzeny k brouzdání po stránkách jako je ebay a discogs.com, během čehož jsem zjistil následující věci.

Audio záznam na vinylu je po technické stránce dokonalejší než záznam na CD


To je fakt, který nelze popřít. Audio záznam na CD byl digitalizován frekvencí 44,1 kHz, což laicky řečeno znamená, že zvuk byl rozkouzkován do 44100 bodů během 1 sekundy. V praxi to vypadá takto:

44100 Hz (CD)

96000 Hz

Tón je při 44,1 kHz (oproti 96 kHz) více "rozkostičkován", tzn. CD záznam je chtě nechtě oproti analogu (jehož záznam je plynulý, jak jen vinyl dovolí) dosti ořezán. Na druhou stranu jde o řez patrný v rámci desetitisícin sekundy, což běžný smrtelník sluchem nepozná. Ostatně přesvědčte se sami: Tón ve frekvenci 44,1 kHz a tón ve frekvenci 96 kHz. Jinou kapitolou je tzv. "loudness war", kde jsou nahrávky úmyslně mixovány tak, aby zněly hlasitěji. Zde to je celkem hezky popsáno.

Pirátské desky


Pro mě dosud největší překvapení. Člověk utíká od pirátských MP3ek a ve světě vinylu narazí na pirátské vinylové kopie, tzv. "bootlegy". Ve vinylové době temna (90. léta 20. stol. + prvních pár let 21. stol.) se spousta alb na vinyl vůbec nedostala. To způsobilo dnes silně nenasycenou poptávku s čímž souvisí i cena takových desek. Čehož si všiml černý trh, takže dnes lze narazit na gramofonové desky, které se sice tváří jako oficiální nahrávky, ale ve skutečnosti jde o pirátskou verzi původní nahrávky - většinou nahrané z CD nosiče nebo někdy dokonce přímo z MP3 souboru (!!!). Mezi často padělané nahrávky patří spousta titulů vydaných právě ve zmíněné době temna, např. album 10.000 Days od skupiny Tool, které mimochodem na vinylu (k dnešnímu datu) nikdy oficiálně vydáno nebylo! Nejlepší je před koupí projít databázi discogs.com, což může být docela problém, pokud jste na přeplněné tržnici. Neoficiální kopie se navíc běžně prodávají v kamenných obchodech (alespoň co jsem viděl v různých "record shopech" od Německa až do USA), na první pohled jsou totiž od originálu k nerozeznání.

Nové nekvalitní desky


Další kapitolou jsou nová vydání již jednou vydaných alb. S vinylovou renesancí se na svět vylouplo spoustu nových firem, které vydávají zapomenuté nebo málo dostupné tituly. Výroba vinylové desky je o něco složitější než produkce CDček a když na to člověk nemá vhodnou "mašinku", tak se místo kvalitního nosiče zvuku vyrobí šumivý paskvil. V některých případech to došlo tak daleko, že zdrojem nově vydaného titulu je CDčko, nikoliv původní master (např. dceřiná vydavatelství Plain Recording nebo 4 Men With Beards, která patří pod hlavičku Runt). Jistotou je tedy koupě původního vinylu, případně re-edice přímo od mateřského vydavatelství, nebo ověřené společnosti jako např. Music On Vinyl.

Peklo jménem "Hodnocení stavu gramofonové desky"


Při nákupu/prodeji použitých desek na internetu se tomuto hororu nevyhnete. Mezinárodní trh se sice řídí tzv. "Goldmine standard", nicméně jde stále o velmi subjektivní hodnocení. Anglicky poměrně dobře popsané opět na discogs, do češtiny zhruba přeloženo takto (překlad není můj, našel jsem to porůznu na internetech od blackvinylbazar.cz po aukro.cz):

M (mint) - Deska v perfektním stavu (nehraná). Obal nejeví známky opotřebení, obsahuje všechny přílohy.

NM (near mint) - Na desce jsou při pečlivém pohledu vidět drobné známky použití, ale bez jakéhokoli slyšitelného poškození. Obal jeví nepatrné známky používání.

VG (very good) - Vícekrát hraná deska, opotřebení výrazněji neovlivňuje poslech, deska může mít povrchové škrábance. Obal používaný bez většího poškození. 

G (good) - Zhoršená kvalita poslechu, výraznější praskot, deska může být i více poškrábaná. Obal má odřené hrany či povrch. 

F (fair) - Velmi výrazný šelest a praskot, může při hraní přeskakovat. Obal potrhaný či ušpiněný.

P (poor) - Deska neposlouchatelná, praskot přehlušuje zvukový záznam. Obal výrazně poškozený či dokonce chybí.

B (bad) - Prakticky nehratelná deska, může být i rozbitá, pouze jako kousek do sbírky.

Pojem "drobné známky opotřebení" si ale každý uživatel definuje po svém, takže co je pro někoho VG+, může být pro jiného NM+. A aby to nebylo moc jednoduché, tak je třeba brát ohled na to, že pouhé optické hodnocení zdaleka nestačí. Prodáváte-li desky na internetu a chcete-li se vyhnout naštvanému kupci, je nutno desku poslechnout. Přehráváním vinylu se stopa opotřebuje. Zkoušel-li si předchozí majitel desky DJ "scratching" (zabít ty paka je málo), může být audio stopa prakticky neposlouchatelná, což bohužel nemusí být na drážkách nutně vidět.

Z vinylu se dobře tvarují květináče :)


Protože jsem na německém ebay již několikrát koupil celé "sbírky" (pár set desek) ve stylu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené desky a to, co neprošlo sítem do mé kolekce, případně do dalšího prodeje, se ocitlo v rukou mé praktické ženy, která z nepoužitelných desek (a že jich v Německu je) tvoří různé domácí pomůcky, jako např. tyto květináče:

Kterak z Karla Gotta bylinky rostou

Thursday, 19 February 2015

Ne!

My, lidé mající malý problém s říkáním "ne", to míváme těžší a těžší. Z naší "nefobie" profituje stále více lidí, od bezdomovců po pouliční greenpeace žebráky.

Ale jistě, říkat ne je normální a "všichni" to tak berou. Leda kulový, přátelé. Řeknete-li bezďákovi na dotaz, jestli máte drobný, ne, je všem jasné, že jste lakomý hajzl, případně člověk, který tyto parazity odsuzuje. Jo fajn, bezdéčko se na vás ošklivě podívá, normálnímu člověku to neudělá nic, ale citlivkám to zkurví náladu a díky klasické řetězové reakci nasranosti se následky tohoto "ne" dostanou dál, než jen do ksichtu bezďáka.

"Ne je negativní!"

Člověku není běžně příjemné dělat si zle, vyvolávat konflikty, vytvářet si nepřátele a působit negativním dojmem. Ne že byste si slovíčkem "ne" hned vytvořili nepřítele na život a na smrt, ale vžijte se do situace, kdy vám dejme tomu ukradli peněženku a mobil, jste v cizím městě a potřebujete se posledním vlakem dostat domů. Jak vám budou připadat lidé, kteří vás pošlou k čertu a nedají nic? Moc pozitivně asi ne. Somráci jsou na takové případy samozřejmě zvyklí, ale stejně.

Somráci jsou vlastně ještě v pohodě. Těm je většinou opravdu jedno, že na ně hodí člověk bobek. Horší jsou mrdky na telefonu, případně pouliční kurvy s otřepaným "přispějte na děti".

"Nezlobte se, ale ne!"

Proč tak sprostě? Protože tyhle parazity nemůžu ani vystát a lidé s problémem říct "ne" jsou mi zvláštním způsobem sympatičtí a jejich využívání mě prostě rozčiluje. Chudák nebožka babi mě při každé návštěvě prosila, jestli bych ji nezrušil pevnou linku. Tak jsem se o to pokusil, zavolal jsem na linku, kde se mě O2 píča snažila přes půlhodiny přesvědčit, že zrušení pevné linky se "babičce" rozhodně nevyplatí, ale nakonec se povedlo... tedy alespoň jsem nabyl toho dojmu. Postup byl takový, že zmrdi z O2 pošlou do 30 dnů dopis, kde bude telefonní číslo, na které měla babi zavolat. A protože bydlím daleko, musela babi tento krok číslo 2 podstoupit sama. Jak to dopadlo, je snad jasné. Babi na číslo zavolala a vodopád sraček s výhodnými voláními tentokrát dopadl na úrodnou půdu, neboť babi se narodila za Masaryka a patřila mezi ten typ lidí, kteří nešetří zdvořilostními frázemi typu "Prosím Vás pěkně, mohla bych Vás požádat...", takže pevná linka jí zůstala na pevno až do její smrti. Když jsem po její smrti šel na O2 vypovědět smlouvu z důvodu úmrtí měl jsem nutkání jim ten papír narvat někam...

Další sortou jsou prostitutky na ulici nabízející různé letáky, případně malé píčovinky, za jejichž "symbolickou" cenu přispějete na pomoc dětem, boji proti rakovině atp. Už jen "uvítací" dotaz některých těchto nedošuklat "Máte rádi přírodu?" vás v případě záporné odpovědi staví do role nesluníčkových nelidí nemající právo na pobyt v tomto sluníčkovém místě plném sluníčkových lidí. Stejně tak telefonistky nabízející různé "výhodné" nabídky bank, operátorů a jiných mrdek. Hodně agresivní byla svého času Citibank, s nimž O2 mrdky uzavřeli nějakou zupa smlouvu, takže věrní zákazníci obdrželi "odměnu" v podobě nabídky platební karty Citibank. Jeden mamrd mě otravoval několik dní po sobě, tak jsem mu na to kývnul a poslal ho na adresu, kde jsem už několik měsíců nebydlel. Podle počtu zmeškaných hovorů v den schůzky soudím, že se asi bavil. A přestože jsem v tu chvíli byl pravděpodobně za většího hajzla, než kdybych prostě odmítnul, cítil jsem se mnohem lépe, než kdybych řekl ne. :)

Monday, 5 January 2015

Řád strážců koruny a meče - Kdo za tím stojí?

Jelikož mě čím dál tím více rozčilují všelijaké tzv. "vlastenecké" spolky, přičemž často jde o společnosti (nebo individua), které své ultra pravicové choutky přikrývají pláštěm zvaným vlastenectví, rozhodl jsem se rýpnout do poměrně populární facebookové stránky Řád strážců koruny a meče, která místo do očí bijící ultra-pravice vsadila spíše na kopu citátů se srdceryvnými obrázky, což se bohužel chytlo a stránka má dnes (5.1.2015) už přes 150 tisíc odběratelů.

Barvy české vlajky nesmí chybět!

Co nám řekne WHOIS?

Informace z výše zmíněných stránek nám vyplivnou dvě internetové stránky http://www.radstrazcu.cz/ a http://www.listyradnaroda.cz/. Na radstrazcu,cz nám toho WHOIS moc neřekne, ale listynaroda.cz už něco vyhodí:

Řád Strážců koruny a meče krále železného a zlatého, SE... hm..
Jsme na stopě. Za stránkami stojí společnost barvitého jména Řád Strážců koruny a meče krále železného a zlatého, SE. Nyní přichází na řadu rejstřík firem na justice.cz, kde zjistíme, že:

  • Společnost Řád Strážců koruny a meče krále železného a zlatého, SE (IČO 29387621) se třikrát přejmenovala a to v tomto pořadí:

    - Delapirre SE (7.9.2011)
    - Karlsbad Casinos SE (4.4.2012)
    - Řád Strážců koruny a meče krále železného a zlatého, SE (10.9.2012)
    - Strážci koruny a meče - servis, SE (12.12.2014)
  • Zakladatelem je pan Roman Haselbauer (mimochodem typické české jméno)
    Odkaz na celý záznam je zde.

A nakonec přichází na scénu strýček google a následně opět justice.cz.

Na stránkách rejstrik-firem.kurzy.cz se dovíme, že pan Haselbauer byl součástí mnohem více firem:


Nehledě na to, že AQAREAL s.r.o. je v likvidaci, zajímavá je spíše firma RENCIF, s.r.o., která byla na pana Haselbauera přepsána 5.2.2010. Firma RENCIF, s.r.o. je od 14.3.2012 v insolvenci. Výpis pohledávek si můžete přečíst zde. Stručně řečeno, zaměstnavatel neplatil zdravotní a sociální pojištění a celková dlužná částka na počátku insolvence je 274 848,04 Kč. A aby toho nebylo málo, zde je zápis z krajského soudu v Plzni, kde se dočteme dlužnou částku 7 997 731,81 Kč.

Závěrem...

Za Řádem Strážců Koruny a Meče stojí člověk, jehož podnikatelskou činnost lemují firmy jako Karlsbad Casinos SE (jak vlastenecké), firemní úpadky a milionové dluhy. Facebooková stránka a e-shop "řádu" mají patrně nahromadit nějaké ty finance, aby se z toho pan Haselbauer nějak vymanil.

Nebo je to jen takové malé divadlo, aby se pan zakladatel mohl při soudních sporech ohánět argumenty, že je politickým vězněm, vždyť hle, kolik má následovníků!

Takže prosím, pokud se vám "líbí" facebooková stránka Řád strážců koruny a meče, klepněte tam na "už se mi to nelíbí", jinak budete jen pro smích.

Sunday, 23 November 2014

Novinky

V srpnu jsem začal "sbírat" titulky z úvodní stránky seznam.cz, kde jakožto "zpravodajský" server vévodí novinky.cz. Ono to není moc vidět, ale ty uvozovky u slova zpravodajský jsou tučně. Více ironie (a fantazie) jsem bohužel nenašel. Tento monitoring zpráv jsem vydržel měsíc, pak mě to přestalo bavit.

Titulní strana seznamu. Česká stránka, která má měsíčně 6,75 miliónů unikátních návštěv. A všem těmto návštěvníkům (pokud tedy nejsou přihlášeni a nemají úvodní stránky nastaveny jinak) se zobrazují "zprávy" z novinek.cz.

Nevím, možná jsem staromódní, ale já si od novin slibuji alespoň nějakou informační hodnotu. Že v Čechách došla rýže a bude se jíst jen chleba. Že výzkumníci v CERNu objevili paralelní vesmír. Že volby v Súdány vyhrála strana Pouštních velbloudů a dromedárů, jejichž hlavním volebním programem je zasypávání ropných vrtů pískem. Zkrátka informace, která by nějak obohatila mé znalosti, případně zpráva, na základě které bych mohl upravit své chování a zvyky. Co mám ale udělat s následujícími zprávami, nevím. Nutno poznamenat, že se nejedná o titulky pod čarou. Spousta těchto zpráv byla na prvním místě.

28.08. Jaká bude zima? Jeden model říká krutá, druhý mírná
Neuvěřitelné! V zimě bude zima, nebo taky možná ne.

30.08. Chtěl se po ránu přitulit k přítelkyni, místo toho obejmul lišku
Koupil jsem si past a dal vedle postele. Přeci jen, u žen člověk nikdy neví.

31.08. Při nehodě rozbil hlavou přední sklo
Šikovný kluk. Až budu mít nehodu, zkusím to také.

03.09. Basketbalista Rodman znovu vyrazil za „úžasným klukem” Kim Čong-unem
Bezmozkový skákalista a otylý diktátor. Projasnilo den a mám opět proč žít.

04.09. Bránili mu vstoupit do domu, tak zavolal na opilé losy policii
S losy byl vždycky problém. Někdo by s těmi nepřizpůsobivými losy měl něco udělat!

07.09. Lékařka hrozí pacientům pokutou za vstup do ordinace bez vyzvání
Hm, nad tím bychom se měli zamyslet. Navrhuji zavést pokuty pro ty, kteří vyhrožují pokutou.

09.09. Britská sociálka vzala matce dítě šest hodin po porodu přímo od prsu
Sice vytrženo z kontextu, ale na hlavní stránku novin to beztak nepatří.

11.09. Ty jsi moje žena? Divil se muž, který se probudil po operaci
Ano, to se někdy stává. Někdy to ani nemusí být po operaci.

12.09. Nejvyšší věž z domina na světě spadla během sekundy
Konec. Všechno je marnost. Jdu se zabít.

16.09. Členka štábu nechtěně vešla před kamery a vyděsila se
Jojky! Chudinka! Doufám, že se to bude nějak řešit!

20. 09. Na Ruzyni přistálo letadlo, které v Česku ještě nikdy nikdo neviděl
Tohle je bomba! Jako bonus logický paskvil.

23.09. Nahluchlý ornitolog přeslechl slona, ten jej ušlapal
Jako vtip super. Poučení? Jste-li nahluchlý ornitolog, bacha na slony!

23.09. Albert lákal zákazníky na šmouly, ale objednal jich málo
KATASTROFA! MY CHCEME ŠMOULY!!!

26.09. Fotopast zachytila, jak orel ulovil jelena
Jsem rád, že fotopast zachytila, jak orel ulovil jelena.

27.09. Myslivec zastřelil na Slovensku jelena s pneumatikou kolem krku
Jsem zmatený. Měl tu pneumatiku na krku myslivec nebo jelen?

27.09. Dědičce oznámili, že závěť neexistuje. U soudu se přitom našla
Dědička byla naštěstí zen budhistkou.

Výborná duševní potrava pro většinu uživatelů českého internetu, jen co je pravda. Bohužel to není jen problém internetu, ale českého zpravodajství všeobecně. Z novin se stal bulvár. A když už mám někdy tu smůlu a účastním se sledování večerních televizních novin, tak se mi, slovy generála z Černých baronů, chce zvracet. Zpravodajství má být objektivní, nezaujaté, prosto jakýchkoliv emočních výlevů. Srdceryvná hudba na pozadí zprávy o letecké katastrofě opravdu nepatří do novin. Stejně tak jako sezónní zprávy o tom, kolik lidí se o víkendu zabilo na silnici. Nejen, že jde o efekt "Nelízejte namrzlé zábradlí", ale zároveň jde opět o zprávu, jejíž informační hodnota je mimo příbuzných a přátel účastníků nehody nulová. Ze žurnalistiky se stala jen další reality show a lidé ztrácejí smysl pro rozlišení podstatného od zbytečného. Už se těším na další úvodní stránku seznamu s titulkem: "Vědci zjistili, že spousta lidí má pocit, jako by jim něco chybělo."



Monday, 10 November 2014

Philips Xenium W6610

...aneb ten pocit, když stačí dobíjet telefon jen jednou týdně.

Den před mými narozeninami (17.10.) mi byl z Běloruska doručen nový "smártfoun" Philips W6610. Pokud mě paměť neklame, tak od té doby jsem jej dobíjel jen 4x. Jsem touhle novou modrou cihličkou tak nadšen, že musím napsat ódu... tedy, chci říct recenzi na tento chytrý telefon, který západ nechce.


Krabička s azbukou

Abych navázal na poslední větu, tak je třeba poznamenat, že Philips W6610 byl určen pouze pro Asijský trh. Tzn. Čína, Indie, Rusko. Z (pro mě) neznámého důvodu není tato malá dual-SIM elektrárna dostupná západu. Takže s trochou rizika si tento model lze objednat přes E-bay z povětšinou rusky mluvících zemí. Ten můj byl doručen z Běloruska za cenu 365$ a nelituji jediného centu. Na druhou stranu český našinec musí počítat s tím, že tato verze Androida (4.2 Jelly Bean) je bohužel češtiny prosta. Angličtina (případně ruština) bude muset stačit.



Mouchy zabít na začátku!

Začnu nejdříve malými chybkami, které krásu a dokonalost W6610 hyzdí, abych se po zbytek článku mohl oddávat pouze lichotivým superlativům. První moucha sedí na části, jejíž vlastnost si zákeřně nechávám až na konec, tedy na akumulátoru, který nelze vyndat. Neboli iPhone styl. Takže na klasický "hard-reset" za pomoci vyhození baterky můžeme zapomenout. Na druhou stranu telefon je stabilní a dodnes jsem neměl potřebu jej tímto způsobem "zabíjet". Argument, že "až se akumulátor opotřebuje, tak jej nebude možno vyměnit" lze přejít skutečností, že akumulátor za normálního provozu vydrží několik let. Svůj starý Siemens S75 mi s tou samou baterií vydržel 8 let a baterie dodnes s přehledem konkuruje novým chytrým telefonům.

Druhou a poslední mouchou je krytka na SIMky a paměťovou kartu. Úzký kryt má tendenci se od těla až moc snadno odtrhávat. Řešení je poměrně jednoduché a to mírné ohnutí krytky, aby na těle telefonu držela pevněji. Na zadní straně tím vznikne nepatrný "hrb", který ale na funkci nemá vliv a ničemu nevadí.

Záklopka na SIMky a paměťovou kartu.
Malý hrbek po "vytunění" záklopky, aby lépe držela.
Signál

A hurá na pozitiva! Vyšší příjem signálu je něco, co jsem nečekal a tuhle vlastnost W6610ky si náramně užívám. Zajímavé na tom je, že signálem myslím příjem všeobecně od GSM, přes Wi-fi až po GPS, u čehož bych se rád zastavil. Příjem GPS signálu je dechberoucí! Spousta smartphonů a i klasických navigačních systémů má problém s příjmem signálu za čisté slunečné oblohy, případně mezi domy ve městě, kde je horizont okleštěn okolními domy. Philips W6610 zde válcuje i můj spolehlivý Garmin! Slunečný den uprostřed města a GPS signál zachycen do několika sekund. Paráda! GSM signál je také lepší. V okolí našeho pracoviště je slabší Vodafone příjem, s čímž jsem měl vždy problémy. Měl. S W6610 už nemám. A abych neopomněl wifinu, i zde má W6610 oproti svým kolegům navrh. Nevím, co do toho telefonu dali, ale líbí se mi to.

Dual-SIM

Možnost dvou SIM karet je v našich končinách stále jaksi nechtěná "fíčura", přesto je ale stále žádanější, ať už z důvodu služebního a soukromého telefonu, kombinace dvou různých tarifů, nebo jako v mém případě, českého a německého čísla. Tato vlastnost funguje ve Philipsu W6610 přesně tak, jak má. Pro telefonování si nastavíte buď dotaz na SIM kartu před každým hovorem, případně implicitně pro všechny hovory/kontakty, nebo samozřejmě lze priorizovat pro ten či onen kontakt. Datový tarif funguje pro oba SIM sloty, nicméně 3G službu lze aktuálně využívat jen pro jednu SIM kartu.

Spořivý režim

Dalším plusem je manuální spínač pro spořivý režim, který vypne všechno kromě GSM modulu. U jiných chytrých telefonů je toto třeba nastavovat různými profily, případně vypínat/zapínat přímo na dotykovém displayi. U W6610 stačí jen jedno rychlé "klik" a o spotřebu se člověk nemusí dále starat. Pohodlné, rychlé, účinné.

Tlačítko spořivého režimu.

Display

Rozměry Philipse W6610 jsou na hranici tzv. phabletů. 145.4 x 74.1 x 11.4 mm. To už je opravdu solidní pádlo. Což se ale zase pozitivně podepsalo na rozměrech pětipalcového displaye o rozlišení 540 x 960 pixelů. A ne. Hry (až na Ingress ;) na telefonu nehraju, takže informace o grafickém výkonu u 3D her v této recenzi budete hledat marně. Display je velký a čitelný a to mě stačí.

Kousek jaderné elektrárny v kapse

Dostáváme se ke zlatému hřebu večera. 5300 mAh! Slovy pěttisíctřista miliampérhodin! S tímto odštěpkem jádra z Černobylu se mezi ostatními majiteli s jejich vyschlotinami cítím jako Iron man. Jak jsem v předchozím odstavci poznamenal, minimálně jednou denně pár minut zapařím Ingress, sem tam na internet, běžné užívání hovorů a SMSek a přesto s klidem vydrží bez nabytí celý týden. Dovedu si představit, že s pernamentně zapnutým spořivým režimem tahle hračka vydrží dva týdny.

Příklad:
V sobotu ráno jsme vyrazili autem na výlet. Stav baterie: 44%.
Na začátku jsem na W6610 zapnul navigaci, která nás non-stop naváděla 2,5 hodiny.
Na místě jsem během dne mobil využíval k občasné navigaci, abychom zbytečně nebloudili.
Večer jedeme domů a navigace v mobilu opět spolehlivě naviguje další 3 hodiny (návrat se kvůli zácpě na dálnici protáhl). Domů odkládám telefon na stůl se stavem baterie 10%.

Ukažte mi mobil, který s méně než poloviční kapacitou dokáže navigovat 6 hodin a na konci dne mít dostatek šťávy, abyste si mohli bez potíží zavolat.

Závěr

Philips W6610 jsem si koupil primárně právě kvůli té olbřímí kapacitě baterie. Nedokážu si představit, že bych každý den musel mobil strkat do nabíječky. Jednou týdně to bohatě stačí. A i když stav baterie není mezi 80% a 100%, tak můžu být klidný, že během dne nebudu nutně potřebovat zásuvku nebo USB slot. Nač si kupovat tzv. "power banky", když můžete mít telefon, jehož kapacita je dokonce větší, než levnější přídavné externí baterie? A namítat něco proti 200g, kterými W6610 disponuje, je nesmysl. Pokud máte problém nosit na sobě dodatečných 200g, tak s vámi není fyzicky něco v pořádku.

Nakonec ještě odkaz na GSM arenu, kde jsem tento skvost našel: http://www.gsmarena.com/philips_w6610-6380.php

1d 8h 44m 8s na baterce. Z toho 30% pařba Ingressu.
Stav: 93%
P.S.: Pro hráče Ingressu není lepší zbraně! ;)

Sunday, 9 November 2014

Proč běhat?

Na jednom středoškolském výletu v pražském parku u letohrádku Hvězda kolem nás proběhl běžec, načež kolega spolužák poznamenal: "Tak tyhle lidi fakt nechápu. Co na tom běhání vidí?" Dál jsme se tím toho dne nezabývali, ale nějaký čas po této události jsem "to zkusil" a vydrželo mi to dodnes. A proč tedy běhám?

Fyzička

Během základní školy jsem běhání nesnášel. Tzv. "patnáctistovka" nebo Cooperův test (12 min. běh) alias "Kůprák" pro mě znamenalo peklo na zemi. Nemohl jsem popadnout dech už po několika metrech. S pravidelným běháním jsem začal až na vysoké škole. Jaký byl prvotní impuls si již nevzpomínám, ale můj první běžecký pokus na další vzdálenost (1km, lol) byla naprostá katastrofa. Začínáte-li s běháním, tak musíte počítat s tím, že první "sprinterské" tempo vydržíte jen pár metrů. Člověk může začít takovým tím poskakovacím (šnečím) tempem, ale i zde brzy dojde pára. Hlavně neklesat na mysli! Tzv. indiánský běh (100 metrů běh, 100 pochod) na první pokus stačí. Důležité je to neflákat. Běh je o přemáhání sebe sama. Dostat se na hranice svých možností, což je těžké, protože laťka se pravidelným běháním samozřejmě mění. Po prvním běhu vás následující ráno bolí nohy tak moc, že nemůžete normálně chodit. Ale s pravidelným běháním to přijde! Nezapomenu na můj malý šok, když jsem poprvé od začátku svého běžeckého režimu dobíhal autobus. "Ty vole to je rychlost!", problesklo mi hlavou. Že se člověk moc nezadýchá, když vyběhne schody, nebo že po doběhnutí autobusu/tramvaje/metra/vlaku nelapá po dechu jak oběšenec, je poměrně příjemné.

Zdraví

Během základní a střední školy jsem nebýval zrovna fit. Ochablé svalstvo, nízký tlak, díky čemuž jsem měl po vyšší fyzické námaze mžitky před očima, že jsem sotva viděl a hyperbilirubinemie, neboli zvýšení bilirubinu, zvětšená játra, žluté bělmo a poměrně častá nevolnost spojená se zvracením. To vše dohromady spojené se zanedbáváním fyzické činnosti způsobilo, že jsem se dostal do stádia, kdy jsem místo hladu cítil nevolnost. Takže to, že jsem měl hlad, jsem poznal nikoliv hladem, ale nevolností. Navíc jsem jedl dost mizerně, často jsem jídlo nemohl dojíst, protože trávení jsem měl rozhozené. A dnes? Všechny výše zmíněné neduhy jsou ty tam! Trávení na jedničku, nevolnost nikde, po nízkém tlaku ani památky. Běháním se z člověka sice nestane kulturista, ale zároveň nevypadáte jako bandaska. Různá nachlazení a onemocnění snáším lépe, protože organismus se otužením zocelil. (běhat se dá do mínus 10, pak se blbě dýchá)

Duševní očista

Jakkoliv to může znít divně, běhání je pro mě zároveň něco jako meditace. Člověk si běháním pročistí hlavu. Po náročném pracovním dni přijdu domů s mizernou náladou, hodím na sebe běžecké hadry a hurá všechnu tu nahromaděnou zlost vyběhat! A že to funguje. Aktuálně běhám ob 2 dny 10 kilometrů a vždy když doběhnu (posledních 100m sprint) do cíle, cítím se jako znovuzrozený nehledě na to, jak jsem se cítil na startu. Stejně jako meditace, je i běhání hodně o dýchání a jeho synchronizaci. A hlavně běhání je pro mě prakticky jediná příležitost, kdy mohu vypnout. O kompletní meditační vypnutí (nemyslet na nic) se násilně nesnažím. Nechám prostě myšlenky plout, jak se jim zlíbí. Běh je pro mě osobní záležitost a běhání ve dvojici, trojici atd. za neustálého žvanění o kravinách celý zážitek jen zkazí.

***

Již od počátku své "běžecké kariéry" jsem nikdy "nezávodil". Nestopoval jsem si čas a vzdálenost jsem si na mapě vypočítal až dodatečně. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, za jak dlouho uběhnu 10 kilometrů, odpověděl bych, že nevím. Neběhám na čas, neúčastním se žádných běhů na podporu XY. Mou výhrou jsou tři body, které jsem výše uvedl a které zároveň odpovídají na otázku: "Proč běhat?"