Po předchozích rádobyduchaplných průjmech je třeba trochu zvolnit a zaměřit se na lehčí téma aneb jak správně bumbat alkohol, neboli chlastat, kalit, kropit, chlemtat atp.
Mlád ve svých středoškolských letech mě velice popouzelo rčení "umět chlastat". O to více jsem byl rozpolcen, když jsem to zaslechl v čase kocoviny. Co tedy vlastně znamená "umět chlastat"? Alkoholem se opijete a ráno vám je špatně, kde sakra vězí to umění? Ožrat se a nepoblejt a druhý den ráno vypadat, jako byste pili jen džus? Až když jsem opustil středoškolská a následně vysokoškolská léta, tak jsem zjistil, že alkohol si člověk kupodivu může i užít. Do té doby jsem pil v podstatě v rámci společenské nutnosti a až později jsem zjistil, že některý alkohol je dokonce chutný a začal jsem pít kvůli chuti a nikoliv proto, abych se motal. A když už dojde na společenskou "událost", kde se pije, aby se všichni motali, tak je třeba dodržet několik pravidel, díky kterým vám následující den nebude tak špatně.
Štamgast lemtající pivo každý den má samozřejmě větší alkoholovou toleranci než sváteční pijan, který si dá jedno pivo za uherský rok. Stejně tak 40 kilová baletka těžko vyhraje pitku nad 100 kilovým boxerem. V tomto duchu se na připravenost spoléhat nedá. I tak ale platí celkem rozšířené pravidlo, že na lačno se člověk opije mnohem rychleji než s plným žaludkem. Alkohol se do těla dostane rychleji, protože jednoduše řečeno v žaludku není co pálit. Tím by to ale nemělo končit. Nemyslete si, že když si dáte dobrou večeři, tak jste za vodou. Nejjistější je jíst v celém průběhu večera, což na většině večírků není problém, zvláště přetékají-li stoly různými chlebíčky. Nedoporučuje se k alkoholu jíst sladké, neboť cukr urychluje vstřebání alkoholu do krve. Kombinace masa, masných výrobků, sýrů, okurek, paprik atp. by vás během celého večera měla ochránit před opileckým okénkem.
Když do sebe budete ládovat jeden panák za druhým, tak vám samozřejmě nepomůže ani svěcená voda. Zodpovědní barmani to dobře vědí a frekvence roznášení se v závislosti na počtu již vypitých sklenek silně zredukuje. Na což ale nelze spoléhat, protože spoustě hospodským jde hlavně o zisk, takže pij, hoste, co hrdlo ráčí. Nepřetržité pití tvrdého alkoholu moc dlouho nevydržíte, ať se připravujete sebevíc. Do hodiny jste na plech. Pokud se pitka odehrává v duchu "kdo nepije s námi, pije proti nám", pak máte samozřejmě možnost volby mezi trháním party a otravou alkoholem. Na druhou stranu, je to zkušenost, díky které si spousta lidí dá příště pozor.
Mlád ve svých středoškolských letech mě velice popouzelo rčení "umět chlastat". O to více jsem byl rozpolcen, když jsem to zaslechl v čase kocoviny. Co tedy vlastně znamená "umět chlastat"? Alkoholem se opijete a ráno vám je špatně, kde sakra vězí to umění? Ožrat se a nepoblejt a druhý den ráno vypadat, jako byste pili jen džus? Až když jsem opustil středoškolská a následně vysokoškolská léta, tak jsem zjistil, že alkohol si člověk kupodivu může i užít. Do té doby jsem pil v podstatě v rámci společenské nutnosti a až později jsem zjistil, že některý alkohol je dokonce chutný a začal jsem pít kvůli chuti a nikoliv proto, abych se motal. A když už dojde na společenskou "událost", kde se pije, aby se všichni motali, tak je třeba dodržet několik pravidel, díky kterým vám následující den nebude tak špatně.
Štěstí přeje připraveným
Štamgast lemtající pivo každý den má samozřejmě větší alkoholovou toleranci než sváteční pijan, který si dá jedno pivo za uherský rok. Stejně tak 40 kilová baletka těžko vyhraje pitku nad 100 kilovým boxerem. V tomto duchu se na připravenost spoléhat nedá. I tak ale platí celkem rozšířené pravidlo, že na lačno se člověk opije mnohem rychleji než s plným žaludkem. Alkohol se do těla dostane rychleji, protože jednoduše řečeno v žaludku není co pálit. Tím by to ale nemělo končit. Nemyslete si, že když si dáte dobrou večeři, tak jste za vodou. Nejjistější je jíst v celém průběhu večera, což na většině večírků není problém, zvláště přetékají-li stoly různými chlebíčky. Nedoporučuje se k alkoholu jíst sladké, neboť cukr urychluje vstřebání alkoholu do krve. Kombinace masa, masných výrobků, sýrů, okurek, paprik atp. by vás během celého večera měla ochránit před opileckým okénkem.
Čeho je moc, toho je příliš
Když do sebe budete ládovat jeden panák za druhým, tak vám samozřejmě nepomůže ani svěcená voda. Zodpovědní barmani to dobře vědí a frekvence roznášení se v závislosti na počtu již vypitých sklenek silně zredukuje. Na což ale nelze spoléhat, protože spoustě hospodským jde hlavně o zisk, takže pij, hoste, co hrdlo ráčí. Nepřetržité pití tvrdého alkoholu moc dlouho nevydržíte, ať se připravujete sebevíc. Do hodiny jste na plech. Pokud se pitka odehrává v duchu "kdo nepije s námi, pije proti nám", pak máte samozřejmě možnost volby mezi trháním party a otravou alkoholem. Na druhou stranu, je to zkušenost, díky které si spousta lidí dá příště pozor.
Není všechno zlato, co se třpytí
Problém většiny českého alkoholu tkví ve kvalitě. Ty všemožné tuzemáčky, švestičky a vodky premium vám udělají zle, i kdybyste byli proti alkoholu imunní. Pokud je na etiketě slivovice napsáno "líh, cukr, švestkové aroma", tak se připravte na to, že vám následující den bude tak jako tak špatně. Nejenže jsou tyhle levné alkoholy uměle barveny a ochuceny cukrem k dosažení "chuti", ale jejich lihová báze je velice nekvalitní a hlavně nechutná, ba smradlavá. Zkuste si v hospodě dát nejdříve klasickou starou mysliveckou a následně jägermeistera. Po myslivecké se otřesete hnusem, kdežto jäger příjemně zahřeje a zachutná. V hospodách většinou nevíte, co vám např. po objednání rumu donesou, proto volte jistotu kvalitnějších alkoholů. A pokud jde o pivo, tak i zde platí, že ve většině případů bude k dispozici nepitelný gambáč, nechutný staropramen, nebo jiný lokální Xkrát přefiltrovaný patok. Po vypití více než 5 takových "piv" vám bude následující den také všelijak. Na druhou stranu je třeba dávat v mikropivovarech pozor na kvasničáky a svrchně kvašená piva, jako je weizen neboli pšeničné pivo, jelikož některým tato piva přinesou následující den střevní tanec.
Kdo nemíchá, ten nevzdychá
Pravidlo nemíchat se týká v podstatě jen v rámci typů alkoholických nápojů, tzn. pivo - víno - spiritus. Říká se, že sládek vinaře unese a že pít pivo na víno nevěstí nic dobrého, ale obecně vzato není v kombinaci vína a piva nic pozitivního ať už jsou oba nápoje sebekvalitnější. Když už trávíte večer na pivě, tak neexistuje rozumné zdůvodnění, proč byste z minuty na minutu měli začít pít víno a naopak. Kvalita naopak hraje roli na poli tvrdého alkoholu. Můžete za večer ochutnat pět druhů kvalitní whisky, a přesto vám ráno nebude špatně. Dejte si pět různých slivovic ze supermarketu a budete zvracet jak Alík.
Voda
Alkohol odvodňuje. A čím více ho vypijete, tím více budete mít ráno v ústech sucho jako na poušti. Dehydratace je navíc z velké části zodpovědná za to, že se ráno po chlastačce cítíte tak, jak se cítíte. Nejjistější je samozřejmě pít nealko už během večera, ale když už se na to nedostane, tak platí celkem univerzální pravidlo vypít půl litru vody těsně předtím, než sebou švihnete do postele, případně na zem.
Ráno...
Když už jste vychlastali, co vám přišlo pod ruku, na nealko jste házeli bobek, nejedli jste a chtěli jste ochutnat skutečně všechno, co na nápojovém lístku bylo, pak je na ráno každá rada sakra drahá. Je třeba doplnit tekutiny a minerály, takže šumák s vápníkem, hořčíkem, zinkem, minerální voda, případně vývar je první dobrá volba. Banán pomůže játrům, okurky a lák z okurek pomůže uklidnit žaludek. Ráno se naopak vyvarujte těžkých jídel, protože vaše vnitřnosti si musí odpočinout. Léčba kocoviny je hodně individuální, takže je třeba experimentovat, ale osobně rozhodně zavrhuji tzv. vyprošťováka nebo mléčnou kůru. Voda, vitamín C a piškoty pomohou tomu, aby následky opičky během dne zmizely. Každopádně je třeba počítat s tím, že nic aktuálně dostupné v běžné domácnosti vás z kocoviny z minuty na minutu nedostane. Ze špatně prochlastané noci se budete vylízávat celý následující den.
Závěrem bych rád podotkl, že umění chlastat není ve skutečnosti žádné umění. Je to jen otázka sebekontroly, disciplíny a znalostí toho, co s tělem alkohol provádí.
Závěrem bych rád podotkl, že umění chlastat není ve skutečnosti žádné umění. Je to jen otázka sebekontroly, disciplíny a znalostí toho, co s tělem alkohol provádí.
Takže... na zdraví! ;)
chlast uměním jest.
ReplyDelete