Původně jsem tento článek začal s titulkem práce versus zaměstnání, nicméně koncept jsem mírně přehodnotil, neboť není třeba vršit sračky příliš vysoko jde-li o potenciální riziko, že se tento článek dostane před někoho, kdo by mě měl v budoucnu zaměstnat. Jinými slovy, tímto článkem bych se tak jako tak u pohovoru rozhodně nechlubil.
Ještě než budu kamenován za to, že jsem nemakačenko, nakousl bych trochu původního nezveřejněného článku. Práce je činnost tvořivá, většinou mysli, tělu a někdy i společnosti prospěšná. Zaměstnání je tu od toho, abychom si vydělali na žvanec, střechu nad hlavou, přičemž je často zaměstnavatelem zaměstnavateli vtloukáno do hlavy, že jde o "práci", viz předchozí věta. Celý koncept této robotárny stojí a padá na základním rozložení společnosti, viz tu: http://habulinec.blogspot.de/2012/12/rozdeleni-spolecnosti.html
Můžete se samozřejmě živit na vlastní pěst, ale na dlouhodobé podnikání potřebujete dvě základní věci: Sílu a znalosti. Bez toho se podnikání dlouhodobě provozovat nedá. A protože lidí, kteří volí pohodlnější zlo, je většina, napadlo mě pár bodů, jak si neznepříjemňovat každodenní působení v zaměstnání.
Pracovní místo není bitevní pole
Ne nadarmo dávám tento bod hned na úvod. Snažte se vyvarovat osobních rozepří mezi ostatními zaměstnanci nebo nedejbože nadřízenými. Držte nervy na uzdě! Že kolega něco zkazil nebo neudělal, neznamená to, že ho seřvu a do budoucna ho budu tepat, případně se vyhýbat kontaktu s ním. Ano, během zaměstnání narazíte na spoustu kokotů, ale při jednání s nimi je třeba se obrnit zenovým klidem. Jednak debila nenapravíš tím, že mu řekneš "debile" a navíc je naprosto zbytečné si znepříjemňovat čas strávený v zaměstnání. Na druhou stranu pokud je celý pracovní kolektiv včetně vedoucího debilní, najděte si jinou práci. Všechno má své meze.
"Nové koště dobře mete"
Znáte to, nastoupíte na nové místo a během zkušební doby se snažíte pracovat na 120%, aby nadřízené náhodou nenapadlo, že pro nové místo nejste vhodní. Tak zvaný status "nového koštěte". Nenasazujte tempo na začátku zaměstnaneckého poměru příliš vysoko. Ne že to budete flákat hned od začátku, ale zběsilé tempo nového koštěte stěží vydržíte delší dobu. Pokud bude rozdíl ve výkonu z prvního a posledního čtvrtletí příliš vysoký, vrchnost si toho všimne a následky na sebe nenechají dlouho čekat. Snažte si držet tempo malého nového košťátka, které dlouho vydrží.
Zpětná vazba vůči firmě
Pozor! Velmi velmi tenký led! Ve zkušební době si pro jistotu nestěžujte vůbec na nic. Ve velkých firmách probíhá každoročně zaměstnanecká anketa, kde svůj nesouhlas s čímkoliv můžete samozřejmě v rámci klidných možností vyjádřit, ale mimo tyto ankety se mějte velice na pozoru komu a s čím se svěřujete. Pokud narazíte na něco, co se vám nelíbí, zjistěte si nejdříve, je-li možnost to oficiálně a v klidu řešit. Ve výjimečných situacích a tehdy a jen tehdy není-li nadřízený idiot, to můžete zkusit rovnou u svého nadřízeného, nicméně i zde doporučuji to první rok nechat u ledu. Mimochodem jde o jednu z charakteristik nového koštěte.
Řitní alpinismus
Vyvarujte se lézt někomu do prdele. Ve firemním prostředí to vyvolává většinou jen zlou krev. Řitní alpinisty lze rozdělit na dva typy: skřet krčící se za královským křeslem a ambiciózní frikulín, jenž používá řitních otvorů za účelem vlastního povýšení. Skřet většinou povýšen být nechce, je mu dobře v šeru královského křesla a titul šedé eminence mu vyhovuje. Často reptá kolem, co by udělal lépe, ale manažerské pozice se děsí jako čert kříže. Ambiciózní frikulín bývá často skutečnou pohromou pro firemní kolektiv, neboť za svým manažerským postem leze nejen análními útrobami, ale zároveň mu není cizí po ostatních šlapat a házet na ně hovna, která s řitním alpinismem neodmyslitelně souvisí. Pokud máte zálusk na manažerský post, tak vyčkejte času. Být dobrým manažerem vyžaduje čas, zkušenost, klid, schopnost strhnout na sebe pozornost, spontánně motivovat své podřízené a v neposlední řadě disponovat pořádnou dávkou empatie. Mimochodem dobrým manažerem se člověk na kurzu "Jak správně na management" nestane. Nestane se jím ani na různých manažerských školách. Tam se člověk jen naučí, jak hrát firemního panáka, který realizuje první i poslední představenstva, resp. majitele firmy.
S nadhledem kupředu
Snažte si v práci udržet zdravý nadhled. Pokud je pro vás práce smysl života, tak s nadhledem budete asi zápasit, neboť jakýkoliv nezdar budete silně prožívat. Berte v tom případě ale na vědomí, že jednou vás z té práce chtě nechtě vyhodí a vy půjdete do "zaslouženého" důchodu. Jste-li řadový zaměstnanec, tak vám může životní zapálení pro vaše pracovní místo způsobit kromě pocuchaných nervů i existenční krizi, dojde-li na změnu místa. Tímto nepobízím k naprostém flegmatismu a fatalismu, ale když se budete držet hesla "Když nejde o život, jde o hovno", půjdou vám pracovní úkony lépe od ruky, protože nebudete zatížení nervozitou z případného neúspěchu. Toto pravidlo je také úzce spjato s prvním bodem - držet nervy na uzdě.
Koule u nohy
Bod ne úplně spadající do tohoto seznamu, ale přesto je nutné jej zmínit, neboť se odvíjí od falešné jistoty a někdy i falešného zhodnocení výše platu. Půjčky a hypotéky. Na toto téma jsem se rozepsal ve svém emotivním fejsbučím příspěvku. Když si k noze přikováte těžkou železnou kouli v podobě hypotéky nebo vysoké půjčky, stáváte se tím pádem ještě závislejšími na stávajícím příjmu. Vše negativní se tím zdvojnásobí. Nervozita, stres, blbá nálada a vědomí, že jestli toho a toho dne nebude na účtě tolik a tolik, přijde banka a v jejím stínu, byť zatím matně, se choulí strašlivý likvidátor a noční můra všech zadlužených, exekutor. Tento stav věcí vám na v pracovním prostředí mnoho dobrého nepřinese. Proto doporučuji, neberte si půjčku, není-li to opravdu smrtelně nutné.
A jinak, čest "práci"! ;)
Zaměstnání je trest za to, že jste se nenarodili v dostatečně bohaté rodině.
Ještě než budu kamenován za to, že jsem nemakačenko, nakousl bych trochu původního nezveřejněného článku. Práce je činnost tvořivá, většinou mysli, tělu a někdy i společnosti prospěšná. Zaměstnání je tu od toho, abychom si vydělali na žvanec, střechu nad hlavou, přičemž je často zaměstnavatelem zaměstnavateli vtloukáno do hlavy, že jde o "práci", viz předchozí věta. Celý koncept této robotárny stojí a padá na základním rozložení společnosti, viz tu: http://habulinec.blogspot.de/2012/12/rozdeleni-spolecnosti.html
Můžete se samozřejmě živit na vlastní pěst, ale na dlouhodobé podnikání potřebujete dvě základní věci: Sílu a znalosti. Bez toho se podnikání dlouhodobě provozovat nedá. A protože lidí, kteří volí pohodlnější zlo, je většina, napadlo mě pár bodů, jak si neznepříjemňovat každodenní působení v zaměstnání.
Pracovní místo není bitevní pole
Ne nadarmo dávám tento bod hned na úvod. Snažte se vyvarovat osobních rozepří mezi ostatními zaměstnanci nebo nedejbože nadřízenými. Držte nervy na uzdě! Že kolega něco zkazil nebo neudělal, neznamená to, že ho seřvu a do budoucna ho budu tepat, případně se vyhýbat kontaktu s ním. Ano, během zaměstnání narazíte na spoustu kokotů, ale při jednání s nimi je třeba se obrnit zenovým klidem. Jednak debila nenapravíš tím, že mu řekneš "debile" a navíc je naprosto zbytečné si znepříjemňovat čas strávený v zaměstnání. Na druhou stranu pokud je celý pracovní kolektiv včetně vedoucího debilní, najděte si jinou práci. Všechno má své meze.
"Nové koště dobře mete"
Znáte to, nastoupíte na nové místo a během zkušební doby se snažíte pracovat na 120%, aby nadřízené náhodou nenapadlo, že pro nové místo nejste vhodní. Tak zvaný status "nového koštěte". Nenasazujte tempo na začátku zaměstnaneckého poměru příliš vysoko. Ne že to budete flákat hned od začátku, ale zběsilé tempo nového koštěte stěží vydržíte delší dobu. Pokud bude rozdíl ve výkonu z prvního a posledního čtvrtletí příliš vysoký, vrchnost si toho všimne a následky na sebe nenechají dlouho čekat. Snažte si držet tempo malého nového košťátka, které dlouho vydrží.
Zpětná vazba vůči firmě
Pozor! Velmi velmi tenký led! Ve zkušební době si pro jistotu nestěžujte vůbec na nic. Ve velkých firmách probíhá každoročně zaměstnanecká anketa, kde svůj nesouhlas s čímkoliv můžete samozřejmě v rámci klidných možností vyjádřit, ale mimo tyto ankety se mějte velice na pozoru komu a s čím se svěřujete. Pokud narazíte na něco, co se vám nelíbí, zjistěte si nejdříve, je-li možnost to oficiálně a v klidu řešit. Ve výjimečných situacích a tehdy a jen tehdy není-li nadřízený idiot, to můžete zkusit rovnou u svého nadřízeného, nicméně i zde doporučuji to první rok nechat u ledu. Mimochodem jde o jednu z charakteristik nového koštěte.
Řitní alpinismus
Vyvarujte se lézt někomu do prdele. Ve firemním prostředí to vyvolává většinou jen zlou krev. Řitní alpinisty lze rozdělit na dva typy: skřet krčící se za královským křeslem a ambiciózní frikulín, jenž používá řitních otvorů za účelem vlastního povýšení. Skřet většinou povýšen být nechce, je mu dobře v šeru královského křesla a titul šedé eminence mu vyhovuje. Často reptá kolem, co by udělal lépe, ale manažerské pozice se děsí jako čert kříže. Ambiciózní frikulín bývá často skutečnou pohromou pro firemní kolektiv, neboť za svým manažerským postem leze nejen análními útrobami, ale zároveň mu není cizí po ostatních šlapat a házet na ně hovna, která s řitním alpinismem neodmyslitelně souvisí. Pokud máte zálusk na manažerský post, tak vyčkejte času. Být dobrým manažerem vyžaduje čas, zkušenost, klid, schopnost strhnout na sebe pozornost, spontánně motivovat své podřízené a v neposlední řadě disponovat pořádnou dávkou empatie. Mimochodem dobrým manažerem se člověk na kurzu "Jak správně na management" nestane. Nestane se jím ani na různých manažerských školách. Tam se člověk jen naučí, jak hrát firemního panáka, který realizuje první i poslední představenstva, resp. majitele firmy.
S nadhledem kupředu
Snažte si v práci udržet zdravý nadhled. Pokud je pro vás práce smysl života, tak s nadhledem budete asi zápasit, neboť jakýkoliv nezdar budete silně prožívat. Berte v tom případě ale na vědomí, že jednou vás z té práce chtě nechtě vyhodí a vy půjdete do "zaslouženého" důchodu. Jste-li řadový zaměstnanec, tak vám může životní zapálení pro vaše pracovní místo způsobit kromě pocuchaných nervů i existenční krizi, dojde-li na změnu místa. Tímto nepobízím k naprostém flegmatismu a fatalismu, ale když se budete držet hesla "Když nejde o život, jde o hovno", půjdou vám pracovní úkony lépe od ruky, protože nebudete zatížení nervozitou z případného neúspěchu. Toto pravidlo je také úzce spjato s prvním bodem - držet nervy na uzdě.
Koule u nohy
Bod ne úplně spadající do tohoto seznamu, ale přesto je nutné jej zmínit, neboť se odvíjí od falešné jistoty a někdy i falešného zhodnocení výše platu. Půjčky a hypotéky. Na toto téma jsem se rozepsal ve svém emotivním fejsbučím příspěvku. Když si k noze přikováte těžkou železnou kouli v podobě hypotéky nebo vysoké půjčky, stáváte se tím pádem ještě závislejšími na stávajícím příjmu. Vše negativní se tím zdvojnásobí. Nervozita, stres, blbá nálada a vědomí, že jestli toho a toho dne nebude na účtě tolik a tolik, přijde banka a v jejím stínu, byť zatím matně, se choulí strašlivý likvidátor a noční můra všech zadlužených, exekutor. Tento stav věcí vám na v pracovním prostředí mnoho dobrého nepřinese. Proto doporučuji, neberte si půjčku, není-li to opravdu smrtelně nutné.
A jinak, čest "práci"! ;)
A proč to neuděláte tak, že si ze zaměstnání uděláte práci? Já osobně tyhle názory moc nechápu. Když mě něco nebaví, tak to nedělám. Vím, že to není tak jednoduché, ale je to jen o vystoupení z komfortní zóny. Když mě přestala bavit minulá práce, tak jsem prostě do Googlu zadal práce Gdańsk a šel dělat jinam. A to dokonce do Polska, kam jsme se před deseti lety s manželkou přistěhovali. :)
ReplyDeleteZáleží, co si vyberete za zaměstnání. Já dělám prodej šroubových kompresorů a jsem poměrně spokojený. Jako klasický obchodní zástupce hodně cestuji po České republice a Slovensku a setkávám se s vesměs stejně naladěnými lidmi jako jsem já. :) Ale chápu, že ne každý má takové štěstí, jako jsem měl před pár lety já. : )
ReplyDeleteJá osobně jsem toho názoru, že zaměstnání se nemá přežívat, ale užívat. Pokud si to do práce chodíte odsedět, tak vás to prostě bavit nebude. To je více než jasné. Ale pokud si to fakt užíváte, tak si myslím, že není důvod tam nechodit s úsměvem. Já jsem si kdysi zařídil cestovní pojištění a odešel pracovat do Polska stejně jako kolega nademnou a musím říct, že od té doby je pro mě práce i koníčkem. ;-)
ReplyDeletePřežít zaměstnání, když v něm trávíme třetinu života je docela blbost... Já netvrdím, že jsem se do práce vždycky těšila, ale nikdy jsem do žádného zaměstnání nechodila s nechutí. Teď je to ale úplně jiný, protože si buduju vlastní firmu, na které mi záleží a baví mě to :-) . Zařizuju, co je potřeba, do toho řeším reklamy, virtuální sídlo firmy , komunikuju se zákazníky atd. Fakt toho není málo, ale baví mě to, a to je základ :-) .
ReplyDeleteJe pravda, že já už vyhořel a zaměstnání je mi tak nějak šumák. Ergo dnes bych tento článek už asi nenapsal. Inu stáří. ;) Ale přeji hodně zdaru do podnikání!
Delete