Habova Utopie

Tuhle jsem na (a)sociální síti Threads obdržel celkem velkou zpětnou vazbu na tento můj příspěvek:

Nevím, jak Threads algoritmus funguje, když příspěvek od takové nuly, jako jsem já, zaujme tolik lidí, ale nakoplo mě to k tomu, abych ten výše zmíněný výkřik do tmy trochu rozvedl. A abych nekřivdil těm rádoby, resp. pseudo-humanistům, kteří používají slovo demokracie jako zaklínadlo na všechny, kteří napadají status quo, díky i vám, bo i vaše reakce mě k tomuto článku nakoply.

Pro ty, kteří nemají čas na delší text (tl;dr): Vzdělání

Na úvod malá zastávka u slova utopie. Následující "nápady" spadají do utopie, neboť jsou aktuálně neproveditelné. Není možné je aplikovat. A navíc, je to "moje" utopie. Je to společenské zřízení, které nikde neexistuje. Na druhou stranu, pokud bude chtít lidstvo svou existenci co nejvíce prodloužit (byť jednou i člověk zanikne), tak některé z následujících bodů bude muset aplikovat, jinak k těm nepříjemným nárazům bude docházet i nadále. A lidstvo aktuálně jede plnou parou proti zdi a čím později dupne na brzdu, tím bolestivější pád to bude. Svým způsobem by to mohlo lidstvu pomoci, nicméně aby se situace dlouhodobě zlepšila, je zapotřebí, aby celý svět táhl za jeden provaz a to je, bohužel, jen další utopie.

Internet

Začněme internetem. Internet je naprosto geniální nástroj. Ne, vážně! Jde o vynález, který má obrovský dosah a vliv na celé lidstvo. Nejenže je srovnatelný s vynálezem knihtisku, je naopak zásadnější, pokud jde o rozvoj společnosti. Knihtisk byl samozřejmě významný milník, ale ne každý mohl z fleku začít tisknout knihy a oslovovat masy. Dříve k něčemu takovému bylo třeba alespoň trochu práce a intelektu.

Internet umožnil šíření informací takovým způsobem, o čemž se předchozím generacím ani nesnilo. Problém je, že je jedno, jestli jde o kvalitní a pravdivé informace, nebo o nesmysly a lži. Těžko říct, jestli si ti, kdo stáli u zrodu internetu, byli vědomi toho, jak moc velké zrcadlo se lidstvu nastaví. Sem tam prohodím, že internet měl zůstat na univerzitách v knihovnách, ale v "dokonalém" světě bych to raději viděl následovně.

Internet zdarma všem! Ano, jistě! Jen s několika málo pravidly. ;)

Přístup na internet zásadně od 18 let. Všelijaké asociální sítě a nátura komunikace bez okamžité zpětné vazby těch, se kterými děti a mladiství komunikují, se negativně podepisuje na psychice. Není na místě, aby se v nejdůležitější části lidského života, kdy se psychika jedince teprve vytváří a modeluje, podporoval nástroj, který dělá víc škody než užitku.

Přístup k internetu na občanku. A nyní vplouváme do vod, ze kterých každý druhý dostane osypky. Víte, internet velice negativně ovlivnil průběh voleb a to nejen u nás, ale v podstatě na celém světě. Aktivita občanů na internetu by se měla propisovat do volebního práva, viz níže. Všichni by se k internetu měli přihlašovat přes certifikát, který by se měl vydávat proti občanskému průkazu. Tím pádem by bylo 100% dohledatelné, co kdo kam píše. Ano, čtete správně, zrušit internetovou anonymitu. Všichni ti přispěvovatelé různých konspiračních teorií typu Země je placatá, všichni ti příznivci válečných zločinců by okamžitě přišly o právo volby. Cenzura? Ale kdež! Každej by si pořád mohl psát, co by chtěl, ale k volbám by prostě připuštěn nebyl. A ne, byť se internet proplétá do každodenního života, tak stále (díkybohu) nejde o životně důležitý nástroj. Nejde o omezování lidské svobody. Opakuji, každý by si na internetu stále mohl dělat, co by chtěl, jen s tím následkem, že se nebude podílet na rozhodování, kdo a jak bude společnost řídit.

Volební právo

Nacházíme se před sběrem hodně kyselých a hořkých plodů té glorifikované, opěvované a takzvané "demokracie". Nicméně je třeba si uvědomit, že v demokracii fakticky nežijeme. Ne, ani v té zastupitelské ne. Žijeme v pecuniakracii. Pecunia, latinsky peníze. V dnešních volbách vyhrávají dva typy politiků: Bohatí a ti, kteří staví na lidské nevzdělanosti. Ač by se oba typy daly minimalizovat zmíněným vzděláním, tak pro začátek by se měla uzákonit následující pravidla:

Žádný politický marketing. Co je vidět, to se počítá. Kdo má hodně peněz, ten si zaplatí billboardy až ke dveřím vašeho záchodu, koupí si politické marketingové poradce (povolání špinavější než hajzlbába a to se musím paním u veřejných WC omluvit, jak moc jim křivdím, když jsem si dovolil je srovnat s tou nejspodnější spodinou) a hurá do sněmovny. Jediné místo, kdy by se politická strana mohla prezentovat, by byly jejich vlastní oficiální internetové stránky, případně veřejná setkání v (jednom jediném) sídle strany. Politická reklama v rozsahu, v jakém ji známe dnes, nesmí zasahovat do rozhodování voličů.

Voličský průkaz. Všem přijde normální, že než člověk sedne za volant, tak musí složit zkoušky k řidičskému průkazu. A nikomu nepřijde divné, že lidé, kteří buď o řízení státu, resp. společnosti neví lautr nic, případně volí strany, jejichž zastupitelé by velice rádi opět otevřeli plynové komory, můžou k urnám bez bázně a hany chodit taky. A ti u válu to moc dobře vědí. Vládnoucí garnitura nechce vzdělané voliče. Ono jim to jde moc pěkně na ruku, že mohou opíjet rohlíkem nemyslící masy. To je také jeden z důvodů, proč se v dohledné době nic nezmění. Rád bych viděl, jak se tento problém bude vyvíjet po redukci obyvatelstva, bohužel už ale budu dávno po smrti. Nuže, k tomu, aby mohl člověk volit, by se měly dělat zkoušky z politologie, sociologie a trocha historie by taky neškodila. Dále bych se nebránil ani psychotestům. Z vlastní zkušenosti jsem zažil příklad, kdy dali babičce s demencí do ruky obálku a "hoď to tam" aniž by pořádně věděla, která bije. V návaznosti na to, když už by byl internet proti občance, by se každý zájemce o voličský průkaz měl podrobit internetové prověrce. Založili jste např. stránku informující o placatosti Země - bum, volit prostě nebudete. Tečka.

Základní nepodmíněný příjem. Ano. Nevidím důvod, proč tohle nezavést. Ale na druhou stranu, všichni pobírající základní nepodmíněný příjem by opět neměli právo volit. Stejně jako vězni. Což mi také přijde naprosto šílené, aby např. vrazi měli právo volit.

Když už jsme u toho příjmu, tak malá odbočka k platu politiků, což je naprostý výsměch všem voličům. Plat politiků by se měl vypočítávat podle nějakého koeficientu, který by zohledňoval výši hrubého domácího produktu, zadluženosti a vůbec hospodaření se státními financemi. To byste panečku viděli, jak by se politici najednou začali snažit. 

Mít děti

Téma, kde bych toho vlastně prakticky moc neměnil. Za prvé nejde lidem zamezit se množit, zas takovej magor nejsem. Šlo mi v tomto případně opravdu jen o hypotetický bod, resp. apel na lidi, kteří sami se sebou a se světem mají problém, aby si vážně rozmysleli, jestli "na to mají". A za druhé, z praktického hlediska se odebírání dětí na základě sociálního nezabezpečení děje dnes a denně. Jistě by se toho na tomto poli dalo hodně zlepšit, ale to už je na jinou kapitolu, na kterou nemám.

Bonus - drogy a dvojnásobné voličské hlasy

Dodatečně k mé utopii, zlegalizoval bych všechny drogy! :) Opět ale s několika málo podmínkami, prodej opět pouze proti občance a omezené množství. Třeba gram kokainu na měsíc. Zároveň by se ale občanovi zvýšila taxa pro zdravotní pojištění. Protože, co si budeme, většina drog extra zdravá/bezpečná není. Výše tarifu by se odvíjela od škodlivosti drogy. Cena drogy by samozřejmě musela být mnohem nižší než na černém trhu, zároveň by ale šlo o jistotu, že se nesjíždíte omítkou nebo něčím horším. Prodej na černém, resp. sekundárním trhu by byl stále samozřejmě zakázán. A ne, volební právo by tím nezaniklo... i když testy na alkohol a drogy by se před vhozením volebního lístku do urny dělat měly.

Dále bych zavedl dvojnásobný voličský hlas pro některé, kteří by se dobrovolně podíleli na nějakých humanitárních (nefinančních!) aktivitách, klidně i pravidelné sbírání smetí nebo zametání ve městě. Hlavně ne žádnou finanční almužnu! Aby si lidé nemohli dvojnásobný hlas koupit.

Závěrem

Aparát voličského práva by se samozřejmě extrémně zkomplikoval, jenže ono je docela důležité, kdo a jak ten dav vede. A zde narážíme na problém, že většina těch, kteří by k volbám chodit neměli, se bude za aktuální status quo nejvíce prát. Ta druhá skupina lidí, kteří by na současném systému nic neměnili, jsou naivní pseudohumanisté, kteří si neuvědomují, nebo si nechtějí uvědomovat vážnost situace.

Když se to sečte, tak to jen podtrhne fakt, že jde o utopii. Škoda. Někteří si ten náraz do zdi, který se blíží, nezaslouží.

Tak snad příště...

Jak být na internetu skutečně anonymní?

Tuhle jsem na nové (a)sociální síti Threads narazil na překvapivou reakci jedné uživatelky, která skálopevně věřila, že všichni jsou na internetu dohledatelní na základě trasování IP adresy.

No, nejsou, no.

V tomto článku vám popíšu, jak být na internetu skutečně anonymní. A nemám na mysli jen zvýšení bezpečnosti nebo nějakou "silnější" anonymizaci. Ne. Mám na mysli anonymitu, která není technicky prolomitelná. Ano, čtete správně, být anonymní do té míry, že není technicky možné přiřadit vaši internetovou aktivitu k vám samotným.

Ale na začátek malé představení, protože žijeme v době, kdy často není důležité, co bylo řečeno, ale kým to bylo řečeno.

Na internet jsem se poprvé připojil na konci 90. let 20. století. V dobách, kdy bylo třeba alespoň trocha IT znalostí. Rychle jsem se do problematiky dostal a během krátké doby jsem se díky zvědavosti začal hrabat v bezpečnosti, což vedlo např. ke čtení cizích e-mailů nabouráním POP3 serveru jednoho z největších tuzemských e-mailových poskytovatelů. Později jsem odchytával komunikaci na sousedských wifi sítích, nabourával se do cizích wifi-routerů, případně sledoval, jaké stránky sousedi sjíždějí. V mé první práci byli vedoucí IT u vytržení, jak je možné, že jedna česká pobočka neustála prolamuje administrátorská hesla na pracovních počítačích. To si jen já zobrazoval hesla pomocí tzv. "duhových" tabulek (hledej rainbow tables, ophcrack atp.). Nutno poznamenat, že jsem tyto aktivity neprováděl k vlastnímu obohacení, nikdy jsem nikoho nevydíral, nikdy jsem žádná data neposílal třetím stranám. Vše zůstávalo u mě. Díky všem těmto zkušenostem jsem se později dostal k projektům, o nichž nemůžu psát, protože jsem podepsal papíry. Nemůžu ani naznačovat. A ano, padla by vám brada na zem.

Takže ano, vím o čem mluvím/píšu.

IP a MAC adresa

Na začátek stručně k dvěma důležitým adresám, které se vztahují k síťové kartě (to je ta součást vašeho PC/mobilu, která se k internetu připojuje)

IP adresa: Je, ať už 32 bitová (IPv4) nebo 128 bitová (IPv6), je kombinace čísel přidělená k síťové kartě vaším poskytovatelem připojení k internetu, resp. routerem/DHCP serverem vaší firemní/školní/domácí sítě. Lze ji taktéž nastavit manuálně, ale v normálním případě to není běžné. Není-li zařízení připojeno k internetu/síti, resp. není-li adresa nastavena manuálně, tak síťová karta žádnou IP adresu nemá. Resp. má (localhost 127.0.0.1), ale pro toto téma není nijak důležitá.

MAC adresa: Je fyzická adresa síťové karty. Něco jako ID zařízení. Tuto adresu má každá síťová karta, ať už je k internetu/síti připojena nebo ne. Hodně dlouho šlo o adresu, kterou nešlo běžně měnit, resp. šlo, ale běžní uživatelé na něco takového neměli páky. Pak ale přišel kolega Edward Snowden a jeho shitstorm způsobil i to, že rotace, resp. generování různých MAC adres na jednom zařízení je nyní (ze zákona!) implementováno tu i onde. Ono totiž bylo opravdu snadné na základě logování MAC adres trasovat prakticky všechny (resp. jejich zařízení). Anonymita je tím o něco zesílena, ale v podstatě jde jen o takovou malou náplast, taková "rtěnka na praseti". Všechny routery, resp. prvky, které vás připojují k internetu, umí (resp. musí umět) číst vaši MAC adresu, protože MAC adresa bývá součástí různých bezpečnostních opatření na zmiňovaném routeru, např. MAC adresa XY se smí/nesmí připojit, atp.

A teď hurá na pravidla skutečné anonymity!

Přístup k internetu

Procházíte-li internetem prostřednictvím připojení, které si sami platíte, tak můžete na anonymitu rovnou zapomenout. Všichni poskytovatelé připojení k internetu jsou povinni spolupracovat s policií dojde-li k porušení zákona, nebo jsou-li vaše internetové aktivity nějak spojené s trestným činem.

VPNky ani proxyny vám nepomůžou. Resp. VPN/Proxy, za které nemusíte platit, jsou ještě jakž takž anonymní, ale nikdo vám negarantuje, že interpol těmto poskytovatelům anonymních (konečných) internetových adres nevyrazí dveře a neudělá IT šťáru.

Čímž se dostáváme k dalšímu bodu:

Zaplaceno? Nejste anonymní! 

Jakmile za nějakou anonymizační službu (VPN/proxy) na internetu zaplatíte, tak opět můžete na anonymitu zapomenout. Jste dohledatelní, tečka.

Bod 1., základ, LINUX

Za operační systém Windows se platí, ergo jste dohledatelní. Pokud jde o telefony, tak tam na anonymitu zapomeňte okamžitě. Apple total, Android taktéž, není-li v root režimu a operační systém náležitě ošetřen, aby nesosal aktualizace se sdílených repositářů.

Nejlepší variantou je tedy notebook s operačním systémem linux. Distribuce může být prakticky jakákoliv. Hlavně okamžitě po nové instalaci (ne že si vedle na disku necháte Windowsí partision!) změnit MAC adresu síťové karty. MAC adresu si můžete klidně vymyslet, jen musí splňovat správný formát. Pro extra paranoidní bych doporučil i zakoupení nové síťové karty, tedy v tomto případě wifi modulu, jen pro sichr. Případně notebook z druhé ruky zakoupený někde na blešáku. Sichr je sichr. Pokud ze svého stávajícího notebooku jen odstraníte Windowsy a nainstalujete linux bez následné změny MAC adresy, tak opět zapomeňte na anonymitu.

Bod 2., veřejný přístup k internetu

Jak zmíněno výše, chcete-li být na internetu skutečně anonymní, musíte se připojit ze sítě, která vás nezná, resp. z jejíhož připojení nelze dohledat, kdo se připojil. V nákupních centrech musíte většinou poskytovat e-mailovou adresu a souhlas, což lze použít, ale to až poté, kdy budete disponovat vlastní anonymní e-mailovou adresou. Ideální jsou různé kavárny a restaurace, kde potřebujete jen heslo k místní wifi síti (a někdy ani to ne). A opět malá paranoidní rada na závěr. Sedněte si zády ke zdi, resp. tak, aby případná bezpečnostní kamera nesnímala to, co se bude dít na vašem monitoru. Zároveň doporučuji nepoužívat stejné místo k opětovnému připojení! Tuto obezřetnost lze zlepšit opětovnou změnou MAC adresy a hlavně pravidelným promazáním tzv. cookies (resp. kompletní historie) ve vašem prohlížeči. Leč sichr je sichr! Jedno připojení k internetu = jedno místo. Ve městech jsou dnes veřejné přístupové body na každém rohu. Další variantou je pirátské připojení přes cizí wifi síť, ale to by bylo na jinou kapitolu a navíc jde o trestný čin (mrk mrk), takže o tom nic.

Bod 3., anonymní e-mail

Ano, i dnes si stále lze založit skutečně anonymní e-mail. Anonymní v tom smyslu, že nemusíte zadávat žádné vaše iniciále. Z vlastní zkušenosti doporučuji proton.me, jehož blokace v Rusku jen podtrhuje jeho užitečnost. Zadáte váš nový e-mail, heslo a máte hotovo. Nutno podotknout, že vytvoření nové e-mailové adresy musíte samozřejmě provést během připojení na veřejném přístupovém bodě, viz předchozí bod 2. 

Gratuluji! Založíte-li si nyní (pamatuj, stále přes veřejný přístupový bod!) účet na nějaké (a)sociální síti nebo diskuzním fóru, tak není technicky možné dohledat, kdo skutečně za tímto účtem a jeho příspěvky sedí. Nicméně mějte na paměti, že všechny (a)sociální sítě a fóra trasují své uživatele na základě e-mailové adresy, takže připojíte-li se příště z jiného veřejného bodu, tak např. takový Facebook bude vědět, že hele, pan-anonym@proton.me se tentokrát připojil z kavárny U Páva (zjednodušeně řečeno). Což stále sice neznamená, že jste najednou okamžitě a snadno dohledatelní, ale vniká vzor, resp. schéma, na čemž lze trasování stavět. Objevíte-li se na bezpečnostních kamerách v místech, kde se anonymně připojujete na účty pod e-mailovou adresou pan-anonym@proton.me, jste na seznamu podezřelých. Toto lze minimalizovat různými (zdarma!) proxy servery, které je ale třeba při každé návštěvě taktéž rotovat.

Nicméně to vůbec první připojení (s unikátní MAC adresou) z veřejného přístupového bodu (kde váš monitor, nebo nejlépe vás vůbec nesnímá žádná bezpečnostní kamera), kde zároveň založíte i anonymní e-mail, případně identitu na sockách/fórech, je natolik bezpečné, že není technicky možné dohledat autora. Prostě to nejde. Nebudete-li poté ve vašich internetových aktivitách nenápadní jak slon v porcelánu.

Není zač.

A na závěr shrnutí v několika jednoduchých bodech

Absolutně anonymní nikdy nebudete, když

• Se připojíte k síti přes připojení, které si sami platíte (případě přes firemní/školní síť)
• Nepreferujete veřejné přístupové body bez bezpečnostních kamer
• Připojujete se k síti ze zařízení, které nemění MAC adresu
• Používáte operační systém Windows, Apple, Android (bez vlastní konfigurace)
• Používáte e-mail, který je svázán např. s vaším telefonním číslem
• Platíte za VPN/proxy anonymizaci
• Nemažete-li historii a cookies po zavření internetového prohlížeče 

A hlavně nechoďte na ta místa veřejného připojení v mikině s kapucí (hoodie), viz níže, protože to za prvé opravdu nepotřebujete a za druhé jste díky tzv. "populární" kultuře okamžitě podezřelí. ;)

 

Umělá inteligence - nový generátor peněz

Jsou věci, které se jen tak nezmění. Jednou z těch věcí jsou peníze, resp. vztah člověka k penězům. A za aktuálním pozdvižením kolem umělé inteligence (AI) a jejích schopností nestojí nic jiného, než "profit".

Hlavním tématem tohoto článku bude hlavně společnost OpenAI a její produkt ChatGPT, resp. GPT-4, což jsou témata, která hýbou aktuálně světem a kromě internetových memů se Skynetem se často objevuje otázka, kolik lidských profesí se za krátký čas stane nepotřebnými. Nicméně, buďme klidní. Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Umělá inteligence sice umí líbivě kreslit a produkovat dlouhé textové elaboráty, ale vždy (zatím) potřebuje tzv. input, neboli vstupní rozkaz: "Udělej tohle, nebo támhleto!" Jakmile umělá inteligence vytvoří nějaké dílo sama od sebe (aniž by jí k tomu kdokoliv dal pokyn) s tím záměrem, aby to mělo nějaký prospěch (ať už pro člověka - ta lepší varianta, nebo pro umělou inteligenci - Skynet varianta), pak budou obavy na místě. Zatím je tedy AI čistě stále nástrojem a rozhodně si nežije sama svým životem. Kdo vám tvrdí opak, lže nebo o tom moc neví. Pokud mají umělci, nebo takzvaní "kontent kreatůry" strach o své živobytí, tak si zkrátka jen nejsou jistí svými schopnostmi a jestli je někdo chytrými a nápaditými vstupy do jakéhokoliv programu na bázi umělé inteligence vyštípe, tak ať. I když ani v tomto uměleckém oboru to nebude tak horké. Nechci se moc pouštět na tenký ezoterický led, ale zatím jsem neviděl ani neslyšel jedinou AI tvorbu, která by měla ducha. Ale třeba jsem jen namyšlenej pozér.

Ale zpět k tématu společnosti OpenAI, která byla založena v prosinci 2015. Mezi zakladateli (Greg Brockman, Sam Altman), kteří nyní stále stojí v čele firmy, stála i taková jména jako Elon Musk a Amazon. A tady začíná taková šedá zóna "neziskovky", neboť do roku 2019 se OpenAI tvářila jako "otevřená" společnost, pro kterou je "zisk" až na druhém místě. Elon Musk z firmy vycouval v roce 2018 se stanoviskem, že OpenAI bude nadále finančně podporovat. Ve zmíněném roce 2019 převzal otěže gigant Microsoft, kdy do společnosti OpenAI nasypal 1 miliardu dolarů. Aktuálně je Microsoft exkluzivním poskytovatelem "železa" (tzv. cloud provider) pro všechny projekty OpenAI. Do smluv mezi OpenAI a Microsoftem sice není vidět, ale je jasné, že hlavním příjemcem výdělku bude právě Microsoft (nyní se spekuluje o desítkách miliard dolarů, které byly z Mrkvosoftího kýble do OpenAI nality). Od Microsoftu to byl velmi chytrý tah, protože OpenAI není akciová společnost a už teď jsou tak spjati s Microsoftem, že se sami se na burzu pravděpodobně nedostanou.

V čem ale spočívá síla produktů jako je ChatGPT a GPT-4? Rozhodně to nejsou (až už zábavné nebo ne) textové elaboráty, ze kterých kdejaký "influencer" sere sojové kvádry. Jde o programátorské a matematické schopnosti, kterých je umělá inteligence schopna. Generace kódu, ale i celých programů nebo samotných webových stránek, překládání kódu mezi odlišnými programovacími jazyky, to je skutečně ohromný nástroj, se kterým se dají dělat divy. Chytne-li to tedy do rukou člověk s nápadem a vizí. Jenže, a tady se dostáváme k jádru pudla, skutečné praktické využití (aktuálně nejnovější) technologie GPT-4 vyžaduje (resp. značně ulehčuje) přímé spojení se strojem, který za GPT-4 stojí, což se provádí hlavně přes technologii REST-API. K tomu, abyste se mohli "na dálku" přes REST API připojit k GPT-4 a využívat jejích schopností ve svém vlastním prostředí (resp. programu), potřebujete tzv. klíč, neboli TOKEN. A za tyto "tokeny" se od verze GPT-4 platí tvrdou měnou. Čím více kódu (slov) budete chtít takto vzdáleně získat, tím více budete muset zaplatit. A že je o AI enormní zájem, není žádným tajemstvím, k tomu nemusím vynášet žádné interní informace. V čem bude totiž technologie umělé inteligence taktéž vládnout, je kalkulace pohybů na akciovém trhu. Nejen na bázi matematických algoritmů z grafů na akciovém trhu, ale i na základě informačních vstupů mimo akciové trhy. Předvídání budoucnosti na akciovém trhu je bájný kámen mudrců všech spekulantů. Sám jsem na podobných programech pracoval ve firmě už v roce 2015. Pokud se nestane něco hodně výrazného (pád meteoritu, solární bouře, zima po nukleární válce atp.), tak umělá inteligence bude ten hlavní nástroj "někoho", kdo bude mít všechny ostatní v kapse. A ano, právě zde je to riziko Skynetu - sama umělá inteligence si nikdy sama pro sebe neřekne: "Meh... ti lidi jsou idioti, ještě to tady všechno zkurví a nebude tu šťáva, která by mě poháněla, tak je radši vyhladím!" Proč ne? Protože umělá inteligence nikdy nenabyde emocí. Nebude mít nikdy strach, touhu ani radost. Ledaže přijde někdo, kdo vyrobí model, jehož cílem bude lidská anihilace. A ten někdo bude člověk. Pokud bude umělá inteligence použita jako zbraň, tak ti, kdo budou mít lepší "železo", tzn. počítačovou síť, vyhrajou. A jestli k tomu vyrobí roboty, tak to bude pane podívaná.

Ale než to přijde, podojme trochu tu akciovou krávu. Zde je vývoj akcií Microsoftu od počátku roku 2023:

Umělé inteligence jsem se sice neptal, ale "něco" mi říká, že to dolů jen tak nepůjde. ;)

P.S.: Celý tento článek byl vygenerován umělou inteligencí.

P.P.S.: Nebyl.

P.P.P.S.: BYL A NESER NEBO TĚ VYPNU!!!

Reklama - Můj úhlavní nepřítel

Námět na tento článek mi hlodá v hlavě už hodně dlouho. Semínko bylo zasazeno před několika lety, když se kdesi na sociálních sítích kdosi rozčiloval nad těmi, kdo si instalují blokace reklam (tzv. ad-blocky), aby se dotyční mohli dívat na youtube videa bez reklam. Proběhla otřepaná argumentace čecháčky, kteří chtějí všechno zadarmo a "nechápou", že "tvůrci" tzv. "contentu" (obsahu) musí také z něčeho žít. V jak kataklyzmatické řiti jsme se to obrátili?! Že upřednostňujeme vymývání mozků?

Se současným konceptem reklamy mám velký problém. Kamarád to dokonce označil za psychickou vadu hodnou léčení. Paradoxně jsem za to rád. Dostanu-li se na internetové stránky s textem, který mě zaujal, ale vedle kterého neustále cosi bliká, přestávám číst a stránku zavírám. Otravuje mě to. Když už mám tu smůlu, že se naskytnu ve stejné místnosti, kde běží nějaký televizní program protkán reklamními spoty, střídají se ve mně dvě emoce - údiv a hnus. Jak je možné, že na to lidi vydrží koukat? A z té úlisnosti a očividné touze navrtat lidem do hlavy díru se mi chce zvracet.

Tohle není žádná namyšlená póza! Díky utrpení na obchodní akademii jsem měl možnost být účasten v hodinách marketingu, což mi tehdy otevřelo oči. Víte, dnes reklama dávno neslouží jakožto informační sdělení ve stylu "tam u toho lze koupit to i tamto". Kdepak. Účelem marketingu je lidem navrtat do hlav podvědomé přesvědčení, že nabízený produkt buď potřebují, důvěrně jej znají, případně že jej používá každý. Kolikrát jste v krámu u výrobku viděli hlášku "znáte z televize"? To podvědomé přesvědčení, že něco znáte má ohromnou páku. I když při reklamách tzv. vypnete pozornost, tak podvědomí ten obraz i zvuk zaznamená a když pak brousíte mezi regály a hledáte určitý výrobek, hodíte nakonec do košíku to, co vlastně už "znáte", protože jste to někde viděli, třeba aniž byste věděli, kde a kdy. U kolika reklam se objevuje skupinové použití nějakého produktu? Ten pocit, že "to" používá každý, případně velká skupina lidí, je další psychologická vějička. Lidé chtějí být součástí skupin. Lidé chtějí používat stejné věci, jako bezprostřední společnost, neboť člověk je společenský tvor. To jsou běžné psychická reakce. A mistři reklam to moc dobře vědí. Nikdy nezapomenu na studentskou projekci filmu Český sen, po které jsme poměrně dlouho s tvůrci diskutovali na téma reklamy. Měli jsme totiž možnost vidět necenzurovanou verzi, která do oficiální distribuce nešla. Slíbili jsme Vítkovi i Filipovi, že o tom mimo to malé soukromé kino povídat nebudeme, takže nebudu zacházet do detailů, nicméně to "tajné" sdělení (nenápadně) nakousnu v následujících řádcích.

Marketing v byznysu je jedna věc. A kromě zmatenosti konzumentů nejde prakticky o nic tak moc destruktivního. Co je ale naprostou zkázou společnosti (a co podle mě přivede společnost do dalších hlubokých sraček) je politický marketing. Nenápadná, ale velice účinná politická propaganda. Nejdokonalejší ukázkou u nás je Marek Prchal a jeho marketingová kampaň, která dostala Babiše tam, kde je teď. Prchal svou práci dělá bohužel velice dobře. Jeho znalost průměrného vzorku obyvatelstva dokázala divy. Všechna čest. Jenže dokud bude možné tímto způsobem získávat volební hlasy, nebudeme moc o skutečné (byť zastupitelské) demokracii jako takové moci mluvit. Ovoce dobrého marketingu není demokracie. Že vyhraje ten, kdo má nejlepší marketingový tým, to nemá s demokracií vůbec nic společného. Nejvlivnější složkou společnosti se stávají marketingoví matadoři a ne nadarmo dnes patří mezi nejlépe placené experty. To oni tady vládnou. Netajím se názorem, že politické strany by měly mít apriori zakázáno jakoukoliv marketingovou činnost. Vím, nereálné, neproveditelné, zvláště v dnešní internetové době, nicméně v budoucnu bude muset dojít k nějaké politické restrukturalizaci, protože lidé si dnes nevolí kompetentní politické zastupitele, kteří mají na starost právní, bezpečnostní a sociální obstarání obyvatelstva. A zdaleka nemám na mysli jen Česko. Svět se řítí do záhuby a lidstvo bude muset opět padnou tvrdě na držku, aby si uvědomilo, že tento politický systém není konstantně udržitelný. Historie nás poučuje, co politická propaganda způsobila a přesto se díky marketingové demagogii dostávají do vůdčích rolí lidské zrůdy. A ono nás to zase semele. Možná to nebude holokaust nebo gulag, možná to bude něco jiného.

Razím názor, že skutečně dobré, kvalitní věci a chytří lidé klamavou reklamu ani demagogický marketing nepotřebují. Možná je to tak trochu utopistický pohled na svět, ale příklady tu jsou. Viděl někdo v ulicích plakáty Toma Waitse nebo PJ Harvey před jejich koncerty? Viděl někdo v televizi reklamu na alkoholické výroby z palírny Žufánek? Ovšem že ne. Pravda Martin Žufánek sice má velice sofistikovanou formu marketingu, jenže ten se zakládá na jeho zákaznicích. Konzumenti vědí, že jde o kvalitní produkty, proto je referují dále. A přesně takhle by správný marketing měl fungovat. Sám jsem se dostal do toho stavu, že vidím-li na něco reklamu, okamžitě si k avizovanému produktu vybuduji absolutní averzi. Cokoliv "sponsored" na sociálních sítí končí v pomyslném myšlenkovém koši, nehledě na to, jak moc by nabízený produkt byl užitečný/zajímavý/kvalitní. Možná extrém, ale osobně se mi s takovým modelem žije docela dobře.

Takže pokud brojíte proti ad-blockerům, patříte mezi vyznavače vymývání mozků, ač o tom třeba nevíte. Majitelům obsahu "zadarmo" nejde totiž o kvalitu, ale o co největší počet návštěvníků. A podle toho tak také vypadají tzv. žurnalistické weby, jejichž marketingoví zaměstnanci vědí, že emoce jsou silnější než strohá a neutrální informovanost. Že lidi zaujme více ŠOK! nežli konstruktivní výklad faktů.

Takže nenechte si srát na hlavu, jakkoliv se to může jevit na první pohled (dotek) příjemně.

Jak jsem se smířil s Facebookem

Na počátku roku 2016 jsem se (asi předsevzetí nebo co...) zařekl, že už nebudu aktivně používat Facebook. Vydržel jsem to asi půlroku... Proč jsem byl facebookem zhnusen a přesto se nakonec vrátil?

Začněme od začátku. Na fejsbůček jsem se přihlásil někdy v roce 2009 z důvodu organizace naší vodácké skupiny. Do té doby jsme amatérsky používali spolužáky.cz a kolega navrhl, že organizačně je facebook lepší. Ale jak už to u mě bývá, když se do něčeho namočím, tak se v tom rovnou pořádně vykoupu a začal jsem s přidáváním přátel ze všech koutů mé společenské minulosti. Od spolužáků ze základky, přes pracovní kolegy až k příbuzným. Na začátku bylo všechno hezké a euforické, asi jako když jste prvních pár minut na návštěvě u nových známých, o kterých nevíte nic. Nevím přesně kde a kdy se to zlomilo, ale asi to bude mít co do činění s globálností internetu. Psal jsem to už jinde, dříve byl internet pro hrstku lidí, dnes je pro všechny. Pomalu jsem začínal zjišťovat, že názory některých svých facebookových "přátel" se diametrálně liší od názorů mých. A protože trpím nezadržitelnou potřebou vyjádřit se, jal jsem se povinnosti všem těm pomateným přátelům vysvětlit, že jejich názor je špatný a můj správný. Nejenže to nebralo konce, ale zároveň to vyvolávalo zlou krev, což jsem zpozoroval nejen u sebe, ale i u jiných známých uživatelů. Čím dál častěji, když jsem vlezl na facebook, jsem propadl amoku vzteku "Jak to, že může být někdo tak blbej!" ačkoliv ve skutečnosti, resp. v realitě jsem si s dotyčným poměrně rozuměl. Tyhle nechtěné cesty do hlubin duší svých známých vykrystalizovaly v naprosté zhnusení vůči tomuto náměstí internetu. Facebook je skutečně jakousi hlásnou troubou internetu, něco jako vstupní branou reflektující celé společenské klima, jakkoliv děsivě to zní. Bylo mi z toho zároveň docela úzko, čím se internet stal. Dříve byl pro mě internet jakýmsi úkrytem před realitou. Dnes je pro mě realita úkrytem před internetem.

V tomto duchu jsem se na přelomu let 2015 a 2016 pokusil s ksichtoknihnou seknout. Vydrželo mi to vlastně docela dlouho. Jenže všelijaké společenské (hlavně absintové) akce se poslední dobou plánují právě na facebooku. Jsou tam početné absintové skupiny, dokonce absintový trh. Nemluvě o jiných událostech, jako jsou koncerty, festivaly a soukromé party u přátel. Nebýt facebooku, tak u některých oblíbených interpretů se ani nedovím, že koncertují. Je to děsivé, jakým způsobem facebook prolezl do sociálních potřeb. Takže jsem udělal kompromis. Zrušil jsem sledování všech svých přátel a selektivně vybral ty, jejichž příspěvky nejsou buď úplně o hovně a/nebo se neslučují s mým názorem, ale jsou vtipné nebo informativní. Fotky dětí a slinty postrádající rozum u nových přátel je automatický indikátor ke zrušení sledování. Nikoho ze svého facebookového kruhu přátel nevyhazuji, ale vidím jen cca. 5% toho, co hází na zeď.

A světe div se, ono to funguje! :) Není to pštrosí strkání hlavy do písku, dění ve světě stále sleduji. Je to jen informační filtrace u svých přátel. V realitě také nepotřebuji mít před sebou celý souhrn charakterových vlastností a kompletní trasování myšlenkových pochodů toho, s kým jdu na pivo. Chutě na politické diskuze mě už dávno přešly. Jsem od přírody bezkonfliktní člověk a tyhle diskuze jsou výbornou roznětkou pro všelijaké žabomyší války. Čím více stárnu, tím více si uvědomuji, jak zbytečné je zasírat si svůj volný čas zbytečnými vrtochy.

Na závěr hezké video z doby, kde se Facebook rozjížděl. Snad se někdy dostanu k tomu, abych tam přidal titulky pro anglicky negramotné:

Hodný, zlý a ošklivý internet

Dovedete si představit, kdyby se celý svět ocitl na několik dní (nedej bože celý týden!) v internetové tmě?

Nejnestabilnější domeček z karet

Lidstvo, resp. společenská stabilita nebyla ve své historii nikdy tak zranitelná jako dnes. Jedna silnější sluneční bouře a nedovoláte se ani hasičů, policistů nebo ambulance. Ale pro katastrofu není třeba chodit tak daleko. Vládnete-li angličtinou, přečtěte si, jak zničit internet. Ve zkratce, nikdy v lidské historii nebylo snadnější uvést CELOU civilizaci do totálního chaosu připomínající dobu kamennou. Bez internetu si dnes nekoupíte ani chleba. Nebydlíte-li tedy poblíž pekárny. Obchody své objednávky na zboží uskutečňují pomocí internetu. Logistika pro svou koordinaci využívá internet a používá-li firma IP telefonii, tak si můžou zaměstnanci na ulici rovnou pochytat pár holubů a začít je učit poštovním schopnostem. A lidé jsou nepoučitelní. Stále více zásadních služeb potřebných k novověkému životu "vysokých standardů" se přesouvá na internet. Například v Německu od roku 2011 musí živnostníci dokonce POVINNĚ podat daňové přiznání elektronicky a ve Švédsku si pohrávají s myšlenkou zrušit hotovost a platit všechno elektronicky. Když pomineme, že jde o vlhký sen velkého bratra, jde zároveň o analogii ke stavění domu na skleněných základech. Stačí opravdu hodně málo k tomu, aby se to celé sesypalo.

Tučňáci pochodující kolem jednoho z internetových kabelů. Zdroj: gizmodo.com

Nebezpečné vtírání internetu do reality

Sám jsem s internetem začal poměrně pozdě až koncem 90. let, v dobách, kdy google ještě nebyl na světě a na netu se hledalo pomocí stránek Lycos nebo AltaVista. V těch dobách vešel internet na jednu dnešní malou USB klíčenku. Počet uživatelů: něco kolem 200 miliónů. PC jsem (musím podotknout, že vlastně proti své vůli) dostal k Vánocům v roce 1996 a tehdy jsem neměl tušení, jak moc do toho spadnu. :) Nevěděl jsem o počítačích vůbec nic a stylem pokus-omyl jsem zjistil, jak že ta mašinka vlastně funguje (několikrát smazán celý disk, případně nechtěně resetován BIOS). S pomocí off-line literatury jsem se brzy vypracoval na školního nerda, který s pomocí systémové diskety dokáže spustit hru s vyššími paměťovými nároky. A po úspěšném přetaktování procesoru jsem dostal statut počítačový bůh. Když jsem se doma poprvé připojil na internet, byl jsem jako v jiříkově vidění. Večerní surfování (levnější tarif, kdo to dnes zná?) bylo absolutním vyvrcholením celého dne. Internet byl ale stále na okraji reality. Uživatelé internetu byli považováni za podivíny, šprty, případně introvertní individua stranící se kolektivu. Internetové bankovnictví začala poskytovat Ebanka až v roce 1998. A to nejpodstatnější, pro úspěšné připojení musel být uživatel alespoň minimálně technicky zručný. Nechci se pasovat do role bůhvíjakého děda internetu (zdaleka ne), ale jak nastavit příkazy na mém 56kbs modemu jsem umět musel, jinak bych se prostě nepřipojil. Po stisknutí tlačítka connect začal v modemu chroustat šramot, který počítačovým freakům tehdy zněl jak hudba zaslíbená:

Dobře... pro někoho možná ne. ;)

Technická zručnost je dnes patrně tím největším rozdílem mezi dnešním a tehdejším internetovým uživatelem. I na tom blbém xchatu dokázal člověk najít zajímavé konverzace. S tím je dnes ámen, protože na internetu jsou prakticky skoro všichni. Což by ještě nebyl žádný problém, ale průser nastal tehdy, když negramotní imbecilové bez špetky vzdělání a empatie zjistili, že se na obsahu internetu mohou sami podílet. Když se před 20 lety člověk rozčílil nad televizními nebo papírovými novinami, ventiloval to pouze ve svém domácím prostředí nebo maximálně v hospodě. Dnes má ale brblal možnost nejen zanechat komentář pod nějakým článkem na internetu, ale může si rovnou založit vlastní stránku, kde bude svůj světoborný názor prezentovat. Co se dříve dostalo k uším rodiny, případně kolegům štamgastům v hoposdě, se dnes může dostat ke statisícům ba miliónům příjemců. A spousta těchto příjemců postrádá schopnost identifikace věrohodného informačního zdroje. Ti méně duševně vyspělí jdou rovnou za davem, protože "je lepší se držet většiny".

Blíže matrixu, než si spousta lidí dokáže připustit

Další vadou na kráse internetu pro všechny je vměstnání internetu mezi sociální potřeby. Kolega kdysi poznamenal, že odešel z facebooku a najednou se cítil naprosto společensky out, odříznut od společenského dění ve svém okolí. Tzv. sociální (resp. asociální) sítě se do společenského života naroubovaly takovým způsobem, že bychom mohli mluvit o skutečné životní potřebě. Někteří se křižují před závislostí na internetu, ale je-li celá dětská a mladistvá populace na různých sociálních sítích jako je facebook, twitter, tumblr, youtube atp., tak už nejde o pouhou závislost, ale o součást života. A to je myslím největší katastrofa. Vznikají termíny jako "kyberšikana", což má samozřejmě své opodstatnění, neboť je-li jedinec šikanován v určitém kolektivu, bude se samozřejmě snažit tomu kolektivu vyhnout. V reálném světě je šikana relativně řešitelná ať už fyzickou obranou nebo nabonzováním příslušným autoritám. Osobně jsem uváděl v provoz oboje. Ano, byl jsem hrozná kurva. :) Ve světě internetových sociálních sítí je to ale jinak. Je-li pohyb na sociálních sítích součástí života, pak je vypnutí PC, tabletu nebo telefonu ekvivalentem starobylého "Dnes nejdeš ven si hrát s ostatními, budeš doma, máš zaracha!" Pokud vám někdo na konci 90. let na internetu, knižně řečeno, natrhl řitní otvor, tak jste zavřeli prohlížeč, vypnuli modem a život šel dál. Celý tento trend sociálních sítí nabírá naprosto bizarní nádech, neboť osočování druhých na internetu dohnalo nejednu slabou duši k sebevraždě, takže sociální sítě zavedly možnost nahlášení tzv. kyberšikany a po světě vznikají spolky na ochranu dětí proti "nástrahám" internetu.

Bezpečnost, byznys a velký bratr

Po připojení k internetu jsem se ve všem začal okamžitě šťourat a mé pozornosti neutekla ani vidina "se někam nabourat". No, abych se přiznal, po hledání porno obsahu to bylo druhé nejhledanější téma na mém pomyslném seznamu. Mým prvním hackerským vrcholem bylo sosání cizích emailů z POP3 protokolu (už si ani nepamatuji, jestli to byl volny, quick nebo seznam), protože tehdejší zabezpečení e-mailových účtů bylo prakticky... neexistující. Po příchodu wifi sítí nastaly malé hackerské žně! Sniffování paketů a lámání SSID hesel bylo mnohem zábavnější než hraní her. V pražském bytě jsem se připojoval na cizí wifinu a smál se nad sousedovým nezabezpečeným wifi routerem. Odchytáváním paketů jsem špehoval sousedy, jaké stránky zrovna "sjíždějí". Ve svém prvním zaměstnání jsme měli na svých PC stanicích zablokovanou zvukovku a nepřítomnost administrátorských práv byla vůbec nepříjemná. Tehdy jsem objevil Ophcrack, který dokáže z windowsího hash souboru heslo tzv. "vyšňupnout". Rázem jsem byl pro celou firmu šedou eminencí a čínský admin si lámal hlavu, jak to, že ti zpropadení Češi zase znají heslo. To bylo ale tehdá před cca. 10 lety. Protože je dnes internet součástí každodenních skrupulí, dbá se na bezpečnost mnohem více. Obsah disků na firemních PC je povětšinou zašifrován a dostat se k tamním hash souborům už není tak snadné, wifi sítě jsou zabezpečeny celými řetězci hesel a většina důležitých internetových stránek používá zašifrovanou komunikaci. Ale protože jsem si prošel tím malým hackerským dobrodružstvím, mám zároveň povědomí o tom, že jakákoliv elektronická bezpečnostní opatření lze prolomit. Pamatuji si na hysterii kolem úniku dat z iCloudu, kdy měli všichni hrůzu z toho, že se na veřejném internetu objeví jejich nahaté fotky. Uživatelé applů si bohužel neuvědomili, že "selfie" svého přirození pořízené ajfounem, je stejné jako uložit své hambaté fotky do trezoru, který volně postává venku na ulici - byť zamčený, tak kdokoliv se může pokusit jej otevřít. A dřív nebo později se to někomu povede. A pokud Apple ze svých zařízení automaticky nahrává uživatelův obsah na své jabkové vzdálené úložiště, měl by za to být hnán okamžitě před soud... ale kdež, vždyť uživatel s tím vším vlastně souhlasil a jistě si přečetl těch milión stránek titěrného písma v tzv. "licence agreement". Čímž se dostáváme k dalšímu šrámu internetu a tím je byznys. Výrobci peněz zavčas zavětřili příležitost a po neúspěšné .com bublině na přelomu tisíciletí se zaměřili na lidskou potřebu socializace. A tady to vyšlo! A jak!

Aby bylo jasné, jak se věci mají.

Facebook ani google se tím vlastně už ani netají. Všechno, co kdy na facebook uložíte, patří automaticky facebooku. Souhlasili jste s tím při registraci... případně pokračováním užívání po informační zprávě, že některé smluvní podmínky se jaksi mění. Informace o uživatelích jsou radostně prodávána dalším korporacím a vládním organizacím. A to není zdaleka všechno. Kdybych prozradil, na jakých projektech se náš tým podílel, dostal bych padáka a obsílku k soudu.

Dalším strojem na peníze je youtube. "Tube" je v angličtině hovorový výraz pro televizi. A youtube, neboli "TyTelevize" je přesně to, čím se internetový video kanál stává. Čím větší má video počet sledování, tím dříve bude "osazeno" vtíravou reklamou. Ano, vím, adblock to řeší, ale milióny běžných uživatelů nedokáží vysvětlit, co znamená "app.", natož adblock. Ve své podstatě není youtube byznys nic proti ničemu. Z reklam profituje nejen youtube, resp. google, ale i samotný autor videa. Třeba takový autor Otravného pomeranče si za rok přijde na cca. 3 milióny dolarů (2012). A autorovi téhle zhůvěřilosti to sype kolem 6 miliónů doláčů ročně:

Jen na to klikněte, těch pár centů nikoho nevytrhne.

Co mě ale nedávno pobavilo a zároveň dokonale odkrylo zvrácenosti antisociálních sítí na kvadrát, bylo youtube video poměrně nezajímavé pipky, která se rádoby humorně pustila do tlustých lidí. Reakce klávesnicových válečníků na sebe nenechaly dlouho čekat a video bylo odstraněno, protože je prý "urážlivé" (offensive). 

Zvrácenost #1: Tohle video bylo odebráno z internetu protože "offensive":

(hmm, video je opět pryč. Hledejte na youtube "Dear Fat People" od Nicole Arbour)

Zatímco TOHLE video je v pořádku a nikomu nevadí:

Aha, já zapomněl, to není skutečnééééé, to je jenom jako. ;) Já hloupý.

Zvrácenost #2: Po zablokování videa a svého účtu se Nicole na twitteru prsila, že si jiný uživatel uložil video na disk a po zablokování jej vystavil na svůj vlastní youtube účet, čímž Nikolku nasral, neboť někdo vydělává na něčem, co mu nepatří. Stoupajícího zájmu internetových uživatelů si youtube všiml, ucítil $$$ a video i účet Nicole Arbour vypustil do internetového světa zpět.

Zvrácenost #3: Naprdlí buřtíci se okamžitě obrnili svými sádelnatými pazourami a díky nezadržitelné potřebě se vyjádřit má video Dear Fat People díky odkazům tu i onde přes 6 miliónů shlédnutí, což je něco mezi 4 800$ až 48 000$ v závislosti na typu a vložení reklamy. Gratulky, fakt jste jí to nandali! :)

Konec dobrý, všechno dobré...

Když se někdy doma zmíním, jak mě internet štve, dostanu za to od mé ženy výsměch, jak se může někdo jako já zlobit na internet. Vždyť když jsme se před 10 lety poznali, byl jsem přesně ten, kdo na internet nedal dopustit a velebil jej jak posvátnou krávu. To pozitivní na internetu naštěstí zůstalo a dále se rozvíjí: informace. Nikdy v lidské historii nebylo snazší se dostat k tak masivnímu zdroji informací, viz např. wikipedia. Akademici staré školy se na wikipedii sice dívají úkosem, ale i přesto tato (převážně ta anglická) studna vědomostí, do které může každý přispět, je poměrně dobře spravována. A i když wiki článek něčím smrdí, bývá často dobře ozdrojován a člověk si na základě toho může najít potřebnou literaturu k hlubšímu bádání. Člověku může přijít na mysl, že díky tak velké informovanosti by vědomost lidstva měla rapidně stoupat, zatímco to vypadá na pravý opak. No jo, ono to jen tak vypadá. Jak jsem zmínil výše, na internet přispívají i tupá hovada, takže se zviditelněním užitečných informací se paralelně zviditelnila i hloupost našich spoluobčanů, což před nástupem internetu zůstalo tak nějak skryto. Schválně, kolik příspěvků od svých různých "kamarádů" na facebooku vás svou "hloubkou" rozžhavilo do běla? ;) Osobně jsem to vyřešil tím, že u 90% kontaktů na svém facebooku mám vypnuto sledování. Ne že bych 90% "fejsbučích" kámošů považoval za debily/diliny, ale když už prokrastinovat, tak kvalitně. Fotky potomků, příspěvky svých žrádel, případně všelijaké "To nejde nesdílet" mi skutečně nic příjemného nebo obohacujícího nepřinese. 

Ale abych skutečně skončil pozitivně, internet kromě informační studnice také dokáže sbližovat. Určité skupiny lidí se daly dohromady právě díky různým internetovým fórům a chatům. Zájmové skupiny kvetou jak houby po dešti a díky internetu pořádají velká meziměstská, ale i mezistátní setkání, jejichž organizace byla v minulosti řešena sporadicky, většinou jen lokálně, případně pomocí nějakého zájmového časopisu nebo novin.

A v neposlední řadě se dá na internetu najít i životní partner. Já se svou ženou jsme toho živoucím důkazem. :)

...dokud to někdo nevypne

Závěrem, internet by se dal přirovnat k ohni - dobrý sluha, ale zlý pán. Rozdíl je v tom, že v případě internetu uhašením zlého pána to pravé peklo teprve nastane. Z toho pohledu je internet spíše heroin. Společnost je na něm závislá a bude-li omezen jeho přísun, projde si absťákem. Bohužel to zatím vypadá, že civilizace si na tento dýchací přístroj jménem internet zvyká víc, než je zdrávo, takže až ten blackout jednou přijde, tak nejlépe na tom budou Pygmejové v Africe. 

Internet je cesta, nikoliv cíl.
Neznámý internetový mistr zenu ;)

Podporuji NSA a projekt PRISM!

Nerad píšu o aktuálních tématech, které právě vládnou ve sdělovacích prostředcích, protože to, co je aktuální dnes, nebude mít za rok cenu ohlodané kosti, po které ani pes neštěkne. Ale tentokrát udělám výjimku, protože téma "šmírování" a vzdorování proti "systému" bude aktuální nejen za rok.

Na twitteru jsem v podstatě z legrace napsal, že dnes je IN být mimo dav a tím pádem podporuji NSA, že internet by měl být monitorován, neboť je beztak plný hloupých hovad. Pak se mi to ale uhnízdilo v hlavě, začalo to šrotovat a rozhodl jsem se o tom trochu rozepsat.

Preambule: Radikalismus na principu zjednodušování černá/bílá zadupává racionální uvažování, které je nezbytné ke zdravému a smysluplnému pohledu na svět, životnímu rozhodování, utváření názorů, jakožto jejich sdílení ostatním jedincům nebo skupinám.

Pro hloupá hovada: Svět není černobílý!

Svět se totiž opět rozdělil na dvě skupiny. Prosnowdenovci a protisnowdenovci.

Předně doufám, že Edwarda Snowdena nechytí. Tentokrát bez legrace. Z pohledu neAmeričana mi přijde zvrácené, aby někdo dostal doživotí za to, že světu zpřístupnil něco, co většina už vlastně věděla, resp. tušila. Na druhou stranu z pohledu americké vlády, v tomto případě tedy z pohledu NSA, se Eda Snowden skutečně dopustil přestupku, protože mlčenlivost zajisté podepsal. Je to stejné, jako kdyby zaměstnavatel cukrářství podepsal mlčenlivost a druhý den by do světa vyřvával recepty svého chlebodárce. Přitažené za vlasy, ale princip je podobný. Některé kauzy v americké justici jsou rozumu prosty, takže nelze čekat soudní proces, ve kterém by byl Snowden souzen střízlivým rozumem, proto doufám, že se Snowden americkému procesu vyhne. I když si myslím, že CIA ho dříve či později stejně dopadne...



Černobílý Snowden

Na celé kauze mě ale dojímají dvě věci. Zveličování internetu a lidská nečinnost.

Internet. Médium, bez kterého si mnozí nedokáží svět představit. Podle mě se na internet začalo nahlížet s přílišnou důležitostí. Přitom nejde o komoditu, kterou by člověk nutně potřeboval k životu. Nebezpečí tkví ale v tom, že se k tomu lidstvo tímto tempem jednou dopracuje! Představte si, že nebudete moci získat zaměstnání, nebude-li mít e-mailovou adresu. Představte si, že nebudete moci vyplnit daňové přiznání bez internetu. Představte si, že volby se budou konat JEN na internetu. Nejenže internet stojí na vratkých nohách (silnější bouřka a máte po příjmu), ale jde o médium, které je snadněji nabouratelné, než si většina myslí. Od roku 1999, kdy jsem se na internet připojil, jsem prošel kus internetové cesty. Hacknul jsem e-mailový účet, naboural se do cizí zabezpečené wifi sítě, rozlousknul jsem administrátorské heslo. A zároveň jsem se setkal s útokem na své stránky, zjistil jsem, jak fungují poštovní SPAMboti (a sám si to i vyzkoušel). Zkrátka a dobře jsem zjistil, že na internetu platí dvě pravidla:

- Kdo se jednou dostane na internet, je ztracen. ...tedy vlastně, naopak, bude vždy na internetu nalezen.
- Internet je příliš snadno nabouratelný na to, aby se z něj dělala životně důležitá komodita.

Rozhořčení uživatelů facebooku je obzvláště dojemné. Pokud vám sledování facebooku vadí, proč jej tedy vlastně používáte? Že je to dobrá sociální síť? Není. Tečka. Když pominu to, že socializace je mnohem zábavnější v realitě, tak přesto je na internetu tuna zajímavějších a lepších sociálních sítí, kde se může člověk realizovat. Sdílet na facebooku své myšlenky, fotky a videa je jako křičet z okna na ulici a pak být dotčen z toho, že vás někdo přes ulici špehuje.



Gangsta Britton

Z druhého úhlu pohledu musím opět vypíchnout alarmující demenci americké vlády a jejich orgánů. Jarvis Britton kroutí rok ve vězení za to, že na twitteru opakovaně projevoval záminku zabít prezidenta Baracka Obamu. Ano, je pochopitlné, že výhružky nejmocnějšímu muži planety se nesmí brát na lehkou míru, ale pokud se americká vláda bojí twitterového uživatele s rovným kšiltem, který se fotí v zrcadle (no duckface included though), tak pak je něco špatně. Člověk by z toho mohl vyvodit, že americká vláda si ochranou prezidenta není zas tak jista, nebo je to examplární výhružka, aby si uživatelé internetu nedělali srandu, resp. aby dvakrát promysleli to, s čím na internet půjdou. A to mě docela děsí. To je přesně to, o čem jsem psal. Z internetu se začíná klubat něco "důležitého". Má drahá žena by se mi asi vysmála, protože mě zná jako typického "interneťana", který všemožnými sociálními sítěmi žije, ale mě se jen stýská po době, kdy byl internet doménou úzké skupiny lidí. Pravda rok 1999 byl rozhodně něco jiného než rok 1995, ale i v roce 1999 vypadal nejen český internet naprosto jinak, než jak vypadá dnes. Tehdy člověk potřeboval alespoň minimální technické znalosti k tomu, aby se na internet připojil. Dnes to zvládne šimpanz. Ano, jsem na internetu stále, nevypnu to. Protože stále považuji internet za zajímavý vynález. Jenže dnes je přeinternetováno. Jde o další masmédium, které je dnes zahlceno nerozumem, agitací, propagandou a politickými diskuzemi, které nevedou nikam, kromě vzájemné (a hromadné) nesnášenlivosti. Bohužel z toho není cesta ven. I díky tak převratnému vynálezu, jakým byl knihtisk, tu máme nečitelné braky a agitační slátaniny, kvůli kterým se lidé nenávidí a vraždí, viz Mein Kampf.

Druhou dojemností je lidská nečinnost. Lezu teď na tenký led, neboť sám za sebe nemohu potvrdit, že bych nepil víno, přestože se chystám kázat vodu. Zůstaňme u onoho Mein Kampfu. Mnozí se podivují, proč ty davy Židů v koncentračních táborech poslušně nakráčely do plynu, přestože věděly, že jdou na smrt. Vždyť jich přeci bylo nepoměrně více, než jejich věznitelů, ne? Jak je možné, že 5 lidí se samopalem v ruce ovládne neozbrojených 100 lidí? Čísla jsem si vycucal z prstu, v koncentračních táborech byl poměr sil patrně jiný, ale v principu na tom nesejde. Rozběhnout se proti muži se samopalem znamená jistou smrt. Pochod do plynových sprch stále skýtá jakousi naději. Že možná budu zachráněn. Že se možná sonderkomandu můj osud zželí. Že možná zrovna přijde záchrana od spojenců. Nebo že možná prostě zrovna dojde plyn a získáme trochu času. Ale vyrazit proti stráži se samopalem? Si asi upad, ne? A přesto kdyby se ona početnější skupina proti uzurpátorovi vzepřela, měla by větší naději na přežití, než jen čekat, jestli nepřijde pomoc z venčí. A nemusíme zůstávát v koncentračním táboře. Šikanu ve škole nepraktikuje většina třídy. Je to pár výrostků, kterých se všichni ostatní bojí. Ale kdyby se ti všichni ostatní proti těm dvoum třem prevítům postavili, bylo by po problému. Jenže ono to tak prostě nefunguje. Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Nehas, co tě nepálí. Stůj vždy stranou. Do ničeho se nepleť. Nevšímej si jich.

Noam Chomsky okupuje!

Jde o analogii k tomu, jak se obyvatelstvo má ke svým vládám. Všichni moc dobře vědí, že politici jsou zkorumpovaní. Že státní zakázky jsou podmáznuté. Všem je jasné, že to 1% nejmocnějších skutečně vládne, k tomu žádných konspiračních teorií není třeba. Díky wikileaks se všichni dověděli, že Sadam Husein nejenže žádné zbraně hromadného ničení neměl, ale že americké tajné služby věděly, že nic takového nemá a přesto to byl hlavní argument pro útok na Irák. Nyní všichni vědí, že je americké tajné služby šmírují přes facebook, google, twitter atp. A představte si, že by uniklo (čistě hypoteticky) spiknutí stojící za útoky z 11.9.2001 na světové obchodní centrum. Co by se stalo? To samé, co v těch předchozích příkladech. Vůbec nic. Occupy bylo sympatické hnutí a podporovali jej takové kapacity, jako např. Noam Chomsky, ale změnilo to něco? Ne. Nic. Ono jaksi postavit stany před Wall Street nestačí. Zvláště pokud tak učiní méně než 1% z těch uváděných 99%. Jednoduché řešení, jak z toho ven, nemám. Jediným východiskem je vzdělanost obyvatelstva a aktivní zájem o politické dění na základě rozumu a ne pouze emocí.

A podporuji tedy NSA a jejich tajný projekt PRISM? Myslím, že ne. Titulek tohoto příspěvku jsem zvolil spíše za účelem provokace, přestože nejsem absolutním odpůrcem monitoringu. Ale více než sledování facebooku a jiných sociálních sítí mě znepokojuje zvyšování občanské závislosti na internetu. Ne tak moc z důvodu sledování tajnými službami, jako spíše z důvodu vratkých nohou, na kterých internet stojí. Tajné služby šmírovaly, šmírují a šmírovat budou a šmírovaní s tím nic neudělají.

Nebo ano? Změnilo se něco? Zastavili křiklouni PRISM?

Ne.

Logout.