Dnešním dnem načínám poslední pracovní týden na centrále evropské společnosti SAP SE. Od 1. listopadu se přesouvám zpět do Prahy, kde budu ale pod hlavičkou SAP pracovat stále. Takže do Walldorfu budu tak jako tak od času dojíždět. Jen se zkrátka vracíme domů. Zároveň bych chtěl nějakým způsobem uzavřít mé spisky zpravujíc o německé mentalitě z jihozápadního cípu SRN. Tento článek bude o poznání kratší, protože to podstatné jsem zmínil už ve svém I., II., a III. díle. Budu zde také generalizovat více než je mi příjemné.
Chytrý šprt, kterému občas rupnou nervy
Asi tak bych definoval německý národ v evropském kontextu v jedné větě. Představte si Evropu jako třídu dětí na základní škole. Německo je ten šprt, co všechno umí, má vždy všechny domácí úkoly a pilně se připravuje na písemky. Nezlobí a zároveň poučuje ostatní, aby nezlobili, za což si od ostatních často vyslechne posměch. Z Německa a jeho nemotorné socializace si všichni dělají srandu a všem přijde dobré, jen když je třeba reprezentovat třídu na nějaké meziškolní vědomostní soutěži, nebo když někdo potřebuje kolegiálně vysvětlit přednášenou látku. Dokud nejsou výsměchy a sociální ústrky moc silné, žák Německo to přejde mávnutím ruky, byť ho to možná uvnitř pomalu, ale jistě užírá. No a pokud šikana dolehne z řad spolužáků v neudržitelné míře, dorazí jednoho rána Německo do třídy a všechny své spolužáky německým Waltherem postřílí.
Německý národ je ale v současnosti vychován do takové míry, že podobný zkrat z druhé světové války je prakticky nereálný, byť jsou v Německu krajní nacionalisté slyšet mnohem více než např. před 10 lety. Němci jsou totiž velice učenliví. Možná za to trochu může německý jazyk, který namáhá mozek o něco více, než třeba angličtina. Jejich smysl pro zákony a jejich dodržování je mnohem citlivější než u nás. A slovem "citlivější" nemyslím striktnější, ale naopak flexibilnější, jsou více stavění na princip presumpce neviny. V Čechách se velice rychle o jednotlivci rozhoduje "to je zloděj", "to je podvodník", "to je hajzl" aniž bychom k tomu měli nějaký oprávněný důvod. Samozřejmě pokud toho "spolužáci" začnou zneužívat, může se stát, že žák Německo radikálně změní svůj postoj. Ne že by hned vystřílel celou třídu, ale třeba se všem vyprdne na pomoc s úkoly a reprezentaci na vědomostních soutěžích, což by celou třídu mohlo ve svém důsledku taky mrzet.
Německo coby vizionář
Němci na evropském kontinentu určují běh dějin více, než si spousta lidí myslí. Na poli technickém, sociálním, politickém, ale i finančním a hudebním. Einstein, Planck, Benz, Bismarck, Rotschild, Marx, Nietzsche, Beethoven, ti všichni se narodili na dnešním území Německa. Německo je dnes de facto srdcem i mozkem Evropské Unie, byť evropský parlament sídlí v Bruselu. A rozhodně nelení. Nemám dostatečný rozhled v jiných státech, ale v Německu se veřejně začalo debatovat o současném demokratickém systému, resp. začali řešit otázku, zda-li by se měl aktuální demokratický systém změnit. Téma nevídané, které jsem už naťukl v koblihách. A skutečně! V srpnu 2016 podal Norbert Lammert z CDU návrh na prodloužení funkčního volebního období z 4 na 5 let. Tento návrh demokracii samozřejmě nespasí, jen to ukazuje, že věci se dávají do pohybu a pokud dojde k nějakým významným společenským změnám, směle bych si na Němce vsadil jako na toho, kdo bude společnost dávat do pucu.
Co mi bude chybět
Paradoxně mi bude chybět provoz na dálnicích. Přestože jsou německé dálnice pekelnou zkouškou nervů, je 95% německých řidičů již natolik vytrénovaných, že neduhy typu vyblikávání a lepení se na záda nejsou na německých dálnicích a silnicích tak časté, jako je tomu v Čechách. Možná to je jen subjektivní dojem, ale přijde mi, že podnětů k nasrání je na českých dálnicích a silnicích mnohem více, ač je provoz mnohem řidší než u našich západních sousedů.
Co mi bude dále scházet, je všeobecně pozitivnější nálada. Rozplýval jsem se nad tím už ve svém prvním díle, ten kontrast obecně společenské nálady v Německu v Čechách. Minulý týden jsem byl v Plzni na vstupní prohlídce. Když jsem na rázný dotaz zdravotní silné sestry "Co si přejete?" odpověděl, že vstupní prohlídku, byl jsem smeten rychlým a jedovým "S touhle společností nemáme smlouvu!" Na což jsem se zmohl jen na: "...ééé, ale mě bylo řečeno...", "KDO VÁM TO ŘEKL?!" byl jsem nemilosrdně přimáčknut k zemi jak šváb pod botou spravedlivého českého chasníka. Vstupní prohlídku jsem si ale nakonec přeci jen vydobyl. Co jsem se za ty roky naučil, je snažit se tu aktuální blbou českou náladu nějakým způsobem neutralizovat. Ono to je v podstatě logické, nemůžete čekat, že se na vás paní za pokladnou bude automaticky smát, přestože se z první tváříte jak ucpaný odpad v dřezu. Ony v podstatě všechny ty nasrané ksichty čekají na nějakou vzpruhu, která by je vytrhla z té nekonečné nasranosti. Vím, zatím se mi to kecá, 5 let jsem hákoval v happy Reichu, mám pozitivní náladu, tak uvidíme, jak dlouho mi smích vydrží. ;)
A co mi bude určitě chybět, je ta německá byrokratická flexibilita, jakkoliv neuvěřitelně to zní. Opět čerstvý příklad. České zdravotní pojišťovny. Za celou dobu svého působení jsem jedinkrát nebyl na pobočce německé zdravotní pojišťovny AOK. Nikdy. ANI JEDNOU!!! Přihlášení, odhlášení i vyžádání podkladů se odehrávalo prostřednictvím e-mailem a následně poštou. Naprostá slast! V Čechách? Už při odhlašování od VZP to bylo peklo - což nás přimělo k tomu, abychom při návratu do vlasti zvolili konkurenční pojišťovnu, která od nás požadovala potvrzení o pojištěni od německé pojišťovny a zároveň potvrzení o zdravotním pojištění, které jsme měli před odstěhováním do Německa. Důvod nevím, ale nemusím vědět všechno. OK. Já i manželka jsme schválně paralelně poslali e-mail na info@vzp.cz, že potřebujeme potvrzení o pojištění. Drahá polovička měla štěstí, že na druhém konci e-mailového drátu seděl někdo, kdo věděl, o jakou situaci jde a potvrzení, resp. výpis z období pojištění bylo záhy posláno poštou. Já měl smůlu. Dostal jsem odpověď, že to není možné. Že se musím osobně dostavit na pobočku, obnovit pojištění, následně jej vypovědět, z čehož mi bude vystaveno potvrzení o pojištění. V tu chvíli jsem se cítil jako Vincent Vega při čištění rozstřeleného mozku v autě v garáži u Jimmyho. Odeslal jsem odpověď, že potřebuji to, co je v příloze, kam jsem nahrál naskenovaný dokument, který byl odeslán manželce. Dostalo se mi pichlavé odpovědi naznačující, že se mám příště řádně vyjádřit, co vlastně chci a že mi to bude odesláno. Samozřejmě na jinou adresu, než kterou jsem v žádosti uvedl. Dokonce i v doručeném výpisu byla správně uvedena adresa pro doručení, ale stejně mi to přišlo na adresu trvalého bydliště. Splést se může každý, ale u VZP se plete každý druhý.
A v neposlední řadě mi bude chybět pivovarská hospoda Vetter's v Heidelbergu, kde jsme velice často sedávali. :) Naštěstí pivovarnictví kvete v Čechách měrou nebývalou, takže toto mrzení mě snad velmi brzy opustí. ;)
Chytrý šprt, kterému občas rupnou nervy
Asi tak bych definoval německý národ v evropském kontextu v jedné větě. Představte si Evropu jako třídu dětí na základní škole. Německo je ten šprt, co všechno umí, má vždy všechny domácí úkoly a pilně se připravuje na písemky. Nezlobí a zároveň poučuje ostatní, aby nezlobili, za což si od ostatních často vyslechne posměch. Z Německa a jeho nemotorné socializace si všichni dělají srandu a všem přijde dobré, jen když je třeba reprezentovat třídu na nějaké meziškolní vědomostní soutěži, nebo když někdo potřebuje kolegiálně vysvětlit přednášenou látku. Dokud nejsou výsměchy a sociální ústrky moc silné, žák Německo to přejde mávnutím ruky, byť ho to možná uvnitř pomalu, ale jistě užírá. No a pokud šikana dolehne z řad spolužáků v neudržitelné míře, dorazí jednoho rána Německo do třídy a všechny své spolužáky německým Waltherem postřílí.
Německý národ je ale v současnosti vychován do takové míry, že podobný zkrat z druhé světové války je prakticky nereálný, byť jsou v Německu krajní nacionalisté slyšet mnohem více než např. před 10 lety. Němci jsou totiž velice učenliví. Možná za to trochu může německý jazyk, který namáhá mozek o něco více, než třeba angličtina. Jejich smysl pro zákony a jejich dodržování je mnohem citlivější než u nás. A slovem "citlivější" nemyslím striktnější, ale naopak flexibilnější, jsou více stavění na princip presumpce neviny. V Čechách se velice rychle o jednotlivci rozhoduje "to je zloděj", "to je podvodník", "to je hajzl" aniž bychom k tomu měli nějaký oprávněný důvod. Samozřejmě pokud toho "spolužáci" začnou zneužívat, může se stát, že žák Německo radikálně změní svůj postoj. Ne že by hned vystřílel celou třídu, ale třeba se všem vyprdne na pomoc s úkoly a reprezentaci na vědomostních soutěžích, což by celou třídu mohlo ve svém důsledku taky mrzet.
Německo coby vizionář
Němci na evropském kontinentu určují běh dějin více, než si spousta lidí myslí. Na poli technickém, sociálním, politickém, ale i finančním a hudebním. Einstein, Planck, Benz, Bismarck, Rotschild, Marx, Nietzsche, Beethoven, ti všichni se narodili na dnešním území Německa. Německo je dnes de facto srdcem i mozkem Evropské Unie, byť evropský parlament sídlí v Bruselu. A rozhodně nelení. Nemám dostatečný rozhled v jiných státech, ale v Německu se veřejně začalo debatovat o současném demokratickém systému, resp. začali řešit otázku, zda-li by se měl aktuální demokratický systém změnit. Téma nevídané, které jsem už naťukl v koblihách. A skutečně! V srpnu 2016 podal Norbert Lammert z CDU návrh na prodloužení funkčního volebního období z 4 na 5 let. Tento návrh demokracii samozřejmě nespasí, jen to ukazuje, že věci se dávají do pohybu a pokud dojde k nějakým významným společenským změnám, směle bych si na Němce vsadil jako na toho, kdo bude společnost dávat do pucu.
Co mi bude chybět
Paradoxně mi bude chybět provoz na dálnicích. Přestože jsou německé dálnice pekelnou zkouškou nervů, je 95% německých řidičů již natolik vytrénovaných, že neduhy typu vyblikávání a lepení se na záda nejsou na německých dálnicích a silnicích tak časté, jako je tomu v Čechách. Možná to je jen subjektivní dojem, ale přijde mi, že podnětů k nasrání je na českých dálnicích a silnicích mnohem více, ač je provoz mnohem řidší než u našich západních sousedů.
Co mi bude dále scházet, je všeobecně pozitivnější nálada. Rozplýval jsem se nad tím už ve svém prvním díle, ten kontrast obecně společenské nálady v Německu v Čechách. Minulý týden jsem byl v Plzni na vstupní prohlídce. Když jsem na rázný dotaz zdravotní silné sestry "Co si přejete?" odpověděl, že vstupní prohlídku, byl jsem smeten rychlým a jedovým "S touhle společností nemáme smlouvu!" Na což jsem se zmohl jen na: "...ééé, ale mě bylo řečeno...", "KDO VÁM TO ŘEKL?!" byl jsem nemilosrdně přimáčknut k zemi jak šváb pod botou spravedlivého českého chasníka. Vstupní prohlídku jsem si ale nakonec přeci jen vydobyl. Co jsem se za ty roky naučil, je snažit se tu aktuální blbou českou náladu nějakým způsobem neutralizovat. Ono to je v podstatě logické, nemůžete čekat, že se na vás paní za pokladnou bude automaticky smát, přestože se z první tváříte jak ucpaný odpad v dřezu. Ony v podstatě všechny ty nasrané ksichty čekají na nějakou vzpruhu, která by je vytrhla z té nekonečné nasranosti. Vím, zatím se mi to kecá, 5 let jsem hákoval v happy Reichu, mám pozitivní náladu, tak uvidíme, jak dlouho mi smích vydrží. ;)
A co mi bude určitě chybět, je ta německá byrokratická flexibilita, jakkoliv neuvěřitelně to zní. Opět čerstvý příklad. České zdravotní pojišťovny. Za celou dobu svého působení jsem jedinkrát nebyl na pobočce německé zdravotní pojišťovny AOK. Nikdy. ANI JEDNOU!!! Přihlášení, odhlášení i vyžádání podkladů se odehrávalo prostřednictvím e-mailem a následně poštou. Naprostá slast! V Čechách? Už při odhlašování od VZP to bylo peklo - což nás přimělo k tomu, abychom při návratu do vlasti zvolili konkurenční pojišťovnu, která od nás požadovala potvrzení o pojištěni od německé pojišťovny a zároveň potvrzení o zdravotním pojištění, které jsme měli před odstěhováním do Německa. Důvod nevím, ale nemusím vědět všechno. OK. Já i manželka jsme schválně paralelně poslali e-mail na info@vzp.cz, že potřebujeme potvrzení o pojištění. Drahá polovička měla štěstí, že na druhém konci e-mailového drátu seděl někdo, kdo věděl, o jakou situaci jde a potvrzení, resp. výpis z období pojištění bylo záhy posláno poštou. Já měl smůlu. Dostal jsem odpověď, že to není možné. Že se musím osobně dostavit na pobočku, obnovit pojištění, následně jej vypovědět, z čehož mi bude vystaveno potvrzení o pojištění. V tu chvíli jsem se cítil jako Vincent Vega při čištění rozstřeleného mozku v autě v garáži u Jimmyho. Odeslal jsem odpověď, že potřebuji to, co je v příloze, kam jsem nahrál naskenovaný dokument, který byl odeslán manželce. Dostalo se mi pichlavé odpovědi naznačující, že se mám příště řádně vyjádřit, co vlastně chci a že mi to bude odesláno. Samozřejmě na jinou adresu, než kterou jsem v žádosti uvedl. Dokonce i v doručeném výpisu byla správně uvedena adresa pro doručení, ale stejně mi to přišlo na adresu trvalého bydliště. Splést se může každý, ale u VZP se plete každý druhý.
A v neposlední řadě mi bude chybět pivovarská hospoda Vetter's v Heidelbergu, kde jsme velice často sedávali. :) Naštěstí pivovarnictví kvete v Čechách měrou nebývalou, takže toto mrzení mě snad velmi brzy opustí. ;)
 |
| Auf wiedersehen! :'-) |
